|
|
Sociální spravedlnost podle Tomáše Akvinského a současných etických diskuzí
ŠÁDEK, Kryštof
Tato práce se zabývá konceptem sociální spravedlnosti v díle Tomáše Akvinského. Nejprve dochází k vymezení pojmu sociální spravedlnosti v podobě, kterou lze nalézt u autorů Johna Rawlse a Roberta Nozicka. Následuje analýza relevantních pasáží textů Tomáše Akvinského, ze kterých je možné tento koncept vyvozovat. Poslední část se věnuje analýze získaných výsledků a na základě hypotézy předložené Alasdairem MacIntyrem se argumentuje, že současný pojem sociální spravedlnosti nedosahuje robustnímu konceptu etiky ctností rozvinuté Tomášem Akvinským.
|
|
| |
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
|
| |
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
host ::
RSS.