|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
|
|
První křížová výprava z pohledu Východu
Petr, Štěpán ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá obrazem první křížové výpravy a jejích účastníků zobrazovaným prameny východní provenience. Soustředí se především na dílo Alexias a na osobnost a motivace jeho autorky, Anny Komnény. Zkoumá její pohled v kontextu situace byzantské říše a celkových vztahů západu a východu na počátku období křížových výprav.
|
|
|
Byzantské princezny na Rusi
Benďáková, Alena ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Smrž, Pavel (oponent)
Kontakty Rusi s byzantskou říši během 9. a 10. století byly obchodního a vojenského charakteru. Na konci 10. století se situace změnila. Nejenže kyjevský kníže Vladimír Svjatoslavič přijal křesťanství z Konstantinopole, ale navíc získal za manželku byzantskou princeznu Annu Porfyrogennétu, sestru Basileia II. Bulgaroktona. Sňatek Vladimíra s princeznou narozenou v purpuru znamenal pro dynastii Rurikovců velkou poctu, která se nedostala ani císaři Otovi I., který žádal o byzantskou porfyrogennétu pro svého syna Otu (II.). Spolu s Annou přišli na Rus také kněží, kteří měli pomoci christianizovat zemi, a byzantští řemeslníci. Ti učili domácí řemeslníky stavět velké kamenné chrámy a zdobit je mozaikami a freskami. S příchodem křesťanství na Rus se začala rozvíjet také písemná kultura. Další byzantskou princeznou na Rusi byla matka Vladimíra Monomacha, jejíž jméno se nedochovalo. S jeho přízviskem, které Vladimír přijal přes svou matku po císaři Konstantinovi IX. Monomachovi, je spjata legenda o darech. Tzv. legenda o Monomachových darech se stala důležitou hlavně na přelomu 15. a 16. století, kdy si veliký kníže moskevský začal nárokovat titul car. V 15. století se na Rus dostaly poslední dvě byzantské princezny. Jednou z nich byla dcera Andrease Palaiologa Marie, která se provdala za verejského knížete...
|
|
|
Rozmach arianství v raně středověké Evropě
Jungmannová, Barbora ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
(česky) Hlavním tématem diplomové práce je historie arianismu. Práce klade důraz na dějinný a teologicko-filosofický kontext vzniku ariánství, který je podstatný pro uchopení celého tématu a vývoje věrouky rané církve. Tato část práce zasazuje arianismus do souvislosti s porozuměním základním principů a chápáním rané víry, načrtává rovněž souvislosti s antickou a pozdně antickou filosofií, a nabádá tak k dějinnému promýšlení teologicko- filosofického rámce ortodoxie i ariánství samotného. Text se věnuje např. politické situaci v Evropě na sklonku antiky, vzniku arianismu v první polovině 4. století i jeho sporu s ortodoxií, jejíž dogma se díky koncilním ustanovením upevnilo na nicejském a konstantinopolském koncilu ve 4. století. Samostatný oddíl je věnován šíření ariánství. Ariánství se již před synodou v Konstantinopoli začalo šířit prostřednictvím barbarských kmenů (Gótů, Vandalů a Burgundů) na Západ, kde bylo začleněno do politiky kmenových států. Díky těmto kmenům tak ariánství přetrvalo na Západě až do 6. století. Práce přináší i podněty k dalšímu studiu ariánství v kontextu náboženských i mocensko-politických vztahů západní a východní části Římské říše v raném středověku.
|
|
|
Dobytí Konstantinopole v roce 1204 a 1453
Hartl, Josef ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Cílem mé bakalářské diplomové práce je komparace dobytí Konstantinopole latinskými vojsky čtvrté křížové výpravy roku 1204 a osmanskými Turky v roce 1453. Oba tyto mezníky v dějinách Byzance znamenaly pro říši velikou katastrofu a jejich následky měly dalekosáhlý dopad na všechny struktury byzantské společnosti. Konstantinopol - politické, duchovní a kulturní centrum Byzance - díky svému monumentálnímu hradebnímu systému odolala mnoha pokusům o dobytí a právě tato skutečnost musí nutně vyvolat otázku, proč právě v těchto dvou případech její obrana selhala. V této práci jsem se snažil rozebrat oba pády města v širším kontextu a komparovat je nejen z vojenského a strategického hlediska, kde jsou rozdíly mezi těmito událostmi zcela evidentní. Křižácké vojsko, které v roce 1204 dobylo Konstantinopol, se v žádném případě nemohlo měřit s obrovskou a silně disciplinovanou armádou osmanského sultána Mehmeda II. Soustředil jsem se také na motiv oblehatelů a jejich chování k Rhómájům. S obecně známým stereotypem, že latinové znamenali pro Konstantinopol ve všech ohledech daleko větší katastrofu než osmanští Turci, by se dalo polemizovat. Nejnovější poznatky současných historiků tento obecný názor vyvrací a poukazují především na fakt, že křižáci Byzanc nezničili, kdežto úspěšný útok Mehmeda II. na...
|
|
|
Náboženská otázka jako faktor desintegrace Polsko-Litevské unie
Laube, Pavel ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Práce se zabývá fungováním multikonfesijní společnosti v Polsko-litevské unii první poloviny 17. století. Hlavní pozornost je věnována konfliktům, které náboženství mezi elitami vyvolávalo. Ty jsou analyzovány z pohledu kolektivních identit, hlavní cílovou skupinu analýzy tvoří nejvyšší politická elita země. Na příkladu magnátů z Litvy i Ukrajiny je ukázán vztah, jaký k sobě v jednání elit během období po roce 1648 zaujímaly mocenský pragmatismus, různé kolektivní identity a z nich vyplývající loajality v době politické krize. Zabývám se otázkou, jak se náboženství projevovalo ve formování politických táborů. Docházím při tom k závěru, že náboženství bylo důležitým faktorem ve vyvolávání konfliktů i ve formování politiky, magnátskou společnost však nelze vidět rozdělenou podle konfesních táborů. Odlišné náboženství hrálo důležitou roli v případě, že splynulo s dalšími kolektivními identitami, jako je třídní, zemská či národní. To byl případ konfliktu na Ukrajině.
|
|
|
Intelektuálové na dvoře Kateřiny II. Veliké
Hrebiková, Anežka ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Cílem předkládané bakalářské práce je přiblížit případnému čtenáři stav intelektuální vyspělosti ruského impéria během vlády Kateřiny II. Veliké prostřednictvím analýzy působení představitelů inteligence (intelektuálů) v okolí dvora a na dvoře carevny. Pozornost je věnována ústřední postavě samotné carevny jako intelektuálky, dále činnosti důležitých vědeckých institucí a hlavním vědeckým disciplínám. Práce se zaměřuje rovněž na původ a národnostní složení intelektuálů (Rusové, Němci, další národnosti), rozvoj školství a jednotlivých kulturních odvětví. Představena je činnost svobodných zednářů a jejich kontakty a vztah s dvorem a rovněž žen - intelektuálek. Důraz je kladen na otázky sociálního původu ruské inteligence a míry její závislosti na státu.
|
|
|
Girolamo Savonarola - muž na přelomu věků
Banďouch, Pavel ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Předložená práce se zabývá tématy spojenými s životem a aktivitami Girolama Savonaroly. Hlavní pozornost je věnována druhé polovině 15. století, která nicméně není zkoumána jako uzavřené časové období, ale v souvislosti s historickým vývojem jednotlivých témat. Zvláštní pozornost je kladena především na politickou situaci ve Florencii a obecněji v Itálii od míru v Lodi po boloňskou korunovaci Karla V., tvorbu papežské monarchie po koncilu v Kostnici, konstrukci papežského státu, reformu Řádu kazatelů a fenomén renesančního proroctví. Snahou je prokázat, že i přes originální prvky v Savonarolově myšlení a v jeho názorech se dá vysledovat jistá kontinuita s procesy a osudy předcházejícími i následujícími jeho působení. Klíčová slova Savonarola, renesance, proroctví, papežský stát
|
|
|
Osobnost Jindřicha z Isernie z pohledu jeho epistolárních formulářù
Dienstbier, Jan ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Práce se zabývá osobností a dílem italského emigranta Jindicha z Isernie (Henricus de Isernia), který piel do Prahy na zaátku sedmdesátých let tináctého století. Ve vstupních kapitolách shrnuji výsledky starího bádání, pedstavuji ars dictaminis, stedovkou teorii skládání dopis a snaím se v jejím vývoji nalézt Jindichovo místo. Jednou ze základních otázek, které práce eí je, jak se ars dictaminis dostala do ech a jakou roli hrála na dvoe Pemysla Otakara II. To úzce souvisí s Jindichovou osobností a jeho angaovanosti v ghibellinském hnutí, které také vnuji samostatnou pozornost. Nakonec se práce soustedí na nkteré kulturní otázky souboru. Jde zejména o soubor list týkajících se se Venuina paláce. Ukazuje se, e jejich význam leí v souvislosti se satiristickou antiklerikální dobovou literaturou. Tento satirický aspekt je podle veho spojuje i s nkterými dalími kusy epistoláe, jak je zcela na konci práce ukázáno.
|
|
|
Obraz Ivana IV. Hrozného ve stalinském Rusku
Lhotáková, Veronika ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Smrž, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá obrazem cara Ivana Hrozného ve stalinském Rusku. Analyzuje charakteristiku jeho osobnosti ve starší ruské a sovětské historiografii. Soustřeďuje se na jeho zobrazení v umění, především ve filmu Sergeje Michajloviče Ejzenštejna Ivan Hrozný. Zabývá se vznikem a obecným přijetím tohoto filmu během druhé světové války. Hodnotí jeho historickou věrohodnost, ideologické vyjádření a umělecký význam.
|
host ::
RSS.