|
|
Mapy českých řádových provincií v 17. a 18. století. Příspěvek k problematice tematických map v kartografii českého baroka
Jarůšek, Karel ; Semotanová, Eva (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Původně zamýšleným cílem práce bylo vyhledat a shromáždit mapy, které byly či jsou součástí tisků 17. a 18. století, a to tisků, které lze označit jako "řádové historie". Odtud i dřívější pracovní název "Mapové přílohy v tištěných dějinách církevních řádů barokní doby". Tyto měly být následně podrobeny vnější i vnitřní kritice a posouzeny - vyloženy - jako svébytný druh historického pramene. Ukázalo se však, že záměr nelze v dané lhůtě v úplnosti uskutečnit, vzhledem k nedostatečné evidenci těchto tisků. Po prostudování dostupných pomůcek (inventáře, katalogy), literatury, četných poradách s pracovníky vybraných institucí, jakož i "anketní akci" v řádových knihovnách (viz přílohy), zůstává objevení každé další podobné knihy věcí náhody. Nezbylo tedy, než téma rozšířit o mapy jiné, samostatně stojící. [1] Ani kartografické prameny ovšem dosud nejsou v České republice souhrnně podchyceny. Roubíkův soupis zůstává pod nes jedinou přehlednou pomůckou, ačkoliv autor v úvodu k prvnímu svazku sám upozornil na jeho neúplnost. Pro dané období uvádí jen nemnoho církevních map a pouhých 12 položek souvisí s vytčeným tématem. Jsou roztroušeny v archivech, knihovnách a muzeích republiky. Ne všechny se podařilo dohledat - tam, kde neodpovídají signatury, kde instituce prošla od 50. let zásadními strukturálními proměnami...
|
|
|
Správní vývoj městečka Pecky za Kartuziánů (1627-1782) na základě městských knih
Coganová, Daniela ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
Česká pomocněvědná historická bádání zabývající se poddanskými městečky v období novověku jsou teprve v počátcích. Pozornost badatel se od 19. století soustředila především na bohaté středověké a raně novověké fondy královských či věnných měst. Za prkopníky souborných prací, věnujících se intenzivněji tematice poddanských měst, lze považovat Antonína Haase a Rostislava Nového.1 Vývojem a postavením těchto měst a jejich správy po Bílé hoře se ve Sborníku archivních prací zabývala i Lidmila Dědková.2 Během posledních dvou desetiletí přibývá studií a publikací na regionální úrovni zaměřených na jejich genezi a správní problematiku. I následující práce by měla být jednou z nich. Jejím hlavním cílem bylo komplexní uchopení vývoje poddanského městečka spravovaného duchovenskou vrchností v sedmnáctém století s drazem na století osmnácté. Historické vývody byly vypracovány na podkladě městských knih, které se staly základními pilíři celé studie a měly značný vliv i na její časové ohraničení. V rámci historické kritiky však bylo nutné konfrontovat je i s jinými pramennými zdroji a publikacemi.
|
|
|
Fenomén putování po hradních zříceninách v první polovině 19. století. Edice a obsahový rozbor tří cestovních deníků Karla Krameria
Kalašová, Marcela ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
V letech 1814, 1815 a 1818 podnikl Karel Kramerius (1797-1874), syn známého nakladatele a novináře Václava Matěje Krameria (1753-1808), spolu se svými přáteli Karlem Michelem či Janem Šťasným tři velké prázdninové cesty po Čechách. Cílem těchto cest byly převážně zříceniny hradů, němí svědci minulosti, kterou Karel Kramerius tolik toužil poznat. Tato práce čtenáři přináší především edici tří cestovních deníků, které si Karel Kramerius na těchto cestách psal. Kromě podrobných popisů zřícenin hradů, často provázené vlastnoruční kresbou, deníky obsahují též popisy ostatních historických objektů (zámků, klášterů, přírodních památek), krajin, průběhu cesty a příhod, které cestovatelům putování od vesnice k vesnici zpestřovaly. Při poznávání vlasti se setkávali s obrozenci, příbuznými, přáteli, i prostým lidem. Karel Kramerius vyrůstal ve vlasteneckém ovzduší, vytvořeném již probíhajícím národním obrozením, a v době počínajícího českého romantismu. Oba tyto myšlenkové proudy se promítly v jeho denících. Avšak zatímco vlastenecké cítění se rozvinulo v plné šíři, romantické vnímání zřícenin a přírody zde sledujeme zatím jen v náznacích. Edice Krameriových deníků si klade za cíl rozšířit doposud nevelkou pramennou základnu pro poznání počátků českého romantismu a především počátků romantického zájmu o hrady a jejich...
|
|
|
Henyk z Valdštejna. Profil šlechtického intelektuála předbělohorské doby
Bažant, Petr ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Předbělohorská doba, jedno z nejzajímavějších a pro historiky nejpřitažlivějších období českých dějin, se zapsala do historie především tím, že si Prahu za své sídlo zvolil Rudolf II. Císařova rezidence nad řekou Vltavou se svým majestátním hradem shlížela na město, které se rázem stalo jednou z nejvýznamnějších metropolí v Evropě. Do Prahy se od roku 1583 stěhovali císařovi úředníci a cizí diplomaté, bohatí kupci a zdatní řemeslníci a umělci. Nebývalý ruch postupně zbavoval město jeho provinčního rázu a přinášel mu prosperitu. 1 Vzestup města uvítala i česká šlechta. Praha pro ni již dávno představovala politické a společenské centrum, stavěla si zde nádherné paláce a v souvislosti s panovníkovým pobytem zde trávila i mnohem více času.2 Společenské ovzduší města nabízelo pestřejší způsob života a rafinovanější druhy zábavy, pobízelo však také českou šlechtu k přijímání prvků kosmopolitního rázu. Renesance se v české prostředí s konečnou platností prosadila až od poloviny 16. století3 a přítomnost císařského dvora vybízela k trvalejšímu uplatnění pozdně renesančních či manýristických myšlenek.
|
|
| |
|
|
Deníky Zdenky Braunerové (1873-1883)
Šámal, Martin ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
Zdenka Braunerová je v povědomí širší veřejnosti zapsána jako česká výtvarnice, malířka. Přestože sama sebe vnímala a považovala za krajinářku, významná a mnohem více ceněná je především její tvorba v oblasti knižní grafiky. Její přínos a význam pro české umění je dokonce přirovnáván k významu Boženy· Němcové pro českou literaturu. Mnohem méně je již známa skutečnost, že se jedná o první plně profesionální českou malířku. Rozhodnutí stát se nezávislou a soběstačnou umělkyní a především pak jeho realizace, však narážely na zažité představy o postavení a funkci ženy ve společnosti. Z tohoto důvodu se stala jakýmsi symbolem vzepření se proti dobovým konvencím či maloměšťáctví. V minulosti bylo napsáno mnoho biografických, umělecko-historických či populárně naučných publikací, studentských prací i odborných článků zabývajících se životem či jednotlivými aspekty života této malířky. Přesto zájem o život a dílo Zdenky Braunerové neutichá, což lze vysvětlit nejen významem této osobnosti pro českou kulturu, ale také specifičností jejího života, který stále láká k novému zkoumání a objevování nových souvislostí. Vliv na badatelský zájem má nepochybně také neuvěřitelně rozsáhlá pozůstalost rozptýlená po mnoha českých i zahraničních institucích. Toto mimořádně pestré bohatství není stále ještě zcela vytěženo a láká...
|
|
|
České barokní korunovace
Hrbek, Jiří ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Jako svou proseminární práci jsem se rozhodl před třemi roky napsat krátkou studii o korunovaci Ferdinanda IV. na českého krále roku 1646, kterou jsem napsal ze zájmu o barokní Habsburky a konkrétně o osobnost císaře Ferdinanda III., jenž celou korunovaci svého syna připravil, a na níž se aktivně podílel. Při studování korunovačních popisů a okolního aktového materiálu uloženého v tehdy ještě Státním ústředním archivu v Praze jsem ale neporozuměl řadě věcí, které nakonec zapříčinily, že jsem se rozhodl po více než roční přestávce vrátit se k tématu českých barokních korunovací, tentokrát v širším časovém záběru. Uvědomil jsem si, že sice dokážu popsat, jak a co se stalo, který zemský úředník nesl v korunovačním průvodu tu kterou korunovační insignii, ale nedokážu vysvětlit proč se tak stalo. Za touto otázkou, začínající slovem "proč", se hned vyhrnula řada dalších, které mě nutily pouštět se do stále obecnějších problémů, zkoumat otázky teorie absolutismu, vzniku veřejnosti a královské propagandy, nebo zásady rituálního a ceremoniálního chování v raném novověku. Byl jsem překvapen, že se těmto otázkám až na výjimky v českém prostředí nikdo nevěnoval, neméně jsem ale byl překvapen, kolik lidí v zahraničí se jimi zabývalo, a k jakým důležitým - a i pro české prostředí použitelným - závěrům došli. Sekundární...
|
|
|
Heřman Jakub Černín v Římě ve světle svého cestovního deníku (1679-1680)
Tesaříková, Alexandra ; Pazderová, Alena (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Domnívám se, že cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z Chudenic se řadí k významným pramenům osobní povahy konce 17. stol. Dává badateli možnost získat představu o každodenní realitě kavalírských cest, o osobnosti pisatele, jeho pohledu na svět a sociálním vztahům, přináší po- drobnější poznatky o černínské rodině, zejména v kombinaci s ostatními prameny z rodinného archivu. V této práci se mi podařilo identifikovat všechny písaře jednotlivých verzí derulm. Pražský rukopis sepsal sám Heřman Jakub, jindřichohradecký opis vznikl zřejmě z podnětu Humprechta Jana a sepsal jej úředru'k Jan Procházka a na aršíky, posílané Humprechtu Janovi přímo z cesty, opisoval průběžně deníkové záznamy páže Václav Příhoda - Casus. Analýza cestovního deru'ku Heřmana Jakuba Černína přináší detailní pohled na přístup kavalíra k jeho vzdělání, na jazykovou vybavenost, i řadu podrobností o vztazích uvnitř černínské rodiny a samozřejmě o osobě Heřmana Jakuba - o jeho zájmech, zážitcích, síti kontaktů, náboženském životě, studiu, zábavě, přístupu k umění apod.
|
|
|
Historické motivy v českém barokním kazatelství
Zilynská, Kateřina ; Maur, Eduard (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Užívání historických motivů v českých barokních kázáních souvisí s dobovou představou o tom, že starobylá tradice je zárukou kvality. V kázáních pronesených v klášterech se to projevuje poukazy na zakládací legendy těchto řádových domů, do centra pozornosti se tedy dostávají předchůdci barokního osazenstva kláštera. Ostatní posluchači takové promluvy, kteří nebyli stejně vzdělaní jako místní mniši a někteří ani nedokázali číst, mohli díky historizujícímu kázání slyšet o příslušných (pseudo )historických událostech vůbec poprvé v životě. Role kazatele jako zprostředkovatele výsledků bádání učených mnichů pro ostatní je zřetelná zvláště tehdy, čerpal-li z rukopisných latinskojazyčných podkladů. Na druhou stranu známe i případy, kdy autor promluvy využil svého vystoupení k propagaci knížky o dějinách daného místa, která byla sepsána právě se zřetelem k lidovému čtenáři.
|
|
|
Kateřina ze Žerotína, rozená z Valdštejna, na Třebíči a Červené Lhotě (1568-1637). Edice korespondence
Tibitanzlová, Radka ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce)
První zmínka o Kateřině ze Žerotína, rozené z Valdštejna, se objevila v odborné literatuře roku 1839 v Jungmannově Slovníku česko-německém, kde Jungmann citoval slovo "vašnostiný" a jeho použití uvedl na příkladu Kateřinina dopisu z roku 1631. Dále o Kateřině učinil poznámku archivář Markrabství moravského Vincenc Brandl, který v roce 1866 napsal, že " ... 22. června 1614 se Karel starší ze Žerotína počtvrté oženil a vzal si vdovu po Smilu Osovském z Doubravice a na Třebíči Kateřinu z Valdštejna."I Ve druhé polovině 19. století získalo Františkovo muzeum v Brně čtyři svazky rukopisů od neznámého dárce, které pocházely z třebíčského archivu. Jedním z nich byly "všelijaké listy v kopiářích nepojmenované , ,,2 pam. Později se ukázalo, že touto "nepojmenovanou paní" je Kateřina ze Žerotína, rozená z Valdštejna. Dopisy z let 1631 a 1633-1635 byly ale pouhým zlomkem její kdysi velmi rozsáhlé korespondence. V letech 1894 a 1895 vydal edici těchto dopisů František Dvorský.3 Se jménem Kateřiny z Valdštejna se lze setkat také v edicích dopisů Karla staršího ze Žerotína od Františka Dvorského a Vincence Brandla.4 Další zmínky se o ní objevily v díle Petra Chlumeckého o Karlovi starším ze Žerotína,5 v Riegrově slovníku naučném6 a postupně také v publikacích zabývajících se šlechtickou genealogií - za všechny lze uvést...
|
host ::
RSS.