|
|
Torrente Ballesterův román La saga/fuga de J.B. jako rehabilitace imaginativní prózy
Poláková, Dora ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Vydrová, Hedvika (oponent) ; Fousek, Michal (oponent)
Když v roce 1972 vyšel román La saga/fuga de J.B. (Sága/fuga J.B.), měl za sebou Gonzalo Torrente Ballester (1910-1999) dlouhou a rozsáhlou literární dráhu, která však byla lemována spíše neúspěchy a lhostejností čtenářů i kritiky. Tento román však vyvolal senzaci a byl vyzdvihován jako španělská odpověď na hispanoamerický "boom", jako důkaz, že fantazie a nespoutaná imaginace mají své místo i ve Starém světě… Ačkoliv se tedy jedná o autorovo vrcholné dílo, které samozřejmě bylo a je předmětem nejrůznějších studií a analýz, domnívám se, že není jako téma zcela vyčerpané. Ve své práci se ho pokouším nahlédnout ne jako ojedinělý autorův počin, ale jako logické vyústění předchozí tvorby - právě tato poloha mi v dostupné literatuře o románu a jeho autorovi chybí. Sága/fuga J.B. v sobě totiž nese konstanty, které se v různé podobě u Torrente Ballestera objevují od roku 1943, kdy v románové oblasti debutoval knihou Javier Mario.Historia de una conversión/Javier Mario. Příběh jedné konverze). A navíc nepředstavuje jen výsledek mnohaleté románové praxe, ale též plod hluboké teoretické reflexe žánru. Torrente v sobě sloučil obě polohy - romanopisce i literárního teoretika a kritika; toto spojení se ukázalo jako vzájemně velmi obohacující. Gonzalo Torrente Ballester je tvůrcem, který v teorii i praxi hájil právo na...
|
|
|
Martí-Emerson: Svoboda - téma vnitřního hlasu
Bulková, Barbora ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Cílem této práce bylo poukázat na shodnost názorů v oblasti tématu svobody spisovatelů Martího a Emersona. Martí se ve svém díle zaměřil především na svobodu národa a Emerson, na svobodu jedince. Skrze porovnání přístupu obou autorů k danému tématu, jsme dospěli k řadě shodných řešení hledání svobody, na něž oba spisovatelé ve svých dílech poukazují, a která vychází ze stejného pojetí člověka a jeho propojenosti s kontinuální JEDNOTOU všeho. Do první části jsme zahrnuli životopisné údaje obou autorů, jejichž znalost nám přiblížila důvody vzniku některých citových vazeb spisovatelů, jejich inklinaci k dané společenské vrstvě či úzké vazby s přírodou. Závěr této části obsahuje stručný popis vlivů, které formovaly tvorbu kubánského spisovatele, mezi něž patří i R.W.Emerson. Pro názornou ilustraci úcty a lásky, jež Martí k Emersonovi choval, jsme se blíže zaměřili na Martího esej "Emerson". Ve druhé části jsme se soustředili na koncepci vlády u obou autorů, vytyčení překážek, které jsou lákadly a často i osudovými chybami jednotlivých vlád, a nastínění oblastí, v jejichž respektování lze najít cestu k vytvoření ideální vlády. Jedná se o minulost jako součást přítomnosti dané země a z ní vyvěrající potřeba přijmout původní, tedy indiánské, obyvatelstvo, jejich kulturu a vědomosti za součást stávající kultury a...
|
|
|
Obraz Limy v díle Julia Ramóna Ribeyry
Torresová, Hana ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Pro mou diplomovou práci jsem si vybrala dílo peruánského spisovatele Julia Ramóna Ribeyry a zaměřila jsem se na zobrazení Limy v jeho dvou románech, Sváteční intelektuálové a Výměna stráže a ve vybraných povídkách, zejména z jeho počáteční tvorby. Lima se objevovala v peruánské próze a poezii již dříve, ale teprve Ribeyrovi se podařilo zachytit její atmosféru díky využití moderních technik, kterými se inspiroval při četbě evropských autorů. Nesnaží se o prosté zobrazení města a jeho obyvatel, ale ukazuje nám Limu prostřednictvím příběhů, ve kterých se postavy po městě pohybují a navzájem na sebe působí. Samotné popisy se objevují zřídka a jsou většinou psány frázovitě, bez využití aktivních sloves, technikou připomínající záběry filmové kamery. Postavy poznáváme především podle jejich jednání a vyjadřování a zároveň podle míst, ve kterých se pohybují a zvyků, které dodržují. Pro lepší přehlednost práce jsem rozdělila Ribeyrův pohled na Limu do třech rovin. První je samotné město s jeho ulicemi, náměstími, budovami, dopravními prostředky atd., Záměrem Ribeyra bylo zachytit změny, které probíhaly v Limě padesátých let, kdy docházelo k velkému průmyslovému rozmachu, růstu nových čtvrtí a bourání těch starých. Ukazuje stesk obyvatel po staré tváři Limy, lpění na starých věcech a odpor ke všemu novému,...
|
|
|
Buenos Aires očima Martínez Estrady a Borgese
Mojžíšová, Štěpánka ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Buenos Aires představuje ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století prostředí, kde se mísí mnoho různých faktorů, které přinesla průmyslová revoluce, politika a celkově moderní pokrok. Z hlavního města se stává velkoměsto, a tím se mění charakter předměstí, které zasahuje až do pampy. Stále řidčeji se zde objevují argentinské typy jako gaučo a compadre, naopak roste počet migrantů, převážně italských, kteří nejenom dotváří sociální strukturu, ale pozměňují i některá argentinská specifika, například tango. Na tyto změny reagují ve svých dílech i dva velcí esejisté argentinské literatury, Ezequiel Martínez Estrada a Jorge Luis Borges. Martínez Estrada pesimistickým tónem poukazuje na soudobé palčivé problémy a "kritickou" situaci a obává se dalšího vývoje společnosti a města, které projevuje určité znaky degenerace. Borges se naopak obrací do minulosti a vytváří mytický mikrosvět předměstí Buenos Aires na přelomu devatenáctého a dvacátého století, které je založeno na jeho vzpomínkách, opírá se o literární dílo básníka Evarista Carriega a ve značné míře je také výplodem jeho fikce. Tento koncept mikrosvěta obsahuje všechny atributy, které Borgese i Martíneze Estradu lákaly a fascinovaly - Buenos Aires s určitou atmosférou nesnažící se kopírovat světová velkoměsta, předměstské vykřičené domy a v nich...
|
|
|
Carpentierova vize Ameriky
Růžková, Lenka ; Fousek, Michal (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V této práci jsem se zaměřila na pojetí latinskoamerické kultury v románech a esejích Aleja Carpentiera. V úvodu byl nastíněn proces transkulturace v Americe (zejména v Karibské oblasti) a paralelně vliv kulturního míšení na samotného spisovatele. V esejích jsem sledovala zejména motivy americké specifičnosti, zahrnující pojetí času, prostorovou dimenzi relativně nově objeveného kontinentu a sociální a náboženské kontexty. Do nich jsem promítla různost etnických typů a jejich postavení ve společnosti, reflexi hudby, koncepci literatury a zejména otázku baroknosti, která se nachází v latinskoamerickém umění na čelním místě a posléze prochází celou latinskoamerickou realitou. Pojetí jednotlivých aspektů je propojeno v pasáži o koncepci "zázračného reálna" a také v kapitole věnující se umění. Pokusila jsem se spojit Carpentierovy teoretické úvahy ze sbírek esejů Tápání a rozdíly a Rozum bytí s poetikou jeho prózy, na materiálu románů Ztracené kroky a Ecué- Yamba-Ó. V závěru jsem shrnula celkovou Carpentierovu vizi Ameriky a zejména její konfrontace s Evropou a upozornila na důležitost odstupu, který je nutný k tomu, aby Amerika mohla být spatřena a popsána tak, jak to učinil Alejo Carpentier. Větší pozornost jsem věnovala vysvětlení pojmu a konceptu "zázračného reálna", jeho vývoji v autorově tvorbě a metodám,...
|
|
|
Ramón Gómez de la Serna, spisovatel modernizující španělský román 20. století
Hejsková, Marcela ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (oponent)
Předložená disertační práce je věnována španělskému spisovateli Ramónu Gómezovi de la Sernovi (1888-1963) a jeho roli při modernizaci španělského románu 20. století. Problematika románové tvorby tohoto autora nebyla dosud v českém prostředí, a donedávna ani ve španělském, náležitě analyzována, uvedena do vývojových souvislostí a souhrnně zhodnocena. Romány byly chápany spíše jako marginální díla a byly odsunuty na okraj moderní španělské literatury. Hlavním důvodem nepřijetí Sernovy prózy byly dobové realistické postuláty, které se na románovou produkci důsledně uplatňovaly. Práce má za cíl předchozí negativní kritiku románů vyvrátit a poukázat na fakt, že Gómez de la Serna je autorem, jenž tradiční pojetí románu záměrně překonával a že jeho díla jsou časově souběžná s hlubokými proměnami v moderní naratologii 20. století. Zároveň španělský romanopisec předjímal některé nové narativní postupy, jež se v románu prosadily až mnohem později. V některých aspektech je Sernovo pojetí románu blízké poetice francouzského "nouveau roman" padesátých a šedesátých let 20. století. V práci jsou podrobně komentovány dva jeho romány: Cinelandia z roku 1923 a El torero Caracho z roku 1926. Komentář se zaměřuje především na zjišťování inovačního podílu Gómeze de la Serny na vývoji španělského moderního románu. V románu...
|
|
|
Prostor ve Valle-Inclánových Sonátách
Mathé, Lukáš ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Housková, Anna (oponent)
V první kapitole naší práce jsme stručně přiblížili některé teoretické přístupy ke studiu poetiky prostoru v literárním díle. Cílem bylo na základě různých inspirací vytvořit metodu, která by vyhovovala zkoumání prostorové konfigurace čtyř Sonát Ramóna M. del Valle- Inclána. Vedoucí inspirací se stala studie polského teoretika Januzse Sławińskeho. V závislosti na ní jsme se rozhodli zaměřit nejdříve na styl a specifika popisu prostoru. Centrální částí našeho zkoumání se pak mělo stát podrobné studium struktury nejdůležitějších prostorů Pamětí markýze Bradomína, vedoucí k určení významotvornosti prostorové složky pro textový celek a k odhalení jejího vztahu k složkám dalším. V kapitole o popisu jsme shrnuli nejzávažnější rysy a specifika deskripce prostorů v Sonátách. Sledovali jsme metodu francouzského teoretika Philippa Hamona, srovnávajíce jeho závěry ze zkoumání popisu v realisticko-naturalistickém diskursu s podobou popisu v Sonátách. Jako nejvýznamnější charakteristiky deskripce v tomto díle jsme určili vysokou míru vypravěčovy subjektivity při popisu, dynamizující zdobnost podtémat jednotlivých prostorů a používání kulturních klišé, jež vede k aktivnímu zapojení čtenáře do literární komunikace. Popisující odkazuje na kulturně známé vzory takových prostorů, čtenář si má představit příkladný objekt...
|
|
|
Dramatická tvorba Ramóna Maríi del Valle-Inclán
Gojda, Petr ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Studie Dramatická tvorba Ramóna Maríi del Valle-Inclán se zabývá dramaty autora tvořícího především v první čtvrtině dvacátého století, tedy v období první divadelní reformy. V prvních kapitolách rozebírá všeobecně pojetí dramatu jako literárního díla, jeho charakteristické rysy a jeho proměny právě v moderní tvorbě. Docházíme k závěru, že moderní dramatik sice opouští model klasicistického dramatu, ve kterém musela jeho hlediska a názory ustoupit do pozadí a přenechat dramatický prostor životným hrdinům, přesto zachovává a snad i zdůrazňuje pluralitu hledisek, kterou dialogizovaný žánr nabízí. Tak i u Valle-Inclána, kde se pluralita uvnitř dramatu spájí s pluralitou různých dramatických žánrů v celku autorova díla. Přetvoření tradičních žánrů od frašky po tragedii slouží k vyjádření uměleckých postojů k současné španělské situaci.
|
|
|
La Hojarasca: fikční svět a jeho osoby
Budáč, Radoslav ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Tato práce se zabývá výhradně románem La hojarasca, jenž představuje románovou prvotinu Gabriela Garcíy Márqueze, jednoho znej významněj ších žij ících spisovatelů. V zásadě lze celou práci rozdělit do dvou základních částí: první část se věnuje souvislostem mezi mimoliterární skutečností a fikčním světem díla (kapitoly 2. Gabriel García Márquez a jeho první román a 3. Realita a fikčnÍ svět); druhá se pak orientuj e na román samotný a na jeho různé interpretace (kapitola 4. La hojarasca).
|
|
|
Individuální a kolektivní v románu La casa grande
Obručová, Lucie ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
Hlavním předmětem rozboru této práce je román Velký dům (La casa grande) kolumbijského spisovatele Álvara Cepedy Samudia (1926-1972). Vzhledem k autorovu osobnímu literárnímu vývoji se práce krátce věnuje jeho činnosti publicistické a dále jeho povídkovému souboru Všichni jsme byli v očekávání (Todos estábamos a la espera). Autor se odvrací od tematiky města, jež je dominantní u jeho povídek, a námět pro svůj román čerpá z rodného kraje a jeho historie. Tématem románu je historická událost masakru stávkujících nádeníků z banánovníkových plantáží. Ta mu posloužila jako pozadí pro ztvárnění individuálního dramatu jedné kolumbijské rodiny, jejíž vnitřní pro blematika se odráží v celé společnosti a nabývá dimenzí univerzálních. Rozbor románu se soustředí především na výpravný prostor, j ednotli vé postavy, jež lze chápat jako archetypy, a koncept času, který svou cykličností vede k opakování omylů a chyb. Fragmentární kompozice románu souvisí s pluralitou vyprávěcích perspektiva polyfonní vyprávěcí technikou. Román je třeba chápat i na pozadí kolumbijského politického života, který byl ve své historii definován bipartijním systémem a vzájemná nevraživost stoupenců konzervativní a liberální strany přerostla v polovině minulého století v několikaletý krvavý národní konflikt, jenž byl nazýván obdobím násilí. Z...
|
host ::
RSS.