|
|
Platónovo zpracování postavy Odyssea
Kšír, Karel ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Roreitner, Robert (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na Platónovo zpracování literární postavy Odyssea. Nejdříve bude v základu představena Platónova práce s mýtem: jak mýtus chápal a k čemu ho používal. Hlavní pozornost se poté soustředí na vlastní Platónovu "mýtotvorbu", tedy na to, jak se zděděnou tradicí dále pracuje a jakým způsobem ji domýšlí dál. K tomu bude využit komparativní přístup sledující odysseovskou tradici od homérských eposů až po Platóna s cílem poukázat na ty aspekty Odysseovy figury, které se ukazují být pro Platóna zásadní. Získané závěry pak budou porovnány se závěrečným mýtem z desáté knihy Ústavy, kde Platón hodnotí postavu Odysseovu. Analyzovány však budou i další zmínky o Odysseovi u Platóna, například v dialogu Hippiás Menší. Výsledkem práce tak bude komparací podaný ucelený obraz Odyssea v Platónových dílech.
|
|
|
Aristides Quintilianus a postavení jeho spisu Peri músikés mezi dochovanými hudebně-teoretickými spisy
Slavíková, Marcela ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Dykast, Roman (oponent) ; Pavlík, Jiří (oponent)
Dochované antické řecké muzikologické spisy vykazují značné shody ve výkladech o hudební teorii, i když některé z nich jsou od sebe vzdáleny až sedm století. Cílem této disertační práce je dokázat, že tyto shody nejsou dány zastavením vývoje hudby, ale spíše skutečností, že hudební teoretikové římské doby měli ve zvyku pracovat výhradně s prameny, a to i několik století starými, aniž by se ohlíželi na reálný stav, v němž se hudba nacházela v jejich době. Mezi takové hudební teoretiky patří i Aristides Quintilianus, autor 3. stol. n. l., pod jehož jménem máme dochován spis Peri músikés o třech knihách. Součástí disertace je stanovení a popis předpokládaných vývojových změn v praxi, které lze vypozorovat ze svědectví nemuzikologických spisů a notačních zápisů, a představení spisu Aristida Quintiliana jako takového i v kontextu ostatního antického muzikologického bádání. Dále je předložen překlad a komentář první knihy Aristida Quintiliana, která by měla odrážet vývoj hudby, a konečně na základě srovnání vybraných pasáží z této knihy s paralelními pasážemi z jeho předchůdců stanovena Aristidova pramenná základna.
|
|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Proklínací destičky v kontextu magie praktikované v antickém Řecku
Śmiejová, Michaela ; Titz, Pavel (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Smyslem této bakalářské práce je přiblížit archeologické doklady magického jednání v antickém Řecku, především prostřednictvím tzv. "proklínacích destiček", které jsou archeologickým i písemným pramenem současně. Jejich výskyt souvisí s magickým konáním jednotlivců a dokládá jeden z projevů magického jednání ve starořecké společnosti. Tento jev zasazuji do širšího kontextu antické magie, která má své počátky v tradici sahající až do Mezopotámie, avšak byla značně svébytná v antickém světě. Uvádím jednotlivé nálezy z oblasti Athén, které jsem vybrala jako reprezentativní vzorek, kde se nachází destičky z jednotlivých druhů uložišť. Klíčová slova: proklínací destičky, kletba, magie, antické Řecko, archeologie
|
|
|
Hippokratovský spis O svaté nemoci. Překlad, komentář a úvodní studie
Országh, Ján ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Souček, Jan (oponent)
Pojednání O svaté nemoci je jedním z nejstarších spisů hippokratovského korpusu a současně jednou z nejlepších ukázek řeckého racionalismu. Dílo pochází pravděpodobně z posledních desetiletí 5. století a zabývá se otázkou epilepsie, nemoci, kterou mágové a potulní očistní kněží, jež autor označuje za pouhé šarlatány, nazvali "svatou". Podle něj není epilepsie nikterak svatější či božstější než jiné choroby; její původ umisťuje do mozku a tvrdí, že je dědičným onemocněním. V úvodní studii je nastíněn charakter a struktura spisu, jsou zde uvedeny důvody pro to, že dílo bylo předneseno jako řeč, a následně jsou probrány otázky datace, autorství, recepce a textové tradice. Vedle toho je zde probrána řada problémů, jako je autorovo pojetí božství, prameny, z nichž vychází, a navržena jsou též řešení několika dalších teoretických otázek diskutovaných badateli. Následuje první překlad Svaté nemoci do češtiny. Rozsáhlý komentář je věnován výkladu textu založenému jednak na dostupných komentářích, jednak na mém vlastním bádání.
|
|
|
Dramatické uchopení mýtu: tradice, manipulace, interpretace
Čechvala, Jakub ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Sarkissian, Alena (oponent)
179 Abstrakt Disertační práce je zaměřena na problematiku interpretace řecké tragédie, která je sledována jak v obecné rovině na příkladu vybraných interpretačních strategií, tak v rovině praktické rozborem Eurípidovy Ífigenie v Tauridě. Tragédie je v úvodní kapitole vymezena na základě dobového kontextu jako součást a další projev tzv. song culture, respektive performance culture. Proti tomuto performativnímu zasazení je postaveno Aristotelovo podcenění divadelní úrovně ve prospěch četby, které v jistém smyslu zakládá důležitý kritický problém, přecházející až do současnosti. Po nastínění změn na poli bádání o řecké tragédii, které byly na konci 60. let dvacátého století motivovány vzrůstajícím zájmem o teorii, se zbývající část první kapitoly věnuje kritickému hodnocení tří interpretačních přístupů k tragédii: liternímu close reading, náboženskorituálnímu close reading a performance criticism. Literní close reading a performance criticism jsou pojednány na základě svého poměru ke komplikovanému vztahu "text - divadlo", u třetího přístupu jsou tematizovány způsoby, jakými je interpretováno užívání konkrétního prostředku, tedy užívání jazyka rituálu. První část práce uzavírá kapitola věnovaná kompetenci obecenstva. Oproti jednoduchému a automatickému konstruování superkompetentního obecenstva, které často...
|
|
|
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.
|
|
|
Eschatiai a jejich obyvatelé v řecké literatuře od Homéra po Hérodota
Nováková, Adéla ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Marek, Václav (oponent)
Hlavním cílem této práce je popis a zhodnocení zmínek o nejzazších končinách světa, tzv. eschatiai, v řecké literatuře od jejích počátků do doby působení historika Hérodota. Na základě pramenného studia, stejně jako práce se sekundární literaturou, budou představeny rozdíly v podání jednotlivých autorů a také celkové místo, jaké koncept eschatiai zaujímá v řeckém chápání prostoru i světa jakožto oikúmené. Smyslem této práce však není pouze podat přehled pramenů a jejich obsahu. Informace o okrajových částech světa, načerpané z primární literatury, zde budou mimo jiné i podkladem ke studiu širšího problému, jaký představuje setkání Řeků s odlišnými způsoby života, následná reakce na tyto nové zkušenosti a také obraz okrajových končin světa v literatuře. V úvodní části této práce bude věnována pozornost především přesnějšímu definování dvou základních pojmů, oikúmené a eschatiai. Přesné významy obou těchto termínů se totiž během řecké historie neustále vyvíjely. Jak Řekové objevovali stále nová a nová území, poznávali je a sami se v nich také usídlovali, rozšiřovaly se postupně hranice obydlené země, oikúmené, a spolu s tím se také neustále posouvala oblast eschatiai. V následující části práce budou popsány jednotlivé oblasti, které řečtí autoři považují za eschatiai, a bude porovnána jejich představa...
|
|
|
Katharsis v řecké tragédii
Duchek, Libor ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato práce se zabývá pojmem katharsis v klasické řecké tragédii. V první části sleduje historický kontext tohoto pojmu především v Platónově díle a později se věnuje hlavně Aristotelovi. Podrobně se zabývá Aristotelovou Poetikou a Politikou, což jsou jediná díla, kde Aristotelés katharsis zmiňuje. Po průzkumu Aristotelových textů práce představuje škálu interpretací, které během století vznikly, prozkoumává je a vyvozuje základní porozumění katharsis. Druhá část studie se snaží nalézt katharsis ve vzorku dochovaných tragédií hlavních řeckých tragických autorů. Rozebírá tragické povahy, zápletku a tragické emoce (tj. strach a soucit). Cílem pak je srovnání Aristotelovy teorie a praxe tragických básníků, kteří žili o století dříve, než vznikla tato teorie. V neposlední řadě práce nakonec hodnotí výsledky tohoto přístupu k teorii Aristotelovské katharsis.
|
|
|
Žitý prostor archaického Řecka
Luhanová, Eliška ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Diplomová práce Žitý prostor archaického Řecka Eliška Luhanová (UFaR FF UK) vedoucí: Mgr. Sylva Fischerová, PhD. Abstrakt Diplomová práce Žitý prostor archaického Řecka podává rekonstrukci prostorové strukturace světa v archaickém Řecka na základě systematického čtení Hésiodových děl, zejména Theogonie. Přihlíží však také k dalším dílům, která mohou archaické myšlení lépe osvětlit, zejména pak ke starým básníkům a pozdějším dramatickým dílům, která uchovávají řadu archaických představ a obrazů. V některých případech upozorňujeme také na další vývoj v pojednávání zkoumaných témat u autorů, která pozdější tradice pochopí jako první filosofy. Obsahovým jádrem práce je rekonstrukce kosmogonického procesu na základě Hésiodova básnického popisu. Tento proces je vyložen jako postupné ustavování celku kosmického řádu, které je završeno ustavením Dia na postu suverénního vládce světa, a zároveň jako postupné ustavování světa jako diferencovaného prostorového celku. Toto ustavování se děje jakožto diferenciace, jednak jakožto diferenciaci postupně vznikajících kosmických konstituentů vůči sobě navzájem, jednak jako vnitřní rozrůzňování jednotlivých prvků kosmické struktury. První diferenciaci představuje ustavení Země jako pevného základu světa na pozadí naprosté neurčitosti a nevymezenosti Chaosu. Země je dále...
|
host ::
RSS.