|
|
Morfologická a funkční variabilita sekretorických žláz cerkárií vybraných skupin motolic
Krčmářová, Veronika ; Bulantová, Jana (vedoucí práce) ; Mikeš, Libor (oponent)
Motolice se vyznačují složitými vývojovými cykly, ve kterých figuruje kromě definitivních hostitelů i různý počet mezihostitelů. Při přenosu infekce z prvního mezihostitele na hostitele následujícího hraje klíčovou roli larvální stadium zvané cerkárie. Morfologie a další osud těchto larev se po dokončení jejich vývoje v prvním mezihostiteli liší v závislosti na tom, jakou cestou infikují dalšího hostitele. Některé cerkárie po uvolnění z prvního mezihostitele aktivně penetrují přímo přes povrch těla definitivních hostitelů, jiné encystují ve vnějším prostředí, kde v podobě metacerkárií na pozření definitivním hostitelem čekají. Nebo jsou oba výše zmíněné způsoby kombinovány a cerkárie encystují do podoby metacerkárií infekčních pro definitivního hostitele uvnitř druhého mezihostitele poté, co do něj aktivně proniknou. Výjimečně cerkárie neopouštějí ani sporocystu, ve které se vyvíjejí uvnitř prvního mezihostitele, následně zde i encystují a dál se vyvíjí se až po pozření definitivním hostitelem. Za účelem úspěšné přímé nákazy dalších hostitelů, přežití nepříznivých podmínek ve vnějším prostředí a přeměny na následující stádia se u cerkárií vyvinuly mimo ostatních adaptací i různé typy sekretorických žláz. Tyto žlázy se u cerkárií s ohledem na různé životní strategie motolic liší zejména svou...
|
|
|
Larvální toxokaróza a CNS
Bernardová, Nicol ; Chanová, Marta (vedoucí práce) ; Bulantová, Jana (oponent)
Toxocara spp. je obligátní endoparazitický červ trávicí soustavy psovitých a kočkovitých šelem. Během svého životního cyklu se larvy tohoto parazita mohou dostat i do člověka, v jehož tkáních enkapsulují. Způsobí-li přítomnost larev toxokary v těle klinické projevy, poté mluvíme o larvální toxokaróze. Tu lze rozdělit na několik forem, přičemž tato bakalářská práce se zaměřuje na neurotoxokarózu, která je zapříčiněna larvami toxokary v nervové soustavě. V práci jsou shrnuty základní informace o toxokaře, jejím životním cyklu a hostitelích a dále o jejím rozšíření ve světě (epidemiologie), diagnostice, modelových zvířatech a nakonec bližší zaměření na klinické projevy neurotoxokarózy. Klíčová slova: larvální toxokaróza, neurotoxokaróza, Toxocara canis, migrace, paratenický hostitel, definitivní hostitel
|
|
|
Development of surface and body musculature of the bird schistosome Trichobilharzia regenti
Bulantová, Jana ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Nebesářová, Jana (oponent) ; Toledo, Rafael (oponent)
Popis nového druhu ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti v roce 1998 byl prvním krokem k poznání tohoto výjimečného parazita. Přirozenými hostiteli T. regenti jsou vrubozobí ptáci; infekční larvy - cerkárie - jsou však schopné náhodně penetrovat i do savčích hostitelů včetně lidí, u kterých pak způsobují hypersenzitivní kožní imunitní reakci zvanou cerkáriová dermatitida. Na rozdíl od ostatních schistosom se miracidia T. regenti líhnou z vajíček přímo ve tkáni definitivních hostitelů. Schistosomula migrují nervovou soustavou obratlovců a stejně jako dospělí červi se v tělech definitivních hostitelů vyskytují takřka výhradně extravaskulárně. Dospělí červi se dožívají pouze nízkého věku a je u nich jen málo rozvinutý pohlavní dimorfismus. S tím souvisí i nižší závislost dospělých samic na trvalém kontaktu se samci. Během životního cyklu se T. regenti vyskytuje ve třech odlišných typech prostředí (voda, tkáň mezihostitelského plže, tkáň obratlovčího hostitele). Každé ze sedmi stadií plní v životě parazitického červa odlišnou funkci, a tomu odpovídají i rozdíly v uspořádání různých orgánových soustav jednotlivých stadií. Úvodní část dizertační práce je zaměřena výhradně na porovnání výsledků studia ontogeneze povrchu a tělní svaloviny u jednotlivých stadií T. regenti a ostatních druhů schistosom,...
|
|
|
Development of surface and body musculature of the bird schistosome Trichobilharzia regenti
Bulantová, Jana
Popis nového druhu ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti v roce 1998 byl prvním krokem k poznání tohoto výjimečného parazita. Přirozenými hostiteli T. regenti jsou vrubozobí ptáci; infekční larvy - cerkárie - jsou však schopné náhodně penetrovat i do savčích hostitelů včetně lidí, u kterých pak způsobují hypersenzitivní kožní imunitní reakci zvanou cerkáriová dermatitida. Na rozdíl od ostatních schistosom se miracidia T. regenti líhnou z vajíček přímo ve tkáni definitivních hostitelů. Schistosomula migrují nervovou soustavou obratlovců a stejně jako dospělí červi se v tělech definitivních hostitelů vyskytují takřka výhradně extravaskulárně. Dospělí červi se dožívají pouze nízkého věku a je u nich jen málo rozvinutý pohlavní dimorfismus. S tím souvisí i nižší závislost dospělých samic na trvalém kontaktu se samci. Během životního cyklu se T. regenti vyskytuje ve třech odlišných typech prostředí (voda, tkáň mezihostitelského plže, tkáň obratlovčího hostitele). Každé ze sedmi stadií plní v životě parazitického červa odlišnou funkci, a tomu odpovídají i rozdíly v uspořádání různých orgánových soustav jednotlivých stadií. Úvodní část dizertační práce je zaměřena výhradně na porovnání výsledků studia ontogeneze povrchu a tělní svaloviny u jednotlivých stadií T. regenti a ostatních druhů schistosom,...
|
|
|
Význam hlístic pro přenos parazitických prvoků na nové hostitele
Choutková, Jana ; Bulantová, Jana (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Pro všechny parazitické organismy je zásadní otázka přenosu na nového hostitele. Někteří paraziti jsou uzpůsobeni k přenosu jednoduchou cestou díky rezistentnímu životnímu stadiu, jiní využívají jednoho nebo více mezihostitelů. Extrémním případem je využití jiného parazita, který obývá stejného hostitele a je schopen přenos zajistit. Jedná se tedy o hyperparazitismus za účelem přenosu na nového hostitele. Konkrétním příkladem je prvok Histomonas meleagridis, který ve střevě svého hostitele - hrabavého ptáka - napadá dalšího parazita z prostředí ptačího střeva, škrkavku Heterakis gallinarum. Prvok, který ve svém životním cyklu postrádá odolné stadium cysty, vniká do vajíček škrkavky. Ta mu po uvolnění do vnějšího prostředí poskytují dobrou ochranu před vnějšími vlivy a zajišťují přenos na dalšího hostitele. Některé důkazy svědčí o tom, že podobného principu by k přenosu na nové hostitele mohli využívat i další prvoci. Jedním z nich je prvok z lidského střeva, Dientamoeba fragilis. Přenos tohoto prvoka na nového hostitele by mohl zajišťovat roup dětský, Enterobius vermicularis. Jiným potenciálním příkladem by mohl být myší parazitický prvok Tritrichomonas muris v asociaci s hlísticemi Aspiculuris tetraptera a/nebo Syphacia obvelata.
|
host ::
RSS.