|
|
Genetická hranice druhů u perlooček (Crustacea, Cladocera)
Korytová, Nikola ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Korábek, Ondřej (oponent)
Perloočky (Crustacea, Branchipoda) jsou bohatou skupinou planktonních korýšů. Vyskytuje se v nich mnoho kryptických druhů, které jsou zařazovány do druhových komplexů. Tato práce se zabývá zástupci čeledí Daphniidae a Chydoridae, kteří obývají vodní útvary po celém světě, ale nemají dodnes úplně objasněné všechny taxonomické vztahy. Pro rozpoznávání druhů se využívají morfologické i genetické analýzy. Jelikož ale u nich dochází k hybridizaci, je v některých případech lepší studovat jejich genetické vzdálenosti. Pro genetickou analýzu daného taxonu se využívají genetické markery, což jsou úseky DNA, které jsou pro každý druh jedinečné. Využívají se i jaderné geny, nicméně na úrovni druhů poskytují lepší výsledky geny mitochondriální. Nejvíce se využívá první podjednotka cytochrom c oxidázy (COI), dále 12S a 16S rDNA. Tyto geny často poskytují dobře podporované fylogenetické stromy, nicméně situace je u Daphniidae i Chydoridae natolik komplikovaná, že určení pravidel pro hranice druhů není v tuto chvíli možné. Budoucí studie by se měly (pokud to lze) více zabývat i datováním událostí a vytvářet molekulární hodiny, zejména pro čeleď Chydoridae, která i přes své druhové bohatství zůstává často opomíjená. Klíčová slova: Daphniidae, Chydoridae, genetické markery, COI 12S rDNA, 16S rDNA
|
|
|
Habitatové preference zástupců čeledi Chydoridae (Crustacea, Cladocera)
Zimová, Tereza ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Šorf, Michal (oponent)
Tato práce je literární rešerší, zabývající se přehledem výskytu nik vybraných druhů perlooček čeledi Chydoridae. Cílem této práce bylo shrnout poznatky o výskytu druhů v různých typech prostředí, určit jaké jsou jejich preference a zjistit, kterými faktory jsou případně limitovány. Práce je zaměřena na typ habitatů, ve kterých se druhy chydoridů nachází, úživnost vody a pH. Jsou zde zmíněny také environmentální faktory jako je koncentrace vápníku a hloubka, které by mohly nejspíše také ovlivňovat volbu niky těchto druhů. Druhy se mohou rozdělit na oportunisty s širokou nikou a specialisty s úzkou nikou, přesto má velká část druhů širokou toleranci k většině environmetálních faktorů. Klíčová slova: Chydoridae, nika, habitaty, makrofyty, volné dno, pH, trofie vody, hloubka, vápník
|
|
|
Potravní ekologie sladkovodních ploštic (Heteroptera: Nepomorpha)
Šretrová, Martina ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Kment, Petr (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na ploštice ze skupiny Nepomorpha žijící ve sladkých vodách, konkrétně na čeledi a jejich nejběžnější zástupce, které nalézáme v České republice. Hlavním tématem této práce je zmapování potravních ekologií, které vodní ploštice využívají. Lze u nich pozorovat různé způsoby obživy, jako je fytofagie, masožravost a omnivorie. Nejdůležitější strategií, kterou využívá většina vodních ploštic, je predace. S tímto chováním se pojí morfologické adaptace, jako modifikace ústního ústrojí a předních končetin. Dále jsou v práci podrobněji popsané způsoby získávání a zpracovávání kořisti. Speciální kapitola je pak věnována čeledi Corixidae, která se od ostatních liší morfologicky i ekologicky. V neposlední řadě je zde diskutován význam dravých ploštic v ekosystému.
|
|
|
Zotavování zooplanktonního společenstva horských jezer z acidifikace
Bartošíková, Martina ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Šorf, Michal (oponent)
Horská jezera Šumavy prochází v současnosti procesem zotavování z acidifikace. I přes rychlé zlepšení chemismu zůstává biologické zotavení, tzv. "recovery", značně opožděno. Tento stav může být zapříčiněn řadou faktorů, mezi které patří například: přetrvávající periodické výkyvy pH a tím i zvýšené vyplavování hliníku, limitace fosforem, rezistence acido-tolerantních společenstev, popřípadě omezené možnosti šíření z okolních lokalit či poškození vaječné banky. Se zpožděním za zlepšením chemického složení vody postupně přichází zlepšování biologického stavu, který se projevuje v první fázi zvyšováním abundance stávajících druhů, v druhé pak zvyšováním počtu druhů. Kromě ryb se zřejmě nejpomaleji navrací velké filtrující perloočky rodu Daphnia. Přes snahu urychlit jejich návrat v přírodním experimentu repatriací druhů Cyclops abyssorum a Daphnia longispina do Plešného jezera v roce 2004 se právě perloočky na nové lokalitě neuchytily. Přesto po téměř deseti letech byli v Plešném jezeře zaznamenáni jedinci tohoto druhu v litorálu jezera. Tato diplomová práce navazuje na výzkum šumavských jezer, který probíhá téměř 150 let. Reakce zooplanktonu na změny chemismu byla studovaná v období 2012-2016 v osmi jezerech ledovcového původu na Šumavě. Byla získána data o abundanci i druhovém složení planktonních...
|
|
|
Potravní ekologie sladkovodních ploštic (Heteroptera: Nepomorpha)
Šretrová, Martina ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Kment, Petr (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na ploštice ze skupiny Nepomorpha žijící ve sladkých vodách, konkrétně na čeledi a jejich nejběžnější zástupce, které nalézáme v České republice. Hlavním tématem této práce je zmapování potravních ekologií, které vodní ploštice využívají. Lze u nich pozorovat různé způsoby obživy, jako je fytofagie, masožravost a omnivorie. Nejdůležitější strategií, kterou využívá většina vodních ploštic, je predace. S tímto chováním se pojí morfologické adaptace, jako modifikace ústního ústrojí a předních končetin. Dále jsou v práci podrobněji popsané způsoby získávání a zpracovávání kořisti. V neposlední řadě je zde diskutován vliv predátorů na jejich kořist. Speciální kapitola je pak věnována čeledi Corixidae, která se od ostatních liší morfologicky i ekologicky.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Historie výskytu žábronožky Branchinecta gaini na souostroví Jamese Rosse a její fylogeografie
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Žábronožka Branchinecta gaini Daday, 1910 je největším sladkovodním bezobratlým živočichem Antarktidy a zároveň vrcholovým konzumentem zdejších potravních sítí. Ekologické nároky B. gaini doprovázené "ruderální" životní strategií spolu s rozšířením zasahujícím do Patagonie naznačují, že poslední glaciál přežila v Jižní Americe a že se do Antarktidy rozšířila krátce po jeho skončení. Na ostrově Jamese Rosse, který je klimaticky nejdrsnějším územím, které dnes tato žábronožka obývá byla považována až do roku 2008 za vyhynulou, a to na základě paleolimnologické analýzy několika zdejších jezer, podle které se měla na ostrově vyskytovat asi v letech 4200 až cca 1500 let před dneškem, kdy zde díky změnám v povodí jezer způsobených neoglaciálními podmínkami vymřela. Paleolimnolgický rozbor Monolith Lake předkládané práce ukázal, že byla tato hypotéza chybná a že B. gaini obývala ostrov Jamese Rosse po celou dobu neoglaciálu až do současnosti. Fylogeografická analýza 16S rDNA jedinců B. gaini z Patagonie, Jižních Orknejí, Jižních Shetland a ostrova Jamese Rosse odhalil, že vysoká morfologická variabilita této žábronožky není na úrovni tohoto genu podpořena a že všechny zkoumané populace B. gaini tvoří jeden druh navíc s velmi malým počtem geograficky sdílených haplotypů. Jedinou výjimkou poukazující na delší...
|
host ::
RSS.