|
|
Změnitelnost lidské přirozenosti ve světle hodnoty
Jelínek, Jakub ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce představuje na kontrastu Kantovy morální filosofie s buddhistickým myšlením otázku, je-li naše přirozenost změnitelná a v etickém smyslu hodná změny. Kantova koncepce spojuje moralitu s nátlakem na touhy (především je řeč o náklonnostech - navyklých smyslových žádostech), protože chápe smyslovost, do které je řadí, jako danost. Rozpolcení člověka na rozum (stojící mimo kauzalitu) a smyslovost je příčinou, proč Kantovy pokusy zahrnout do svého systému morální pokrok směrem k "radostnému plnění povinnosti" končí nezdarem, nemá-li tento systém projít radikální rekonstrukcí. Zkušenost touhy však ukazuje její ne-mechanické založení, založení v rozumění předmětu jako hodnotnému pro nás. Buddhistická nauka o ne-já (podobně jako Heideggerova myšlenka, že si zprvu rozumíme mylně jako vyskytujícímu se jsoucnu) toto rozumění problematizuje. Sebe- vymezení zakládající touhu znamená rozumět si jako předmětu, s nímž se může něco stát a jenž může mít nějaké atributy. Zkušenost svobody ale ukazuje, že naše moc jednat není takovouto možností. Jsme-li sto rozpoznat sebe-vymezení (sobectví) jako omyl, znamená to změnitelnost naší povahy. A jelikož nás takové nazírání zbavuje tíhy života vůbec (dukkha), je odpovědí na základní etickou otázku, "jak žít".
|
|
|
Vina a provinění: problém zodpovědnosti
Pacovská, Kamila ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Kohák, Erazim (oponent) ; Cowley, Christopher (oponent)
(česky) Disertační práce se zabývá pojmem viny a provinění v kontextu současné anglosaské etiky. Navazuje přitom na vývoj od 50. let 20. století, kdy došlo k systematické kritice jednostranného zájmu dosavadní tradice o epizodické jednání a jeho správnost či zavrženíhodnost. Během následného rozvoje etiky ctností a rozšíření předmětu etiky na charakter a život člověka byla současně rehabilitována oblast morální psychologie, a tím i oblast nahodilých aspektů morální zkušenosti. Tento vývoj v etice představuje první kapitola, zatímco kapitola druhá se zabývá otázkou, jaký dopad má rozšíření předmětu etiky na pojetí morálního soudu a zodpovědnosti. Uvidíme, že pojem zodpovědnosti se rozdvojuje na zodpovědnost za (vnitřní) chybu jednajícího, jíž se zabývá zbytek druhé kapitoly, a zodpovědnost za provinění samotné. Právě na pojetí zodpovědnosti za provinění a na problémy vznikající kvůli komplexnímu vztahu tohoto pojmu k náhodě a nahodilosti se zaměřuje zbytek práce. Prvním problémem je vztah člověka k jeho vině. Vina vzniká skrze zavrženíhodné jednání, za které člověka můžeme činit zodpovědným, tj. kdy můžeme přenést hodnocení z činu na jednajícího. Tento přenos je možný pouze u dobrovolného jednání, jehož podmínky definujeme ve třetí kapitole. Viníkovi však vyčítáme kromě vnitřní chyby - dobrovolného...
|
|
|
Změnitelnost lidské přirozenosti ve světle hodnoty
Jelínek, Jakub ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce představuje na kontrastu Kantovy morální filosofie s buddhistickým myšlením otázku, je-li naše přirozenost změnitelná a v etickém smyslu hodná změny. Kantova koncepce spojuje moralitu s nátlakem na touhy (především je řeč o náklonnostech - navyklých smyslových žádostech), protože chápe smyslovost, do které je řadí, jako danost. Rozpolcení člověka na rozum (stojící mimo kauzalitu) a smyslovost je příčinou, proč Kantovy pokusy zahrnout do svého systému morální pokrok směrem k "radostnému plnění povinnosti" končí nezdarem, nemá-li tento systém projít radikální rekonstrukcí. Zkušenost touhy však ukazuje její ne-mechanické založení, založení v rozumění předmětu jako hodnotnému pro nás. Buddhistická nauka o ne-já (podobně jako Heideggerova myšlenka, že si zprvu rozumíme mylně jako vyskytujícímu se jsoucnu) toto rozumění problematizuje. Sebe- vymezení zakládající touhu znamená rozumět si jako předmětu, s nímž se může něco stát a jenž může mít nějaké atributy. Zkušenost svobody ale ukazuje, že naše moc jednat není takovouto možností. Jsme-li sto rozpoznat sebe-vymezení (sobectví) jako omyl, znamená to změnitelnost naší povahy. A jelikož nás takové nazírání zbavuje tíhy života vůbec (dukkha), je odpovědí na základní etickou otázku, "jak žít".
|
|
|
Vztah rozumnosti a etických stavů u Aristotela
Kudláč, Jakub ; Barabas, Marína (oponent) ; Mráz, Milan (vedoucí práce)
V našem textu se věnujeme vztahu rozumnosti a etických stavů v Aristotelově Etice Nikomachově. Cílem práce je určit funkci rozumnost v etické ctnosti. Postupně analyzujeme jednotlivé momenty definice etické ctnosti z ENII, 6, tj. že ctnost je záměrně volícím stavem, který udržuje střed nám přiměřený, tak jak by jej vymezil člověk rozumný. Po analýze stavu, záměrné volby a rozumnosti dospíváme k určení rozumnosti jakožto původce výměru ctnostného jednání; jedině rozumnost může být kritériem, které vyřkne, co je špatné a dobré; sama touha totiž nemá schopnost rozvažovaní. Na to navazuje další otázka: jak může rozumnost ovlivňovat iracionální složku duše, ve které sídlí touha? Rozumnost, protože nemá žádný přímý vliv na touhu, využívá jako prostředníka etickou ctnost-uměřenost. Ta do nerozumné touhy vkládá intenci následovat rozum. skrz ni se stává rozumnost pánem nad touhou. Přínos naší práce vidíme jak v tom, že jsme přesněji určili funkci rozumnosti v aristotelské etice, tak i v tom, že jsme určili uměřenost jako nutnou podmínku ostatních ctností a racionálního jednání vůbec.
|
host ::
RSS.