|
|
Témata a zdroje sexuální výchovy u žáků vybrané střední zdravotnické školy
Bednářová, Jitka
Bakalářská práce se zabývá zdroji sexuální výchovy u žáků vybrané střední zdravotnické školy a tím, jaká témata s danými zdroji probírají. Práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. Cílem teoretické části je zejména definovat sexuální výchovu a specifikovat hlavní zdroje sexuální výchovy, jako jsou rodina, škola, vrstevníci a média. Dále je popsán obsah sexuální výchovy, tedy témata, která se v rámci této problematiky řeší. Metodami, které jsou použity v teoretické části, jsou analýza, syntéza a komparace odborných zdrojů, které jsou v tištěném i elektronickém provedení. Cílem empirické části bylo zjistit, jaké zdroje, v rámci sexuální výchovy, žáci středních odborných škol, užívají a které preferují a zároveň, jaký je obsah sexuální výchovy u jednotlivých zdrojů. Metodou empirické části bylo dotazování. Data pro účely průzkumu byly získávány prostřednictvím dotazníkového šetření. Respondenty byly žáci vybrané střední zdravotnické škole. Předpokládaný počet byl sto respondentů. Výsledná data byla následně vyhodnocována jednoduchými statistickými metodami. V závěru práce jsou shrnuty výsledky dotazníkového šetření, ze kterých jsou formulovány doporučení pro pedagogickou praxi.
|
|
|
Sexuální výchova dětí s PAS mladšího školního věku v rodině
KOBLÁSOVÁ, Pavla
Cílem bakalářské práce je zjistit některé problémy související se sexuální výchovou dětí mladšího školního věku s poruchami autistického spektra a informovanost rodičů v této problematice. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou popsány jednotlivé poruchy, které jsou zahrnovány do celkové diagnózy se souhrnným názvem poruchy autistického spektra (dále jen PAS), mezi něž patří například Dětský autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom, Dětská dezintegrační porucha či Atypický autismus. U jednotlivých diagnóz jsou stručně popsány symptomy a projevy daných postižení. Dále je věnována tématu sexuality a sexuální výchovy jak z obecného hlediska, tak se zaměřením na děti s PAS mladšího školního věku. Důležitým faktorem ve výchově jedinců s PAS je rodina ve spolupráci s odborníky. Empirická část bakalářské práce je zaměřena na zjišťování konkrétní situace v rodinách, jakým způsobem probíhá nácvik a vysvětlování základních hygienických návyků a sexuální výchova v základní formě, tedy přiměřená věku a druhu postižení. Výzkumný vzorek tvoří rodiny s dětmi s PAS, které navštěvují spolek Auticentrum v Českých Budějovicích a jsou mladšího školního věku. Výzkum probíhal dle zásad kvalitativní metodiky a k získávání informací byl použit polostrukturovaný rozhovor. Rozhovory byly následně analyzovány a vyhodnoceny ve čtyřech oblastech vztahy, hygiena a oblékání, intimita a informovanost. Ve všech oblastech zkoumání byly nalezeny problémy. V diskuzi práce je navrženo řešení a doporučena současná odborná literatura.
|
|
|
Účinnost preventivních programů v primární prevenci sexuálně přenosných chorob u studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
VÁLKOVÁ, Jana
Sex je přirozeným prostředkem reprodukce, ale zdaleka není praktikován pouze za tímto účelem. V posledních letech došlo k velkému uvolnění morálky a dnes bychom jen těžko našli mladého člověka s přesvědčením, že sex slouží pouze k reprodukci. Pohlavní život již není tabu a proto je třeba hovořit také o nežádoucích jevech, které jej doprovází. Jsou jimi nechtěné těhotenství a šíření sexuálně přenosných chorob. Sexuálně přenosná onemocnění představují závažný globální problém, nevyhýbající se ani naší společnosti. Největší rizikovou skupinu, z hlediska nákazy, představují mladí lidé, kteří při výběru trvalého partnera procházejí nejrůznějšími vztahy. K boji, proti sexuálně přenosným chorobám, slouží především primární prevence, která má význam právě u těch, kteří ještě nezačali sexuálně žít. Z tohoto důvodu je často realizována formou preventivních programů ve školských zařízeních. V teoretické části této práce byla zmapována současná situace sexuálně přenosných chorob v České republice. V praktické části práce bylo cílem získat přehled o účinnosti preventivních programů v primární prevenci sexuálně přenosných chorob u studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Za tímto účelem byly stanoveny čtyři hypotézy. První hypotéza zní: Mladí lidé získávají více informací o nebezpečí sexuálně přenosných chorob z médií a ze strany vrstevníků, než od školy a rodičů. Druhá hypotéza zní: Zkušenost s náhodným sexem má čtvrtina respondentů. Třetí hypotéza byla formulována takto: Ženy mají více znalostí o sexuálně přenosných chorobách než muži. A čtvrtá hypotéza zní: Ženy dodržují zásady bezpečného sexu spíše než muži. Ke sběru empirických dat byl použit kvantitativní výzkum, metoda dotazování, technika dotazník. Dotazník byl anonymní a měl elektronickou podobu. Výzkumný soubor byl tvořen studenty/studentkami prezenčních bakalářských oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, kteří svou věkovou strukturou spadají do nejvíce ohrožené skupiny nákazou sexuálně přenosnými chorobami. Výzkumu se zúčastnilo 531 respondentů. První, třetí a čtvrtá hypotéza nebyla na základě statistického testu potvrzena. Třetí hypotéza byla statisticky potvrzena. Z popisné statistiky je zřejmé, že mladí dospělí nemají dostatečné vědomosti o sexuálně přenosných chorobách a nemají obavy z jejich nákazy, což se také odráží v jejich chování. Preventivní programy primární prevence sexuálně přenosných chorob v České republice nejsou, dle dosažených výsledků a mého názoru, zcela dostatečné a nelze hovořit o jejich prokazatelné účinnosti. Lze ovšem říci, že poskytují alespoň určité povědomí o rizicích spojených s pohlavním životem. Dle mého názoru je třeba vytvořit přesnou podobu učebních osnov a začlenit sexuální výchovu do Rámcového vzdělávacího programu, jako samostatný předmět, jak ve školských zařízeních základních, tak i středních. Zapojit rodiče do procesu primární prevence, prostřednictvím zvyšování jejich informovanosti a schopností získané informace předávat. Dále je třeba propagovat bariérovou formu antikoncepce a zavést plošné preventivní programy v boji proti sexuálně přenosným chorobám.
|
|
|
Antikoncepce očima rodičů a spolupráce s porodní asistentkou
ŠLINCOVÁ, Jana
Antikoncepce je jednou z forem negativního plánování rodičovství, které zahrnuje snahu a opatření v regulaci počtu obyvatelstva a zamezení nežádoucímu těhotenství. V současné době je dostupné velké množství moderních antikoncepčních přípravků, ale ne pro každou ženu či pár je vhodná každá metoda. Obzvláště u dopívajících dívek je proto nutná edukace této problematiky. Právě rodiče mají na sexuální rozvoj svého dítěte největší vliv, jelikož jsou dítěti prvními a nejdůležitějšími učiteli sexuální výchovy. Je tedy důležité, aby rodiče byli vzděláni v oblasti antikoncepce a byli tak schopni dcerám poradit. V rámci ošetřovatelské péče má podporovat a edukovat ženy při výběru vhodné antikoncepce porodní asistentka. Teoretická část je zaměřena na metody antikoncepce, úlohu rodiny v sexuální výchově a na edukaci porodních asistentek. Praktická část je zaměřena na informovanost rodičů o antikoncepci a na možnosti porodních asistentek edukovat v oblasti plánovaného rodičovství a antikoncepce. Pro zpracování dané problematiky bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření v kombinaci s kvantitativním výzkumným šetřením. Kvantitativní šetření probíhalo formou dotazníků, které byly anonymní. Byly určeny pro rodiče dívek středoškolského věku. Kvalitativní výzkumné šetření probíhalo metodou rozhovoru, které byly vedeny s porodními asistentkami v gynekologicko-porodnických ordinacích v Českých Budějovicích. Stanoveny byly 4 cíle a s nimi související hypotézy a výzkumné otázky. Cíl 1 Zmapovat znalosti rodičů o metodách, účincích, spolehlivosti a problematice antikoncepce. Cíl 2 Zjistit, podle jakých kritérií rodiče vybírají antikoncepci pro své děti. Cíl 3 Zjistit, zda rodiče upřednostňují informace o antikoncepci od porodní asistentky v gynekologické ambulanci, před jinými informačními zdroji. Cíl 4 Zjistit, zda má porodní asistentka možnost v rámci své edukační činnosti seznamovat rodiče s metodami antikoncepce. Cíle byly splněny. Hypotéza 1, která zní: ?Rodiče mají informace o metodách antikoncepce?, se potvrdila. Potvrzeny byly také Hypotéza 2 a Hypotéza 3, tedy že rodiče nechávají rozhodnutí v otázce antikoncepce na svém dítěti a největším kritériem pro výběr antikoncepce je vysoká spolehlivost. Hypotéza 4: ?Rodiče dávají přednost informacím o antikoncepci od jiných zdrojů, než od porodní asistentky? byla také potvrzena. Z kvalitativního výzkumného šetření bylo zjištěno, že porodní asistentky jsou informovány o nejnovějších trendech antikoncepce vzhledem k vysoké návštěvnosti gynekologických ambulancí dealery farmakologických firem. Z výsledků vyplynulo, že poskytovatelem zásadních informací je lékař. Porodní asistentky tedy i přesto, že mají v kompetencích edukaci v oblasti plánovaného rodičovství a antikoncepce, nemají významnou úlohu v edukaci týkající se této problematiky. Tato bakalářská práce může posloužit, jako zdroj informací a studijní materiál pro další ročníky porodních asistentek. Dále by se tato práce dala využít, jako edukační materiál pro porodní asistentky v praxi i pro budoucí uživatelky či uživatele, kteří uvažují o užívání některé z metod antikoncepce.
|
|
|
Aplikace sexuální výchovy v zařízeních služeb sociální péče pro osoby se zdravotním postižením
SVATOŠOVÁ, Alena
Abstrakt Teoretická část práce je členěna do dvou kapitol. První, zaměřená na obecné vymezení užité terminologie, objasňuje pojem osoba se zdravotním postižením, třídí typy zařízení služeb sociální péče a předkládá konceptuální souvislost fenoménů pohlaví, gender, sexualita. Druhá kapitola rozvíjí určitý pohled na konkrétní oblast sexuality a sexuální výchovy osob zdravotně znevýhodněných. V rámci celé práce je do jisté míry zohledňováno hledisko genderového aspektu, sloužící jako možný úhel pohledu na tuto problematiku. Provedený výzkum si klade za cíl zjistit míru informovanosti v oblasti metodiky sexuální výchovy u zaměstnanců pracujících v organizacích, které zaštiťují poskytování služeb sociální péče a vyšetřit, je-li tato metoda výchovy aplikována v praxi, popřípadě jaká je její úroveň. Dílčím cílem zkoumání je zjištění schopnosti klientů těchto zařízení reflektovat a aplikovat získané znalosti, nabyté skrz realizovanou sexuální výchovu, je-li tato v rámci poskytování služeb vůbec vedená. Dvojí rozměr zkoumání (pracovníci-klienti) byl zvolen především z důvodu ošetření zpětné vazby k informacím získaným z úst pracovníků. Celý průběh výzkumu byl determinován předem položenými výzkumnými otázkami, které vznikly na základě načerpaných vědomostí z odborné literatury poplatné současnému stavu dané problematiky. Tyto otázky pokrývají zorné pole, sledované cílem tohoto zkoumání. Přehled výzkumných otázek: Jaký je postoj pracovníků k otázkám sexuality osob se zdravotním postižením? Jaké je povědomí pracovníků zařízení o partnerském a intimním životě klientů? Jsou pracovníci organizace proškoleni v metodách sexuální výchovy osob se zdravotním postižením? Probíhá v rámci poskytování služeb sexuální výchova klientů? Jaký je postoj pracovníků k aspektům genderové výchovy? Orientují se klienti v otázkách sexuality? Jakou formu sexuální výchovy by klienti přijali lépe: skupinovou, individuální, genderově vymezenou či smíšenou? Pro sběr konkrétních dat byla použita technika skupinové diskuse, skrz kterou jsem získala potřebné informace od pracovníků instituce. Pro práci s klienty jsem zvolila techniku individuálního rozhovoru s daným návodem. Získané údaje byly zpracovány metodou kódování. Zapsaný průběh diskuse a rozhovorů byl analyzován a rozdělen do okruhů odpovídajících výzkumným otázkám. V rámci těchto sledovaných oblastí byly vyzdviženy konkrétní, užité dotazy, které posloužily k zjištění adekvátních odpovědí, jež byly následně opatřeny kódy. Z těchto kódů byl posléze odvozen kýžený závěr. Výsledek výzkumu přináší informaci o jisté formě osvěty v oblasti sexuality, avšak na úrovni, jež není podložena žádnou metodikou. Pozitivní na celé věci zůstává zřejmý posun od tabuizace a společenské eliminace k přijetí sexuality osob se zdravotním postižením jako nezpochybnitelné součásti jejich života. Pracovníkům ovšem chybí odborné kompetence, jež by zaštítily jejich snahu při řešení otázek a konkrétních situací, týkajících se sexuality klientů a jejích projevů. Možné uskutečnění sexuální výchovy by bylo ze strany klientů přijato s povděkem, neboť někteří jsou v oblasti této sféry lidského bytí zcela ztraceni. Tato práce budiž případným otevřením otázky organizovaného a metodického provedení sexuální výchovy v rámci poskytování sociálních služeb výše zmíněnou organizací. Pracovníkům instituce může být v jejich snahách nápomocen modelový protokol o sexualitě a vztazích přiložený v příloze.
|
|
|
Podíl jednotlivých sociálních a edukačních faktorů na informovanosti žáků 9. tříd na základních školách v Českém Krumlově o pohlavně přenosných chorobách
BŘEZKOVÁ, Markéta
Pohlavně přenosné choroby jsou v dnešní době velice rozsáhlým problémem, jehoţ prevenci se ne vţdy věnuje dostatečná pozornost. Svou bakalářskou práci jsem proto zaměřila na téma Podíl jednotlivých sociálních a edukačních faktor? na informovanosti ţák? 9. tříd na základních školách v Českém Krumlově o pohlavně přenosných chorobách. Jednou z podmínek zvyšování účinnosti prevence těchto chorob je znalost podílu jednotlivých edukačních a sociálních faktor?, které ve vztahu k těmto nemocem ovlivňují u ţák? osvojování vědomostí a vznik a utváření postoj?. Cílem práce je posoudit podíl jednotlivých edukačních činitel? (škola, rodina, média, vrstevnické skupiny) na vzniku a rozvíjení informovanosti ţák? na základních školách v Českém Krumlově o pohlavně přenosných chorobách. Současně jde o hledání rezerv v kvalitě edukačního p?sobení jednotlivých činitel?. Podíl školy, rodiny, médií a ostatních činitel? na osvojování vědomostí a utváření postoj? k rizik?m pohlavně přenosných chorob byl zjišťován kvantitativní metodou. Oslovena byla reprezentativní cílová skupina ţák? 9. tříd českokrumlovských základních škol formou anonymních dotazník?. Zároveň byly rozdány speciálně vytvořené dotazníky pro pedagogy. Ţáci se nejvíce informací o pohlavně přenosných chorobách dozvídají ve škole, ale jejich postoje k tomuto tématu nezanedbatelně ovlivňuje rodina, kamarádi a média. Tato bakalářská práce m?ţe přispět jako zdroj aktuálních informací o sledované problematice k prohloubení odborných znalostí učitel? základních škol, pracovník? v oblasti ochrany veřejného zdraví i rodič?, kteří se na prevenci pohlavně přenosných chorob podílejí.
|
|
|
Primární prevence sexuality a pohlavně přenosných chorob v regionu Příbramska
HROMÍŘOVÁ, Andrea
Název mé bakalářské práce zní ,,Primární prevence sexuality a pohlavně přenosných chorob v regionu Příbramska?. Cílem primární prevence je předcházet nežádoucím jevům nebo první zkušenosti s nimi a snaží se oddálit první styk s nimi na co nejpozdější dobu. Tato prevence je na základních školách zajišťována školními metodiky prevence, kteří zajišťují vhodné aktivity pro své žáky. V současné době je velkým problémem předčasné zahájení sexuálního života. Dospívající jedinci se cítí mnohdy fyzicky dosti vyzrálí, ale z psychického hlediska tomu tak není. Dospívající si hledají známosti, které často střídají a tím zvyšují riziko nechtěného těhotenství a s ním spojené umělé přerušení těhotenství, nákazy některou pohlavně přenosnou chorobou a dalšími riziky. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat primární prevenci sexuální výchovy a prevence pohlavně přenosných chorob v regionu Příbramska. V části bakalářské práce, která je nazvána Současný stav, charakterizuji historický vývoj problematiky, současná paradigmata, obecné pojetí prevence sexuality, cílovou skupinu primární prevence a její vývoj, sexualitu v dospívání, možnosti antikoncepce a pohlavně přenosné choroby. Data pro moji bakalářskou práci byla zajištěna prostřednictvím kvantitativního výzkumu, metodou dotazování, pomocí anonymního dotazníku. Výzkumný soubor byl vybrán na základních školách, a to 2 základní devítileté školy v Příbrami a 2 venkovské základní devítileté školy v regionu Příbramska. Respondenti z devátých tříd byli dotazováni na základních školách v období výuky, za mé přítomnosti. To mi zajistilo 100 % návratnost rozdaných anonymních dotazníků. Za stěžejní výsledky považuji fakt, že sexuální výchova, jako předmět vyučovaný na základních školách, je více realizována na základních školách v Příbrami, na venkově téměř vůbec. Oproti tomu fakt, že účast žáků na některém preventivním programu, který je realizován mimo předmět sexuální výchova, a je zaměřen na problematiku rizikového sexuálního chování, se na ZŠ Příbram vyskytuje v menším počtu než na základních školách na venkově v regionu Příbramska. Výsledky mé bakalářské práce je možné využít pro další výzkumné šetření, pro realizaci efektivnější primární prevence.
|
|
| |
|
|
Problematika výuky sexuální výchovy na druhém stupni základních škol a nižších třídách gymnázií
VOJÍKOVÁ, Klára
Tématem této bakalářské práce je zmapovat současný stav výuky sexuální výchovy na základních školách a v nižších třídách gymnázií. Nejprve se zaměřuji na teoretické zpracování tématu, kdy popisuji vhodný věk pro výuku, obsah sexuální výchovy a důvody, proč je výuka na školách tak důležitá. V druhé části své práce zpracovávám data získaná na několika školách pomocí dotazníků. Snažím se zjistit, jaké jsou nejčastější zdroje informací o sexuální výchově u žáků. Dále se zajímám o znalosti žáků v dané problematice a v neposlední řadě o jejich postoj k celé věci.
|
|
|
Sexuální výchova dětí s mentálním postižením
ČIHÁKOVÁ, Klára
Bakalářská práce je věnována problematice Sexuální výchovy dětí s mentálním postižením. Cílem práce je vypracování modelového výukového programu pro žáky 7. ročníku základní školy praktické. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. Teoretická část bakalářské práce je rozdělena do tří základních kapitol. První kapitola se zabývá vymezením pojmu mentální postižení, klasifikací a charakteristikou jednotlivých stupňů mentálního postižení a podrobněji se zaměřuje na charakteristiku osob s lehkým mentálním postižením. Druhá je zaměřena na sexualitu. Popisuje projevy sexuality, funkce sexuality a následně pak sexualitu osob s mentálním postižením. Třetí kapitola je věnována sexuální výchově, konkrétně jejím cílům, zásadám, obsahům a metodám. Praktická část zahrnuje metodiku zpracování a navržený modelový výukový program pro žáky 7. ročníku ZŠ praktické. Tuto bakalářskou práci je možné použít jako metodický materiál pro učitele při realizaci výuky sexuální výchovy na základních školách praktických.
|
host ::
RSS.