|
|
Fyziologické a hormonální mechanizmy ovlivňující kvalitu ejakulátu u ptáků
Mojžišová, Kateřina ; Tomášek, Oldřich (vedoucí práce) ; Svobodová, Jana (oponent)
Pohlavní výběr je důležitým mechanismem evolučního vývoje. Kromě předkopulačního výběru, kdy většinou samci soupeří o partnerky, existuje ještě pokopulační výběr mezi spermiemi (tzv. kompetice spermií) v případě, že samice kopulují s více samci. I když je většina druhů ptáků sociálně monogamních, značná část z nich je také částečně promiskuitní. U těchto druhů je pokopulační výběr důležitým mechanismem zvyšujícím variabilitu v reprodukční úspěšnosti mezi samci. Kvalita ejakulátu, rozhodující o úspěšnosti samce v kompetici spermií, je určena především koncentrací a celkovým počtem spermií, jejich morfologií a pohyblivostí. Moje bakalářská práce shrnuje dosavadní poznatky o hormonálních a fyziologických mechanismech, které mohou ovlivnit kvalitu ejakulátu. Jedná se především o vliv pohlavních a jiných hormonů, fyziologického a oxidativního stresu, vnějších podmínek, antioxidačních mechanismů a složení buněčných membrán spermií. Kromě jejich vlivu na kvalitu ejakulátu na vnitrodruhové úrovni jsou v práci hodnoceny také jejich odlišnosti mezi ptačími druhy, především ve vztahu k různé intenzitě pokopulačního pohlavního výběru.
|
|
|
Ovlivnění genetické diverzity rákosových porostů strukturou říčních systémů
Fuxová, Gabriela ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubátová, Barbora (oponent)
Řada rostlinných druhů je vázána na biotopy související s říčním prostředím nebo krajinou ovlivňovanou řekami. Říční systémy vytváří v ekosystémech významné lineární koridory a přímo nebo nepřímo ovlivňují rozšíření řady druhů v krajině. Nabízí se tak řada otázek ohledně šíření druhů v tomto prostředí. Jednou z možností, jak hledat odpovědi na tyto otázky, je využití molekulárních metod. Pomocí 10 mikrosatelitových jaderných primerů byla provedena analýza 202 vzorků rákosu obecného ze 60 populací České republiky. Tato analýza umožnila odhalit příbuzenské vztahy mezi jedinci, získat informace o prostorovém rozložení populací a šíření rákosu obecného. Phragmites australis tvoří jak monoklonální populace, tak populace tvořené z několika klonů. Byla odhalena závislost míry klonality na prostředí, ve kterém se populace nachází. Populace rostoucí na březích řek byly spíše monoklonální, rybniční polyklonální. Jednotlivé populace vykazují vysoký stupeň izolovanosti. Nejvyšší procento variability bylo vysvětleno na mezipopulační úrovni, což je běžné u druhů lehce šiřitelných větrem. Dochází ke komunikaci mezi populacemi, ve větší míře na krátké vzdálenosti. Mezi populacemi byl nalezen důkaz vegetativního šíření na krátké vzdálenosti, mnohem častěji ale dochází ke generativnímu šíření. K šíření na velké vzdálenosti...
|
|
|
Eko-etologické aspekty rozmnožování netopýra velkého (Myotis myotis Borkhausen, 1797)
Porteš, Michal ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Benda, Petr (oponent)
V rámci řádu letounů (Chiroptera) existuje velká variabilita v potravních, úkrytových i sociálních strategiích. Nejrozšířenějším párovacím systémem je polygamie, přičemž převládá systém resource-defence polygyny, kdy obhajovaným zdrojem je úkryt s teritoriem nebo samice harému. Z dalších častějších párovacích systémů se vyskytuje sezónní seskupení více samic a samců v tzv. swarming sites. Relativní nespecializovanost umožnila rodu Myotis téměř kosmopolitní rozšíření a znamenala obsazení velkého množství biotopů. M. myotis a M. blythii/oxygnathus jsou kryptickými druhy, jež se ale morfologicky, biogeograficky a ekologicky dají odlišit. M. myotis je ve střední Evropě synantropním druhem a recentně začal také využívat dálničních mostů jako úkrytů, zejména v podzimním období. Sezónní organizace populace M. myotis odpovídá cyklu mírného pásma. Na rozdílné teplotní podmínky v úkrytech letních kolonií netopýři reagují změnami uspořádání kolonie, jež je upravováno podle teplotního optima. Mezi samicemi a mláďaty v mateřských koloniích probíhá intenzivní komunikace stejně jako mezi samci a samicemi v pářících úkrytech. Ačkoliv je M. myotis v Evropě intenzivně zkoumaným druhem, párovací systémy a etologie rozmnožování společně s akustickou komunikací mezi oběma pohlavími jsou stále nedostatečně prozkoumanými...
|
|
|
Chov orangutanů a faktory ovlivňující jejich rozmnožování v lidské péči a ve volné přírodě
Kalkušová, Olga ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
V rámci práce byly na základě vědeckých studií a doporučení shrnuty informace o volně žijících orangutanech a problematice jejich chovu. Orangutani ve svém přirozeném prostředí tropických deštných lesů ostrovů Sumatry a Bornea nejsou vystaveni stejným podmínkám a vlivům jako v zajetí. Jejich reprodukce se tedy v jistých aspektech liší. Reprodukce orangutanů je ve volné přírodě silně ovlivněna jejich solitérním způsobem života. Samice se pohybují pouze v přítomnosti mláďat, případně jiných samic, a podle studií a pozorování vyhledávají kontakt se samcem pouze v období říje, jejich kontakt se pak omezuje na dobu nutnou ke kopulaci. Výjimkou mohou být páry s nedospělými samci. Po porodu pak samice o mládě pečuje až 8 let a po tuto dobu se nedostavuje říje. Cyklus u divoce žijících samic také vykazuje závislost na dostupnosti potravních zdrojů. V období nedostatku potravy byla zaznamenána negativní energetická bilance, při níž dochází k zastavení cyklu. V následném období hojnosti potravních zdrojů se cyklus znovu obnoví. K obnově dochází také v případech, že samice ztratí mládě. V důsledku těchto reprodukčních omezení mohou samice za svůj život porodit nejvýše 4 mláďata.
Pro chov v zoologických zahradách byly sepsány směrnice, které upravují podmínky a vhodnost uspořádání expozice tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám orangutanů. Jejich přirozená mentální i fyzická aktivita souvisí s jejich zdravím a přirozenými projevy chování. I přes všechnu snahu ale zoologické zahrady nemohou orangutanům zajistit stejné podmínky, jaké mají ve volné přírodě. Nucená vyšší socializace a kontakt s ostatními jedinci v zajetí může přinášet stres, stereotypní chování a s tím související zdravotní komplikace, které jsou u orangutanů v zajetí poměrně časté.
Podle záznamů plemenných knih došlo u samic v zajetí ke snížení věku při první reprodukci i porodu a ke zkrácení intervalů mezi porody. I společný chov samců a samic zvyšuje pravděpodobnost kopulace a zabřeznutí. Tyto změny s sebou podle studií nesou i rizika. Chov v zajetí vykazuje vyšší úmrtnost mláďat i dospělých jedinců. Ta je pravděpodobně způsobena nízkým věkem samic při porodu a krátkými intervaly mezi porody, které jsou často kratší než 4 roky. Samice narozené v zajetí také nemají dostatek zkušeností, které v přírodě získávají učením a pozorováním, a později nejsou schopny pečovat o své mládě nebo jej odmítnou. Byly popsány i samice, které zabřezly mezi 11. a 14. rokem, to je ale pro samice velkým rizikem a takové samice umírají krátce po porodu nebo se dožívají mnohem nižšího věku. Mláďata narozená v zajetí byla pak matkám často odebrána, což sice není zcela vhodné, ale odebráním mláděte se u samic za několik týdnů dostaví nový plnohodnotný cyklus a samice mohou znovu zabřeznout. Protože má ale přímá péče člověka o mládě negativní vliv, je časté znovunavrácení mláděte matce, které bývá ve spoustě případů úspěšné.
Výzkum orangutanů trvá již více než 40 let a za tuto dobu se pro jejich chov v zajetí mnohé změnilo. Zoologické zahrady se snaží poskytnout orangutanům takové podmínky, které pro ně budou co nejpřirozenější. Je nutné, aby expozice včetně enrichmentu poskytovala orangutanům dostatek fyzických i mentálních aktivit. Přesto však s sebou omezený prostor, a s tím související kontakty mezi jednotlivci, může nést stresové situace. Ty se pak projevují na chování a zdravotním stavu orangutanů.
|
|
|
Biologie, semenářské vlastnosti a zakládání porostů kostivalu lékařského (\kur{Symphytum officinale }L.)
KOVÁŘOVÁ, Jaroslava
Diplomová práce s názvem ,,Biologie, semenářské vlastnosti a zakládání porostů kostivalu lékařského (Symphytum officinale L.)" se zabývala hodnocením způsobů rozmnožování kostivalu a hodnocením vlivu ekologických podmínek na růst kostivalu. Dále testy klíčivosti a jejich statistickým hodnocením při respektování specifik práce se semeny. Byly hodnoceny semenářské vlastnosti, které se projevují i v růstu rostlin z nich vzešlých a to jak v půdě, tak i v laboratorním prostředí. Literární část se věnovala informacím o biologii, charakteristice, morfologii, prevenci a regulaci kostivalu a dále také jeho pěstování, výživě travních porostů a semenářských vlastnostech, klíčení a dormance. Ve výsledkové části práce byla sledována pokryvnost, botanické snímky, zastoupení bylinných druhů vyskytující se v blízkosti kostivalu. Práce se dále zabývala jarovizací, velikostí listů kostivalu, růstem a vývojem kostivalu v závislosti na obsahu živin (půdní úrodnosti) a vody v půdě a vlivem počtu sečí na jeho růst. Byly navrženy vhodné možnosti rozmnožování a pěstování kostivalu lékařského.
|
|
|
Průzkum sortimentu perspektivních druhů skalniček
Ambrožová, Klára
Bakalářská práce byla zpracována na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Práce je zaměřena na charakteristický popis skalniček včetně historie, geografického rozšíření, pěstování a rozmnožování. Hlavní pozornost je věnována přehledu 110 perspektivních druhů a jejich kultivarům, které jsou v České Republice nejvíce pěstovány. Práce obsahuje vlastní zkušenosti s pěstováním a prodejem skalniček ve firmě Kinský Žďár, a.s a Květiny Veselská. Základní charakteristiky jsou pro přehlednost druhů seřazeny ve formě tabulek v přílohách, včetně důležitých odrůd. V příloze je uvedeno 61 významných rodů a 110 druhů rostlin včetně jejich charakteristiky.
|
|
|
Reprodukce havajské krevetky \kur{Halocaridina rubra\kur{}}
HOMOLKA, Václav
Krevetka havajská - Halocaridina rubra (řád Decapoda; čeleď Atyidae) je krevetka vyskytující se endemicky na Havajském souostroví. Je přizpůsobena specifickému prostředí podzemních systémů a příbřežních brakických jezírek. Halocaridina rubra je potenciálně velmi zajímavý druh pro chovatele i vědecké práce. Cílem práce bylo: (1) zdokumentování reprodukce krevetky Halocaridina rubra a (2) ověření vlivu vybraných chronobiologických faktorů a vlivu přirozených úkrytů na reprodukci. Experiment byl proveden v akvarijní a chronobiologické místnosti na Katedře biologických disciplín ZF JU. Experimentální práce trvala tři měsíce (3. 11. 2014 - 3. 2. 2015). Testované krevetky byly po skupinách 10 samic a 16 samců nasazeny do nádrží. Pokus měl 4 varianty a dvě opakování: na světle s úkrytem, na světle bez úkrytu, ve tmě s úkrytem a bez úkrytu. Byla hodnocena četnost páření krevet. Pro rozmnožování Halocaridina rubra nejsou významné světelné podmínky (střídání dne a noci, trvalá tma) ani nevyžaduje k rozmnožování úkryty. Byla pozorována a zaznamenána reprodukce krevetky Halocaridina rubra - přenos spermatoforu, vajíčka, čtyři larvální stádia typu zoea, stádium megalopa a dvě juvenilní stádia. Byla vypracována doporučení pro chov. Byla odzkoušena anestezie krevet pomocí eugenolu (hřebíčkového oleje).
|
|
|
Použití vybraných druhů z rodu Lonicera L. v zahradní a krajinářské tvorbě
Hrabík, Pavel
Tato bakalářská práce je zaměřena na využití rodu Lonicera L. v zahradní a krajinářské tvorbě. Práce je rozdělena na dvě části. První část obsahuje popis celého rodu a zhodnocení informačních zdrojů. Druhá část je obsáhlejší a skládá se ze tří dílčích částí. Hodnocení vybraných druhů z rodu Lonicera L. z hlediska významných znaků, ekologických nároků a použití. Dále je zde část řešící způsoby rozmnožování zástupců tohoto rodu. A poslední částí je zhodnocení nabídky okrasných školek v České republice.
|
|
|
Analýza možnosti ovlivnění reprodukčních a produkčních ukazatelů prasniček konjugovanou kyselinou linolovou
Hadaš, Zdeněk
Cílem disertační práce bylo provést analýzu možnosti ovlivnění produkčních a reprodukčních vlastností prasniček a prasnic přídavkem 2 % konjugované kyseliny linolové do krmných směsí v provozních podmínkách užitkového chovu. Z výsledků vyplývá, že přídavek CLA signifikantně zvýšil průměrný denní přírůstek prasniček od narození do konce testu. Další parametry vlastní užitkovosti prasniček, tj. podíl libového masa, hloubka svalu MLLT a výška hřbetního tuku ovlivněny nebyly. Dále lze konstatovat, že přídavek CLA snížil průměrný věk prasniček při prvním zapouštění a při prvním porodu. Při vyhodnocení ukazatelů reprodukční užitkovosti prasniček byl zjištěn trend v dosažení lepších výsledků u pokusného souboru, avšak bez statisticky průkazných rozdílů. V další části práce, tj. dávkování CLA u prasnic, byla zjištěna delší gravidita u pokusného souboru, porodní hmotnost selat ovlivněna nebyla. Výsledky však poukazují na výrazně lepší počet odchovaných selat u pokusné skupiny prasnic a s tím také související nižší úroveň ztrát selat od narození do odstavu, vliv na růstovou schopnost selat od narození do odstavu nebyl prokázán. Taktéž bylo cílem vyhodnotit, zda CLA podávaná prasnicím během laktace ovlivňuje zařazení do následujícího reprodukčního cyklu. Kratší interval nástupu říje byl zjištěn u prasnic, jejichž krmná směs během laktace byla obohacena o CLA, a přestože výsledky zabřezávání prasnic po odstavu selat hovoří ve prospěch pokusného souboru prasnic, nebyl prokázán statisticky průkazný rozdíl.
|
|
|
Biologie rozmnožování u raků
NIKSIRAT HASHJIN, Hamid
Byla popsána ultrastruktura spermií u šesti druhů raků. Akrozomální komplex je lokalizován v přední, kdežto jádro se nachází v zadní části buňky. Akrozomální komplex je tvořen dvěma hlavními částmi, kterými jsou tělo a subakrozomální zóna. Tělo akrozomu má tvar obrácené misky a je tvořen třemi vrstvami lišícími se svou hustotou a obsahem paralelních vláken. Subakrozomální zóna zaujímá centrální část komplexu a je rozdělena do dvou oblastí s rozdílnou elektrodenzitou. Spermie raka pruhovaného Orconectes limosus byla popsána vůbec poprvé a u spermií raka červeného Procambarus clarkii byl nově nalezen i hrot na vrcholu vlastního akrozomu. I přes dobře zachovanou obecnou strukturu a podobnost spermií studovaných raků byly nalezeny rozdíly v rozměrech akrozomu, které tak mohou být využité pro odlišení jednotlivých druhů. Dále byla popsána a porovnána ultrastruktura spermií a stěny spermatoforů raka bahenního Astacus leptodactylus a to ve třech stádiích: ihned po ejakulaci, po páření a po uvolnění spermií ze spermatoforů. Račí spermatofory jsou tvořeny masou spermií obalených třívrstevnou stěnou. Po páření se zvětšuje šířka vnější stěny spermatoforu. Matrix střední vrstvy začíná být retikulovaný a granule uvnitř této vrstvy uvolňují svůj obsah. Vlákna ve vnitřní vrstvě se rozkládají na malé částice. Zvětšuje se extracelulární kapsule a objevuje se volný prostor mezi spermií a touto kapsulí. Plocha plazmatické membrány se zvyšuje zvrásnění svého povrchu a změnami, které vedou k tvorbě vícevrstvé struktury na přední části akrozomu. Hustota subakrozomální zóny se zvyšuje v blízkosti těla akrozomu. S nástupem ovulace jsou stěny spermatoforu rozpuštěny působením sekretu ze žláz na zadečku samice. Poté dochází k eliminaci extracelulární kapsuly, plazmatické membrány a membránové lamely. Subakrozomální zóna ztrácí svou elektrodenzitu a zatahuje se. Z nejvnitřnější vrstvy akrozomu je uvolněn materiál s vysokou elektrodenzitou a vlákny, které spolu na vrcholu akrozomu vytvářejí rozložitou strukturu. Nejdůležitější změny jsou pozorovány v subakrozomální zóně. Tyto mohou hrát klíčovou roli při oplodnění vajíčka. Rovněž morfologické změny spermie po propuštění extracelulární kapsuly, zejména tvorba rozložité struktury z materiálu s vysokou elektrodenzitou a vláken mohou hrát roli v navázání spermie s vajíčkem raků, jejichž spermie jsou nepohyblivé.
|
host ::
RSS.