|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta s dg. Ischemická choroba srdeční po operaci
Šedová, Lenka ; Heřmanová, Jana (vedoucí práce) ; Jirásek, Vít (oponent)
Autor práce: Lenka Šedová Vedoucí práce: Mgr. Jana Heřmanová Odborný konzultant: MUDr. Vít Jirásek Téma práce: Ošetřovatelská péče o pacienta s dg. ischemická choroba srdeční po operaci Souhrn: Cílem práce je zpracování případové studie u 79 letého pacienta po kardiochirurgické operaci. Operace byla indikované kvůli ischemické chorobě srdeční. Klinická část práce se zabývá charakteristikou a dělením ICHS. Dále pojednává o diagnostice a léčebných postupech u NAP (nestabilní angína pectoris). V další části práce je popsán průběh hospitalizace pacienta. Poslední část popisuje ošetřovatelský proces u tohoto pacienta, řeší otázku psychologie pacienta a jeho návrat do běžného života. Ošetřovatelská anamnéza je formulována dle modelu Virginie Henderson. Důležitou roli v omezení komplikací hraje edukace. Klíčová slova: ICHS, NAP, ošetřovatelský proces, model V. Henderson, aortokoronární bypass, Warfarin, vyšetřovací metody, soběstačnost, sebepéče
|
|
|
Přínos mateřské školy pro děti s poruchou autistického spektra v rámci sebeobsluhy
Mitašová, Marie ; Šiška, Jan (vedoucí práce) ; Šumníková, Pavlína (oponent)
Tématem bakalářské práce je přínos mateřské školy pro děti s poruchou autistického spektra se zaměřením na rozvoj sebeobsluhy. Práce se zaměřuje na charakteristiku poruch autistického spektra a jejich provázání s praktickými aspekty v rámci rozvoje sebeobslužných dovedností v mateřské škole. V jednotlivých podkapitolách je popsána definice, diagnostika a s tím související triáda problémových oblastí, spektrum jednotlivých autistických poruch a nejčastěji používané metody a strategie vzdělávání a výchovy dětí s poruchami autistického spektra. V druhé části práce je dán prostor jednotlivým oblastem sebeobsluhy, které jsou rozvíjeny v rámci mateřské školy. V jednotlivých podkapitolách jsou demonstrovány podrobné popisy nácviků sebeobslužných návyků a dovedností, které jsou aplikovány v rámci denního režimu mateřské školy. Práce se opírá o publikované poznatky z oblasti autistického spektra a praktické zkušenosti autorky získané v rámci několikaleté praxe na pozici učitelky ve speciální třídě pro děti s poruchami autistického spektra mateřské školy. Klíčová slova: poruchy autistického spektra, sebeobsluha, mateřská škola, sebeobslužné návyky a dovednosti
|
|
|
Problematika přijetí sebepéče o stomii u pacientů po operaci střev
MOCKOVÁ, Jana
Základní teoretická východiska: Stomie jako součást operačního řešení onemocnění trávicího ústrojí obvykle zcela zásadně zasáhne do života pacienta i jeho blízkých. Pacient je konfrontován nejen se samotnou, často závažnou diagnózou, ale i s výsledkem operačního zákroku zasahujícím do jedné z nejintimnějších sfér člověka. Významnou roli při návratu do plnohodnotného života hraje přijetí stomie pacientem a jeho schopnost zaujmout aktivní postoj k péči o stomii. Teoretická část se v úvodu zabývá teorií deficitu sebepéče. Druhá část teoretické práce shrnuje základní informace týkající se problematiky střevních derivačních stomií. Cíl práce a hypotézy: Cílem práce je zjistit rozdíly v přijetí stomie a péče o stomii mezi pacienty po operaci střev. K dosažení cíle byly stanoveny tři hypotézy. H1: Pacienti s trvalou stomií pociťují větší změny v psychosociální oblasti způsobené založením stomie než pacienti se stomií dočasnou. H2: Ženy přistupují v pooperačním období k nácviku péče o stomii jinak než muži. H3: Pacienti mladší 55 let věku mají více informací ohledně života se stomií než pacienti starší. Metodika: Výzkumná část práce byla realizována prostřednictvím kvantitativního výzkumného šetření. Technikou sběru dat byl anonymní dotazník. Při vyhledávání respondentů byly osloveny organizace sdružující pacienty se stomií, stomické a proktologické ambulance vybraných nemocnic, léčebny dlouhodobě nemocných a domovy pro seniory. Získaná data byla zpracována popisnou statistikou do grafů pomocí Microsoft Office Excel 2010, následně bylo provedeno statistické vyhodnocení hypotéz. Hypotézy byly testovány chí-kvadrát testem v kontingenční tabulce, průměrné hodnoty byly srovnávány T-testem. Zvolená hladina významnosti byla 5 %. Závěr: Práce poskytuje komplexní pohled na problematiku přijetí sebepéče o stomii u pacientů po operaci střev. Vytvoření stomie, bez ohledu na věk či pohlaví pacienta a také bez ohledu na její případnou dočasnost, zcela zásadně zasáhne pacientovi do života. Na to je nutné pamatovat po celou dobu, od dlouhodobé předoperační přípravy až po následnou péči, kdy by, v rámci ošetřovatelského procesu, sestra měla stomikovi poskytnout komplexní péči, adekvátní podporu a pomoci mu k návratu k plnohodnotnému životu a prožití každého dne na vrcholu svých možností.
|
|
|
Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči
ČERNÍKOVÁ, Jitka
Tématem mé bakalářské práce je "Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči". Edukace má v ošetřovatelství jistě své nezastupitelné místo. Amputací rozumíme odstranění periferní části těla, nejčastěji končetiny.Edukace je velice důležitý prvek a je nedílnou součástí ošetřovatelského procesu. Má za cíl předcházet nemoci, vyučování či navracení zdraví a hraje velkou roli ve zkvalitnění života jedince. Edukace klienta po amputaci dolní končetiny začíná první den po operaci a končí propuštěním klienta do domácího ošetřování. Aby edukace klienta po amputaci dolní končetiny byla co nejúspěšnější, je důležitá vzájemná spolupráce mezi edukující sestrou a klientem. Schází-li u klienta snaha být edukován, je úkolem edukující sestry snažit se postupně klienta do edukace zapojit.V případě, že klient není schopen s edukující sestrou spolupracovat, snaží se sestra do edukace klienta zapojit jeho rodinu. Ošetřovatelská péče u klienta po amputaci dolní končetiny je rozsáhlá. V časném období po operaci sestra klienta učí dechová a posléze i kondiční cvičení. Sestra klienta po amputaci dolní končetiny edukuje především v oblasti nácviku péče o pahýl amputátu, nácviku chůze o berlích s dopomocí druhé osoby a posléze chůze o berlích bez opory druhé osoby a v závěrečné fázi i chůze s přiloženou protézou. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit metody edukace klientů při nácviku sebepéče. S tímto cílem souvisí výzkumná otázka, která zní "Jaké edukační metody využívají u klientů při nácviku při nácviku sebepéče." K získání potřebných dat bylo realizování formou nestandardizovaného rozhovoru se sestrami pracující na odděleních, kde sestry ošetřují klienty po amputaci dolní končetinami v nemocnici v Českých Budějovicích a.s. K naplnění cíle bakalářské práce na téma "Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči" bylo zvoleno kvalitativního šetření. Technikou sběru dat byl zvolen polostandardizovaný rozhovor obsahující dvanáct otázek. Rozhovor byl uskutečněn s náhodně vybranými sestrami, které pracují v nemocnici České Budějovice. Bylo uskutečněno šest rozhovorů.Výzkumný soubor tvořily sestry, pracující v nemocnici České Budějovice.Jednalo se o sestry pracující na chirurgickém oddělení a oddělení následné péče. U jednotlivých sester byla zjišťována i objektivní data: věk, délka praxe.Výzkumný soubor byl proveden se souhlasem hlavní sestry nemocnice České Budějovice. Po oslovení hlavní sestry následovala spolupráce s vrchními a staničními sestrami chirurgického oddělení a oddělení následné péče.Z výsledků výzkumného šetření je zřejmé, že došlo ke splnění předem stanoveného cíle. Také na výzkumnou otázku byla získána potřebná odpověď. Z výzkumu vyplynulo, že sestry při edukaci klienta po amputaci dolní končetiny při nácviku péče o pahýl a nácviku chůze o berlích využívají metody ústní instruktáže a praktické ukázky. Instruktáž a praktickou ukázku sestry provádí pomocí mluveného slova, výjimečně pomocí písemného slova. Na výzkumnou otázku dává odpověď provedený výzkum, který ukazuje, že edukační metody se rozlišují podle toho, zda se jedná o edukaci při nácviku péče o pahýl nebo nácviku chůze o berlích. Ke zjištění výsledků výzkumné části byl použit kvalitativní sběr dat pomocí rozhovoru. Tento rozhovor obsahoval dvanáct otázek. Bylo uskutečněno šest rozhovorů se sestrami v nemocnici České Budějovice, které pracují na chirurgickém oddělení a oddělení následné péče.Z výsledků je zřejmé, že došlo ke splnění předem stanoveného cíle a na výzkumnou otázku jsme získali potřebné odpovědi.Na základě výsledků výzkumu byl vytvořen informační materiál, určený sestrám pracující v nemocnici České Budějovice, které pečují o klienty po amputaci dolní končetiny.
|
|
|
Užití teorie deficitu sebepéče klienta CMP
PAULÍKOVÁ, Martina
Teoretická východiska Cévní mozková příhoda patří mezi cévní onemocnění mozku, které u téměř poloviny pacientů způsobuje různě závažnou invaliditu a poruchu soběstačnosti. Ošetřovatelství se zaměřuje na respektování individuality každého jedince, na podporu, navracení a upevňování zdraví, podporuje soběstačnost a vyhledává potřeby nemocného. Koncepční model D. E. Oremové předpokládá, že člověk má schopnost sám o sebe pečovat. Pokud jen částečně, nebo vůbec není schopen sebepéče, pak je nutné tento deficit zajistit ošetřovatelskou péčí. Cíle práce Prvním cílem bylo zjistit možnosti nápravy deficitu sebepéče u pacientů po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem bylo zjistit, zda prostředí, ve kterém pacient žije, má vliv na rozvoj sebepéče. Výzkumné otázky V1: Je domácí prostředí stimulem k rychlejšímu návratu sebepéče pacientů po cévní mozkové příhodě? V2: Vnímá respondent problematiku svého postižení stejně jako jeho okolí? V3: Je pro pacienta přínosnější vykonávání sebepéče s deficitem, nebo perfektní provedení činnosti jeho okolím? V4: Vnímá pacient následnou léčbu (rehabilitace, ergoterapie) jako rychlejší způsob návratu sebepéče? Metodika Výzkumná část diplomové práce byla realizována kvalitativním šetřením, které bylo prováděno individuálním polostrukturovaným rozhovorem ve dvou skupinách respondentů, jednu skupinu tvořili pacienti po cévní mozkové příhodě a druhou skupinu pečující osoby. Bylo osloveno 8 pacientů respondentů, 4 mužského pohlaví a 4 ženského pohlaví, a výzkum probíhal ve třech setkáních vždy v časovém rozmezí čtyř až šesti týdnů. Získané informace byly zpracovány metodou otevřeného kódování, analytickou indukcí a zpracovány technikou vyložení karet a narativní analýzou. Výsledky Pomocí dat získaných z rozhovorů od respondentů bylo možné odpovědět na výzkumné otázky. První výzkumná otázka zjišťovala, zda domácí prostředí stimuluje pacienta po cévní mozkové příhodě k rychlejšímu návratu sebeobsluhy. Z rozhovorů a z objektivního hodnocení výsledků testů bylo zjištěno, že domácí prostředí zlepšilo celkový stav a návrat sebepéče byl rychlejší. Ačkoli následná péče poskytovala dostatek ošetřovatelské a rehabilitační péče, pro pacienty byla velice důležitá i psychická stimulace, kterou poskytovalo právě domácí prostředí. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na to, zda respondent vnímá své postižení stejně jako ho vnímá jeho okolí. Z rozhovorů vyplynulo, že většinou pacient vnímal svůj zdravotní stav a následné postižení lépe než jeho okolí. Třetí výzkumná otázka zjišťovala, zda je pro pacienta přínosnější vykonávat sebepéči s deficitem, nebo zda je přínosnější perfektní provedení činností jeho okolím. Z výsledků rozhovorů vyplynulo, že přínosnější byl nácvik sebeobslužných činností s chybami, které podporovaly zkoušení, a tím opakování a upevňování činností. Většina respondentů dokonce pomoc okolí odmítala. Čtvrtá výzkumná otázka byla zaměřena na postoj pacienta k následné léčbě, rehabilitaci, ergoterapii jako ke způsobu rychlejšího návratu sebepéče. Z rozhovorů vyplynulo, že respondenti si neuvědomovali význam následné péče, protože ji považovali za běžnou součást léčby. Přesto pro ně zvýšená fyzioterapie znamenala rychlejší úpravu soběstačnosti. Závěr V diplomové práci je zpracován časový vývoj soběstačnosti pacientů po cévní mozkové příhodě a také postoje pečujících osob. Výsledky jsou zpracovány do myšlenkové mapy, kterou je možné použít k podpoře sebepéče pacientů po cévní mozkové příhodě ošetřovatelským personálem, nebo i laickými pečovateli při domácím ošetřování.
|
|
|
Verifikace poznatků o self-managementu u pacientů se srdečním selháním
VOJTĚCHOVÁ, Veronika
Chronické srdeční selhání je onemocnění se stále se zvyšující incidencí, které vyžaduje náročnou a adekvátní péči. Nepříznivou prognózu onemocnění významně ovlivňují opakované kardiální dekompenzace. Jedním z úkolů ambulantní péče je snaha redukovat počet hospitalizací pro kardiální dekompenzaci, a to nejen komplexní diagnostikou a léčbou, ale také zajištěním důsledné edukace pacientů a jejich rodiny. Cílem práce bylo zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním jejich informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence. K naplnění cíle byly stanoveny 3 hypotézy a 3 výzkumné otázky. Teoretická část popisuje doporučená režimová opatření u nemocných s chronickým srdečním selháním, specifika v poskytování péče o nemocného a úlohy sestry při zajišťování výchovně-vzdělávacího procesu. V praktické části práce jsou charakterizovány použité metody, výzkumný soubor a realizace šetření. K naplnění výzkumného cíle byl uskutečněn sběr empirického materiálu pomocí kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu. V kvantitativním výzkumném šetření byli osloveni pacienti s chronickým srdečním selháním prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku. Celkem bylo distribuováno 260 dotazníků do šesti ambulancí srdečního selhání. K vyhodnocení bylo použito 183 relevantně vyplněných dotazníků. Získaná data byla zpracována deskriptivní statistikou. K testování hypotéz byl použit "Pearsonův Chí-kvadrát test" a "t-test". Sběr kvalitativních dat se uskutečnil technikou polostrukturovaného rozhovoru na základě předem připravených otázek. Výzkumný soubor reprezentovaly všeobecné zdravotní sestry v ambulantním zdravotnickém zařízení. S tímto šetřením souhlasilo 6 z 9 oslovených respondentek. Odpovědi byly zaznamenány na diktafon, následně přepsány, kódovány a kategorizovány. Analýza dat byla uskutečněna pomocí metody "vyložení karet". V kvantitativní části byly zvoleny následující hypotézy: 1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace. 2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení v souvislosti s následnou léčbou. 3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a pulz. Ze šetření vyplynulo, že pacienti mají nedostatečné znalosti o příznacích možné dekompenzace srdečního selhání. Je to alarmující jev o to více, že právě tato neznalost příznaků dekompenzace srdečního selhání může způsobit nesprávné vyhodnocení závažnosti situace, nepřiměřenou reakci nemocného a tím i opoždění poskytnutí adekvátní léčby. Při zjišťování dodržování režimových opatření dotazovaní uvedli, že neužívají tabákové výrobky a konzumují alkohol v omezené míře (nejčastěji 1 x týdně). Naprostá většina dotazovaných uvedla, že pravidelně užívá léky na srdeční selhání a zná termín následující kontroly v ambulanci. Součástí režimových doporučení jsou určitá dietní omezení, která se posuzují dle aktuálního stavu výživy nemocného. Dotazovaní preferují doporučované potraviny před nevhodnými, nedodržují však neslanou dietu ani optimální frekvenci stravování. Většina dotazovaných dle provedeného šetření také nevykonává pravidelnou fyzickou aktivitu. Velké nedostatky byly shledány v provádění self-monitoringu. Dotazovaní si denně nemonitorují tělesnou hmotnost, krevní tlak ani pulz. V kvalitativním šetření byly předmětem zkoumání následující otázky: 1. Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět? 2. Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předávat informace pacientům? 3. Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces? Na základě všech použitých metod bylo zjištěno, že výchovně-vzdělávací proces je ve většině případů doménou lékaře. Sestry provádí edukaci nemocného pouze v rámci svých možností...
|
|
|
Ošetřovatelská péče u pacienta s polytraumatem
SKLÁŘOVÁ, Lucie
Polytrauma je současné poranění nejméně dvou tělesných systémů. Na jednotce intenzivní péče je pacient s polytraumatem kvůli hrozícímu selhání jednoho či více orgánů, případně systémů. Ošetřování pacienta je proto systematické, kontinuální a součástí je monitorování stavu a saturace základních potřeb. Ošetřovatelská péče na JIP je závislá na jeho zdravotním stavu a neustále se mění. Sestra většinou přebírá veškerou péči o pacienta a ten na ní bývá závislý. Sestra proto musí znát všechny pacientovy potřeby a zajišťovat je s ohledem na jeho soběstačnost. Soběstačnost je míra samostatnosti člověka při vykonávání denních činností. K jejímu hodnocení se využívá Barthelův test základních všedních činností. V literatuře se jako identický pojem využívá sebepéče. Ta označuje samostatné vykonávání denních aktivit. Empirická část bakalářské práce je zaměřena právě na soběstačnost, sebepéči a aktivizaci pacienta. Cílem výzkumu je zjištění rozdílu v rozsahu poskytované péče u pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce v souvislosti s mírou sebepéče. K naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. Výzkumné otázky zněly: ,,Jak posuzují sestry soběstačnost pacienta s polytraumatem na JIP a na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na standardní ošetřovací jednotce? Jakým způsobem provádí ošetřovatelskou péči u pacienta s polytraumatem na JIP?? K zodpovězení otázek a ke zjištění cíle byl použit kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum byl prováděn na traumatologické JIP a na standardním oddělení. 5 sester a jedna pacientka byli z JIP a dalších 5 sester a dva pacienti byli ze standardního oddělení. Na první výzkumnou otázku byly odpovědi všech respondentů totožné. Hodnocení soběstačnosti pacienta probíhá pomocí Barthelova testu. Odpovědi skoro většiny dotázaných poukazují na to, že tento test je nepraktický a nevyhovující. Výsledky druhé a třetí výzkumné otázky můžeme shrnout do jednoho závěru. Vzhledem k faktu, že sestry z JIP a ze standardního oddělení se vyjadřovaly shodně. Ošetřovatelskou péči provádějí vždy s ohledem na soběstačnost pacienta. Psychicky pacienta podporují ve snaze být více soběstačný. K nácviku soběstačnosti využívají dostupné pomůcky. Pomocí výzkumných otázek jsme dospěli k naplnění cíle. Zjistili jsme, že rozdíl v rozsahu poskytované péče spočívá v počtu aktivit, které za pacienta vykonávají sestry na JIP a na standardním oddělení. Na jednotce intenzivní péče logicky sestry provádějí za pacienta více činností. Je to dáno stavem pacienta, který je v počátku akutní. I přesto se sestry snaží, co nejvíce pacienta aktivizovat v činnostech, které provádět může. Oproti tomu sestry na standardním oddělení mají možnost pacientovu soběstačnost zvyšovat ve více aktivitách. Usilují o to, aby byli pacienti soběstační v hygieně, stravování, chůzi a vyprazdňování. V tom by pacientům měli pomáhat i fyzioterapeuti. Jak se ale shodují sestry z JIP a ze standardního oddělení, tento přístup ne úplně funguje a tak jediným, kdo pacienta aktivizuje, jsou sestry a ošetřovatelky. Práce by měla sestrám sloužit k osvětlení závažnosti polytraumatu a k prohloubení jejich znalostí o řešené problematice.
|
|
|
Zlomeniny proximálního femuru - ošetřovatelský problém v souvislosti se stárnutím populace
ŠTECÁKOVÁ, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá ošetřovatelskou problematikou zlomeniny proximálního femuru v souvislosti se stárnutím populace. V posledních letech dochází k nárůstu případů zlomenin proximálního femuru především u starší generace. Věk a celkový zdravotní stav významně ovlivňují celé pooperační období a soběstačnost pacienta. Cílem bakalářské práce bylo zmapovat faktory související s frakturou proximálního femuru, zjistit mobilitu a úroveň soběstačnosti respondentů před a po úrazu. Následně poukázat na to, v jakých oblastech sebepéče má klient největší deficit, jak jednotlivé oblasti zvládá a zda míra vlastní snahy a úsilí veškerého ošetřovatelského personálu mu pomůže k návratu do běžného života. Tyto cíle byly v bakalářské práci splněny. Byly stanoveny čtyři hypotézy. Hypotéza 1: Fraktura proximálního femuru u klientů nad 65 let se vyskytuje častěji u žen než u mužů, byla potvrzena. Hypotéza 2: Ke zlomenině femuru dochází nejčastěji u klientů žijících osamoceně po pádu v domácím prostředí, byla také potvrzena. Hypotéza 3: U klientů, kteří jsou plně mobilní a soběstační v době před úrazem, dochází k přímému návratu do původního prostředí ihned po propuštění z traumatologického oddělení, potvrzena nebyla. Hypotéza 4: Nejobtížněji zvladatelná je pro respondenty v pooperačním období sebepéče v oblasti hygieny, potvrzena nebyla. V teoretické části je zpracována anatomická stavba, struktura, cévní a nervové zásobení proximálního femuru. V další části jsou popsány jednotlivé typy zlomenin společně s klinickým obrazem a možnosti léčby. Následuje oblast popisující stáří se všemi jeho aspekty. Důležitou oblast tvoří ošetřovatelská část zaměřená na předoperační přípravu a pooperační péči. K ověření hypotéz bylo zvoleno kvantitativní šetření. Standardizovaný rozhovor byl určen pro pacienty. Anonymní dotazník byl sestaven pro sestry. Dále byla využita obsahová analýza dat. Výsledky práce poukazují na deficity v oblasti sebepéče, které ovlivňují schopnost návratu seniora do běžného života. Seznámení sester a fyzioterapeutů s těmito výsledky formou semináře, který byl na základě výsledků iniciován u vedení Ortopedicko-traumatologické kliniky, by mohlo přispět ke zkvalitnění ošetřovatelské péče a být podnětem i k intenzivnější rehabilitaci. Zmapované deficity sebepéče budou následně využity při vytváření edukačního materiálu pro snadnější zajišťování konkrétních služeb agentury domácí péče, které budou tyto deficity kompenzovat při návratu pacienta do domácího prostředí.
|
|
|
Spokojenost pacientů s peritoneální dialýzou v zajišťování ošetřovatelského procesu
JANSOVÁ, Miroslava
Peritoneální dialýza je metoda léčby chronického selhání ledvin. Principem metody je výměna látek mezi krví a dialyzačním roztokem napuštěným do dutiny břišní. Absolutní indikací je nemožnost zajištění cévního přístupu pro hemodialýzu. Dále je přednostně indikována u nemocných s kardiovaskulárními chorobami, které mohou při napojení na mimotělní oběh vést k hemodynamické instabilitě. Roli zde hraje i osobní preference nemocného. Kontraindikací jsou rozsáhlé srůsty v dutině břišní a zánětlivá střevní onemocnění. Tato metoda se v poslední době stává prakticky běžnou na většině dialyzačních pracovišť. Pacientům nabízí více volnosti, více nezávislosti na zdravotnickém středisku a jeho personálu. K výzkumnému šetření je použita technika kvalitativního sběru dat. Kvalitativní šetření probíhalo formou nestandardizovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvoří šest pacientů z dialyzačních středisek nemocnice Tábor a České Budějovice. Cílem 1 je zjistit, zda peritoneální sestra poskytuje pacientům dostatek informací. Šetřením je zjištěno, že pacienti byli před zahájením léčby o metodě edukováni a že sestra edukuje pacienty i v průběhu jejich léčby. Cílem 2 je zjistit, jak sestra u pacientů s peritoneální dialýzou podporuje jejich sebepéči. Výzkumným šetřením je zjištěno, že sestra pravidelnou informovaností, kontrolou během výměny dialyzačního roztoku a reedukací, podporuje pacientovu sebepéči. Cílem 3 je zjistit, zda sestra u pacientů s peritoneální dialýzou přispívá k omezení sociální izolace návštěvní službou. Šetřením je zjištěno, že pacienti si tuto službu velmi chválí, jsou návštěvní službou motivováni k větší aktivitě. Práce sester pečujících o tyto nemocné je relativně samostatná a individualizovaná. Úspěch léčby ve značné míře závisí na vysoké kvalitě práce sestry, na jejích edukačních schopnostech a komunikačních dovednostech. Doufáme, že zjištěné výsledky budou příkladem pro ostatní zdravotníky pečující o tyto pacienty. Vypracovaná brožura by mohla pacientům se selháním ledvin pomoci v rozhodování při výběru metody léčby.
|
|
|
Monitorace pooperační soběstačnosti u pacienta s polytraumatem
STRAKOVÁ, Lucie
Léčba pacientů s polytraumatem je dlouhodobá, často se mohou vyskytnout přidružené komplikace. V době rekonvalescence po četných operacích je výrazně omezena hybnost pacienta, jeho schopnost se o sebe postarat je nízká. V tomto období je tudíž velmi důležité provádět pravidelně nácvik soběstačnosti, aktivit denního života, kondiční cvičení i dechovou rehabilitaci. Včasná pooperační mobilizace a nácvik soběstačnosti pomáhá ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Nezbytné je také podporovat motivaci a sebevědomí pacienta.
|
host ::
RSS.