|
Fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku
PRINCOVÁ, Pavlína
Bakalářská práce se zabývá tematikou fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku. Kost stehenní je nejsilnější a nejdelší kostí v lidském těle, jež zajišťuje jeho stabilitu. Rizikové místo zlomeniny krčku je místo zúžení a přechodu dlouhé kosti stehenní v kloubní hlavici zapadající do kyčelního kloubu. Vlivem vysoko-energetického působení na kost, nejčastěji při sportech a autonehodách, dochází ke vzniku zlomenin u mladších lidí. Častější se však zlomeniny vyskytují u starších jedinců, spíše u žen, a to v souvislosti s vlivem postmenopauzální osteoporózy. Celostátní statistiky ukazují, že tímto poraněním ročně trpí kolem 10 000 lidí, a to hlavně ženy. Pravděpodobnost pádu u 20% žen ve věku 60-65 let je nejméně jedenkrát za rok. Ve věku 80-84 let se pravděpodobnost pádu týká každé třetí ženy (Trča, Kudrna, Hořejší, 2008). V teoretické části bakalářské práce je popsána anatomie kosti stehenní a kosti pánevní, které se společně podílí na stavbě kyčelního kloubu. Dále se v práci zabývám biomechanikou kyčelního kloubu, a to včetně etiologie, klasifikace a diagnostiky kosti stehenní spolu s možností léčby operativní a konzervativní. Samostatnou kapitolu tvoří fyzioterapie u zlomeniny kosti stehenní v krčku. V praktické části je využito metody kvalitativního výzkumu s využitím pozorování a rozhovoru. Z metod pozorování byly vybrány: aspekce, palpace, goniometrické a antropometrické vyšetření, vyšetření chůze, zkrácených svalů a svalové síly, které je porovnáno během zahájení a ukončení terapie. Pro výzkum byli vybráni pacienti z pracoviště traumatologického oddělení České Budějovice, a.s. V práci jsou zkoumány dvě skupiny. První skupinu tvoří muž léčený cestou konzervativní a žena po 1,5 roce staré zlomenině kosti stehenní, původně léčená osteosyntézou, ale z důvodu nekrózy indikována k TEP. Oba tito pacienti byli sledováni po dobu šesti týdnů. U druhé skupiny probíhala terapie po dobu osmi dní v raném stádiu po operaci. Tvořila ji žena léčená osteosyntézou, hřebem PFN a muž po TEP. Před zahájením terapie byli všichni pacienti seznámeni s postupem a cílem terapie.Cílem práce je zmapovat fyzioterapeutické postupy používané při léčbě u pacientů po zlomenině kosti stehenní v krčku zahrnující plán krátkodobý i dlouhodobý. Krátkodobý plán je zaměřen především na ústup otoku a bolesti, na obnovení svalové síly a pohyblivosti a na nácvik chůze o dvou francouzských berlích. Cílem dlouhodobého plánu je snaha přiblížit se stejné kvalitě životě, jaká byla před úrazem, a to především díky zajištění lepší stability jako prevence proti pádu.U všech zkoumaných pacientů došlo relativně brzy ke zlepšení otoku a zmenšení bolesti, a to především u pacientů operativně léčených. Další důležitou součástí terapie je vertikalizace pacienta, která je v konzervativní léčbě dovolena nejdříve po šesti týdnech upoutání na lůžku. V porovnání s tímto typem léčby je léčba operativní výhodnější, neboť dovoluje rychlejší sestup z lůžka, čímž se většinou pacient vyhne komplikacím jako jsou tromboembolická nemoc, pneumonie či proleženiny. Smyslem mé práce je zmapování a připomenutí používaných prostředků fyzioterapie, nikoliv zhodnocení účinnějšího typu léčby pro daný typ, neboť nelze tento stav na tak úzkém vzorku pacientů posoudit.
|
|
Využití Feldenkraisovy metody u pacientů s bolestmi zad bez kořenového dráždění
HOUSKOVÁ, Marcela
Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma Využití Feldenkraisovy metody u pacientů s bolestmi zad bez kořenového dráždění. Metoda nese název podle svého autora fyzika Moshého Feldenkraise, který začal svůj koncept rozvíjet na základě vlastního zranění již během 2. světové války. Feldenkraisova metoda somatického vzdělání je přístup využívající procesu učení prostřednictvím pohybu. Vychází z předpokladů, že lidská bytost má 4 základní složky: pocity, myšlení, smyslové vnímání a pohyb, jenž jsou přítomny během každé lidské akce a které se navzájem ovlivňují, z čehož vyplývá, že ovlivněním jedné složky dojde ke změně i ve zbylých složkách. Metoda má dva základní přístupy: skupinové lekce Pohybem k sebeuvědomění a Funkční integraci Bolesti zad se již dnes řadí mezi tzv. ?civilizační choroby?, což je z velké části dáno dnešním životním stylem - sedavé zaměstnání, stres, nedostatek pohybu, díky němuž si člověk vytvoří mnoho vadných stereotypů pohybu, jenž později vedou ke vzniku bolesti. Páteř a celkově záda, na které je kladen největší nárok z hlediska udržení postury vůči gravitaci, většinou postihuje chronická bolest nejdříve. Uvádí se, že bolesti zad jsou v současnosti nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Práce je strukturován do dvou hlavních částí. Teoretický oddíl je věnován převážně Feldenkraisově metodě. V úvodu přibližuji samotného autora stručným životopisem ozřejmujícím proces vzniku jeho konceptu. Dále zde popisuji principy a základní prvky metody jako jsou: uvědomování, somatognozie, organické učení. Následují kapitoly zahrnující indikace a kontraindikace, možnosti a průběh vzdělávání v oblasti Feldenkraisovy metody. V další části informuji o dvou základních metodách výuky, což jsou skupinová forma ?Pohybem k sebeuvědomění? a individuální ?Funkční integrace?, kde porovnávám první jmenovanou s konvenčním způsobem cvičení, funkční integraci srovnávám s klasickými manuálními technikami. V poslední části věnované Feldenkraisově metodě se snažím nastínit možnost využití Feldenkraisovy metody v léčbě chronické bolesti. Následující kapitola teoretické části je věnována fenoménu bolesti. V poslední části shrnuji nejčastější příčiny a důsledky bolestí zad a jejich schématické dělení. Praktická část obsahuje cíle práce, popis metodiky, charakteristiku výzkumného souboru a výsledky výzkumu, které jsou zpracovány formou kazuistik. zad. Pro zpracování a sběr dat byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu, pro který byly vybrány 2 pacientky s bolestmi v oblasti krční respektive bederní páteře. U pacientek byla odebrána anamnéza a provedeno základní fyzioterapeutické vyšetření, jež je zaznamenáno ve vstupním a výstupním kineziologickém rozboru. Vzhledem k malému testovacímu souboru nelze dělat jednoznačné závěry, avšak zastávám názor, že Feldenkraisova metoda by se mohla stát součástí terapie při léčbě chronické bolesti, neboť obě pacientky po cvičení subjektivně zaregistrovaly zlepšení, které je patrné i z objektivního vyšetření, které je zaznamenáno ve výstupním kineziologickém rozboru. U obou žen došlo k výraznému zlepšení vnímání a uvědomování si vlastního těla a práce s ním, což je patrné na zlepšení dechového stereotypu a zvládnutí lokalizovaného dýchání, které dříve pro obě pacientky představovalo velký problém. Dalším zlepšením bylo i zvětšení pohyblivosti páteře a především snížení bolesti zad, které nastalo u obou pacientek. Důležitým ukazatelem efektivity metody je jistě i zlepšení psychického stavu.
|
|
Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti
STEINBAUEROVÁ, Iveta
Současný stav: Pojem rehabilitační ošetřování nabývá stále na větším významu, protože stále častěji se setkáváme s tím, že někdo trpí nějakou poruchou hybnosti, která většinou bývá způsobena genetickou zátěží, nezdravým životním stylem, pády nebo neopatrností při sportování, ale také při řízení motorových vozidel.Předmět: Cílem této práce bylo zjistit, jestli sestry přistupují aktivně k rehabilitačnímu ošetřování podle vývoje stavu hybnosti. K dosažení cíle byly stanoveny čtyři hypotézy. H1: Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti je prováděno v multidisciplinárním týmu. H2: Účinnost rehabilitačního ošetřování je průběžně zaznamenávána do ošetřovatelské dokumentace. H3: Ošetřovatelský management provádí kontrolu rehabilitačního ošetřování. H4: Součástí práce sestry je plánování ošetřovatelských intervencí v souvislosti s vývojem stavu hybnosti. Metodika: K zajištění dat potřebných k této bakalářské práci bylo použito kvantitativní výzkumné šetření pomocí dotazníků. Dotazník měl několik částí a byl složen z 30 otázek, které sloužily k identifikaci respondentů a následně k potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Celkem bylo rozdáno 60 dotazníků (100%) s návratností 88%. K další analýze dat bylo tedy použito 53 dotazníků (100%). Výzkumný soubor: Dotazníkového šetření se zúčastnily sestry pracující na lůžkovém rehabilitačním oddělení v Nemocnici České Budějovice a.s., Nemocnici Tábor a.s., Nemocnici Písek a.s., Nemocnici Havlíčkův Brod, v Městské nemocnici Plzeň Privamed a.s. a Institutu onkologie a rehabilitace na Pleši s.r.o. Dotazník sestry vyplnily zcela dobrovolně, anonymně a se souhlasem náměstkyň pro ošetřovatelskou péči a hlavních sester. Výsledky: Ve výzkumné části byla zaměřena pozornost na spolupráci s multidisciplinárním týmem. Z uvedených odpovědí vyplynulo, že sestry spolupracují se všemi členy týmu (viz graf č. 23). Nejčastěji spolupráce probíhá s fyzioterapeutem (100%) a s lékařem (96%). Spolupráci se všeobecnými sestrami uvedlo také 96% (viz graf č. 24). Hypotéza byla potvrzena. Dále jsem se zabývala pravidelným zaznamenáváním rehabilitačního ošetřování do dokumentace. Tato hypotéza se potvrdila, protože podle uvedených odpovědí sestry zaznamenávají průběžně ve směně každý den do dokumentace průběh rehabilitačního ošetřování (viz graf č. 18). Většina sester (90%) provádí záznam do ošetřovatelské dokumentace. V mém výzkumném souboru je ale i zdravotnické zařízení, které má přímo záznam pro rehabilitační ošetřování. Ošetřovatelský management podle získaných údajů provádí kontroly rehabilitačního ošetřování (viz graf č. 25). Kontroly provádí hlavně vrchní a staniční sestra. Podle uvedených odpovědí kontroly nejčastěji probíhají buď v pravidelných intervalech, nebo namátkově bez ohlášení. Takže i tato hypotéza byla potvrzena. Poslední zkoumanou oblastí bylo, jestli sestry plánují ošetřovatelské intervence podle toho, jak se vyvíjí pacientův stav. Z celkového počtu 53 sester, jich 85% uvedlo, že tyto intervence plánují (viz graf č. 16). Nejčastěji využívají ve svých intervencích polohování, výchovu k soběstačnosti a kompenzační pomůcky. Hypotéza byla potvrzena. Závěr: Ze získaných výsledků vyplývá, že všechny mnou stanovené hypotézy byly potvrzeny a cíl tedy splněn. Výsledky této práce budou v případě zájmu poskytnuty vrchním nebo hlavním sestrám zdravotnických zařízení, ve kterých proběhlo výzkumné šetření k této práci a všem pracovníkům, kteří se zabývají kvalitou péče. V případě zájmu mohou být poskytnuty i studentům, kteří by se o tuto problematiku chtěli zajímat.
|
|
Ovlivnění bolestivé menstruace za pomoci fyzioterapie
VACKOVÁ, Zuzana
Tématem této práce je ovlivnění bolestivé menstruace za pomoci fyzioterapie. Cílem této práce bylo zmapovat, jaké fyzioterapeutické metody může žena využít při obtížích s bolestivou menstruací, které může praktikovat v domácím prostředí. Dalším cílem bylo zmapovat, jaký vliv mají tyto metody na svaly pánevního dna. Výzkumná otázka je zaměřena na subjektivní vnímání terapie ze strany pacientek. I přesto, že cílem této práce je zmapovat fyzioterapeutické metody, jež mohou ženy aplikovat v domácím prostředí, jsou v práci zahrnuty pro úplnost i metody fyzikální terapie, které se bez specializovaného vybavení neobejdou. Metod, jež mohou mít vliv na bolesti během menstruace, je v oboru fyzioterapie, a nejen v něm, mnoho. V práci nejsou popsány absolutně všechny možné přístupy, ale pouze ty, které jsou z mého pohledu nejvíce využívané. Všechny terapeutické zákroky, které by žena chtěla zahrnout do svého aktivního života, by vždy měla konzultovat s odborníkem, který jí vysvětlí účinek dané terapie, zaškolí ji ve správném provádění a upozorní na případné chyby, kterým by se při cvičení měla vyhnout. Část práce je také zaměřená na metody, jež přímo s fyzioterapií nesouvisejí, ale mohou být jejím kvalitním doplňkem při řešení problémů s bolestivou menstruací. Pro výzkumnou část práce byly vybrány tři mladé ženy, které trpí dlouhodobě menstruačními bolestmi. Na začátku výzkumu užívaly všechny hormonální antikoncepci. Podrobné anamnestické údaje byly získány přímým rozhovorem a na základě polostrukturovaného rozhovoru. Při prvním setkání byl vytvořen kineziologický rozbor, kdy byly probandky vyšetřeny a byla s nimi zahájena terapie. Následovalo deset kontrolních vyšetření. Při každé kontrole byla zkontrolována cvičební jednotka a opraveny případné chyby. Při každé terapii byl s probandkami veden rozhovor o tom, jak se jim cvičí a zda jim některé cviky nedělají problémy, případně nepůsobí bolesti apod. Pro terapii této skupiny žen byla zvolena sestava cviků, která obsahovala prvky z metody Ludmily Mojžíšové, dynamické neuromuskulární stabilizace a spirální dynamiky. Během výzkumu probandky P1 a P3 poměrně dobře reagovaly na nastavenou terapii. Lze u nich pozorovat výrazný ústup obtíží a také celkovou pohodu během kontrolních setkání. U probandky P2, která byla vždy celkově v tenzi a dle jejích slov "ve stresu hlavně ze školy" nedocházelo k tak výrazným pokrokům, jako u zbylých dvou žen. Můžeme tedy, i na takto malém vzorku pozorovat, že psychika má na účinek terapie jistý vliv. Fyzickou a duševní stránku svých pacientů bychom tedy neměli oddělovat, ale naopak se je snažit propojit a harmonizovat.
|
|
Korzetoterapie u pacientů se skoliózou
ČERMÁKOVÁ, Michaela
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila téma ?Korzetoterapie u pacientů se skoliózou?. Skolióza je definována jako trojrozměrná deformita páteře, kde dochází ke stranovému vybočení současně v rovině frontální, sagitální i transversální. Skoliotickou křivku provází deformace obratlů, změny na žebrech, lopatce a mění se i postavení crista iliaca. Jednou z možností konzervativní léčby skoliózy je právě korzetoterapie. Cílem korzetoterapie je pozitivní ovlivnění křivky, ale především zabránění jejímu dalšímu rozvoji v růstovém období jedince. Korzetoterapie je do jisté míry kontroverzní metodou, neb na léčbu trupovými ortézami existuje velké množství rozličných názorů ať už z řad lékařů, ortopedů či fyzioterapeutů. V teoretické části práce se věnuji shrnutí poznatků týkajících se skoliózy včetně anatomických struktur, které jsou při skolióze ovlivňovány. Informuji o základní terminologii, klasifikaci skolióz, diagnostice a možnostech léčby. Zabývám se především léčbou konzervativní, ale informuji i o možnostech léčby chirurgické. Podrobněji se věnuji seznámení s problematikou korzetoterapiie. Nastíněna je historie, druhy korzetů, výroba i principy působení trupových ortéz. Praktická část práce zahrnuje cíle, popis metodiky, charakteristiku souboru a především zpracované výsledky formou kazuistik. Data byla získávána na podkladě kvalitativního výzkumu. Výzkum probíhal na dvou pacientkách trpících idiopatickou skoliózou s indikovanou korzetoterapií v prostorách Rehabilitačního oddělení Nemocnice České Budějovice. Dívky byly vybrány na základě diagnózy a indikace korzetu. U probandů byla odebrána anamnéza a zpracován vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Rozbor se skládal ze statického a dynamického vyšetření aspekcí, vyšetření palpací, hodnocení dle olovnice, vyšetření hypermobility, chůze a mechanismu dechu. U obou pacientek bylo provedeno měření délek dolních končetin. Výzkum probíhající po dobu tří měsíců byl zaměřen na zpracování fyzioterapeutického postupu u jednotlivých pacientů a nastínění vlivu využití korzetoterapie na celkovou efektivitu terapie. Výzkum potvrdil nutnost individuálního přístupu k jednotlivým pacientům trpících skoliózou. Zdánlivě podobné křivky mohou mít naprosto jiný průběh a vyžadují tedy jiný terapeutický přístup. Z výzkumu vyplývá, že nejlepších výsledků lze u pacientů dosáhnout, pokud zvolíme kombinaci několika různých metodik. V rámci mého výzkumu se zvláště osvědčila autokorekce před zrcadlem, Vojtova reflexní lokomoce a derotační dýchání. Autokorekce před zrcadlem před začátkem terapie a po jejím ukončení se jevila jako zvlášť přínosná, neboť pacientky mohly samy na sobě pozorovat, jaké změny během terapie v držení jejich těla nastaly. Využití Vojtovy reflexní lokomoce mi vždy posloužilo jako skvělá příprava na další cvičení, neboť dojde k zaktivování břišní stěny, autochtonního svalstva, žeber a upraví se i dechová vlna. Jelikož obě pacientky trpí skoliózou s výraznou rotační složkou, velmi vhodná se ukázala aplikace derotačního dýchání, které u obou pacientek přineslo viditelné výsledky při každé terapii. Korzetoterapie má na efektivitu terapie vliv hlavně v tom ohledu, že pacientovi nedovolí setrvávat celý den v patologickém držení těla. Tato skutečnost usnadňuje práci s pacientem a má vliv i na pacientovu autokorekci. Bakalářská práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů. Práci lze využít také jako edukační materiál pro pacienty.
|
| |
| |
|
Důsledky jednostranné zátěže pohybového aparátu volejbalistů a možnosti jejich terapie
CHALUPOVÁ, Andrea
Jednostranné zatížení volejbalistů vede ke vzniku patokineziologických změn pohybového aparátu. Úkolem bakalářské práce bylo zjistit, zda u volejbalistů vznikají z důvodu jednostranného přetížení poruchy pohybového aparátu. A jestli je možné sestavit jednotný kompenzační soubor cvičení pro terapii. Cílem teoretické části bylo zjistit jaké funkční poruchy tělesného aparátu vznikají při jednostranné zátěži volejbalistů, které svalové dysbalance je doprovázejí a jakými fyzioterapeutickými postupy je možné je ovlivnit. Cílem praktické části bylo na základě získaných teoretických poznatků sestavit soubor kompenzačních cvičení jako návrh terapie, který byl využit v rámci kasuistik. V praktické části byl proveden kvalitativní výzkum s technikami rozhovoru a pozorování, s vytvořením dvou kasuistik náhodně vybraných profesionálních hráčů volejbalu. Vyšetření probandů potvrdilo jednostranné zatížení pohybového aparátu s projevem v insuficienci hlubokého stabilizačního systému a obrazem funkční poruchy v oblasti ramenního kloubu. Byly sestaveny 2 individuální terapeutické plány. Zaměřené na aktivaci HSS s prvky stabilizace lopatky. U obou probandů prováděné v charakteru specifické pohybové aktivity volejbalistů. Výstupní vyšetření ukázalo objektivní zlepšení funkce stabilizačního systému postury u jednoho z mužů. Aktivace hlubokého stabilizačního systému se stabilizací ramenního kloubu v rámci specifických pohybových činností volejbalistů se jeví jako vhodný základ kompenzačních cvičení v prevenci jednostranného zatížení pohybového aparátu. Terapie vyžaduje individuální přístup. Pro další zkoumání této problematiky navrhuji měření svalové aktivity pomocí elektromyografie. Zacílení na koaktivaci stabilizátorů ramenního kloubu v rámci specifické pohybové aktivity volejbalistů.
|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče u pacienta po artroskopické stabilizaci ramenního kloubu
Štyglerová, Zuzana ; Novotná, Irena (vedoucí práce) ; Satrapová, Lenka (oponent)
Název: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta po artroskopické stabilizaci ramenního kloubu Shrnutí: Tato práce představuje kazuistiku fyzioterapeutické péče o pacienta po artroskopické stabilizaci ramenního kloubu z důvodu léze labra glenohumerálního kloubu. V první, teoretické, části jsou popsány anatomické struktury, kineziologie pletence ramenního. Dále nejčastější potíže v oblasti pletence ramenního, možnosti řešení těchto obtíží, včetně fyzioterapeutických přístupů u pacientů po artroskopii ramenního kloubu. V druhé, speciální části, je uvedena případová studie pacienta s danou diagnózou. Zde popisuji anamnézu, vstupní kineziologické vyšetření, průběh terapií, výstupní kineziologické vyšetření a zhodnocení průběhu terapie. Klíčová slova: kazuistika, artroskopie ramenního kloubu, fyzioterapie, ramenní kloub. Autor: Zuzana Štyglerová Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Irena Novotná Rok obhajoby: 2011
|
|
Speciální fyzioterapeutické postupy jako součást rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě
KŘIVÁČEK, Jan
Práce se zabývá ``Speciálními fyzioterapeutickými postupy jako součástí rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě.`` Zatímco ve většině vyspělých států byl v posledních 10-20 letech díky důsledné prevenci zaznamenán výrazný pokles úmrtnosti na centrální mozkové příhody, Česká republika patří stále mezi státy s vysokou úmrtností. Přitom stále velká část cévních mozkových příhod je následkem nevhodného životního stylu v kombinaci s nedostatkem pohybové aktivity a dalšími faktory. Právě využití aerobního tréninku je často opomíjenou součástí rekonvalescence, přestože je zřejmá souvislost kardiovaskulární výkonnosti s funkcí neuromuskuloskeletálního aparátu i psychologickými funkcemi. Cílem této bakalářské práce bylo ověřit význam a efektivitu aerobního tréninku jako součásti fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě. Práce se v teoretické části zabývá etiologií, rizikovými faktory, prevencí a klinickou symptomatologií cévní mozkové příhody a jednotlivými přístupy následné komplexní rehabilitace. Dále jsou uvedeny zásady zátěžové diagnostiky, reakce organismu na zátěž, změny kardiovaskulárních, ventilačních funkcí a aerobního tréninku. V experimentální části byl využit kvalitativní výzkum s metodikami: rozhovor,anamnéza, status praesens, hodnocení hemiplegie dle Chedoke, přímé pozorování,kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl proveden u pacientů po cévní mozkové příhodě, kteří byli hospitalizováni na Neurologickém a Rehabilitačním oddělení v Nemocnici České Budějovice a.s. Výsledky výzkumu prokázaly určitý trend naměřených hodnot ve smyslu adaptability k tréninkovému programu a pozitivní podíl na celkovém rehabilitačním procesu. Práce může být využita jako studijní a informační materiál pro širokou veřejnost, ale i studenty lékařských i nelékařských oborů, v neposlední řadě jako preventivní opatření před cévní mozkovou příhodou.
|
host ::
