Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1,047 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.10 vteřin. 

Využití zoorehabilitace se psem u tělesně postižených dětí
Vodvárková, Aneta ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Machová, Kristýna (oponent)
Bakalářská práce shrnuje dostupné poznatky k tématu využití zoorehabilitace se psem u tělesně postižených dětí a především také vlivu na jejich zdravotní stav. Kombinuje znalosti z vědecké literatury, které jsou doplněny praktickou metodikou a zkušenostmi získanými přímo v České republice. Velký význam vztahu mezi člověkem a zvířetem ukazuje na to, jakým způsobem mohou zvířata ovlivnit psychický i fyzický stav klienta. Z mnoha vědeckých studií totiž vyplývá, že terapie se psem jsou velkým přínosem, speciálně pro děti. Významnou cílovou skupinou pro zoorehabilitace jsou klienti s tělesným postižením. Studie potvrzují pozitivní vliv a účinky právě na tyto klienty a zlepšení se prokazuje jak po stránce psychické, tak i fyzické. Existují různé formy zoorehabilitace se psem, které jsou při rehabilitaci tělesně postižených dětí využívány. Při práci s tělesně postiženými klienty se osvědčilo především polohování a programy pro rozvoj jemné motoriky. Na canisterapeutický tým, složený ze psovoda a jeho psa, jsou kladeny vysoké nároky pro složení daných zkoušek a musí spolu dokonale spolupracovat. Je tedy nezbytná naprostá ovladatelnost psa, jeho odpovídající charakter a výcvik. I psovod musí na dané činnosti být výborně připravený, vzdělaný a zajistit svému psovi a klientovi bezpečí během aktivit. Ačkoliv jsou zoorehabilitace se psem v České republice poměrně často praktikovány, nejedná se o lékařsky uznanou metodu rehabilitace. Není tak daná jasná a použitelná metodika a terminologie. Právě to by se tedy mělo stát předmětem dalšího výzkumu.

Efekt zoorehabilitace na děti s autismem
Šámalová, Magdaléna ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Machová, Kristýna (oponent)
Bakalářská práce podává ucelený pohled na problematiku vlivu zoorehabilitace na děti s autismem a to především na kvalitu jejich života. Veškeré poznatky jsou čerpány především z nejnovější literatury, která je dostupná. Zoorehabilitace neboli zooterapie nebo také animoterapie je terapeutická metoda, při které se setkává člověk a zvíře a vzájemně na sebe působí. Ačkoliv problematika názvosloví této metody je stále nevyřešená, z mnoha studií vyplývá, že tato forma terapie příznivě působí na psychické, psychosomatické i somatické problémy. Své uplatnění nachází napříč mnoha obory jako je psychologie, psychiatrie, sociální pedagogika a další. Jednou z cílových skupin jsou i děti s poruchou autistického spektra. Ze studií vyplývá, že u těchto dětí je možné dojít ke zlepšení kvality v některých oblastech jejich života působením zvířat různých druhů, ať už se jedná o psa, koně či jiná zvířata jako jsou například morčata. Jelikož pozitivní vliv byl studiemi potvrzen u různých druhů zvířat, stává se zoorehabilitace vhodnou podpůrnou terapeutickou metodou, která má široké využití a je stále více vyhledávána. Terapie u autistických dětí probíhají zejména se zaměřením na sociální chování a komunikaci. I přesto, že výzkum této problematiky je teprve v začátcích a naráží na různé překážky jako je například nedostatek jedinců se stejnou diagnózou, nedostatečné objektivní měření a další, jsou výsledky vcelku pozitivní a množství studií zabývajících se touto problematikou roste.

Využití psa ve fyzioterapii
Sokolíková, Eliška ; Machová, Kristýna (vedoucí práce) ; Chaloupková, Helena (oponent)
Tématem bakalářské práce jsou možnosti využití psa v rozmanitých oblastech a aktivitách v rámci fyzioterapie. Fyzioterapie je součástí ucelené (komprehenzivní) rehabilitace a zabývá se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového aparátu. Ve své praxi využívají fyzioterapeuté mnoho podpůrných léčebných metod a spolupracují s dalšími obory tak, aby dosáhli co nejlepších výsledků léčby. Terapie s využitím zvířat (AAT) se díky pozitivnímu vlivu na zdraví člověka stává v posledních letech velmi oblíbenou doplňkovou terapií mnoha potíží. Své uplatnění nachází AAT také ve fyzioterapii. Pes, který patří mezi nejčastěji využívaná zvířata v AAT, může pomáhat v mnoha oblastech fyzioterapie. V práci je popsáno, co musí splňovat pes vhodný pro provádění terapií a jaké jsou teorie účinku AAT na člověka. Tématika rehabilitace za pomoci psa je v práci podrobněji popsána na konkrétních příkladech a nechybí ani kapitola o polohování se psem, které je v rámci terapií se psem využíváno v České republice ve fyzioterapii nejčastěji. Důkazem toho, že pes nemusí být jako součást fyzioterapeutické péče přítomen pouze při terapiích, je kapitola o asistenčních psech pro osoby s pohybovými obtížemi. Pes se v tomto případě stává každodenním pomocníkem a může nahrazovat nejrůznější pomůcky chůze (berle, chodítka) nebo pomáhat s pohybem osobám na invalidním vozíku. Práce také mapuje vliv vlastnictví psa na pohybovou aktivitu. Závěr literární rešerše je věnován kapitole, která zkoumá vliv provádění terapie na samotného psa. Součástí práce je i praktická část, která obsahuje návrh tří canisterapeutických jednotek pro různé skupiny klientů v rámci fyzioterapie. Canisterapeutické jednotky byly navrženy ve spolupráci s fyzioterapeuty tak, aby bylo možno maximálně využít účinku AAT na pohybový aparát. Návrh zahrnuje plán terapie pro děti s Downovým syndromem, spastickou formou dětské mozkové obrny a pro děti s vývojovou dysfázií.

Využití psa v ergoterapii
Fílová, Zuzana ; Machová, Kristýna (vedoucí práce) ; Chaloupková, Helena (oponent)
Hlavním tématem bakalářské práce jsou možné způsoby využití psa v ergoterapii. V práci je popsána ergoterapie jako léčebná metoda, její historie, definice a hlavní cíle. Na tuto část navazuje popis terapií s využitím zvířat, jejich možnosti využití a princip fungování. Výzkumy ukazují, že terapie s využitím zvířat mají u klientů řadu pozitivních účinků v oblasti jejich fyzického i psychického zdraví stejně jako klientům pomáhají k lepší sociální integraci. Všechny tyto oblasti spadají zároveň do ergoterapeutické praxe a shodují se s hlavními cíli ergoterapie. Využití psů v ergoterapii má tedy své velké opodstatnění. V literární rešerši jsou uvedeny možné způsoby využití psa v ergoterapii v oblasti psychického zdraví pacientů jako je například vliv psa na psychickou pohodu pacientů nebo využití psa ke zmírnění pocitu méněcennosti u psychicky nemocných pacientů. Pes se také zdá být velmi vhodným a účinným motivačním prvkem ke komunikaci a spolupráci s terapeutem, k sociální interakci nebo může sloužit jako motivace k pohybu. Práce se dále zaměřuje na možné způsoby využití psa v ergoterapii v oblasti fyzického zdraví. V práci je popsán pozorovaný vliv přítomnosti psa na zvládání bolesti u hospitalizovaných pacientů. Velmi důležité je také využívání psů jako kompenzační pomůcky. Práce poukazuje na nutnost dalšího vědeckého zkoumání dané oblasti a získávání relevantních důkazů se zapojením větší skupiny zkoumaných osob. Součástí práce jsou návrhy canisterapeutických jednotek, které ukazují konkrétní možnosti využití psa v ergoterapii. Jednotky byly vypracovány ve spolupráci s odborníky v oblasti ergoterapie.

Felinoterapie z pohledu zdravotnických pracovníků
Fejtová, Petra ; Zita, Lukáš (vedoucí práce) ; Masopustová, Renata (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na možnosti využití kočky v zoorehabilitaci. Felinoterapie zůstává ve stínu známější a rozšířenější canisterapie a hiporehabilitace, ale i ona již zaujala v zoorehabilitaci své místo. V úvodu je popsána zoorehabilitace obecně, jaké jsou metody a která zvířata můžeme k léčebným účelům využít. Zvířata využívaná pro zoorehabilitaci jsou schopna pozitivně ovlivnit tělesné, řečové, kognitivní i emočně sociální funkce. Dále se již zabývá samotnou felinoterapií, její historií, vhodným výběrem a výcvikem kočky, jsou uvedeny její formy a metody, teoretické možnosti jejího využití. Jsou popsána jednotlivá plemena koček využívaná ve felinoterapii. Bakalářská práce poukazuje na výhody kočky jako zvířecího terapeuta proti jiným druhům zvířat. Felinoterapii můžeme využít u klientů všech věkových kategorií a u různých typů postižení a onemocnění. Nejčastěji využívanou formou felinoterapie je návštěvní program. V poslední části je popsáno využití felinoterapie v praxi pro různé cílové skupiny klientů/pacientů zejména seniorů a dětí. U nově příchozích klientů do domovů pro seniory pomáhá kočka zmírnit stres z přestěhování, nahradit nedostatečné sociální vazby, podpořit kognitivní funkce a může být i předmětem rozhovoru s ostatními klienty nebo účastníky felinoterapie. U dětí se kočka může zapojit i do výuky formou hry. Jsou uvedeny indikace, kontraindikace i rizika spojená s touto terapií. Riziko přenosu choroby z kočky na klienta je minimalizováno, pokud je kočka využívaná pro felinoterapii pravidelně očkována, odčervována a je pod pravidelnou veterinární kontrolou.

Pes a jeho vliv na psychiku člověka
Široká, Kateřina ; Fiala Šebková, Naděžda (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Cílem této bakalářské práce je sepsat co nejucelenější a zároveň aktuální vědeckou rešerši na téma pes a jeho vliv na psychiku člověka. První část je věnována obecnému využití psa v zoorehabilitaci. Krátce je uvedena historie vztahu člověka a psa, v níž je zmínka jak o domestikaci psa, tak zejména o prvním využití psa z hlediska zoorehabilitace. Dále jsou popsány metody zoorehabilitace, které dělíme na aktivity (AAA), terapii (AAT), vzdělávání (AAE) a krizovou intervenci (AACR) za pomoci zvířat. Ucelený koncept vzdělávání, jak jej známe z jiných oborů, zatím v oboru canisterapie chybí, stejně tak zkušební řády pro testování canisterapeutických psů nejsou v ČR jednotné. Uvedené stupně kvalifikace terapeutů a zkušební řád pro testování canisterapeutických psů je v této práci popsán dle společnosti Pomocné tlapky o.p.s. V druhé části už je práce přímo zaměřena na vliv psa na psychiku člověka u jednotlivých onemocnění či fází života. U emocionálního vývoje dětí může hrát pes významnou roli zejména v rozvoji sebevědomí, samostatnosti a empatie k ostatním. Terapie za pomoci psa se ukázala být užitečná i pro zlepšení psychosociální adaptace mladých lidí v ústavní péči, kteří kvůli traumatu z dětství trpí psychosociálními problémy. U dětí s poruchami autistického spektra může pes stimulovat tvorbu řeči, podpořit sociální interakce a verbální i neverbální chování. Terapie za pomoci psa byla navržena také jako doplněk léčby pro pacienty s posttraumatickou stresovou poruchou, jelikož je známo, že psi mají pozitivní účinky na snížení stresu a úzkosti. Úzkost je také klíčovým rysem schizofrenie, proto i u tohoto onemocnění je terapie za pomoci psa prospěšná. Aplikace AAT u pacientů s afázií se soustředí na cíle, jako je touha po komunikaci, zlepšení nálady a snížení osamělosti. Intervence za pomoci zvířat (AAI) jsou také jednou z metod navržených ke zlepšení života geriatrických pacientů. Návštěvy psů u geriatrických pacientů začínají být uznávány jako inovativní nástroj ke zlepšení psychiky. U onkologických pacientů pes představuje velkou psychickou podporu, může přispět ke zmírnění úzkosti a usnadňuje přizpůsobení se léčebnému procesu. Pes svou přítomností dává pacientovi pocit klidu, pohody a bezpečí při hospitalizaci. Z mnoha studií vyplývá, že pes má pozitivní vliv na psychiku člověka, a proto je vhodné intervence za asistence psa zařazovat jako doplňkovou metodu k léčbě v rámci ucelené rehabilitace.

Účinek hipoterapie na držení těla
Burešová, Barbora ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Majzlík, Ivan (oponent)
Práce se zabývá problematikou držení těla a způsobu jeho ovlivnění prostřednictvím hipoterapie. První část práce se zabývá motorikou člověka a jejím vývojem. Je zde rozlišena motorika podpůrná, která zajišťuje vzpřímené držení těla pomocí reflexních mechanismů a motorika cílená, která zahrnuje volní a mimovolní pohyby. Volní pohyby jsou řízeny centrální nervovou soustavou na popud naší mysli. Jestliže vykonáváme určité pohyby často, mohou z nich vzniknout, na základě pohybového učení stereotypy. Tyto pohyby i jejich řízení se zautomatizují a jsou vykonávány neuvědoměle, což může vést k nepřiměřenému zatěžování některých svalů. Mimovolní pohyby, spojené s příjmem potravy, chůzí a podobně jsou dané tzv. motorickými vzory. Jsou to pohybové odpovědi centrální nervové soustavy, objevující se ve stejné podobě ve sledu generací, jednoduché reflexy i složitější pohybové reakce. Vývoj motoriky je daný právě těmito motorickými vzory. Začíná vývojem držení těla - postury a cílené lokomoce a je vázaný na zdravý centrální nervový systém. V práci je popsán fyziologický vývoj motoriky člověka a jeho jednotlivá období. Postupně dochází ke koordinaci svalové aktivity, která zajišťuje centrované postavení kloubů a správné zakřivení páteře. Následně se vyvíjí nákročná a opěrná funkce, dítě se vertikalizuje a pomocí rovnováhy, koordinace a ovládání svalové síly se začíná vyvíjet samostatná chůze. V období kolem dvou let, kdy dozrává centrální nervový systém, mizí některé reflexy a motorické vzory a začínají vznikat první pohybové stereotypy. Druhá část práce se věnuje držení těla, které odráží a ovlivňuje celkový stav organismu. Jde o svalové držení jednotlivých částí těla zejména proti působení gravitační síly. Je součástí každé polohy a základní podmínkou pohybu. Jsou zde popsány jednotlivé složky pohybového aparátu s důrazem na axiální systém a páteř, jež jsou základem, od kterého se každý pohyb odvíjí. Kostra tvoří pevný základ těla, chrání orgány a je místem úponu jednotlivých svalů. V práci je popsána stavba a vlastnosti svalové tkáně a jsou zde zmíněny svaly, jejichž funkce je zásadní pro držení těla. Držení těla a každý pohyb je zajišťován rovnovážnou spoluprací svalů, které jsou řízeny z centrální nervové soustavy, proto se část práce věnuje právě popisu nervové soustavy. Závěr druhé části práce se zaměřuje na vadné držení těla způsobené hlavně pohybovými stereotypy, osvojenými v průběhu života, které vedou k nadměrnému svalovému napětí, následně k bolesti a omezení pohyblivosti. Mnoho těchto stereotypů vzniká už v dětství, a proto se zdají být zcela normální, často si je neuvědomujeme a nevíme, jak je změnit. V další části je nastíněn princip celostní medicíny, že tělo a mysl jsou neoddělitelné a jedno ovlivňuje druhé. Poslední část práce rozebírá vztah člověka a koně, který sahá daleko do naší historie. Soustředí se na využití koně ke zlepšení zdravotního stavu a celkové kvality života lidí, což je oblast, o kterou je v současné době čím dál větší zájem. Zabývá se působením koně na člověka zejména ve fyzické a psychické oblasti. Pro pochopení účinku na tělesnou stránku člověka je zde popsán pohyb koně v kroku, dále pozice jezdce a jeho pohyb, který je vyvolaný pohybem koňského hřbetu. Práce shrnuje poznatky o přímém účinku hipoterapie na fyzické tělo a o účinku na psychickou stránku člověka, neboť tyto oblasti jsou vzájemně úzce propojeny.



Fyzioterapie u pacientů se spinální svalovou atrofií - využití terapeutických metod a kompenzačních pomůcek k oddálení neuromuskulárních deformit páteře
KUBIČKOVÁ, Karolína
Ve své bakalářské práci se věnuji problematice spinální muskulární atrofie (SMA), vlivu prováděné terapie a využívaných kompenzačních pomůcek na progresi nemoci. SMA je autozomálně recesivní genetické progredující onemocnění nervosvalového aparátu, při kterém postupně dochází v důsledku poškození motoneuronů předních rohů míšních ke svalové hypotonii až atrofii. Řadí se mezi vzácná dědičná onemocnění, kdy jsou oba rodiče postiženého nositelé defektního genu, ačkoliv u nich samotných se nemoc neprojevila. Onemocnění u středních a těžších forem SMA se začíná obvykle projevovat v raném dětském věku. Rychlost progrese onemocnění je u každého jedince jiná. Pacienti, kteří trpí touto chorobou, jsou ve velké většině případů odkázáni na invalidní vozík a je u nich výrazně zkrácena délka života. Patogeneze ani léčba nejsou v současné době zatím známy (Nováková, Havlová, Böhm; 2006). Jedním z velkých problémů, které nemoc přináší, je vznik neuromuskulárních deformit páteře, které se postupně zhoršují. Progredující skolióza je často tak významná, že je nezbytná operativní léčba, neboť již dochází k útlaku vnitřních orgánů a konzervativní terapie už není dostačující. Pacienti si také často stěžují na bolestivost zad a kyčelních kloubů. Z pohledu fyzioterapie je nezbytné zvolit správnou, individuální terapii pro každého jedince se SMA a pacientovi doporučit vhodné kompenzační pomůcky. Zvláště velkou pozornost je nutné věnovat volbě vozíku. Při jeho výběru je důležité dbát na správný sed a dostatečnou stabilitu trupu, neboť ve vozíku tráví pacienti se SMA většinu svého času, a proto je důležité, aby jim zajišťoval dostatečný komfort, pohodlí a zároveň, aby co nejvíce zamezil rozvoji deformit páteře, obliquit pánve atd. V teoretické části své bakalářské práce jsem se zaměřila na vymezení nemoci SMA. Uvedla jsem klasifikaci SMA, možnosti terapie, zmínila jsem využívané fyzioterapeutické metody, které se nejčastěji aplikují v terapii. Zaměřila jsem se na používané kompenzační pomůcky, bez kterých by se nemocní se SMA v běžném denním životě neobešli, a které jsou možnou alternativou umožňující zpomalení progrese nemoci. Kvalitní a vhodně zvolená kompenzační pomůcka se podílí na částečném zpomalení vzniku či postupu neuromuskulárních deformit páteře. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat možnosti aplikovatelné fyzioterapie u SMA, zda se terapeutickými metodami dá do určité míry ovlivnit progrese nemoci a jak jsou kompenzační pomůcky dostupné a efektivní.