|
|
Potravní neofobie a potravní preference u hlodavců (Rodentia), vliv sociálního učení.
Rudolfová, Veronika ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent)
Neofobie (strach z neznámého) je první ochranou hlodavců před pozřením nebezpečné potravy. Po překonání prvotního strachu začne jedinec novou potravu samplovat (brát si malé kousky). Na základě zkušeností s jednotlivými typy potravy si zvíře vytváří averze pro nebezpečnou potravu a potravní preference pro potravu bezpečnou a nutričně výhodnou. Tyto mechanismy potravního chování se může jedinec naučit individuálně, ale potravní chování jedinců ovlivňují také další jedinci, obzvláště u sociálně žijících druhů. To, jestli se jedinec bude učit podle svých zkušeností, nebo podle jiných jedinců, záleží na situaci a prostředí, ve kterém se zvíře nachází. Klíčová slova: potravní neofobie, potravní preference, sociální učení, individuální učení, Rodentia, Rattus
|
|
|
Potravní preference a foraging mode u ještěrů (Squamata: Sauria)
Křivánek, Jan ; Gregorovičová, Martina (vedoucí práce) ; Kubička, Lukáš (oponent)
Ještěři zaujímají z hlediska opatřování potravy většinou jednu z dvou možných strategií ("foraging mode"). První je "sit and wait" definovaná vyčkáváním na místě po dlouhou dobu s minimem pohybů a útokem na základě vizuálního vjemu u kořisti, která se dostane do určité blízkosti. Druhou je pak "active foraging", při kterém se predátor pohybuje terénem a pomocí chemických stop odhalených nasálně olfaktorickým systémem nebo vomeronasálním systémem vyhledává kořist. Někdy se jako třetí uvádí určitý přechodový článek - "saltatory foraging" nebo kontinuum mezi dvěma extrémními strategiemi. K určení "foraging mode" se užívají proměnné MPM, PTM, PAM a AD, které odráží aktivitu predátora. V rámci těchto predátorů se objevuje celá řada smyslových (zvětšené čichové laloky, velká abundance chuťových pohárků, dvě jamky fovea centralis ve žluté skvrně), morfologických (zkrácení čelisti, štíhlá tělní morfologie, rozeklaný jazyk) a potravních (preference žluté barvy, ontogenetický posun k herbivorii) adaptací. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Postavení ploštěnky Crenobia alpina v trofické síti prameniště
Reslová, Marie ; Simon, Ondřej (vedoucí práce) ; Černý, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá potravními nároky sladkovodní ploštěnky druhu Crenobia alpina a jeho postavením v trofické síti prameniště. Jejím cílem je zjistit schopnost druhu C. alpina ulovit různou potenciální kořist, posoudit její schopnost přežívání při poskytnutí různé potenciální potravy a popsat její výskyt a ekologické nároky v souvislosti s ostatními obyvateli prameniště. Dále tato práce přináší rešerši informací o systematice, anatomii a ekologii skupiny Tricladida i druhu C. alpina. Z provedených potravně-preferenčních experimentů vyplývá, že druh C. alpina je jednoznačně schopen ulovit živé žížalice (Lumbriculidae) a také larvy jepic (Ephemeroptera). Neprokázali jsme, že by C. alpina lovila živé blešivce (Gammarus sp.), ačkoliv mají velmi podobné ekologické nároky i výskyt v prameništích. Druh C. alpina významně preferuje poškozenou kořist bez ohledu na to, o jaké živočichy se jedná. Roční pokus sledující přežívání a vymírání ploštěnek C. alpina v laboratorních podmínkách přinesl zjištění, že tento druh je schopen přežívat a rozmnožovat se i pokud je mu poskytována pouze filtrovaná voda. Tento fakt spolu s pozorováním vysoké koncentrace ploštěnek ve vývěru prameniště, otevírá otázku, zda můžeme dále druh C. alpina považovat za jednoznačného predátora. Klíčová slova: Crenobia alpina, ploštěnky,...
|
|
|
Potravní strategie bezobratlých predátorů horských jezer
Hrdličková, Jana ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
V horských jezerech postižených v minulosti nebo současnosti acidifikací se staly vrcholovými predátory určité druhy bezobratlých, které ovlivňují strukturu celého společenstva. Tato práce se věnuje potravním strategiím třech z nich, Cyclops abyssorum a Heterocope saliens (Crustacea: Copepoda) a Glaenocorisa propinqua (Insecta: Heteroptera), a to na modelových lokalitách Černé jezero, Plešné jezero a Prášilské jezero. Hlavním cílem bylo zjistit složení živočišné potravy těchto predátorů a jejich potravní preference. Kvalitu a kvantitu zkonzumované potravy jsem zjišťovala mikroskopicky z obsahu trávicí trubice dosud nepublikovanou metodou. Pro zhotovení preparátu jsem použila hydroxid draselný nebo kyselinu mléčnou k rozpuštění měkké organické hmoty, takže chitinózní části byly dobře patrné. Živočišná potrava byla následně porovnána s potravní nabídkou pomocí Jacobsova indexu selektivity. K doplnění tohoto výzkumu byl proveden potravní pokus s G. propinqua. Potrava všech bezobratlých predátorů do značné míry závisela na potravní nabídce, eventuálně na roční době. G. propinqua nejvíce preferovala jako potravu zástupce čeledi Daphniidae a druh Polyphemus pediculus (Cladocera), pokud byli součástí potravní nabídky (Prášilské jezero). V Plešném jezeře, kde tato potrava není v dostatečné míře přítomná,...
|
|
|
Potravní preference suchozemských plžů v říčních nivách postižených invazivními rostlinami
Ševčíková, Štěpánka ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Čejka, Tomáš (oponent)
Na dvou běžných druzích plžů z oblastí říčních niv byl studován potravní vztah k pěti nejrozšířenějším invazivním rostlinám z tohoto prostředí: Impatiens glandulifera, Helianthus tuberosus, Fallopia japonica, F. sachalinensis a F.x bohemica a k rostlině tvořící zde původní porosty - Urtica dioica. Pomocí tří odlišných metodických přístupů jsem se snažila dokázat, zda jsou tyto rostliny pro plže Succinea putris a Urticicola umbrosus zdrojem potravy či nikoliv. Zjistila jsem, že z histologických řezů živnou rostlinu nelze identifikovat. Pro analýzu trusu neposkytují některé druhy rostlin dostatečně charakteristické struktury, bezpečně lze v trusu identifikovat H. tuberosus a U. dioica na základě trichomů. Podle výsledků laboratorních testů je pro výběr potravy plžů zásadní, o jakou rostlinu se jedná a zda je v čerstvém stavu, či přemrzlá. U. umbrosus zkonzumovala oproti S. putris méně rostlin v čerstvém stavu. Po přemrznutí se míra konzumace u obou druhů značně zvýšila. Nejpreferovanějšími druhy jsou U. dioica a H. tuberosus. I. glandulifera je konzumována pouze po přemrznutí, křídlatky jsou odmítány čerstvé i přemrzlé.
|
|
|
Biologie krys z rodu Rattus se zaměřením na potravní preference
Voráčková, Petra ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent)
Rod Rattus patří do nejrozsáhlejší savčí čeledi zvané Muridae, konkrétně do podčeledi Murinae. Potkan (Rattus norvegicus) a krysa obecná (Rattus rattus) jsou neznámější druhy rodu Rattus. Ačkoli je dnes laboratorní potkan široce využívaným modelovým organismem, divoké druhy rodu Rattus způsobují rozsáhlé ekonomické škody v zemědělství, zejména v jihovýchodní Asii. Tito komenzální hlodavci jsou také obávaní přenašeči zoonotických onemocnění, kterými se může člověk nakazit. Jedním ze způsobů, jak redukovat jejich populace, je studium přenosu potravních preferencí. Sociální učení a předávání zkušeností o potravě ostatním jedincům je u rodu Rattus obecně známý fenomén. Nejen díky tomu je tento rod jedním z nejúspěšnějších v živočišné řiši.
|
|
|
Faktory ovlivňující potravní preference ptáků v zimě
Korencová, Petra ; Klvaňová, Alena (vedoucí práce) ; Fuchs, Roman (oponent)
Studovala jsem sběr potravy drobnými pěvci z krmítek v zimním období. Chtěla jsem zjistit, jestli si ptáci na krmítku vybírají mezi různými druhy potravy, proto jsem jim nabízela pomocí preferenčních experimentů dvojice stejně velkých kousků různě kalorické potravy (slunečnice, vlašských a burských ořechů). Předpokládala jsem, že si budou vybírat kaloričtější potravu, což se nepotvrdilo. Selektivita byla prokázána u všech druhů kromě sýkor. Zvonci si zřejmě vybírali podle tradice, vždy brali slunečnici, tedy potravu známou z okolních krmítek. Roli nehrála ani velikost potravy, kterou jsem testovala v experimentech s většími kousky méně kalorické potravy a menšími kousky více kalorické potravy. Předpokládala jsem, že ptáci budou preferovat větší kousky, i když méně kalorické potravy, proto aby s nimi mohli odletět do bezpečí. Ani tento předpoklad se nepotvrdil, čížci naopak preferovali vždy menší potravu, zřejmě pro snazší manipulaci s ní. Ve třetí sérii experimentů jsem testovala vliv predátora, přepokládala jsem, že po vystavení vycpaniny krahujce klesne selektivita - tedy že ptáci raději rychle odletí pryč z krmítka s jakoukoli potravou, případně že budou preferovat větší kousky bez ohledu na kalorie. Predační tlak sice průkazně snížil počet příletů ptáků na krmítko, na výběr potravy však neměl vliv.
|
|
|
Potrava housenek Minois dryas na vybrané lokalitě
Hájková Březinová, Kateřina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Okáč ovsový Minois dryas, popsaný v roce 1763 Giovanni Antonio Scopolim, patří k našim ohroženým druhům motýlů. Jeho výskyt je dnes omezen pouze na několik lokalit ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Přežití druhu zavisí především na zachování a obnově příhodných typů biotopů a studiu jeho autekologie a bionomie. Cílem mé práce bylo určit pomocí experimentu živné rostliny housenek okáče, zjistit kterou z trav housenky preferují a ověřit pravdivost hypotézy, že preferovaná rostlina je zároveň dominantní ze spektra potenciálních živných rostlin na zkoumané lokalitě (louka v okolí Žehuně ve Středočeském kraji). V první části pokusu byly housenkám nabízeny všechny druhy trav nasbírané na Žehuňské louce. Rostliny, které housenky žraly, byly vyhodnoceny jako živné. Z výsledků vyplývá, že k živným rostlinám housenek patří v ČR: srha laločnatá Dactylis glomerata, sveřep vzpřímený Bromus erectus, kostřava červená Festuca rubra, ovsík vyvýšený Arrhenatherum elatius a ostřice kalužní Carex acutiformis. V druhé části experimentu byly housenkám nabízeny trávy vyhodnocené v první části jako živné rostliny a byla sledována četnost sežraných a nesežraných listů těchto trav. Výsledky určily jako nejžádanější druh Bromus erectus a statistické vyhodnocení prokázalo, že mezi jednotlivými rostlinami existuje silná závislost . Vzhledem k tomu, že Bromus erectus je v lokalitě skutečně dominantní travinou (zastoupen cca 30 %), hypotéza byla potvrzena. Experiment přinesl několik poznatků z bionomie Minois dryas. Sledování potvrdila, že se housenky kuklí na přelomu června a července, a to zejména v noci. Larvy se kuklily jak v zemi, tak na zemi. V žádném z případů jsem nepozorovala vytvoření přediva. Stádium kukly trvalo 22 -- 23 dní. Motýli se líhli v ranních a dopoledních hodinách. Imága si z potravní nabídky volila v naprosté většině případů červený meloun, což potvrzuje že dospělci při výběru potravy preferují červenou barvu.
|
|
|
Srovnání vybraných etologických aspektů vybraných druhů suchozemských želv
BLAŽEK, David
V práci byli zkoumáni zástupci 4 chovaných druhů suchozemských želv rodu Testudo (T. hermanni, T. graeca, T. horsfieldi a T. marginata) v chovu ZOO Hluboká nad Vltavou. V rámci studia jejich biologie byly sledovány jejich morfologické parametry, míry, indexy a hmotnosti, a jak tyto zobrazují uváděný pohlavní dimorfismus, zjištěný u volně žijících populací. Dále byly sledované jejich preference potravy, jsou li tyto závislé na pohlaví a způsobu chovu, a to předkládáním 4 druhů potravy (červené zelí, listy pampelišky, a jetele, kořen mrkve) želvám jednotlivě a ve skupině. Pohlavní dimorfismus v rozdílných proporcích těla nejvýraznější u druhu Testudo hermanni. U chovaných Testudo horsfieldi a T. graeca byl zjištěn v méně znacích. Zkoumané samice Testudo ze ZOO Hluboká nad Vltavou byly v průměrných i minimálních a maximálních naměřených hodnotách větší a těžší než samci téhož druhu, což odpovídá literárním údajům z volně žijících populací. Samci se dostanou a počnou konzumovat předloženou potravu dříve než samice. Samci preferovali více zelí a mrkev, samice jetel a pampelišku. Velikost rozdílů změn potravních preferencí mezi individuálními a skupinovými pokusy nebyly závislé na pohlaví, velikosti ani druhu jedince. Při krmení nebyla zjištěna žádná patrná uplatňování převahy silnějších či rychlejších jedinců.
|
|
|
Preference základních složek potravy mravenci se zaměřením na středoevropskou faunu.
NOSKOVÁ, Lenka
Tato práce má dvě části: první přináší přehled o roli různých potravin a živin mravenci, druhá část představuje výsledky experimentu zaměřeného na preferenci základních složek potravy středoevropských mravenců. V experimentu jsme připravili šest různých návnad (voda, 1% chlorid sodný, olivový olej, 20% aminokyselina glutamin, umělý med [10% sacharózy + 10% aminokyselina] a 20% sacharózy). Celkem bylo navštíveno 187 z 690 pastí. Bylo zaznamenáno 26 druhů mravenců. Preference čtyř nejpočetnějších druhů se lišila. F. polyctena navštěvovala většinu nabízených návnad, zatímco jiné druhy preferovaly složky jako cukr. Obecně platí, že mravenci preferují med a sacharózu, bez ohledu na roční období a stanoviště. Dodatečné koncentrace návnad soli a sacharózy projevují stejné preference, bez ohledu na typ návnady a aditivitu účinků aminokyseliny u sacharózy. Výsledky experimentu ukazují překvapivě konzistentní a silnou preferenci středoevropských mravenců na cukry.
|
host ::
RSS.