|
|
Ekofyziologický význam houbových symbióz kořenů středomořských trav
Borovec, Ondřej ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Gryndler, Milan (oponent)
Mořské trávy, jediná skupina trvale ponořených cévnatých rostlin v mořském prostředí, tvoří důležitou složku ekosystému mořského dna. Hrají významnou roli v primární produkci, jsou schopny akumulace a následně i redistribuce uhlíku v prostředí, mění dynamiku proudění vody u mořského dna a symbioticky asociují s celou řadou organismů. Ačkoli bylo během posledních let vypracováno několik studií týkajících se symbióz mořských trav s různými organismy včetně endofytických hub a bakterií, naše znalosti v tomto poli jsou dosud velmi omezené. Obecně se předpokládá, že kořenové systémy mořských trav na rozdíl od většiny terestrických rostlin neasociují s mutualistickými mykorhizními houbami a že houbové endofyty netvoří žádné specifické asociace se svými hostitelskými rostlinami. Nedávno jsme však v kořenech endemického druhu mořské trávy z oblasti Středozemního moře posidonie Neptunovy (Posidonia oceanica L. (Delile) objevili endofytickou houbu, která svou morfologií připomínala dark septate endophytes (DSE). Provedli jsme odběr vzorků kořenů posidonií na mnoha lokalitách po celém Středomoří. S využitím mikroskopie, kultivace hub a jejich molekulární detekce jsme identifikovali oblast rozšíření a taxonomickou příslušnost endofytické houby. Posidonie Neptunovy jsou v rozsáhlém areálu od jihovýchodního...
|
|
|
Lze pomocí anatomicko-morfologického porovnání kořenových systémů mořských trav předpovídat jejich kolonizaci symbiotickými houbami?
Bulínová, Marie ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Votrubová, Olga (oponent)
Mořské trávy jsou úzkou ekologickou a taxonomickou skupinou cévnatých rostlin, které se vyvinuly ze suchozemských předků asi před 100 milióny lety. Na rozdíl od většiny suchozemských rostlin jsou tradičně považovány za skupinu netvořící mykorhizní symbiózy ani specifické kořenové endofytické asociace. Tento názor je ale nepochybně ovlivněn velmi malým množstvím prací zabývajících se touto problematikou. Nedávno byla kupříkladu ve Středozemním moři objevena v rámci mořských trav anatomicky a morfologicky unikátní houbová endofytická symbióza v kořenech posidonie Neptunovy (P. oceanica), která je považována za jeden z nejlépe prozkoumaných druhů. Zdá se tak, že další výzkum může přinést podobné výsledky, tj. objevy nových houbových asociací v kořenech mořských trav, což by mohlo mít velký dopad na naše názory týkající se nejen minerální výživy těchto rostlin. Cílem této bakalářské práce proto je 1) shrnout dosud publikované práce o houbových asociacích v kořenech mořských trav, 2) sumarizovat základní poznatky o anatomii, morfologii a ekofyziologii kořenů jednotlivých skupin mořských trav, a tímto 3) umožnit predikci skupin, u kterých lze s vyšší pravděpodobností přítomnost houbových asociací předpokládat. Zvláštní důraz bude přitom kladen na rod Posidonia, který má evoluční původ při jihovýchodním...
|
|
|
Význam mykorhizních hub v primární sukcesi
Nevěčná, Michaela ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Püschel, David (oponent)
Primární sukcese je poměrně dlouhodobý proces osídlení určitého území, které dosud nikdy nebylo ovlivněno žádnou biotickou složkou prostředí. Existuje mnoho faktorů ovlivňujících primární sukcesi. Jedním z nich jsou mykorhizní houby. Právě vytvoření mykorhizní symbiózy, tedy mutualistického vztahu mezi rostlinami a mykorhizními houbami, může být důležitým faktorem usnadňujícím vytvoření vegetačního pokryvu. Pro rostliny tato symbióza znamená zlepšený příjem živin, ochranu před toxickými těžkými kovy nebo výhodu v konkurenčním boji s nemykorhizními rostlinami. Houby jako nefotosyntetizující organismy získávají od rostlin asimiláty. Usměrňování primární sukcese pomocí přidávání mykorhizních hub může mít v budoucnu velký význam při rekultivaci těžbou zasažených území a má potenciál nahradit alespoň částečně technické rekultivace.
|
|
|
Mykorhizní a endofytické houby v kořenech vodních rostlin
Borovec, Ondřej ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Kolařík, Miroslav (oponent)
Interakce mezi houbou a rostlinou jsou přítomné všude kolem nás. Jen stěží bychom hledali rostlinu, která nemá v rhizosféře ani jednu hyfu nebo není napadena houbovým patogenem. Zatímco v terestrických ekosystémech jsou interakce těchto organismů zmapovány kvalitně a systematicky, pod vodní hladinou je situace zcela jiná. Vzhledem k obtížné přístupnosti podvodních ekosystémů a také obrovskému ekonomickému významu interakcí terestrických, které zaměstnávají většinu odborníků z oboru, jsou vodní houby a jejich vztah k rostlinám dosud ne zcela probádaným tématem. Ve vodním prostředí byly objeveny všechny základní typy interakcí rostlina-houba. Z mutualistických, tedy mykorhizních asociací je stejně jako na souši nejrozšířenější arbuskulární mykorhiza, naopak ostatní známé typy mykorhiz jako orchideoidní nebo erikoidní se pod vodou nevyskytují vzhledem k absenci příslušných hostitelských rostlin. Široce rozšířený je endofytismus. Běžně jsou v kořenech vodních rostlin pozorovány i vřeckovýtrusé houby s tmavými přepážkovanými hyfami, které se označují se souhrnným pojmem "dark septate endophytes" (DSE). Zdá se, že jsou stejně rozšířeny ve vodě, jako na souši. V neposlední řadě napadá vodní rostliny mnoho houbových endoparazitů. AMH mohou ve vodním prostředí hrát důležitou roli v příjmu živin u některých...
|
|
|
Wood wide web - myceliální propojení rostlin
Antl, Tomáš ; Vohník, Martin (vedoucí práce) ; Kolaříková, Zuzana (oponent)
Mykorhizní mycelium může tvořit kontinuální síť (tzv. myceliální síť) a propojovat řadu rostlin nebo i celé společenstvo v daném ekosystému. Sdílené myceliální sítě mají v rostlinném světě řadu důležitých fyziologických a ekologických důsledků. Předkládaná práce si klade za cíl vytvořit přehled o současných poznatcích týkajících se myceliálního propojení rostlin. Dalším cílem je zhodnotit závěry jednotlivých pozorování a experimentů, které byly na toto téma uskutečněny. Úvodní kapitoly 1 a 2 popisují jednotlivé typy mykorhizních symbióz (arbuskulární, orchideoidní, ektomykorhiza, erikoidní a monotropoidní mykorhizní symbióza), jejich charakteristiky a schopnost tvořit myceliální propojení rostlin. V následujících kapitolách 3 a 4 jsou popsány ekofyziologické důsledky myceliálního propojení rostlin, jako např. udržování stability rostlinných populací, parazitování invazních rostlin na CMN, hypotéza rostlinných společenstev a meta sítí. Skrze mycelium mykorhizních hub může docházet k přenosu různých látek mezi dvěma a více rostlinami. Jsou to jednak minerální látky (zejména dusík a fosfor), ale třeba i uhlíkaté organické látky, voda, signální látky apod. Myceliální sítě umožňují vznik ekologických fenoménů jako je mixotrofie a mykoheterotrofie, epiparazitizmus či efekt chůvy. Poslední část práce...
|
|
| |
host ::
RSS.