|
|
Arrhythmias in Pulmonary Hypertension
Dusík, Milan ; Havránek, Štěpán (vedoucí práce) ; Petrák, Ondřej (oponent) ; Honěk, Jakub (oponent)
v českém jazyce Plicní hypertenze (PH) je definována zvýšením středního tlaku v plicnici nad 20 mmHg a postihuje asi 1 % celosvětové populace. Běžně se PH dělí na 5 skupin s ohledem na rozdílnou patofyziologii, klinické a hemodynamické charakteristiky a možnosti terapie. Klíčovým vyšetřením v rámci diagnostiky PH je pravostranná srdeční katetrizace. Supraventrikulární arytmie (SVT) včetně fibrilace síní (AF) a jiných síňových tachykardií (AT) jsou u pacientů s PH časté. Jejich kumulativní incidence se udává v rozmezí 10-36 %. Přítomnost SVT zhoršuje prognózu pacientů s PH a vede k jejich klinickému zhoršení. Tato disertace je založena na výsledcích čtyř prací zaměřených na téma SVT u plicní hypertenze. První studie se zabývala analýzou výskytu arytmií u pacientů s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí. Celková prevalence SVT dosáhla 29 % a přítomnost arytmie vedla ke zhoršení funkční kapacity nemocných. Navzdory zlepšení hemodynamických parametrů po provedení endarterektomie plicnice incidence SVT po operaci významně narostla. Druhá práce se zaměřila na souvislost mezi hodnotou tlaku v zaklínění (PAWP) a výskytem SVT u prekapilární PH. U pacientů s PAWP nad 11 mmHg byla prevalence arytmií významně vyšší. Možným vysvětlením je současný výskyt arytmogenního substrátu v levé síni. V rámci...
|
|
|
Kombinační farmakoterapie různých typů plicní hypertenze
Krása, Kryštof ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent) ; Al-Hiti, Hikmet (oponent)
Plicní hypertenze je skupina onemocnění charakterizovaná zvýšeným středním tlakem v plicnici. Zvlástě u skupiny 2, která je asociována se srdečními chorobami a je nejprevalentnější ze všech typů, a u skupiny 3, asociované s plicními chorobami, nebyla doposud vyvinuta žádná dostatečně efektivní léčba krom léčby základního onemocnění, což je v řadě případů problematické. Dehydroepiandrosteron sulfát (DHEA S) a statiny mají v některých ohledech rozdílné mechanismy fungování na plicní hypertenzi, nabízela se tedy otázka efektivity jejich kombinace na plicní hypertenzi oproti každé z látek samostatně. Abychom tuto hypotézu ověřili, vyvolali jsme plicní hypertenzi u dospělých samců potkanů třítýdenní expozicí hypoxii (10 % O2) a léčili je simvastatinem (60 mg/l) a DHEA S (100 mg/l) v pitné vodě, a to buď samostatně, nebo v kombinaci. Jak simvastatin, tak DHEA S snížily střední tlak v plícnici (z průměrné hodnoty ± s.d. 34,4 ± 4,4 na 27,6 ± 5,9 a 26,7 ± 4,8 mmHg), jejich kombinace však nebyla účinnější (26,7 ± 7,9 mmHg). Rozdíly ve stupni oxidačního stresu (indikovaného koncentrací malondialdehydehydplazmy), míře produkce superoxidu (elektronová paramagnetická rezonance) nebo hladinách oxidu dusnatého v krvi (chemiluminiscence) nevysvětlovaly nedostatečnou aditivitu účinku DHEA S a simvastatinu na plicní...
|
|
|
Úloha metabolismu fibroblastů plicní adventicie v aktivaci imunitního systému během vývoje plicní arteriální hypertenze
Křivonosková, Monika ; Plecitá, Lydie (vedoucí práce) ; Zadražil, Zdeněk (oponent)
Vznik zánětu v malých distálních plicních cévách je důležitý pro rozvoj plicní arteriální hypertenze (PAH). Jedním z buněčných typů, které se vyskytují v plicní cévě, jsou fibroblasty, jež podle teorie "outside-in" mohou jako první reagovat na podněty v cévě, modulovat přestavbu v plicní cévě směrem k vnitřním vrstvám cévy a lákat do místa další imunitní buňky. Kromě zánětu se v buňkách cév postižených PAH uplatňuje tzv. Warburgův efekt, během kterého dochází ke změnám metabolismu směrem ke glykolýze a laktátové produkci. Mimo jiné dochází k navození prooxidačního stavu uvnitř buňky díky mitochondriálnímu metabolismu a NADPH oxidáze zahrnující nerovnováhu v produkci reaktivních kyslíkových forem. Proto jsme se rozhodli ověřit, zda plicní fibroblasty z telat nemocných hypoxií navozenou PAH mají aktivní inflamazóm, pomocí kterého by produkovaly zralý interleukin 1β (IL-1β) a jaký vliv na tuto expresi má prooxidační prostředí. V našem in vitro modelu jsme potvrdili expresi mRNA IL-1β, ale nebyli jsme schopni detekovat jeho expresi na úrovni proteinu. To odpovídalo i nemožnosti detekce aktivity inflamazómu. Myslíme si, že neschopnost detekce IL-1β proteinu a aktivity inflamazómu je dána citlivostí detekčních metod nebo neschopností plicních fibroblastů z PAH telat aktivovat inflamazóm v in vitro...
|
|
|
Léčba plicní hypertenze ovlivněna metabolismem cyklického guanosinmonofosfátu
Al-Hiti, Hikmet ; Kettner, Jiří (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Goncalvesová, Eva (oponent)
Chronické poškození plicních cév vede k plicní hypertenzi (PH). Různé formy PH jsou poměrně časté a jsou spojeny se značnou morbiditou a mortalitou. Léčba PH je nejúspěšnější, jestliže se podaří identifikovat a odstranit její příčinu ještě před ireverzibilním poškozením plicního cévního řečiště. U nemocných, u kterých odstranění vyvolávající příčiny není možné nebo u kterých je příčina neznámá, je terapie zaměřena na snížení plicního cévního odporu a zlepšení kardiální a cirkulační odpovědi na tlakové přetížení pravé komory srdeční. Jednou z možností léčby PH je ovlivnění metabolismu cyklického guanosinmonofosfátu (GMP), který je druhým poslem oxidu dusnatého a navozuje cévní vazodilataci. Cyklický GMP je degradován fosfodiesterázami (PDE 5). V klinické části jsme testovali hypotézou, zda akutní inhibice PDE5A sildenafilem poskytne selektivnější plicní vasodilataci než podání vysokých dávek prostaglandinu E1 (PGE1). Studie prokázala, že vazodilatační účinky sildenafilu jsou u plicního oběhu zřetelnější než u oběhu systémového a že sildenafil měl vyšší schopnost odhalit reverzibilní prekapilární komponentu PH z důvodu pokročilého chronického srdečního selhání než PGE1. Cílem našeho sledování v experimentální práci bylo ověřit hypotézu, zda dlouhodobé podávání kombinace L-argininu, který je...
|
|
|
Léčba plicní hypertenze ovlivněna metabolismem cyklického guanosinmonofosfátu
Al-Hiti, Hikmet ; Kettner, Jiří (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Goncalvesová, Eva (oponent)
Chronické poškození plicních cév vede k plicní hypertenzi (PH). Různé formy PH jsou poměrně časté a jsou spojeny se značnou morbiditou a mortalitou. Léčba PH je nejúspěšnější, jestliže se podaří identifikovat a odstranit její příčinu ještě před ireverzibilním poškozením plicního cévního řečiště. U nemocných, u kterých odstranění vyvolávající příčiny není možné nebo u kterých je příčina neznámá, je terapie zaměřena na snížení plicního cévního odporu a zlepšení kardiální a cirkulační odpovědi na tlakové přetížení pravé komory srdeční. Jednou z možností léčby PH je ovlivnění metabolismu cyklického guanosinmonofosfátu (GMP), který je druhým poslem oxidu dusnatého a navozuje cévní vazodilataci. Cyklický GMP je degradován fosfodiesterázami (PDE 5). V klinické části jsme testovali hypotézou, zda akutní inhibice PDE5A sildenafilem poskytne selektivnější plicní vasodilataci než podání vysokých dávek prostaglandinu E1 (PGE1). Studie prokázala, že vazodilatační účinky sildenafilu jsou u plicního oběhu zřetelnější než u oběhu systémového a že sildenafil měl vyšší schopnost odhalit reverzibilní prekapilární komponentu PH z důvodu pokročilého chronického srdečního selhání než PGE1. Cílem našeho sledování v experimentální práci bylo ověřit hypotézu, zda dlouhodobé podávání kombinace L-argininu, který je...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.