|
|
Psilocybin: the mechanism of action and therapeutic potential
Mintálová, Tímea ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Vejmola, Čestmír (oponent)
Psilocybin je psychoaktívna molekula odvodená od prekurzorov tryptamínu, prítomná v niektorých hubách, obzvlášť však tých, ktoré patria do rodu Psilocybe. Jeho farmakologicky aktívnym metabolitom, vznikajúcim defosforyláciou je psilocin, ktorý je prechádzať hematoencefalickú bariéru. Predpokladá sa, že psychedelické účinky psilocinu sú výsledkom jeho čiastočných agonistických aktivít na 5-HT2A receptore, hlavnom receptorovom subtype medzi receptormi spraženými s G- proteínmi (GPCRs) serotonínu. Psilocin sa taktiež viaže na radu ďalších podtypov týchto receptorov, ale účinky, ktoré má na ďalšie receptory neboli doteraz úplne preskúmané. Psilocybin v koncentráciách dostatočných na vyvolanie psychedelických účinkov bo študovaný na použitie pri liečbe úzkosti, depresie a porúch spôsobených užívaním návykových látok. Farmakologický potenciál psilocybinu je bez rizík prípadnej návykovosti, či predávkovania, ako u iných psychoaktívnych drog ako je kokaín, alkohol, metamfetamín a ďalšie. Vzhľadom k celosvetovo zvyšujúcemu sa trendu vzniku závislostí, predávkovaniu a samovražedných úmrtí, je potrebné vyhľadať nové terapeutické alternatívy. Je však potreba taktiež posúdiť rôzne kontraindikácie, ktoré môžu obmedziť možnosť použitia psilocybinu ako farmakologickej terapie. Po zhrnutí histórie, charakteristiky...
|
|
|
Antidepresivní potenciál serotonergních psychedelik v preklinickém výzkumu
Dušková, Valentýna ; Vejmola, Čestmír (vedoucí práce) ; Skálová, Kateřina (oponent)
Způsoby léčby deprese, jimiž disponuje současná medicína, mají řadu nevýhod. Moderní antidepresiva i přes menší nežádoucí účinky oproti klasickým mají pomalý nástup účinku a jejich efektivita je často individuální. Nedávné studie psychedelických látek naznačily jejich nadějný až mimořádný potenciál v léčbě deprese. Klinický výzkum v tomto směru zaznamenal významný pokrok a stejně tak přibývá studií preklinických. Psychedelika potencují signální dráhy a expresi proteinů souvisejících s neurogenezí a životaschopností buněk a indukují nárůst dendritických trnů a dendritického větvení. Na behaviorální úrovni psychedelika prokazatelně tlumí depresivní změny chování, potlačují úzkostnost a anhedonii. Tato práce shrnuje účinky psychedelik v preklinických studiích in vitro a in vivo s přihlédnutím k neurobiologii deprese, tedy především na úrovni neuroplasticity a pozorovaných změnách chování. První část práce je věnována obecné charakteristice deprese a psychedelik, následuje seznámení s preklinickými experimentálními přístupy. V ústřední části jsou pak popsány a diskutovány konkrétní studie. Klíčová slova: deprese; animální modely; psychedelika; LSD; psilocybin; DMT; neuroplasticita
|
|
|
EEG koreláty účinku serotonergních halucinogenů u laboratorního potkana
Vejmola, Čestmír ; Tylš, Filip (vedoucí práce) ; Stuchlík, Aleš (oponent)
Serotonergní halucinogeny (tzv. klasická psychedelika), zahrnující psilocybin, diethylamid kyseliny lysergové (LSD), meskalin a DOB, představují skupinu psychoaktivních substancí, které u člověka výrazně ovlivňují vnímání, myšlení, emotivitu a kognitivní funkce. Všechny známé látky tohoto původu jsou agonisté serotoninových 5-HT2A receptorů a navozují rozsáhlé změny psychiky díky široké distribuci těchto receptorů v celém mozku. Již před šedesáti lety byla zpozorována podobnost mezi psychotickým stavem a stavem navozeným těmito látkami. Dnes je abnormální funkce serotonergního systému jedním z vysvětlení psychotických onemocnění a proto je serotonergních halucinogenů využíváno v animálních modelech k modelování schizofrenie. Moderní neurobiologické metody pomalu odkrývají způsoby, jakými serotoninový systém interaguje s ostatními neurotransmiterovými systémy a přispívá k tak komplexním funkcím jako je lidské vědomí. Ačkoliv změny v aktivitě mozku člověka v psychotickém stavu i stavu intoxikace psychedeliky byly do značné míry teoreticky objasněny, u zvířete experimentální důkaz zapadající do tohoto teoretického rámce doposud chybí. V první části této práce jsou shrnuty poznatky týkající se fenomenologie, neurobiologie a elektrofyziologie psychedelik. V druhé, praktické části, jsou popsány vlastní...
|
|
|
Serotonergní halucinogeny a jejich terapeutické využití
Bouberl, David ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Vejmola, Čestmír (oponent)
Serotonergní halucinogeny jsou skupinou látek, které vyvolávají změny vědomí na základě afinity k některým ze serotoninových receptorů - především k 5-HT2A. Mezi nejznámější látky z této skupiny patří LSD, psilocybin nebo meskalin. V průběhu 50. a 60. let 20. století probíhal prvotní výzkum terapeutických využití těchto látek, studie z této doby však nesplňovaly dnešní metodologické standardy. Výsledky nedávných studií ovšem poukazují na potenciální terapeutické využití psilocybinu nebo LSD v oblastech léčby deprese/úzkosti, závislostí a OCD. Cílem této práce je shrnout současné poznatky o vybraných serotonergních halucinogeneh, jejich chemických vlastnostech, mechanismech působení, a především pak o možnostech uplatnění těchto látek při psychoterapii.
|
|
|
Neurobiology of visual hallucinations.
Dodoková, Alica ; Vejmola, Čestmír (vedoucí práce) ; Hejnová, Lucie (oponent)
Halucinácia je klinicky závažná kvalitatívna porucha vnímania, ktorú možno charakterizovať ako vnem bez príslušného fyzického stimulu. Vizuálne halucinácie patria medzi najvážnejšie symptómy v rade psychiatrických ochorení ako schizofrénia, Parkinsonova choroba či demencia s Lewyho telieskami, môžu sa však vyskytnúť aj pri drogovej intoxikácií či v normálnych fyziologických stavoch. Na základe princípov spracovania obrazu vizuálnou dráhou a vyšších thalamokortikálnych obvodov je v tejto práci zhrnutých niekoľko súčasných vysvetlení fenoménu vizuálnych halucinácií. Aj keď možných príčin vzniku môže byť mnoho, medzi najpodstatnejšie z hľadiska neurobiológie patria poruchy inhibičných procesov v kortikálnych oblastiach vizuálnej asociácie, lézie v jadrách mozgového kmeňa a teda nesprávne fungovanie retikulárneho aktivačného systému, neurochemická dysregulácia na thalamickom zmyslovom rozhraní či dysfunkcia rekurentného mechanizmu top-down a bottom-up. Exsituje niekoľko teoretických modelov zhrňujúcich spomenuté aberácie (Deficit vnímania a pozornosti, Bayesovský heruizmus), ktoré poskytujú komplexnejší prehľad problematiky vzniku vizuálnych halucinácií. Ďalší výskum a prienik jednotlivých modelov by mohli poskytnúť nové možnosti diagnostiky a liečby vizuálnych halucinácií. Kľúčové slová: Halucinácie,...
|
|
|
Neurobiology of visual hallucinations.
Dodoková, Alica ; Vejmola, Čestmír (vedoucí práce) ; Hejnová, Lucie (oponent)
Halucinácia je klinicky závažná kvalitatívna porucha vnímania, ktorú možno charakterizovať ako vnem bez príslušného fyzického stimulu. Vizuálne halucinácie patria medzi najvážnejšie symptómy v rade psychiatrických ochorení ako schizofrénia, Parkinsonova choroba či demencia s Lewyho telieskami, môžu sa však vyskytnúť aj pri drogovej intoxikácií či v normálnych fyziologických stavoch. Na základe princípov spracovania obrazu vizuálnou dráhou a vyšších thalamokortikálnych obvodov je v tejto práci zhrnutých niekoľko súčasných vysvetlení fenoménu vizuálnych halucinácií. Aj keď možných príčin vzniku môže byť mnoho, medzi najpodstatnejšie z hľadiska neurobiológie patria poruchy inhibičných procesov v kortikálnych oblastiach vizuálnej asociácie, lézie v jadrách mozgového kmeňa a teda nesprávne fungovanie retikulárneho aktivačného systému, neurochemická dysregulácia na thalamickom zmyslovom rozhraní či dysfunkcia rekurentného mechanizmu top-down a bottom-up. Exsituje niekoľko teoretických modelov zhrňujúcich spomenuté aberácie (Deficit vnímania a pozornosti, Bayesovský heruizmus), ktoré poskytujú komplexnejší prehľad problematiky vzniku vizuálnych halucinácií. Ďalší výskum a prienik jednotlivých modelov by mohli poskytnúť nové možnosti diagnostiky a liečby vizuálnych halucinácií. Kľúčové slová: Halucinácie,...
|
|
|
EEG koreláty účinku serotonergních halucinogenů u laboratorního potkana
Vejmola, Čestmír ; Tylš, Filip (vedoucí práce) ; Stuchlík, Aleš (oponent)
Serotonergní halucinogeny (tzv. klasická psychedelika), zahrnující psilocybin, diethylamid kyseliny lysergové (LSD), meskalin a DOB, představují skupinu psychoaktivních substancí, které u člověka výrazně ovlivňují vnímání, myšlení, emotivitu a kognitivní funkce. Všechny známé látky tohoto původu jsou agonisté serotoninových 5-HT2A receptorů a navozují rozsáhlé změny psychiky díky široké distribuci těchto receptorů v celém mozku. Již před šedesáti lety byla zpozorována podobnost mezi psychotickým stavem a stavem navozeným těmito látkami. Dnes je abnormální funkce serotonergního systému jedním z vysvětlení psychotických onemocnění a proto je serotonergních halucinogenů využíváno v animálních modelech k modelování schizofrenie. Moderní neurobiologické metody pomalu odkrývají způsoby, jakými serotoninový systém interaguje s ostatními neurotransmiterovými systémy a přispívá k tak komplexním funkcím jako je lidské vědomí. Ačkoliv změny v aktivitě mozku člověka v psychotickém stavu i stavu intoxikace psychedeliky byly do značné míry teoreticky objasněny, u zvířete experimentální důkaz zapadající do tohoto teoretického rámce doposud chybí. V první části této práce jsou shrnuty poznatky týkající se fenomenologie, neurobiologie a elektrofyziologie psychedelik. V druhé, praktické části, jsou popsány vlastní...
|
|
|
Psychedelika a mechanismy jejich působení na CNS
Vejmola, Čestmír ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Páleníček, Tomáš (oponent)
Psychedelika představují skupinu psychotropně působících látek, které navozují charakteristické kognitivní, percepční a emoční příznaky. Jsou reprezentována jednoduchými indolaminy (např. psilocybin a DMT), ergolinovými deriváty (LSD) a některými substituovanými fenylethylaminy (meskalin). Tato práce se systematickým přístupem k problému snaží charakterizovat podstatu fyziologických účinků psychedelik na mozek. Po obecné charakteristice halucinogenů jako takových, mezi které psychedelika spadají, je první část zaměřena na společné psychické a fyziologické účinky a riziky s nimi spojenými. Následuje farmakologická charakteristika vybraných zástupců s ohledem především na jejich původ, způsoby užití, účinky, distribuci a metabolizaci v organismu. Velká část je věnována popisu fungování receptorů spřažených s G-proteiny. Ústřední je pak část poslední, která popisuje mechanismy působení psychedelik jak na úrovni buněk, tak na úrovni různých struktur mozku.
|
host ::
RSS.