|
|
Otázky moderní orientace absolventů sochařského ateliéru AVU v letech 1896 - 1914
Baborovská, Sandra ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Šámal, Petr (oponent) ; Fišer, Marcel (oponent)
Práce se zabývá nově vzniklým ateliérem J. V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze založeným v roce 1896. Nejprve hodnotí samotnou osobnost J. V. Myslbeka a jeho umělecký vývoj od poloviny šedesátých let 19. století. Cestu do Paříže z roku 1878 a přátelství s Vojtěchem Hynaisem, které mu přineslo hlubší vhled do soudobé francouzské plastiky, zásadní pro stylové formování plastiky Hudba, na níž pracoval mezi léty 1891 až 1907 v průběhu jeho působení na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejstarší žáci Myslbeka z Uměleckoprůmyslové školy byli ovlivněni profesorovým lyrickým pojetím, generace Mařatkových spolužáků přešla se svým učitelem na nově vzniklou Akademii. Kolem roku 1900 začaly ostré konflikty mezi učitelem a žáky, které se zpětně viděno jeví jako zásadní pro jejich budoucí úspěch. Do sochařského ateliéru na AVU přicházeli absolventi hořické školy sochařsko-kamenické. Hořická průprava byla ideálním východiskem pro umělecký růst žáků Myslbeka, který dával důraz na řemeslo, jemuž se učili na pomníku sv. Václava. Myslbek se začínal střetávat s novou generací v otázkách modernosti zejména po výstavě Augusta Rodina v Praze roku 1902. Práce dále zkoumá působení českých Němců z nejsilnějšího sochařského ročníku na Akademii 1898-1902 (Karl Wilfert, ml., Alois...
|
|
|
Inspirace Cindy Sherman - fotografický autoportrét jako způsob hledání identity
Baborovská, Sandra ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Resumé - k bakalářské práci "Inspirace Cindy Sherman - fotografický autoportrét jako způsob hledání identity" Má bakalářská práce pojednává o fenoménu fotografických autopotrétů. V úvodu se věnuji autoportrétu nejen jako odvěké touze člověka popřít svoji smrtelnost, ale i jako potřebě vidět své ideální já, s čímž posléze souvisí i stylizace a lidská snaha experimentovat s odlišnými identitami prostřednictvím masky a převleku. Už od poloviny 19. století se lidé nechávali portrétovat ve fotografickém studiu jako slavní a bohatí, pózovali před fotografickým aparátem a "hráli svou oblíbenou roli". Výraznou osobností portrétní fotografické stylizace šedesátých let 19. století byla komtesa z Castiglione, která si pronajala slavné fotografické studio Mayer & Pierson a nechala se portrétovat ve stovce různých převleků. Období dadaismu a hlavně surrealismu přispělo k rozvrácení tradiční identity, což se zásadním způsobem odrazilo ve fotografii vůbec. Ve stejné době začaly vznikat psychoanalytické spisy zamýšlející se nad ženskostí a mužskostí. Nejzásádnější příspěvek tohoto typu napsala Joan Rivière, která pojímá ženskost jako masku, název je tedy příznačný: "Ženskost jako maškaráda". Úvahy o rodové ambivalenci se promítly do díla Marcela Duchampa, Hanny Höch a Claude Cahun. Jejich způsob práce s fotografií a...
|
host ::
RSS.