|
|
Vztahy města Cheb a české šlechty v pozdním středověku
Boukal, Jan ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Klír, Tomáš (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na vztahy města Cheb a české šlechty v pozdním středověku (tj. od 2. poloviny 14. století do počátku 16. století) se zvláštním důrazem na dobu husitských válek a dobu života a vlády Jiřího z Poděbrad. Práce si všímá těchto vztahů v rovině konfliktní (války a soudy) a nekonfliktní (např. obchod, vzájemná pomoc, předávání informací), snaží se uvedené jevy obecně charakterizovat a komparovat. Součástí práce jsou rovněž případové studie, které se zaměřují na otázku možnosti poznání vzájemné interakce mezi sledovanými stranami a na konkrétní rody, u kterých došlo k přesunu z Chebu do Čech či naopak.
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Společně a nerozdílně. Problematika rukojmích v českém středověku
Čermák, Matěj ; Svátek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá rukojemstvím za závazky v českém pozdním středověku, a to na základě analýzy listovní korespondence především Oldřicha II. z Rožmberka s jeho klienty a protivníky. Zkoumány jsou také např. dlužní, kupní nebo zástavní smlouvy, jimiž se nejen Oldřich II. pokoušel napravit špatnou finanční situaci rodu. Práce se snaží přehledně vysvětlit jednotlivé pojmy, jež se vyskytují v listinách týkajících se rukojemství, a to za pomoci starší i nejnovější literatury. Na případových studiích pak práce analyticky ukazuje, jak fungoval institut rukojemství v praxi, a to s důrazem na šlechtickou čest a vazby zúčastněných. Analýza zároveň ukazuje, že zkoumání institutu rukojemství může být i užitečným prostředkem pro lepší poznání (nejen) rožmberské klientely. Klíčová slova: Středověk, šlechta, rukojemství, rukojmí, zajatec, zajetí, České království, ležení, klientela, Rožmberkové, Oldřich II. z Rožmberka
|
|
| |
|
|
Hospodářské dvory ve středověkých Čechách a na Moravě. Sídelní kontext a ekonomický potenciál.
Rak, Ondřej ; Klír, Tomáš (vedoucí práce) ; Šimůnek, Robert (oponent)
1 Abstrakt V této práci se zabývám hospodářskými dvory 13. - 15. století, které tvořily nedílnou součást středověké krajiny. Hlavní pozornost je kladena na sídelně-historický kontext a ekonomický potenciál. Pozornost jsem věnoval také používaným metodám, archeologickému výzkumu a povrchovým průzkumům. Panské hospodářské dvory se dělí na několik typů, podle hospodářské strategie a podle hmotné podoby. Jejich podoba závisela i na vlastníkovi, například kláštery stavěly dvory velké, drobná šlechta menší. Hlavním účelem vrchnostenských dvorů bylo poskytnout hospodářské zázemí vrchnosti, ale objevují se i dvory, které sloužily k zajištění finanční příjmů. Nejčastějšími vlastníky byla drobná šlechta a církevní instituce. Většinou se vyskytovaly na vesnici, kde vždy byly výraznou dominantou. Jelikož toto není příliš frekventované téma v české archeologii, bylo také cílem této práce shrnout dosavadní poznatky. Vzhledem k šíři tématu jsem se snažil zahrnout co nejvíce poznatků, na druhou stranu jsem ke zvoleným tématům musel přistupovat obecně. Práce by však měla zahrnovat nejdůležitější informace k tomuto tématu.
|
|
|
Osobnost Jana Sádla z Miličína a ze Smilkova
Vančurová, Silvie ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Diplomová práce se zabývá osobností Jana Sádla ze Smilkova, šlechtice v královských službách, který žil na přelomu 13. a 14. století. Práce se snaží postihnout základní aspekty jeho života, které určovaly jeho vývoj a osobnost, doplnit chybějící informace o jeho rodině a majetkové základně, zjistit, v jakých společenských kruzích se pohyboval a s jakými lidmi se stýkal, a jak tito mohli ovlivnit jeho osobnost. Práce se dále věnuje jeho kariéře, zejména jeho působení na královském dovře Václava IV., kde se vypracoval na poměrně vlivnou osobnost, která zasáhla do politického vývoje v zemi během počátků husitského hnutí, až po jeho pád a násilnou smrt v roce 1421. Životní osudy Jana Sádla, které v tomto případě sloužily jako určitý prototyp drobného šlechtice, který se přízní osudu dostal do výnosných funkcí, jež mu umožnily částečně i uplatňovat svůj osobní vliv na vývoj v zemi. Klíčová slova nižší šlechta, dvůr Václava IV., pozemková držba, stoupenci Jana Husa, mistr královské komory
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johanitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
|
Jan III. z Rožmberka, generální převor johaitského řádu v Čechách a vladař rožmberského domu
Kotlárová, Simona ; Zilynská, Blanka (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Šimůnek, Robert (oponent)
Práce zachycuje předního představitele johanitského řádu, působícího v první polovině 16. století, Jana III. z Rožmberka. Jde o příslušníka významného českého rodu, který ovlivňoval po 600 let politické dění českého státu a postavení šlechty v něm. Již nejstarší příslušník Vítkovců, Vítek z Prčice, byl přítomen u panovnického dvora a jeho potomci také plnili nejednou diplomatické úkoly z pověření českých králů. Za své zásluhy získávali na panovnicích privilegia, která je postavila do špičky českého panstva až do vymření tohoto rodu. Vítkovci však zároveň svou sňatkovou politikou získávají majetky v rakouském příhraničí a tím se stávají nezávislými na českých panovnících. Právě tento fakt je také staví do poněkud výjimečné pozice i v prostředí české šlechty. Nejednou stanuli v zápase o emancipaci panské špičky i proti králi. Vítkovci uměli využít momentu, kdy v českých zemích nevládla silná panovnická moc, ve svůj prospěch, jako tomu bylo za Jana Lucemburského, kdy půjčkami získali větší část královského majetku do zástavy. Po nástupu cílevědomého Karla se pak přirozeně dostali do sporu s panovnickou autoritou. Naopak, další Rožmberk, Jindřich, neváhal zapojit se do vzpoury proti králi a dokonce jej věznit na svém panství. Další generace následující po Oldřichovi ll. z Rožmberka se již tak výrazně vůči...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.