|
|
Nové postupy pro autonomní analýzy suchých krevních skvrn pomocí kapilární elektroforézy
Profousová, Sylvie ; Glatz, Zdeněk (oponent) ; Dvořák, Miloš (vedoucí práce)
Již nějakou dobu jsou v klinické analýze populární odběry kapilární krve, které se získávají v podobě suchých krevních skvrn (DBS) na DBS odběrové karty. Při diagnostice a monitorování metabolických poruch a onemocnění jsou ale cílové analyty (např. anorganické a organické ionty) vyšetřovány z krevní plazmy nebo séra. Stanovení z kapilární krve nebo ze vzorků DBS není pro tyto analyty standardem a nejsou pro ně k dispozici referenční hodnoty z důvodu odlišné kompozice plazmy/séra a kapilární krve. Bylo zjištěno, že odběrové DBS sorbenty uvolňují do výsledného eluátu mnohé ionty, které mohou eluát kontaminovat, a spolu s vlivem hematokritu krve a zadržováním cílových analytů mohou negativně ovlivňovat kvantitativní analýzu DBS vzorků. Z těchto důvodů se diplomová práce zabývá návrhem alternativního konceptu odběru DBS, který by eliminoval využití odběrových sorbentů a zajistil přesné odběry definovaného objemu krve. Experimentální část se zaměřuje na stanovení vybraných anorganických a organických iontů (NH4+, K+, Na+, Ca2+, Mg2+, Cl, NO3, NO2, SO42, mravenčanů, laktátů a octanů) metodou kapilární elektroforézy s bezkontaktní vodivostní detekcí (CE-C4D). Všechny tyto ionty jsou obsaženy v krvi a současně se mohou uvolňovat jako kontaminanty z odběrových DBS sorbentů. Pro bezsorbentové odběry DBS byla použita neporézní polypropylenová vialka. Do této vialky byla přenesena malá kapka krve o přesném objemu (např. 5 l), která byla následně přímo ve vialce usušena. Zvolená vialka je vhodná pro přímou eluci DBS i analýzu DBS eluátu a je plně kompatibilní s dávkovacími systémy komerčních CE přístrojů. Navržený koncept bezsorbentových odběrů krve eliminoval nežádoucí kontaminaci a ukázal se vhodný pro stanovení testovaných kationtů a aniontů. Stabilita aniontů byla obecně nižší než stabilita kationtů, ale v porovnání se standardně používanými odběrovými sorbenty byla stále výrazně lepší. Stanovení některých aniontů se ukázalo jako přijatelné pouze v době 0–48 hodin po zaschnutí bezsorbentového DBS vzorku (skladovaného při laboratorní teplotě), jelikož docházelo k průběžnému zvyšování jejich obsahu. To bylo pravděpodobně způsobeno mikrobiálním rozkladem krevní matrice. Bylo ověřeno, že tento nárust může být zpomalen uchováváním bezsorbentových vzorků DBS při nízkých teplotách. Pro bezsorbentové DBS vzorky byly navrženy různé postupy odběrů krve, které jsou jednoduché, ekonomické, pohodlné a opakovatelné a jsou tedy vhodné jak pro domácí samoodběry, tak i pro odběry ve zdravotnických centrech. Jedná se o základní pilotní studii aplikovanou pouze na vybrané analyty, které sloužily jako modelový příklad. Pro rozvoj tohoto směru budou v návaznosti na tuto diplomovou práci pokračovat další obsáhlejší vědecké studie tohoto nově navrženého konceptu.
|
|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
host ::
RSS.