|
|
Podoby Orfea. Ikonografická studie o motivu Orfea v evropském a českém výtvarném umění 19. století
Machková, Magda ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent) ; Dykast, Roman (oponent)
Ikonografická studie o podobách mýtického Orfea ve výtvarném umění se v dílčích sondách zaměřuje na české prostředí dlouhého 19. století a formou mikropříběhů se snaží ukázat potenciál orfeovské ikonografie jak v uměleckých dílech, tak u jejich tvůrců nebo interpretů. Divadelnické, básnické či výtvarné kontexty pracovaly dílem se zavedenou tradiční ikonografií Orfea pěvce, hudebníka, milovníka, tragéda, dílem ji transformovaly do novotvarů, které sice zůstaly neopakovány, nicméně pro konkrétního autora či situaci měly klíčový význam. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu slovanského Orfea - vyšehradského Lumíra -, postavy z českého mýtického dávnověku, jenž měl oproti svému antickému prototypu na metaforické zrození, vyzrání i vyvanutí pouze jedno století.
|
|
|
Židovská figurální ikonografie v českých zemích
Janáčová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent) ; Pařík, Arno (oponent)
Hlavním cílem této dizertační práce je zmapovat židovskou figurální ikonografii v českých zemích a to převážně v poemancipačním období, tedy od konce 18. až do 20. století. Hlavní badatelský důraz je přitom položen na zobrazení soudobých židovských postav v české vizuální kultuře. Ikonograficky jsou tematizovány postavy jak nábožensky založených, tak postupně se sekularizujících Židů. V případě religiózně vlažných či dokonce sekulárních židovských postav je přitom sledováno, jakými ikonografickými prvky se odlišují od majoritní společnosti. V úvodu práce jsou analyzovány nejdůležitější aspekty rozvoje židovské ikonografie. Mezi ně především patří liberální interpretace starozákonního zákazu figurálního zobrazování, židovská emancipace spolu s postupnou asimilací a touha Židů po vlastní vizuální reprezentaci, která pravděpodobně sehrála nejdůležitější roli při rozvoji židovské ikonografie. Vedle středověkých a novověkých židovských figurálních zpodobení je zvláštní pozornost věnována znázornění pražských Židů a námětům objevujících se v hebrejských rukopisech a tiscích, ve kterých překvapivě nacházíme daleko menší počet dehonestujících židovských znamení. Dále je představena portrétní galerie českých Židů, která zahrnuje jak portréty rabínů, učenců a významných představitelů židovských obcí, tak...
|
|
|
Autoportrét - vivisekce představ sám o sobě
Härtelová, Magdalena Jadwiga ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Práce se zabývá autoportrétem jako žánrem se zaměřením na duševní procesy týkající se pojetí vlastní individuality, odehrávající se během tvorby a manifestující se na výsledném díle. Obsahuje čtyři případové studie rozebírající autoportrétní tvorbu čtyř umělců napříč dějinami umění. V úvodní kapitole je položena základní hypotéza popisující dvě možné roviny - vrstvu reprezentační a druhou, obsahující odchylky od původně stanoveného, ve které se projevují osobnostně transgresivní procesy tvorby. Další kapitola je věnována shrnutí typů autoportrétu a historicko-uměleckému přehledu vývoje žánru. Ten se namísto konkrétních děl či umělců soustředí na faktory ovlivňující sebepojetí, postavení umělce a samotný žánr. Následující, třetí kapitola nastiňuje myšlenková východiska práce. Pojednává o možnostech a limitech objektivity, rozsahu individuality a také časovosti. Po ní následuje vlastní tělo práce, které je děleno podle tří aktérů autoportrétu, tedy na autora, objekt a diváka. Každá z kapitol je uzavřena podkapitolou týkající se času a díla: Minulosti jako nastavení, Představám budoucnosti a Přítomnosti díla. Podkapitoly pojednání o autorovi řeší elementy nastavení před tvorbou, jako jsou okolnosti vzniku, prostředky či motivace k tvorbě autoportrétu. Tyto aspekty definují reprezentační rovinu....
|
|
|
K ikonografii italských renesančních desek ze svatebních truhlic na příkladech ze sbírek Národní galerie v Praze
Savická, Pavla ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
V době, kdy středověk již téměř končil, ale vyobrazení pohanských bohů se stále objevovala v tzv. vysokém umění jen zřídka, byly relativně prosté předměty doslova pokryté antickými příběhy a klasickými mýty. Malby na florentských svatebních truhlicích quattrocenta představovaly některé výjevy opomíjené nebo zapomenuté po staletí. Svatební truhlice, zvané cassoni, tak hrály důležitou roli ve formování profánního malířství italské renesance. Tato práce se zabývá dvěma deskami z cassone ze sbírek Národní galerie v Praze, Paridovým soudem a Únosem Heleny. Je zaměřena na jejich ikonografii a její zdroje. Větší pozornost je věnována postavě s křídly na hlavě z Paridova soudu. Ta je identifikována jako Venuše, která se ve florentském umění 15. století objevuje s křídly často. Zváženy jsou také možné literární zdroje tohoto specifického atributu.
|
|
|
Historik umění Rudolf Chadraba a jeho vědecké dílo
Johanidesová, Tereza ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent)
Předkládaná práce se pokouší zhodnotit vědecké dílo českého historika umění Rudolfa Chadraby, jenž bývá obecně považován za zakladatele a jednoho z nejvýraznějších představitelů ikonologické metody v rámci tuzemského dějepisu umění. Práce se nesnaží ani tak přehledně a chronologicky mapovat vyvíjející se Chadrabovu vědeckou dráhu z biografického hlediska, jako pojednat v jednotlivých kapitolách vlivy, východiska a zájem o určité motivy či témata, jež se v uměleckohistorických odborných pracích Rudolfa Chadraby zajímavým způsobem odráží, prolínají a formují tak jeho osobitou metodu. Jen ve zkratce je zde podán Chadrabův životopisný nástin, poukázáno je na jeho přesahy do dalších humanitních oborů, jež svým širokým pojetím ikonologické metody obsáhl. Nemalá pozornost je zde věnována vlivům takových osobností, jako byl Max Dvořák, Ladislav Cejp, ze zahraničních badatelů pak Alois Dempf, Josef Strzygowski či Herbert Read, kteří často představovali nemalé inspirační zdroje v Chadrabově díle. Domýšlením podnětů v pracích zmíněných badatelů za přispění jeho zájmu o tradici a triumfální symboliku v křesťanském umění pak Chadraba dospěl i k nalézání paralel mezi evropským a orientálním uměním do té doby v české uměnovědě jen málo uplatněném. Z toho důvodu Chadrabovo postavení v tomto prostředí znamenalo do jisté...
|
|
|
The Medals of the Emperor Francis Stephen of Lorraine.
Kleisner, Tomáš ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Vlnas, Vít (oponent) ; Vácha, Štěpán (oponent)
PRÁCE SE ZABÝVÁ MEDAILEMI CÍSAŘE FRANTIŠKA ŠT~PÁNA LOTRINSKtHO (8. PROSINCE 1708 V NANCY -18. SRPNA 1765 V INNSBRUCKU). JSOU NEJENOM POPSANY, ALE I VYLOŽENY JAKO NÁSTROJE POLITICKt PROPAGANDY V DOBt BEZ ROZHLASOVtHO A TELEVIZNIHO VYSÍLÁNÍ. KDY NOVINY NEVYCHÁZELY ČASTtJI NEŽJEDNOU TÝDNt VtVODOVt LOTRINŠTÍ RAZILI JAKO SUVERtNI SVt VLASTNI MINCE. NA ROZDÍL OD MINCI NEM~LY MEDAILE PEVNOU HODNOTU ANI PENtžNf FUNKCI A JEJICH RAŽBA NEBYLA VYHRAZENA VLÁDt. MEDAILE PŘEDSTAVUJI PORTRtTOVANtHO TAK, JAK Sl PŘÁL BÝT VNIMAN VEŘEJNOSTÍ. JEDNOTLIVt DETAILY NEJSOU VtRNÝM ZÁZNAMEM SKUTEČNOSTI, JSOU TO SYMBOLY. OPIS SHRNUJE SPOLEČENSKt POSTAVENI A TITULY, REVERS UKAZUJE ZÁM~R VYDAVATELE: POUŽITt EMBLEMY BUĎ VYJADŘUJI OBECNt MORÁLNI POUČKY NEBO OSLAVUJÍ DOSAŽENt ÚSP~CHY. CÍSAŘSKÝ DVŮR VTISKL OFICIALNIM MEDAILíM JEDNOTNÝ RAZ. VÍDEŇSKÁ MINCOVNA M~LA KDISPOSICI PORTRÉTNI AVERS, KE KTERÉMU MEDAILtR ZHOTOVIL POžADOVANÝ REVERS. KROM~ ZAKÁZEK DVORA ZHOTOVOVALI MEDAILtŘII MNOŽSTVÍ RAŽEB, U KTERÝCH PŘEDPOKLÁDALI ZÁJEM KUPUJÍCÍCH. SVÉ PRÁCE MEDAILtŘI PRODÁVALI SAMI A PODLE VŠEHO I PROSTŘEDNICTVIM KNIHKUPCŮ A TISKAŘŮ, NEBOt BYLY SOUČÁSTÍ DOBOVtHO ZPRAVODAJSTVÍ. VtTŠINA BAROKNÍCH MEDAILIJE KOLEKTIVNIM DILEM: NÁMtT, MOTTO, KRESEBNÝ NAVRH, MODEL A RAZIDLO MOHLY BÝT PRACÍ RŮZNÝCH ODBORNIKŮ. TtMtŘ VŽDY TO PAK BYL ŘEZAČ ŽELEZ, RYTÝCH BEZ...
|
|
|
The Medals of the Emperor Francis Stephen of Lorraine.
Kleisner, Tomáš ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
PRÁCE SE ZABÝVÁ MEDAILEMI CÍSAŘE FRANTIŠKA ŠTĚPÁNA LOTRINSKÉHO (8. PROSINCE 1708 V NANCY - 18. SRPNA 1765 V INNSBRUCKU). JSOU NEJENOM POPSÁNY, ALE I VYLOŽENY JAKO NÁSTROJE POLITICKÉ PROPAGANDY V DOBĚ BEZ ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ, KDY NOVINY NEVYCHÁZELY ČASTĚJI NEŽ JEDNOU TÝDNĚ. VÉVODOVÉ LOTRINŠTÍ RAZILI JAKO SUVERÉNI SVÉ VLASTNÍ MINCE. NA ROZDÍL OD MINCÍ NEMĚLY MEDAILE PEVNOU HODNOTU ANI PENĚŽNÍ FUNKCI A JEJICH RAŽBA NEBYLA VYHRAZENA VLÁDĚ. MEDAILE PŘEDSTAVUJÍ PORTRÉTOVANÉHO TAK, JAK SI PŘÁL BÝT VNÍMÁN VEŘEJNOSTÍ. JEDNOTLIVÉ DETAILY NEJSOU VĚRNÝM ZÁZNAMEM SKUTEČNOSTI, JSOU TO SYMBOLY. OPIS SHRNUJE SPOLEČENSKÉ POSTAVENÍ A TITULY, REVERS UKAZUJE ZÁMĚR VYDAVATELE: POUŽITÉ EMBLEMY BUĎ VYJADŘUJÍ OBECNÉ MORÁLNÍ POUČKY NEBO OSLAVUJÍ DOSAŽENÉ ÚSPĚCHY. CÍSAŘSKÝ DVŮR VTISKL OFICIÁLNÍM MEDAILÍM JEDNOTNÝ RÁZ. VÍDEŇSKÁ MINCOVNA MĚLA K DISPOSICI PORTRÉTNÍ AVERS, KE KTERÉMU MEDAILÉR ZHOTOVIL POŽADOVANÝ REVERS. KROMĚ ZAKÁZEK DVORA ZHOTOVOVALI MEDAILÉŘI I MNOŽSTVÍ RAŽEB, U KTERÝCH PŘEDPOKLÁDALI ZÁJEM KUPUJÍCÍCH. SVÉ PRÁCE MEDAILÉŘI PRODÁVALI SAMI A PODLE VŠEHO I PROSTŘEDNICTVÍM KNIHKUPCŮ A TISKAŘŮ, NEBOŤ BYLY SOUČÁSTÍ DOBOVÉHO ZPRAVODAJSTVÍ. VĚTŠINA BAROKNÍCH MEDAILÍ JE KOLEKTIVNÍM DÍLEM: NÁMĚT, MOTTO, KRESEBNÝ NÁVRH, MODEL A RAZIDLO MOHLY BÝT PRACÍ RŮZNÝCH ODBORNÍKŮ. TÉMĚŘ VŽDY TO PAK BYL ŘEZAČ ŽELEZ, RYTÝCH BEZ...
|
|
|
Baroko jako styl v pojetí Vojtěcha Birnbauma
Murár, Tomáš ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent)
Bakalářská práce Baroko jako styl v pojetí Vojtěcha Birnbauma se zabývá formulací významného teoretického díla Barokní princip v dějinách architektury (1924) českého historika umění Vojtěcha Birnbauma (1877-1934). V pěti kapitolách se věnuje této v českých dějinách umění výjimečné práci. Po krátkém úvodu samotné osobnosti Vojtěcha Birnbauma práce zkoumá způsob formulace Barokního principu v dějinách architektury a snaží se ji zasadit do dějinného kontextu českého dějepisu umění počátku 20. století. Dále uvádí teoretický rámec v dějinách přemýšlení o baroku od jeho počátků dodnes. Nakonec práce interpretuje Birnbaumovo chápání stylu na základě výskytu barokní epochy v dějinách umění.
|
|
|
Moderní dějiny a památková péče ve středo-východní Evropě
Krejčí, Marek ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent) ; Biegel, Richard (oponent)
Český historik Max Dvořák je znám jako jeden z hlavních představitelů moderní památkové péče ve středo-východní Evropě. Podobně jako jeho mentor Alois Riegl, formuloval své názory na základech vídeňské školy dějin umění. Hlavní cíl a přínos studie spočívá v porovnání některých jevů, stejně jako recepce Dvořákových a Rieglových myšlenek v zemích středo-východní Evropy, to jest bývalého Československa, Polska, Maďarska a Slovinska od počátků organizované státní památkové péče v habsburské monarchii do současnosti. V někdejším Československu se Dvořákovy zásady ochrany památek prosadily jako univerzální. bohužel v praxi tento dominantní teoretický diskurz byl pozměněn památkovou praxí, projevující se pragmatickou konformitou v konfliktu s politickou realitou. Poválečná léta na jedné straně přinášejí rozmach státní památkové péče, který je trpce vykoupen ještě výraznějším podřízením odborných hledisek politickým. Vším tím podstatně utrpěl morální étos oboru, kdy převládl byrokratický formalismus nad věcným řešením problémů, kompromisnictví a neochota riskovat vlastním postavením kvůli řešení zásadních otázek ochrany památek, stejně jako nezájem o metodologickou a teopretickou reflexi oboru. Jenom historici umění Oldřich Stefan (s holistickým sociologickým pojetím památky), Václav Richter (silně...
|
|
|
Benátské vlivy na dílo Boccaccia Bocaccina
Jiráková, Hana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
(česky) Ústředním tématem mé práce jsou benátské vlivy na dílo Boccaccia Boccaccina, který byl jedním z nejvýznamnějších představitelů cremonské malířské školy. Zpočátku pracoval v Janově, Cremoně a v Miláně a byl ovlivněn umělci jako Leonardo, Bramantino a Boltraffio. V letech 1497-1500 je Boccaccino doložen ve Ferraře. V této době provedl tzv. tondo Gronau, Nesení kříže, Madonu s dítětem z Bostonu, Madonu s dítětem z Padovy, Adoraci pastýřů z Neapole a Mrtvého Krista podpíraného andělem. Tato díla prozrazují vliv Bramantina, umbrijské školy, ale také časný vliv benátského umění. V roce 1500 nebo 1501 namaloval oltářní obraz s Madonou a dítětem se sv. Petrem, Archandělem Michaelem, sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou pro kostel San Giuliano v Benátkách. Vzory této kompozice jsou oltářní obraz Antonella da Messina ze San Cassiano a Madona s dítětem se světci, kterou Giovanni Bellini vytvořil pro kostel San Giobbe. Boccaccinův obraz v San Giuliano je inspirován také Ercolem de'Roberti a Lorenzem Costou. V barevnosti se projevuje vliv Giorgiona. V roce 1506 je Boccaccino doložen v Benátkách, ale také v Cremoně. V letech 1500-1506 pobýval pravděpodobně v Benátkách, ale mohl také cestovat mezi oběma městy. V této době namaloval Boccaccino několik obrazů Madony s dítětem jako polopostavy za...
|
host ::
RSS.