|
|
Dramatik Jean Genet
Machačíková, Markéta ; Jobertová, Daniela (vedoucí práce) ; Sílová, Zuzana (oponent)
Práce se zaměřuje zejména na dramatickou tvorbu Jeana Geneta a její východiska. V úvodní kapitole Markéta Machačíková popisuje volby, které musel inscenační tým učinit v souvislosti s výběrem Genetovy aktovky Služky jako výchozího textu pro bakalářskou inscenaci. Druhá kapitola se soustředí na život Jeana Geneta, který výrazně ovlivnil jeho dílo, a na jeho neustálé úsilí vytvářet svůj vlastní obraz. Genetovým pojetím divadla, jeho dramaty a jeho pozicí mezi ostatními dramatiky absurdního divadla se zabývá kapitola tři. V kapitole čtyři, která vychází z překladatelské a dramaturgické práce na Služkách, se autorka snaží o podrobnou analýzu hry a jejích interpretačních možností. Poslední kapitola je věnovaná Genetovi na českých jevištích a možnostem jeho her v současném českém divadle.
|
|
|
Hranice mezi hrou a skutečností
Glogrová, Kateřina ; Kudláčková, Jana (vedoucí práce) ; Sílová, Zuzana (oponent)
V úvodní kapitole popisuje Kateřina Glogrová, z jakých důvodů si vybrala pro svou práci téma Hranice mezi hrou a skutečností a jak tento výběr souvisí s bakalářskou inscenací dramatu Jeana Geneta Služky, na které se podílela jako režisérka. Ve druhé kapitole se autorka věnuje konkrétní interpretaci Genetových Služek. Třetí kapitola se soustřeďuje na problematiku ?hry? jako takové v souvislosti s teorií Johana Huizingy. Ve čtvrté kapitole analyzuje autorka charakter ?hry? Claire a Solange, která je nejdůležitějším principem Služek. Pátá kapitola je zaměřena na hraní rolí a v šesté kapitole se řeší vztah ?hry? a skutečnosti a hranice mezi nimi. V poslední kapitole konstatuje autorka, že klíčem k interpretaci a inscenaci se stalo právě pochopení Genetovy hravosti.
|
|
|
Dramatická zpracování faustovského tématu
Máchová, Irena ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Salzmannová, Eva (oponent)
Ve své diplomové práci se zabývám inscenací Faust A Studia Rubín se zaměřením na postavu Markétky, kterou jsem v ní ztvárnila. V první části rekapituluji osobní poznatky související s procesem zkoušení, otázkou alternace a sklepním prostorem, ve kterém se inscenace odehrávala. Druhou část věnuji otázkám dle ankety ruských teatrologů, týkajících se herecké tvorby z psychologického hlediska, na které jsem nechala odpovědět i herečku Evu Salzmannovou a přiřadila také rozhovor, týkající se Fausta a Markétky z jejího pohledu. V samotném závěru práce se snažím v úvaze shrnout, co mi ztvárnění postavy Markétky přineslo do další herecké práce. V přílohové části přikládám faktické údaje o Faustovi v Čechách, životopisy J.W.Goetha, ?jeho předchůdce? Christophera Marlowa, deníkový záznam z roku 2003 - reflexi z doby, kdy jsem Fausta zkoušela a jako poslední kritiku Divadelních novin k inscenaci A Studia Rubín.
|
|
| |
|
|
Lenka Lagronová Dramatička na pomezí
Marečková, Tereza ; Kudláčková, Jana (vedoucí práce) ; Sílová, Zuzana (oponent)
Lenka Lagronová (22. 9. 1963) absolvovala na Divadelní fakultě Akademie múzického umění v Praze v oboru dramaturgie činoherního divadla pod vedením prof. Jaroslava Vostrého. Během svých studií napsala několik, z nichž některé byly později uvedeny v divadle DISK (např. Nouzov). Jako dramaturgyně pracovala výhradně s režisérem Petrem Léblem v Divadle na Zábradlí. Dnes se stale věnuje psaní pro divadlo a rozhlas.
Ve svých raných pracech se vyrovnávala s traumatickými zkušenostmi mladé generace, které popisovala typickým drsným humorem. Nejprve psala epizody o dospívání mladých žen (Antilopa). Druhá část její práce je ovlivněna odchodem z divadelího života a vstupem do kláštera (Klášter Sv. Terezie). V roce 1998 vyhrála její hra Terezka Cenu Alfréda Radoka jako nejlepší inscenace roku (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský). V roce 1999 obdržela Cenu českého rozhlasu za svůj rozhlasový debut Vstaň, prosím tě a v roce 2002 vyhrála cenu Grand Prix Bohemia.
Lenka Lagronová prošla dvěma výraznými tvůrčími etapami. V jejich průběhu je patrný dynamický pohyb. Od expresivních až expresionistických dramat na pomezí dramatického tvaru a scénické básně až k prokomponovaným básnivým dramatickým skladbám.
Ruku v ruce s proměnou tvůrčího stylu přichází i prohloubení poslání jejích dramatických textů. Ústřední téma celého prvního ranného období by se dalo shrnout jako hledání autority, vnitřního řádu a smyslu. Ten je v druhé polovině devadesátých let nalezen a autorka píše ? počínaje dramatem Terezka ? náboženská, úžeji katolická, dramata.
Čerpá z emočního a obrazivého světa intimní ženské duchovnosti a vytváří nebývale autentický obraz světa víry v současném světě. Ten je tvořen pro autorku stylotvorným propojením křehké mystiky s naturalismem všedního dne.
Ačkoli se nad jejím dílem místy objevují otazníky příliš zřejmého ?evangelizačního? záměru, který v některých momentech může zastřít dramatičnost textu, je Lenka Lagronová jedinečnou tvůrčí osobností, která posouvá hranice žánrů a fascinuje zejména vytrvalostí, s jakou se věnuje prozkoumání lidského nitra prostřednictvím dramatu.
|
|
|
Prozaický text, jeho dramatizace a jeho inscenování
Samec, Matěj ; Hůrková, Jiřina (vedoucí práce) ; Sílová, Zuzana (oponent)
Jako téma své bakalářské práce jsem si vybral reflexi svých zkušeností z letošního roku, při kterých jsem objevil jakýsi specifický druh dramaturgické práce, a sice dramatizaci prozaického textu. Kdo jiný má mít dramatizování za úkol, ne-li právě dramaturg: člověk, jehož místo se podle nejrůznějších divadelních definic nachází ?někde mezi divadlem a literaturou?? Hledal-li jsem nějaký praktický smysl oboru, který studuji, pak právě práce na dramatizaci vyjevila se mi jako smysluplná ukázka praktické dramaturgie. Jako dramatizátor se stávám tím, kdo se zabývá literaturou ? prózou, aby ji mohl adaptovat pro divadelní představení.
|
|
|
Divadelní školství u nás do roku 1945
Davidová, Iveta ; Císař, Jan (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Sílová, Zuzana (oponent)
Základním téma mé disertační práce se týká vzniku a následného vývoje divadelního školství a herecké pedagogiky u nás od počátků do roku 1945. Opírá se především o dramatické oddělení pražské konzervatoře, neopomíjí však ani dramatické oddělení konzervatoře brněnské, nejrůznější soukromé divadelní školy a divadelní soubory a spolky, které, zvláště v době okupace, zaměstnávaly divadelní mládež a žáky dramatických oddělení obou konzervatoří.
|
|
|
Herectví Josefa Abrháma.
Nosková, Simona ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Císař, Jan (oponent)
Ve své diplomové práci se věnuji herci Josefu Abrhámovi a vedle podrobného mapování jeho hereckého osudu se na příkladech stěžejních rolí divadelních i filmových pokouším analyzovat nejdůležitější znaky hereckého typu umělce, který se stal jedním z nejosobitějších a nejvýznamnějších představitelů generace vstupující do profesionálního života počátkem šedesátých let minulého století. Jeho herecká kariéra je tak úzce spjata s výrazným vzepětím divadla a filmu v jednom z vrcholných období velkého vzmachu české kultury, stejně jako s pokusem o jeho likvidaci v letech následujících i s hledáním nového společenského bytí po listopadu 1989.
I když většinu svého profesního života prožil Josef Abrhám v nelehké době normalizace, dokázal - jak lze doložit výsledky jeho herecké práce, za kterou si získal i velkou popularitu - přes různá omezení, že lidsky a profesionálně silná osobnost může skrze své umění výrazně ovlivnit úroveň moderní české kultury.
|
|
|
Prozaický text, jeho dramatizace a jeho inscenování
Olšovský, Lumír ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Kudláčková, Jana (oponent)
Ve své bakalářské práci porovnávám pět dramatických textů, které vycházejí ze stejné předlohy: novely Carmen, kterou napsal francouzský prozaik Prosper Mérimée. V počáteční kapitole zmiňuji stručný životopis autora i okolnosti zrodu samotné novely. Následuje odstavec o vzniku(genezi?) opery Carmen Georgese Bizeta, která zásadním způsobem přispěla k tomu, že se příběh o této cikánské svůdnici stal světoznámým. Dále uvádím, které další autory příběh inspiroval k dramatizaci nebo adaptaci (balet, film, muzikál).Předmětem následujícího porovnání jsou: libreto opery Carmen (autoři Henri Meilhac a Ludovic Halévy), divadelní hra Carmen (autor Gustav Skála), libreto muzikálu Carmen/Viva Amor! (autoři zpracování příběhu Egon Kulhánek, Adam Novák, book Norman Allen, lyrics Jack Murphy), text bakalářské inscenace Carmencita (autorka Tereza Ludvíková) a moje vlastní dramatizace Don José!, která je k práci přiložena.Zabývám se zde stavbou díla, charakteristikou postav, použitými motivy a dramatickou situací textu v konfrontaci s jeho literární předlohou. Zkoumám mechanismus přerodu literárního textu v text dramatický a zásadní rozdíly dílčích stavebních prvků díla: věta ? replika, informace ? akce, osoba ? postava.V závěru popisuji vlastní postup při tvorbě přiložené dramatizace.
|
|
|
Jedna herecká generace Actors Studia
Podušková, Veronika ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Abstrakt
Lee Strasberg, spoluzakladatel Actors Studia, byl jedním z nevýznamnějších amerických učitelů herectví. Studio existuje od roku 1947 v New Yorku. Lee Strasberg vyvinul nový herecký systém, který vycházel ze Stanislavského. Strasberg změnil některé body ve Stanislavského systému herectví a nazval tuto novou techniku Metodou.
Actors Studiem prošlo za dobu jeho existence mnoho studentů a mnozí se stali slavnými nejen na jevišti, ale hlavně ve filmu. Generace počátku 70. let obsahuje mnoho skvělých jmen; Robert De Niro, Harvey Keitel, Al Pacino a Christopher Walken patří těm nejvýznačnějším. Strasbergova Metoda ovlivnila způsob herectví každého z nich, zároveň se jejich projevy liší. Způsob jejich herecké práce je zkoumán v této bakalářské práci.
Nejprve je zde popsána historie Studia a vývoj Metody, další kapitoly jsou věnovány již hercům samotným.
|
host ::
RSS.