|
|
Deníky z terezínského, varšavského a lodžského ghetta
Zikmundová, Karolína ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Předmětem této práce je analýza třech deníků, jejichž pisatelé byli vězněni během druhé světové války v ghettech na území dnešních států Česka a Polska. Jedná se o Evu Roubíčkovou a její Terezínský deník (nejprve v anglickém překladu 1998, německy 2007, česky 2009 a 2017), Egona Redlicha a jeho deník s názvem Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem (česky 1995) a Adama Czerniakowova a jeho svědectví s názvem Deník varšavského ghetta (česky 2018). Práce se zaměřuje na porovnání deníků z hlediska otevřenosti informací, které poskytují, a postavení pisatele/pisatelky v ghettu. V úvodu nastiňuje historické pozadí terezínského a varšavského ghetta a deníků, v hlavní částí se pak práce zaměřuje na interpretaci výše zmíněných textů, přičemž klade důraz na motivy, které jednotlivá díla prostupují. Klíčová slova: deník, holokaustový deník, terezínské ghetto, varšavské ghetto, holokaust, kultura
|
|
|
Zakletí slov. Hranice náboženského jazyka v poezii
Krásenská, Klára ; Krásová, Eva (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Ústředním tématem bakalářské práce je fenomén "vyprázdnění" jazyka, a to zejména v náboženském diskurzu. Proč se nám naše jazyková aktivita může jevit jako prázdná, nedostačující, nebo dokonce mrtvá? Náboženská oblast lidské zkušenosti se zdá být k takovému jevení obzvlášť náchylná. Je možné, aby jazyk "přestal stačit" pro potřeby individuální transcendentální zkušenosti? V čem je specifický nárok na pravdu náboženského jazyka a jak souvisí se zneužitím moci? Obdobné otázky si kladou také básníci vzhledem k jazyku jako takovému, a tak v práci sledujeme jak tuto dvojí linii myšlení, tak zapojení náboženského jazyka do jazyka poezie. Analogie s básnickým jazykem se v několika aspektech jeví jako plodné, a proto v práci ověřujeme, zda básnický jazyk nenabízí určitá řešení problému vyprázdnění.
|
|
|
Slova, která září. K problematice synestézie v programových textech Karla Teigeho
Harcuba, Tomáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se věnuje roli synestézií v programových textech Karla Teigeho z 20. let. První část je věnována teoretickému uchopení synestézie jakožto metafory, v protikladu k pojmu synestézie v psychologickém smyslu. Nejprve je v krátkosti vymezen pojem synestézie tak, jak jej užívá psychologie. Poté je představena teorie konceptuálních metafor. Po popisu obecného fungování metafor je tato teorie použita k vymezení synestézie jakožto metafory. Druhá část se zabývá myšlením Karla Teigeho ve 20. letech. Chronologický přístup se na základě vybraných textů snaží nastínit vývoj Teigova teoretického uvažování od prvních textů kolem založení Devětsilu v roce 1920 až po Manifest poetismu z roku 1928. Synestézii je při rozboru Teigových textů věnována dvojí pozornost. Jednak jako tématu, jednak jako Teigem často využívanému jazykovému prostředku. Oba typy výskytů jsou v kapitole věnované Manifestu poetismu dány do souvilosti. Jistá pozornost je také věnována teoretickým a uměleckým textům jiných autorů, aby byla ukázána souvislost Teigova programu s teoretickým myšlení dalších členů a Devětsilu a jejich uměleckou produkcí.
|
|
|
Motivy holokaustu v dílech Ludvíka Aškenazyho
Veber, Pavel ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se bude zabývat třemi knihami Ludvíka Aškenazyho (1921-1986), které vznikly na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století: Psí život (1959), Černá bedýnka (1960, přepracováno Vajíčko (1963, přepracováno 1967). Soustředí se na motivy spojené s tématem války a nacistické perzekuce Židů. Aškenazy měl k tomuto tématu osobní vztah, protože měl židovské předky, a v tomto období jeho povídky, event. texty (Černá bedýnka) patřily k několika dalším (jejichž autory byli např. Lustig, Otčenášek, o něco později Bělohradská, Fuks, Škvorecký), které znovuoživily židovství a holokaust v české literatuře. Jde o výraznou změnu proti období stalinského antisemitismu, který židovskou tematiku z oficiální kultury vylučoval. Práce bude analyzovat funkci vypravěče v jednotlivých textech, autorovy typické postupy intimizace, lyrizace a autentizace a jednotlivé obrazy a motivy - například "nerovné lásky", zvířat, jmen v Pinkasově synagoze - v kontextu jednotlivých děl a soudobé české prózy.
|
|
|
Albína Dratvová: scientific diary (1921-1961). Deník české filozofky přírodních věd
Leštinová, Zuzana ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Diplomová práce s titulem Albína Dratvová: Scientific Diary (1921-1961) a podtitulem Deník ceské filozofky prírodních ved obsahuje komletní prepis rukopisného deníku Albíny Dratvové, docentky filozofie prírodních ved na Prírodovedecké fakulte Univerzity Karlovy v Praze. Prepis rukopisného textu je edicne upraven podle soudobých edicních zásad a opatren vysvetlivkami. Soucástí práce je životopisná studie o autorce deníku a esej o problematice deníku jako specifického literárního žánru, která se zameruje na problematiku pojmu autenticita a fikcní svet v deníkové literature.
|
|
|
Šrámek (Krška): "Stříbrný vítr" na filmovém plátně
Semler, David ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce srovnává román Fráni Šrámky Stříbrný vítr s filmovou adaptací Václava Kršky. Nejdůležitějšími prvky Šrámkovy předlohy jsou: improvizační kompozice románu, lyrický jazyk a subjektivizace pohledu hlavní postavy. Kompozice je tvořená především nejdůležitějšími zlomovými okamžiky fyzického i duševního vývoje hlavní postavy Jeníka Ratkina, které vypravěč popisuje chronologicky od jeho raného dětství až po práh dospělosti. Šrámkův lyrický sloh je plný obrazných pojmenování; používá především metafory, metonymie a personifikace. Nejvýraznějším stylistickým prvkem románu je pak jeho silná subjektivizace, díky níž se časté změny nálad hlavní postavy odráží i v tom, jak je popisováno její okolí. Hlavním tématem románu je mládí a proměny, kterými mladý člověk prochází během dospívání. Název románu "Stříbrný vítr" je pak metaforou mladického toužení, protože Ratkinovy kroky jsou vedeny především jeho touhami: po vzdoru, lásce a poznání. Václav Krška se od předlohy značně odchýlil jednak dramaturgickými zásahy a jednak svojí režijní koncepcí. Krška narušuje původní stavbu románu především časovou kondenzací, která nejen smazává vývojový aspekt Šrámkovy předlohy, ale také má za následek posuny ve významu jednotlivých epizod i proměnu charakterů. Dalším dramaturgickým zásahem je změna motivické skladby....
|
|
|
Demlova rodina v dopisech a díle
Moldová, Klára ; Iwashita, Daniela (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Diplomová práce s názvem Demlova rodina v dopisech a díle obsahuje edici dopisů spisovatele Jakuba Demla (1878-1961), které byly odeslány jeho rodině. Korespondence z let 1902-1961 shrnuje 81 dopisů. Vysvětluje mnoho událostí, jež se odehrávaly v autorově životě, a objasňuje také některá fakta, která pomáhají hlubšímu porozumění děl. Edice korespondence je doplněna o ediční poznámku, soupis korespondence, jmenný heslář a vysvětlivky. Doprovodný komentář představuje nejdůležitější osobnosti autorovy rodiny, zpracovává zobrazení postavy matky a sestry Matyldy v díle a popisuje podoby dvou rodových kronik: V Zabajkalí a Mohylu.
|
|
|
Časopis Vlajka: metody, prostředky a cíle
Tomášek, Lukáš ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Bakalářská práce se věnuje cílům, metodám a prostředkům komunikace uveřejněné v časopise Vlajka v letech 1928-1942. Zabývá se především tématem židovství a komunismu (na základě studia pramenů a relevantní literatury předkládá nejvýraznější modely vnímání postavy Žida a komunisty) - v kontextu antisemitského zázemí periodika a vlajkařského "boje" tyto entity představují národní nepřátele. Pozornost je věnována také otázce křesťanství, které v rámci zmíněného "boje" představuje jistou formu záštity před židovstvím a komunismem. Dále se práce zaobírá povahou beletristických textů či vztahem Vlajky k umění, společně s jejím vztahem k vybraným osobnostem české literatury, a reflektuje vlajkařské uvažování o ženě a její úloze ve společnosti.
|
|
|
Český sonet v první polovině 20. století
Hanus, Ondřej ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Ondřej Hanus Český sonet v 1. polovině 20. století Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá dějinami českého sonetu v letech 1885-1948. Na pečlivě vybraném materiálu je zkoumáno postavení konkrétních textů jak v dílech jednotlivých autorů (od Jaroslava Vrchlického po Jana Zábranu), tak i ve vymezeném literárněhistorickém období. To je rozděleno do tří etap (1885-1900, 1900-1930 a 1931-1948). Pozornost je věnována nejen aspektům formálním (metrum, rým, strofické členění), ale i funkčním (různé úlohy sonetu v daných etapách vývoje české literatury). Důležitou složkou práce je i přehodnocení klasické úzké formální definice sonetu. Ta je nahrazena mnohem širší definicí, která umožňuje za plnohodnotné sonety považovat i různé jejich experimentální varianty.
|
|
|
Existenciální poezie a Jiří Orten
Veselka, Martin ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se dělí na dvě kapitoly. V prvé jsou na základě Ortenových soupisů četby vybráni a analyzováni světoví a čeští básníci, kteří mohou být vnímáni jako předchůdci a souputníci existenciálních tendencí v poezii a kterým Orten prokazatelně věnoval svou pozornost (mj. Rilke, Rimbaud, Achmatovová, Mácha, Weiner, Halas, Holan, Zahradníček, Bonn a Daniel). Druhou a obsáhlejší kapitolu tvoří motivický a tematický rozbor Ortenova básnického díla s přihlédnutím k záznamům v Knihách i dalším formám jeho tvorby, zejména korespondenci a prózám. Je poukázáno na konkrétní motivaci většiny veršů a záznamů a jejich silný étos, založený jak na existencialistické, tak na křesťanské morální filozofii. Nezanedbatelný je dílčí vliv dalších myšlenkových a uměleckých tendencí, jako synthetismus lidové tvorby, romantismus, impresionismus, méně expresionismus, naturalismus, psychoanalýza, surrealismus a naturismus. Pro dosažení koherentní interpretace je tak vedle existenciálních motivů (jako samota, nemožnost sblížit se s druhým) nutno zohlednit jednak patos intimního traumatu ve vztahu k otci, dívce a nenarozenému dítěti-plodu, jednak hluboce křesťanské chápání reality spojené se starozákonním dialogickým vztahem k Bohu, nepřetržitým vědomím hříchu a viny, jakož i kultem matky a vykupitelství utrpením (reflektovaným a...
|
host ::
RSS.