|
|
Contermporary Dutch drama
Zbuzková, Andrea ; Krol, Ellen Jacoba (vedoucí práce) ; Sedláčková, Lucie (oponent)
Ve své diplomové práci se snažím přiblížit specifika současného nizozemského dramatu. Na základě teoretických děl Hanse-Thiese Lehmanna, Huga Bremse a Anjy Krans popisuji v první části své práce vývoj dramatu v Nizozemsku od roku 1969 až do přelomu tisíciletí, věnuji se stěžejním událostem, tendencím a charakteristice následujících období. Zabývám se termínem "postdramatické divadlo" a snažím se ho charakterizovat. Ve vývoji nizozemského divadla sleduji pak především proměnu spolupráce mezi dramatiky a divadelními skupinami a tematiku soudobých dramat. V druhé, praktické části své práce se pak na několika dílech čtyř vybraných nizozemských dramatiků (Esther Gerritsen, Rob de Graaf, Maria Goos, Gerardjan Rijnders) snažím zjistit, zda jsou v jejich případě myšlenky výše uvedených divadelních vědců a teoretiků platné (a pokud, tak do jaké míry). Stručně načrtnu obsah děl a vypíchnu jejich nejzásadnější tematiku. Při svých závěrech využívám informace získané z četby teoretických děl, novinových článků, recenzí, rozhovorů s umělci a konečně i z jejich dramat. V závěru své práce pak shrnuji poznatky získané na základě četby a analýzy v praktické části. Popisuji pozici nizozemských dramatiků na přelomu tisíciletí a vysvětluji, v jakém ohledu lze, a v jakém nikoli, tyto autory nazývat postdramatickými.
|
|
|
Motiv sobectví a možnosti jeho zobrazení ve filmu Blízko od sebe
Nováková, Tereza ; DUFEK, Jiří (vedoucí práce) ; KAJÁNKOVÁ, Lucia (oponent)
Předkládaná bakalářská práce se zabývá hledáním motivu sobectví v americkém filmu Blízko od sebe z roku 2013 a prostředky zobrazení tohoto motivu ve filmovém díle. Tato práce není filmovou analýzou, jak by se mohlo zdát. Zaměřuje se na jeden konkrétní motiv, který ve filmu Blízko od sebe hraje ústřední roli, a ve vztahu k němu analyzuje do větší hloubky jednotlivé postavy, jejich motivace a u vybraných postav také jejich psychologický profil.
V první části práce představuji rozebíraný film, autora scénáře a stručně i děj vybraného filmu. Ve druhé části práce se pokouším analyzovat dějovou strukturu filmu podle Lindy Aronsonové, dále roli jídla ve filmu jako filmové rekvizity, sexuální chování postav a také jejich psychické poruchy. Ve třetí části srovnávám filmovou adaptaci s její předlohou, kterou je divadelní hra stejného autora.
|
|
|
Contermporary Dutch drama
Zbuzková, Andrea ; Krol, Ellen Jacoba (vedoucí práce) ; Sedláčková, Lucie (oponent)
Ve své diplomové práci se snažím přiblížit specifika současného nizozemského dramatu. Na základě teoretických děl Hanse-Thiese Lehmanna, Huga Bremse a Anjy Krans popisuji v první části své práce vývoj dramatu v Nizozemsku od roku 1969 až do přelomu tisíciletí, věnuji se stěžejním událostem, tendencím a charakteristice následujících období. Zabývám se termínem "postdramatické divadlo" a snažím se ho charakterizovat. Ve vývoji nizozemského divadla sleduji pak především proměnu spolupráce mezi dramatiky a divadelními skupinami a tematiku soudobých dramat. V druhé, praktické části své práce se pak na několika dílech čtyř vybraných nizozemských dramatiků (Esther Gerritsen, Rob de Graaf, Maria Goos, Gerardjan Rijnders) snažím zjistit, zda jsou v jejich případě myšlenky výše uvedených divadelních vědců a teoretiků platné (a pokud, tak do jaké míry). Stručně načrtnu obsah děl a vypíchnu jejich nejzásadnější tematiku. Při svých závěrech využívám informace získané z četby teoretických děl, novinových článků, recenzí, rozhovorů s umělci a konečně i z jejich dramat. V závěru své práce pak shrnuji poznatky získané na základě četby a analýzy v praktické části. Popisuji pozici nizozemských dramatiků na přelomu tisíciletí a vysvětluji, v jakém ohledu lze, a v jakém nikoli, tyto autory nazývat postdramatickými.
|
|
|
České naturalistické venkovské drama v postmoderních inscenacích
Pokorný, Vít ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; FRANZ, Vladimír (oponent)
Disertační práce se pomocí zevrubné analýzy a četných příkladů pokouší představit několik postmoderních inscenací českého naturalistického venkovského dramatu. Podnětem k jejímu sepsání byla otázka, proč dramata autorů, lpějících na realistickém detailu a mimetické podstatě, přitahovala a stále přitahují pozornost esteticky nonkonformních a provokujících tvůrců, kritikou sdružovaných pod pojmem postmodernismus. Nejprve tedy představím postmodernu jakožto termín, související s novým filosofickým náhledem na vývoj euro-americké civilizace, a v souvislosti s tím i jako umělecký směr, který tyto myšlenky a teze esteticky uchopuje. A to nejen v kontextu světové historie a kultury, ale především té české. Po letmém nastínění poetiky realismu a naturalismu, což je nezbytné pro lepší pochopení hlavního tématu, předložím trpělivému čtenáři sedm analýz postmoderních inscenací venkovského dramatu. Na základě širší divácké a čtenářské zkušenosti, četných příkladů z postmoderní literatury, filmu, výtvarného umění a hudby, se pak budu snažit dospět k odpovědi na výše položenou otázku. Důležitým činitelem je pro mě především střet archetypální podstaty člověka a v současnosti proklamované absence nadosobního řádu, kterému člověk, i třeba proti své vůli, podléhá. Interpretované texty, které právě na tragickém agónu postav s láskou, vírou, zodpovědností nebo soucitem spočívají, představují pro postmodernisty evidentně ten nejlepší možný materiál. Na něm si mohou ověřit, zdali opravdu žijeme v době, kdy osobní svoboda zničila lidskou víru v nějaký vyšší smysl nebo zdali sexuální revoluce skutečně pohřbila metafyzickou podstatu lásky. Docházím tak k přesvědčení, že analyzované inscenace nám demonstrují postmoderního člověka jakožto schizofrenní bytost, všeobecným morálním klimatem přesvědčenou o tom, že žádný řád není všeplatný, přestože ve svém nitru po nějakém absolutním smyslu zoufale touží. Veden pozitivním duchem vlastní koncepce tzv. „velké vteřiny“, pokusím se obhájit své přesvědčení, že v tomto vyčerpávajícím zápase může umění představovat očistnou a oním kýženým ideálem člověka naplňující sílu.
|
host ::
RSS.