Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Samizdatové sborníky o divadle
Maxová, Veronika ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
Práce je zaměřena na řadu samizdatových sborníků O divadle, které vycházely v letech 1986 - 1989 v redakci Karla Krause. Zabývá se všemi pěti svazky O divadle, u nichž sleduje tematickou koncepci sborníků a její vývoj, skladbu jednotlivých rubrik, formování autorské základny a její specifika, způsob redakční práce a v neposlední řadě též estetické a programové preference redakce a myšlenkový a ideový rámec periodika. Je zaměřena na vznik a okolnosti, které předcházely způsobu redakční práce. Postihuje podobu divadelní kritiky v nezávislém periodiku, místo sborníkové řady v dobovém samizdatovém spektru i její význam pro politický a společenský pohyb v českém divadle v období tzv. perestrojky.
Alfréd Radok a jeho režijní postupy. Analýza inscenace Ďábelského kruhu
Petružela, Jan ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Šormová, Eva (oponent)
Mgr. Jan Petružela Alfréd Radok a jeho režijní postupy Analýza inscenace Ďábelského kruhu Abstrakt Po dvou opatrných inscenacích svého druhého angažmá v Národním divadle (1954 až 1960), v nichž režisér Alfréd Radok (1914-1976) svůj tvůrčí výraz v prostředí sta- linského režimu ze sebezáchovných důvodů ještě tlumil, vycítil ve schematické hře Heddy Zinnerové Ďábelský kruh (1953) o lipském procesu (1933) příležitost vyjádřit své bytostné téma - uchopit ducha doby a ztvárnit obecný mechanismus totalitní moci a inscenovaných politických procesů. Zároveň se mu tím v období přechodného poli- tického "tání" druhé poloviny padesátých let podaří vrátit na české jeviště prostředky moderní divadelní režie a prakticky reetablovat funkci režiséra, v předchozích letech potlačené dogmatickou estetikou socialistického realismu. Inscenace Ďábelského kruhu (prem. 21. prosince 1955) ve Stavovském (tehdy Tylo- vě) divadle, přijatá velmi vstřícně diváky i kritikou, obnovila a rozvinula v té době ne- samozřejmé, byť historicky nikterak nové, principy: imaginativní, nepopisné divadlo se smysluplným přesahem, důsledné vedení herce režisérem s důrazem na věcné he- rectví směřující k civilnímu výrazu, výklad dramatické situace, intenzivní práci se scé- nografií (Josef Svoboda), významovou zkratkou, rafinovanou metaforou a rytmem hry...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.