|
|
Masaryk a Nietzsche v myšlení F. X. Šaldy
Kostrbová, Lucie
Studie zkoumá ohlas filozofie T. G. Masaryka a Friedricha Nietzscheho v myšlení českého kritika F. X. Šaldy. I když Masaryk Nietzscheho filozofii odmítal, literární generace 90. let často vnímala jeho osobnost a myšlení právě prizmatem Nietzschových myšlenek a Masaryk jim představoval velkého bořitele a tvořitele. Později Šalda kritizoval Masarykovu redukci pojmu života o stránky podvědomé a chaotické, po roce 1918 pak i způsob prosazování pojmu demokracie do politické reality.
|
|
| |
|
|
Národní stát, kolektivní paměť a nacionalismus (Stav bádání a možnosti dalšího výzkumu)
Olšáková, Doubravka
Studie se zabývá problémy vztahů mezi národním státem a kolektivní pamětí. V první části jsou přehledně podány teorie nacionalismu a národního státu (E. Gellner, K. W. Deutsch,P. Brass, B. Anderson, atd.), druhá část podává stručnou charakteristiku kolektivní paměti v závislosti na pracích M. Halbwachse a dalších. Poslední část analyzuje vztah kolektivní paměti k národnímu státu za pomoci studia školních učebnic, komemorací, atd. Zvláštní pozornost je věnována Francii a Německu.
|
|
|
Masarykiana v Bloomingtonu
Hájková, Dagmara
Autorka přibližuje soubor dokumentů vztahujících se k Masarykově rodině, které jsou uchovány v Lilly Library v Bloomingtonu, jež je částí Indiana University. Cenné materiály byly knihovně předány v roce 1963 sociální pracovnicí Ruth Crawford-Mitchel, která po první světové válce pomáhala v Československu založit Červený kříž a spřátelila se s Alicí Masarykovou. Materiály, částečně uspořádané, jsou rozděleny do fondu Alice Masaryková (osobní dokumenty, rukopisy, tisk) a Olga Masaryková-Revilliodová (korespondence).
|
|
|
Sdílené názory českého ženského hnutí s Bertou Suttnerovou
Neudorflová, Marie L.
Mírové hnutí, rozvíjející se v českém ženském hnutí poslední dekádě před 1. světovou válkou, bylo reprezentováno radou osobnosti, z nichž nejaktivnější byla Pavla Moudrá. Oceňovaly, že Suttnerová měla odvahu se vzbouřit proti oslavování války a že bouřila proti válce články postavenými na hrůzných vlastních zkušenostech. Článek přináší přehled názorů v ženských časopisech mezi léty 1905 a 1813, zmiňuje nejdůležitější proti válečnou argumentaci, která zahrnovala kritické přístupy k válkám většiny velkých historických osobností, nelidské dopady válek na ženy a děti, i kritiku mocenských vrstev včetně katolické církve, jež braly válku jako nutný jev, ale ve skutečnosti jim často sloužila k úniku od řešení sociálních problémů nebo k expanzi na úkor druhých národů. Nejcennějším výsledkem tohoto zaujetí pro mír bylo vydání Mírové čítanky roku 1914 a snaha ovlivnit politiku.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Vztahy Eduarda Alberta a Marie Červinkové-Riegrové
Kokešová, Helena
Příspěvek je věnován vztahům M. Červinkové-Riegrové a Eduarda Alberta, profesora lékařské fakulty vídeňské univerzity a přednosty I. chirurgické kliniky ve Vídni. Autorka příspěvku čerpala především ze vzájemné korespondence obou protagonistů a ze zápisků M. Červinkové. Korespondence se týkala především otázek soudobého politického vývoje, ale také rozvoje české vědy a literatury. Zvláštní zřetel je v příspěvku věnován sebereflexi Červinkové jako literátky a filantropky. Albertův postoj k ženské otázce je představen na konkrétním příkladu jeho vnímání literárních snah M. Červinkové. Albert se jen těžce smiřoval s emancipačním úsilím žen. Ženské aktivity uznával pouze na poli literatury, dramatického umění a dobročinnosti. Zdá se, že v českém prostředí to byla pouze M. Červinková, kterou uznával a jejíchž prací si cenil. Vážil si její činnosti filantropické i literární, uznával její nadání a píli, smysl pro povinnost.
|
|
|
Tereza Svatová a Marie Červinková-Riegrová
Kokešová, Helena
Příspěvek je věnován vztahům M. Červinkové-Riegrové s mladší sestrou Eduarda Alberta Terezou Svatovou, autorkou črt ze života společnosti a řady vzpomínkových článků. Pro Svatovou představovala Červinková nespornou autoritu a jejího přátelství si velmi považovala. Doklad uvedeného tvrzení nalezneme nejen v četné korespondenci ale i v zápiscích M. Červinkové-Riegrové. Přátelství obou žen bylo posilováno jejich společným zájmem - spisovatelskou činností. Hovořily spolu o vlastní literární tvorbě, v dopisech se v ní vzájemně povzbuzovaly a informovaly se o své práci. Navzájem si zasílaly rukopisy i vydané práce. Několikrát se osobně setkaly a navázaly přátelství, které ukončila až předčasná smrt M. Červinkové.
|
host ::
RSS.