|
|
Normality and Normativity
Haloun, Martin ; Kouba, Petr (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Bc. Martin Haloun Normalita a normativita Anotace: Tato diplomová práce, Normalita a normativita, se zabývá problematikou vztahu normálního a abnormálního. Východiskem této práce je analýza výrazu ‚normální' a zároveň výklad významů, kterých ‚normální' může nabývat, které ne vždy spadají v jedno. Během výkladu aspektů normy a normálního bude třeba vzít v potaz zásadní rozlišení mezi faktickým a preskriptivním. Úplný význam pojmu normálního bude vysvětlen na základě jeho vztahu k patologickému a zdravému. S odkazem na práce George Canguilhema a Kurta Goldsteina bude představena definice zdraví, která bere v úvahu specifiku normálního. Zásadním momentem je porozumění nemoci jako určité reakci organismu na omezení prostředí. Důležitým faktorem je uvedení vitální normativity, která je živé bytosti vlastní. Tato koncepce se staví proti vlivné koncepci, která identifikuje zdraví s fyziologickými kritérii, kterou hají mimo jiné i Claude Bernard. Závěrem této práce se budeme krátkosti zabývat společenskými normami. Sociologický pohled na fungování norem, který Michel Foucault rozpracoval ve svém rozsáhlém díle zahrnuje některé Canguilhemovy úvahy. Nicméně obě pojetí se odlišují v základní otázce ohledně povahy vitálních a společenských norem.
|
|
|
C. S. Peircovo pojetí člověka a lidské subjektivity - Já jako semióza
Chudožilov, Andrej ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Otázka, jaký je vztah toho, co bývá pojímáno jako vnitřní subjektivní svět člověka, a toho, co bývá pojímáno jako vnější objektivní realita, je tradiční a nevyřešený problém filosofie. Charles Sanders Peirce svým sémiotickým přístupem k tomuto problému podává přinejmenším originální, přinejlepším pak osvětlující odpověď. Cílem této práce je na jednom místě shrnout, co nám vlastně Peirce ve svém obsáhlém díle k tomuto problému říká. Výsledkem této práce by tak měl být popis ucelené koncepce člověka a lidské subjektivity, jak ji můžeme najít či domyslet z Peircova filosofického systému, a popis jejího místa v myslitelově světonázoru. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Evolutionary Algorithms for Data Transformation
Švec, Ondřej ; Pilát, Martin (vedoucí práce) ; Neruda, Roman (oponent)
V této práci jsme navrhli novou metodu pro supervised redukci dimenze, která se učí váhy neuronové sítě pomocí evolučního algoritmu CMA-ES, optimalizujícího úspěšnost k-NN klasifikátoru. Když v dané neuronové síti nejsou použity žádné aktivační funkce, tak algoritmus vykonává lineární transformaci. Tato lineární transformace také může být použita uvnitř Mahalanobisovy vzdálenosti a tím pádem naše metoda může být také považována za distance metric learning algo- ritmus. Při použití aktivačních funkcí v neuronových sítích se algoritmus může taky naučit nelineární transformace. V naší práci se zaměřujeme na redukci do nízko-dimenzionálních prostorů, které jsou užitečné pro vizualizaci dat. Ex- perimentálně také ukazujeme, že ve srovnání s dalšími technikami pro redukci dimenze naše výsledné projekce fungují lépe a také ukazujeme, že naše vizual- izace díky lokalitě k-NN klasifikátoru poskytují lepší interpretaci dat a rozlišení mezi různými třídami v datech. 1
|
|
|
Režimy racionality / Objektivita mezi historickou epistemologií a pragmatismem
Krejčová, Kateřina ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
(česky) Cílem práce je představit vybrané přístupy ke genealogii a proměnám pojmu "objektivita". Zatímco historická epistemologie tento pojem zasazuje do kontextu konkrétního dějinného úseku, v němž se zrodil a etabloval, a vnímá tak objektivitu jako nóvum, pragmatismus ho považuje za reziduum osvícenského diskurzu a navrhuje nahradit ho solidaritou. Oba přístupy analyzují úskalí nekritické aplikace toho termínu na dějiny filosofie a vědy avant la lettre a předpoklad, že objektivita je jen modifikací a jiným pojmenováním konceptu, který je podmínkou jakéhokoliv poznání. Práce vychází z textů Lorraine Dastonové, Petera Galisona, Richarda Rortyho, Thomase S. Kuhna a Pereze Zagorina.
|
|
|
Téma života u raného Bergsona
Novotný, Jan ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tato diplomová práce sleduje téma života u raného Bergsona. Je rozdělena na tři části. První kapitola se soustředí na Esej o bezprostředních datech vědomí. V této kapitole se můžeme seznámit s distinkcí mezi trváním a prostorem. Tato distinkce je základem Bergsonovy filosofie. Můžeme také pozorovat distinkci mezi hlubším já a povrchovým já, která je založena na první distinkci. Druhá kapitola Hmota a paměť ukazuje, jak jsou předcházející distinkce spojeny prostřednictvím Bergsonovy teorie paměti. V poslední kapitole, nazvané Vývoj tvořivý, se snažíme vyrovnat s metafyzickým konceptem života u Bergsona, který byl vždy spojen s trváním a se svobodou.
|
|
|
Merleau-Ponty: Návrat k "přirozenému světu" prostřednictvím moderního umění
Roček, Tomáš ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce pojednává téma přirozeného světa u Edmunda Husserla a Maurice Merleau-Pontyho. První část přibližuje kontext vzniku pojmu přirozeného světa u E. Husserla. Ten se zrodil jako reakce na Husserlem pociťovanou krizi věd, která má charakter ztráty smyslu, protože věda nedokáže odpovídat na podstatné otázky lidské existence. Návrat k přirozenému světu pak umožňuje transcendentální epoché. Druhá část je věnována Merleau-Pontymu, pro kterého není přirozený svět říší prvotních evidencí, jako je tomu u Husserla, ale prostorem živoucí komunikace, ke kterému nás přivádí moderní umění, a to zejména malířství. Podle Merleau- Pontyho moderní umění vykazuje dvojznačnost, která spočívá v jeho neuzavřenosti a nejednostrannosti jeho možné interpretace. Práce se snaží dokázat, že tato dvojznačnost odpovídá dvojznačnosti přirozeného světa, který je konstituován pojmovou dvojicí viděné- vidoucí, podléhající nikdy nezavršené reversibilitě. Struktura přirozeného světa tak odpovídá struktuře moderního umění, jak ho chápe Merleau-Ponty.
|
|
|
Lévinas a fenomenologie
Luňáková, Anna ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Text se zabývá fenomenologií Edmunda Husserla z pohledu Emmanuela Lévinase. Cílem této práce je ukázat základní obrysy Husserlovy fenomenologie, tak jak je rozebírá Lévinas ve své studii obsažené v knize Objevování existence s Husserlem a Heideggerem. Zaměřila jsem se také na to, jakým způsobem bude chtít Lévinas fenomenologii interpretovat. Metodou bylo důkladné čtení Lévinasovy analýzy fenomenologie, s přihlédnutím k jeho esejům v závěru knihy Objevování. Na příkladu řeči, jsem se pokusila ukázat, jaké vztahy považuje Lévinas za konstitutivní a v jakém ohledu může být fenomenologický přístup překročen. Celkově považuji tuto práci za prostředek k získání určitého náhledu na současnou filosofii a dílo Emmanuela Lévinase.
|
|
|
Vztah hédonismu a humanismu
Jerman, Ondřej ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Diplomová práce pojednává o vztahu hédonismu a humanismu. Cílem však není podat souhrnný historický výklad těchto pojmů, ale tematizovat jejich vnitřní souvislost. Tato propojenost tvoří určitý životní postoj, který má být člověkem realizován a dále rozvíjen. Zásadním problémem, který práce tematizuje, je fakt, že cítící bytosti jsou sužovány strastí. Jmenovat důvody pro naléhavost, se kterou je nutné hledat řešení, by bylo mrháním čtenářova času. Zmiňujeme však, že řešení není možné očekávat od empirické vědy, která - i přes novověké nadšení - úlevu od prožívání strasti nepřinesla. Zde se tedy otevírá prostor pro filosofii, případně etiku. Práce ve své první části mapuje kontext humanismu a hédonismu, snaží se vytknout jejich zřejmé i skryté charakteristiky, a položit tak základy pro možný nárys humanistického hédonismu. Ve druhé části potom práce nabízí sérii kroků, jejichž realizace má člověku umožnit prožívat pravou slast, eliminovat strasti.
|
|
|
Jazyk a instituce
Kučerová, Barbora ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
(česky) Záměrem této práce je objasnit normativní charakter jazyka, tedy jak jsme v každé řeči vázáni určitým systémem pravidel. Tento normativní charakter jazyka budeme zejména zkoumat s ohledem na dvě ústřední otázky: v čem se tato normativita jazyka zakládá a jaké momenty ji konstituují. V první části práce podáme interpretaci děl tří autorů - Ferdinanda de Saussure, Charlese S. Peirce a Pierra Bourdieu - a zaměříme se na otázku, co normativitu jazyka zakládá. Zde půjde zejména o vyjasnění vztahu jazyka k společenskému konsensu, k zvyku a jednání a k institucím. V druhé části práce podáme definici instituce jazyka, která je inspirovaná teoriemi Peirce a Bourdieua. Následně se systematicky pokusíme vymezit ty aspekty, které jsou pro jazyk jako instituci normativní. Nejdříve se věnujeme těm aspektům, které jsou ryze jazykové, tj. lexikon, výslovnost a intonace, oficiální jazyk a instituce symbolizovaná jazykem. Posledními analyzovanými momenty jsou řečové žánry, sdílené mínění, zvyk či jednání a moc.
|
|
|
Spinozovo pojetí individua
Petříček, Jan ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
SHRNUTÍ Předkládaná práce se pokouší zčásti rekonstruovat teorii individua, kterou Spinoza vypracovává ve své Etice. Tato jeho teorie sestává ze tří složek: z nauk o tělesných individuích, o singulárních esencích a o conatu. Předmětem této práce je ona posledně zmíněná doktrína; protože jsou však všechny tyto koncepce navzájem spjaté, dotkneme se stručně i obou zbývajících. Výchozím problémem práce je skutečnost, že conatus Spinoza v Etice označuje několika různými pojmy, které se na první pohled nezdají být ekvivalentní: ztotožňuje jej s "mocí jednat", "silou existovat" a "aktuální esencí". Nejprve tak předkládáme stručné vysvětlení těchto pojmů a posléze se je pokoušíme smířit. K tomuto jejich sjednocení dospíváme za pomoci výkladu o Spinozově pojetí esencí; ukazujeme pak, že ony pojmy lze navzájem smířit tehdy, chápeme-li conatus jako sílu, skrze kterou esence produkuje své nutné vlastnosti. Následně se však ukazuje, že tuto koncepci conatu je ještě zapotřebí modifikovat, neboť není práva skutečnosti, že esence může být afikována vnějšími věcmi. Abychom z tohoto faktu vydali počet, zavádíme pojem konstituce esence. Ten pak vysvětlujeme na základě četby "fyzikálního exkursu", textu, v němž Spinoza prezentuje svou nauku o tělesných individuích. Výsledkem těchto zkoumání je pak konkrétnější vymezení conatu:...
|
host ::
RSS.