|
|
Bakteriální toxiny translokující přes plazmatickou membránu eukaryotických buněk
Poledňák, Jan ; Fišer, Radovan (vedoucí práce) ; Žáčková Suchanová, Jiřina (oponent)
Bakteriální proteinové toxiny schopné translokace přes plazmatickou membránu jsou důležitými prvky virulence bakterií způsobujících onemocnění eukaryotickým organismům. Toxiny translokují své vlastní domény s toxickou aktivitou nebo vytvoří pór, kterým mohou procházet další molekuly od iontů až po DNA, RNA nebo proteiny. Pozorováním přenosu těchto a dalších uměle připravených látek na molekulární úrovni je možné zkoumat vlastnosti pórotvorných toxinů. Některé z těchto toxinů byly natolik podrobně charakterizovány, že mohou být po cílené mutagenezi naopak využity pro výzkum přenášených molekul. Jednou z takových aplikací je měření průchodu nukleotidů i celých vláken nukleových kyselin přes membránový kanál vytvářený α-hemolysinem S. aureus. Tato metoda si v současné době našla uplatnění při sekvenaci DNA.
|
|
|
Metabolismus methioninu a jeho role v buněčných procesech u Saccharomyces cerevisiae.
Pavelková, Eliška ; Zikánová, Blanka (vedoucí práce) ; Žáčková Suchanová, Jiřina (oponent)
Methionin je proteinogenní aminokyselina, kterou kvasi k , a rozdíl od sav ů, dokáží v případě jejího edostatku s tetizovat. Methio i je pro uňku epostradatel ý i z toho důvodu, že je výchozí molekulou pro S-Ade os l ethio i AdoMet . Te se účast í ios téz další h olekul, jako jsou apříklad pol a i e o ioti . AdoMet je do ore eth lové skupi při tra s eth lač í h reak í h protei ů a lipidů, čí ž se podílí a regula i elé řad u ěč ý h pro esů. Ačkoliv kvasi k ohou ethio i s tetizovat, je pro ě z e ergeti kého hlediska výhod ější přij out ho z e tra elulár ího prostředí. E tra elulár í ko e tra e ethio i u ted ovlivňuje e presi per eáz podílejí í h se a jeho tra sportu do uňk a zároveň ovlivňuje biosyntézu methioninu. Intracelulární dostupnost methio i u je o itorová a thiola í tRNA a a základě ožství thiolova é tRNA je pozitiv ě ovlivňová růst uňk a stár utí. Negativ ě je ovlivňová a ios téza methioninu, míra translace a metabolismus uhlíku. Nedáv o lo zjiště o, že za určitý h pod í ek u Saccharomyces cerevisiae nedostatek methioninu i dukuje autofagii ezávisou a hladově í a dusík, výraz ě zpo aluje růst a prodlužuje dožití u ěk. Studium úlohy methioninu v u ěč ý h pro ese h ůže v udou u přispět k lepší u po hope í dějů spoje ý h i s procesem stárnutí u lidí. Klíčová slova: Methionin, Saccharomyces...
|
|
|
Gen PALB2 a jeho úloha při vzniku karcinomu prsu.
Zdařilová, Klára ; Janatová, Markéta (vedoucí práce) ; Žáčková Suchanová, Jiřina (oponent)
Karcinom prsu je nejčastější nádorové onemocnění u žen v České republice. Mutace ve dvou hlavních predispozičních genech, BRCA1 a BRCA2, vysvětlují rozvoj onemocnění pouze u 16 % pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou. Gen PALB2 byl objeven v roce 2006 a řadí se mezi tumor supresorové geny. Jeho proteinový produkt hraje významnou roli v opravě dvouřetězcových zlomů DNA mechanismem homologní rekombinace. Interaguje s proteiny BRCA1, BRCA2 a RAD51, umožňuje jejich vstup do reparačního ohniska a spuštění homologní rekombinace. V závislosti na poškození DNA se také podílí na regulaci buněčného cyklu. Funkce proteinu PALB2 je tedy nezbytná pro udržení integrity genomu a při její ztrátě deaktivací genu dochází ke genomové nestabilitě, která může být základem pro rozvoj tumorogeneze. Heterozygotní mutace genu PALB2 zvyšující riziko vzniku karcinomu prsu, byly také prokázány u karcinomu pankreatu a méně často u karcinomu ovaria. Proto je tedy nadějná analýza patogenních variant genu PALB2 u BRCA1/2-negativních pacientek z rodin s mnohočetným výskytem karcinomu prsu, jejíž význam může být v naší populaci srovnatelný s významem analýzy genu BRCA2.
|
|
|
Cílení umělých virových partikulí polyomaviru na buňky nádoru prostaty
Suchanová, Jiřina ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat potenciál, který nabízejí umělé virové částice (virus-like particles, VLPs) odvozené od myšího polyomaviru (MPyV) jako vektory pro řízenou dopravu terapeutických a diagnostických látek do specifických buněk. Hlavní kapsidový protein myšího polyomaviru má schopnost se samovolně uspořádávat do neinfekčních VLPs. Naší snahou je přesměrovat vazbu VLPs z přirozeného receptoru na prostatické nádorové buňky pomocí změny v povrchové smyčce proteinu VP1, která je odpovědná za vazbu na receptor. Do BC smyčky VP1 proteinu jsme inzercí nebo záměnou vložili sekvenci peptidového ligandu CTITSKRTC, který se váže na prostatický specifický membránový antigen (PSMA). Tyto modifikace neměly vliv na stabilitu částic a v případě záměny došlo ke ztrátě schopnosti VP1 proteinu vázat přirozený receptor. Specifická vazba modifikovaných VLPs na PSMA byla testována metodou "pull-down assay" a technologií rezonance povrchových plazmonů. Abychom mohli dále využít tyto VLPs pro dopravu látek do buněk, testovali jsme různé způsoby jejich přípravy. Pomocí metody zabalení DNA do VLPs v přítomnosti jaderných extraktů, která napodobuje in vivo podmínky, se nám sice nepodařilo produkovat pseudokapsidy, ale úspěšně jsme optimalizovali postup pro rozložení a opětovné složení purifikovaných částic. Tento...
|
|
|
Ovlivnění průběhu buněčného cyklu po infekci buněk vybranými druhy polyomavirů
Suchanová, Jiřina ; Král, Jiří (oponent) ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce)
Polyomaviry patří do skupiny malých DNA virů, které jsou schopny v infikovaných buňkách indukovat nádorové bujení. Průběh jejich životního cyklu je plně závislý na využití buněčných mechanismů, které musí být těmito viry velice přesně regulovány. Tato práce se zaměřuje především na ovlivnění průběhu buněčného cyklu a na způsoby, jakými je virus schopen interagovat s jeho kontrolními mechanismy. Zásadní vliv na posun jednotlivých fází buněčného cyklu mají polyomavirové časné transkripty (T-antigeny), především ten největší z nich (nazýván jako "velký T-antigen"), který je kromě interakcí se zásadními regulátory buněčného cyklu (proteinem p53 a pRB) zodpovědný také za virovou replikaci, imortalizaci buňky a zablokování mitotické fáze buněčného cyklu. Mitóza je pro virus velice nevýhodná, protože spotřebovává velké množství limitních látek buněčného organismu, které virus potřebuje pro vlastní replikaci. Podle posledních výzkumů virus indukuje v buněčném cyklu několik změn. Například, místo mitotické fáze vyvolává v buňce druhou S-fázi. Způsobuje akumulaci infikovaných buněk v pozdní G2 fázi buněčného cyklu, zatímco neinfikované buňky se akumulují ve fázi G1, a také je schopen měnit ploidii buňky z diploidní na tetraploidní a vyšší.
|
host ::
RSS.