Home > Academic theses (ETDs) > Master’s theses > Změny koncentrace prolinu a výtoku elektrolytu u vybraných druhů tribu Panicoideae v závislosti na vodním deficitu
Original title:
Změny koncentrace prolinu a výtoku elektrolytu u vybraných druhů tribu Panicoideae v závislosti na vodním deficitu
Translated title:
Changes of proline concentration and electrolyte leakage in the selected species of the Panicoideae tribe under water deficit.
Authors:
Nováková, Hana ; Hnilička, František (advisor) ; Václav, Václav (referee) Document type: Master’s theses
Year:
2016
Language:
cze Publisher:
Česká zemědělská univerzita v Praze Abstract:
[cze][eng] Tématem práce je vliv vodního deficitu na koncentraci prolinu a výtoku elektrolytu u zástupců tribu Panicoideae. V současnosti nabývá na významu vliv sucha na zemědělskou produkci i v podmínkách České republiky. Výjimečně suchý rok 2014/2015 a s ním spojený vodní deficit v půdě, se projevil především na sklizni širokořádkých plodin, včetně kukuřice. Zástupci tribu Panicoideae - čirok a bér se řadí mezi nejsuchovzdornější plodiny světa. Čirok a bér jsou řazeny podobně jako kukuřice do II. skupiny obilnin, ale oproti kukuřici vykazují nižší transpirační koeficient, jsou méně náročné na podmínky pěstování a jsou také méně sužovány chorobami a škůdci. Mohou konkurovat kukuřici také širokými možnostmi využití. Je proto vhodné zjistit, jak budou tyto plodiny reagovat na vodní deficit během jejich ontogenetického vývoje. Pro potřeby tohoto pokusu byly zvoleny genotypy pocházející z podmínek mírného klimatu, které mají kratší vegetační dobu, což je významným faktorem pro načasování sklizně těchto pozdě setých plodin v našich klimatických podmínkách.
Cílem diplomové práce bylo stanovení a vyhodnocení vlivu vodního deficitu na obsah prolinu a výtok elektrolytů u vybraných genotypů čiroku a béru a na základě výsledků zvolit genotypy s vyšší odolností vůči vodnímu deficitu. Na základě cílů práce byly stanoveny následující hypotézy: zjištění, zda existují rozdíly v koncentraci prolinu a výtoku elektrolytů mezi vybranými genotypy v závislosti na působení vodního deficitu a zda existují rozdíly v daných fyziologických charakteristikách v reakci na vodní deficit mezi čiroky a bérem. Pro naplnění cílů a vyhodnocení hypotéz byl založen skleníkový pokus s vybranými genotypy čiroku a béru na Katedře botaniky a fyziologie rostlin ČZU v Praze Suchdole.
Do pokusu byly zařazeny čtyři genotypy druhu Sorghum bicolor (L.) Moench. (čirok obecný): 1216, 30485, Barnard Red a Ruzrok a jedna odrůda druhu Setaria italica (L.) Beauv. (bér vlašský) Ruberit. Pokus byl designován celkem na čtyři varianty (jednu kontrolní a tři pod vlivem různě časově rozloženého vodního deficitu). Rostliny v kontrolní variantě byly zavlažovány po celou dobu pokusu. Varianta KS byla zavlažována prvních 14 dní, poté byla 10 dní bez zálivky a poslední 4 dny byla opět zavlažována. Rostliny ve variantě SK byly pod vlivem prvních 10 dní experimentu, poté byly 18 dní zavlažovány a rostliny ve variantě SS byly bez zálivky prvních 10 dní, během 4 následujících dní byla zálivka obnovena, poté se opakovalo stejné schéma: 10 dní bez zálivky a 4 dny s obnovenou zálivkou. Fyziologické charakteristiky byly sledovány na rostlinách ve vývojových fázích BBCH 14-16. Koncentrace prolinu byla určována prostřednictvím měření absorbance vzorků vzniklých reakcí s ninhydridem. Následně byly naměřené hodnoty porovnány s kalibrační křivkou. K měření absorbance vzorků při 520 nm byl využit spektrofotometr Hellios gama (Thermo). Výtok elektrolytu byl měřen na terčících z pletiva listů za pomoci elektrického konduktometru GRYF 158 (Gryf HB, s.r.o.).
Ze získaných výsledků vyplývá, že se koncentrace prolinu zvyšovala v reakci na stres, jelikož nejvyšší koncentrace prolinu byla zjištěna u rostlin rostoucích v nejvíce stresované variantě SS (670,13 mikrogramů), v porovnání s ostatními variantami stresu. Rostliny ve variantě KS (643,85 mikrogramů) vykazovaly vyšší akumulaci prolinu než ve variantě SK (636,69 mikrogramů). Nejvyšší koncentrace prolinu byla naměřena mezi genotypy u odrůdy čiroku Ruzrok (642,94 mikrogramů). Nejnižší obsah prolinu byl zjištěn u odrůdy čiroku 1216 (623,78 mikrogramů), tato hodnota byla zároveň jediná průkazně odlišná od obsahů prolinu ostatních genotypů. Což alespoň z části potvrzuje navrženou hypotézu, že existují rozdíly v obsahu prolinu mezi genotypy.
Nejvyšší výtok elektrolytů, respektive poškození buněk vykazovaly opět rostliny z varianty SS
(39,56 %). Rostliny z varianty SK vykazovaly vyšší míru poškození buněk (32,95 %) než rostliny ve variantě KS (29,88 %). Nejnižší poškození buněk vykazovaly rostliny pěstované v kontrolních podmínkách, což opět značí, že se poškození buněk zvyšuje v reakci na vodní deficit. Z genotypů v daném pokusu vykazovala nejvyšší míru poškození buněk odrůda čiroku 1216 (29,26 %) a nejnižší poškození buněk bylo zjištěno u odrůdy čiroku Ruzrok (27,03 %). Průkazně odlišná míra poškození buněk vyšla pouze u odrůdy béru Ruberit (28,6 %), což potvrzuje naši hypotézu, že existují rozdíly ve výtoku elektrolytu mezi čiroky a bérem.
Hypotézy nebyly tímto pokusem zcela potvrzeny. Přesto lze na základě získaných výsledků konstatovat, že nejméně odolným genotypem v pokusu byla odrůda čiroku 1216 a nejlépe adaptovanou na vodní deficit byla odrůda Ruzrok. Zároveň se potvrdilo, že vyšší akumulace prolinu může rostlinu chránit před negativními vlivy vodního deficitu na buněčné membrány, což se posléze projevuje sníženým výtokem elektrolytů.
The theme of this thesis is the impact of water deficit on the concentration of proline and electrolyte leakage from representatives of the Panicoideae tribe. The impact of drought on agricultural production in the environment of the Czech Republic is currently an important issue. The exceptionall dry year of 2014/2015 and the associated water deficit in the soil had an impact mainly on the harvest of wide-row crops, including maize. Representatives of the Panicoideae tribe - sorghum and foxtail millet are the most drought-resistance crops in the world. Sorghum and foxtail millet belong to II. group of cereals like maize. Sorghum and foxtail millet show lower transpiration coefficient than maize, they also tolerates less demanding growing conditions and are more resistant to diseases and pests. They also compete with maize in a wide range of applications. It is therefore appropriate to determine how these crops respond to water deficit during their ontogenetic development. For the purposes of this experiment genotypes originating from conditions of temperate climate were selected, this genotypes have a shorter growing season. A short growing season is an important factor in the timing of the harvest of the late sown crops in our climate.
The aim of the thesis was to determine and evaluate the impact of water deficit on the concentration of proline and electrolyte leakage in selected genotypes of sorghum and foxtail millet and on the basis of the results to select genotypes with high resistance to water deficit. Based on the aims the following hypotheses were set: to determine whether there are differences in the concentration of proline and electrolyte leakage between selected genotypes depending on the effect of water deficit and whether there are differences in these physiological characteristics in response to water deficit between sorghum and foxtail millet. To fulfill the objectives and evaluation the hypothesis was based on the greenhouse experiment with selected genotypes of sorghum and foxtail millet at the Department of Botany and Plant Physiology in the Czech University of Life Sciences Prague.
The experiment included 4 genotypes of the species Sorghum bicolor (L.) Moench. (Sorghum): 1216, 30485, Barnard Red and Ruzrok and one variety of the species Setaria italica (L.) Beauv. (Foxtail millet) Ruberit. A total of 4 variants were designated for the experiment (one control and three under the influence of water deficit in different times). The plants in the control variant were full irrigated throughout the experiment. Variant KS was irrigated for the first 14 days, followed by 10 days without watering and the last 4 days were again irrigated. Plants in variant SK were under the influence of water deficit for the first 10 days of the experiment, then 18 days with watering and the plants in the variant SS were without watering for the first 10 days, for the next 4 days were without watering, then the same pattern was repeated: 10 days without and 4 days with watering. Physiological characteristics were observed in plants in the developmental stages BBCH 14-16. The concentration of proline was determined by measuring the absorbance of the samples formed by the reaction with ninhydrin. Subsequently, the measured values were compared with the calibration curve. To measure the sample absorbance at 520 nm a spectrophotometer Hellios gama (Thermo) was used. Electrolyte leakage on discs made from leafs was measured with electrical conductivity meter GRYF 158 (HB Griffin, Ltd.).
The obtained results show that the proline concentration increased in response to water stress, since the highest concentration of proline was detected in plants growing in the most stressed variant of SS (670.13 micrograms) compared with other variants of stress. Plants variant KS (643.85 micrograms) showed a higher accumulation than the proline in variant SK (636.69 micrograms). The highest concentration of proline was measured on a genotype in the variety of sorghum Ruzrok (642.94 micrograms). The lowest content of proline was found in the variety of sorghum 1216 (623.78 micrograms), this value was also the only significant difference from the contents of proline to other genotypes. Which at least partly confirms the proposed hypothesis that there are differences in the content of proline between genotypes.
The highest electrolyte leakage cell damage was respectively exhibited in plants from the variant SS (39.56%). Plants of the SK variant showed a higher rate of cell damage (32.95%) than plants from the variant KS (29.88%). The lowest cell damage was exhibited in plants grown under control conditions, which again indicates that damage cells increases in response to water deficit. In this experiment the highest degree of cell damage was found in the variety of sorghum 1216 (29.26%) and lowest cell damage was observed in the variety of sorghum Ruzrok (27.03%). A significant different degree of cell damage appeared only in the variety foxtail millet Ruberit (28.6%), which confirms our hypothesis that there are differences in the electrolyte leakage between sorghum and foxtail millet.
The hypotheses were not fully confirmed by the experiment. Nevertheless, on the basis of obtained results we conclude that the least drought-resistance genotype is the 1216 variety and the best adapted to the water deficit was the Ruzrok variety. It also confirmed that the higher proline accumulation may protect the plant against the negative effects of water deficit on the cell membranes, which is then reflected in a reduced electrolyte leakage.
Keywords:
koncentrace prolinu; Setaria italica L. Beauv.; Sorghum bicolor L. Moench; vodní deficit; výtok elektrolytu
guest ::
