|
|
Přirození nepřátelé lýkožrouta smrkového (Ips typographus)
BÁRTA, Jiří
Kůrovci (Scolitynae) patří mezi nejvýznamnější škůdce lesních porostů, kde způsobují rozsáhlé škody zejména ve smrkových monokulturách. Jejich negativní vliv spočívá v napadení hostitelského stromu, jenž je jeho zdrojem potravy a zároveň mu poskytne prostor pro rozmnožování. Kůrovec je schopen mít při vhodných teplotních podmín-kách i několik generací do roka. Za jednoho z nejrozšířenějších je považován lýko-žrout smrkový (Ips typographus). Tento druh je schopen vyhledávat oslabené a abio-ticky poškozené stromy. Integrovaná ochrana lesa zahrnuje několik účinných metod proti kůrovci. Mezi nejvíce používané metody patří instalace lapačů, lapáků a otráve-ných trojnožek. Lýkožrouta smrkového reguluje v populaci mnoho přirozených nepřá-tel. Od parazitoidů jako Coeloides bostrichorum a Rhopalicus tutela a predátorů Thanasimus formicarius a Medetera spp., až po patogenní mikroorganismy, jako jsou entomopatogenní viry, bakterie, prvoci, mikrosporidie a především entomopatogenní houby náležející do řádu Hypocreales. Nejvýznamnějším druhem je houba Beauveria bassiana, která má největší potenciál v biologické ochraně smrkových porostů.
|
|
|
Škůdci na obilninách a jejich přirození nepřátelé
Honěk, Alois ; Martinková, Zdena ; Platková, Hana ; Saska, Pavel ; Skuhrovec, Jiří
Metodika shrnuje především nové výsledky a zkušenosti autorského kolektivu, který dlouhodobě studuje biologii některých škůdců obilnin a jejich přirozených nepřátel. Cílem metodiky je upozornit na vybrané druhy škůdců, poskytnout návod jak je rozeznat, v některých případech zjistit jejich aktuální počty v porostech obilnin a v rámci možností současného poznání předpovědět další vývoj jejich abundance v daném porostu a odhadnout snížení výnosu. Dalším cílem je rekapitulace možností ochrany s důrazem na využití přirozených nepřátel. Třetí cíl je osvětový. Metodika umožňuje přístupným způsobem porozumět biologii a procesům populačního vývoje škůdců obilnin (především mšic) tak, aby čtenář nezůstal jen slepým uživatelem nezdůvodněných praktických návodů, ale sám se mohl rozhodovat podle okamžité situace.
Plný text:  PDF
|
|
|
Výskyt škůdců a jejich antagonistů v konvenčním a ekologickém zemědělství
Malec, Josef
Cílem diplomové práce bylo zjistit, kteří škůdci a jejich antagonisté se vyskytují v porostech plodin pěstovaných v rámci konvenčního a ekologického zemědělství. Výskyt škůdců a jejich antagonistů byl zjišťován v roce 2018 v porostech jetele lučního (Trifolium pratense) a pšenice seté (Triticum aestivum) v konvenčním a ekologickém systému hospodaření na pozemcích v okolí Rudy u Velkého Meziříčí. Použitými odchytovými metodami bylo smýkání a lepové desky. Celkem bylo odchyceno 16 131 jedinců (15951 hmyzu, 180 pavouků), 7359 (45,6 %) pomocí lepových desek, 8772 (54,3 %) smýkáním. U lepových desek nebyl prokázán výrazný rozdíl početností odchycených jedinců v závislosti na barvě lepových desek. V porostu pšenice bylo odchyceno 5853 (36,3 %) jedinců (3143 při konvenčním pěstování, 2710 při ekologickém), v porostu jetele 10278 (63,7 %) jedinců (3979 při konvenčním pěstování, 6299 při ekologickém). Škůdců bylo celkem odchyceno 12824, v porostu pšenice 4982 (2717 při konvenčním pěstování, 2265 při ekologickém), v porostu jetele 7842 (2965 při konvenčním pěstování, 4877 při ekologickém). Antagonistů bylo celkem odchyceno 1323, v porostu pšenice 377 (151 při konvenčním pěstování, 226 při ekologickém), v porostu jetele 946 (325 při konvenčním pěstování, 621 při ekologickém). V porostu pšenice seté byli nejúčinnějšími bioregulátory lumčíkovití, slunéčkovití a pestřenkovití, nejškodlivějším hmyzem jsou kohoutci a třásnokřídlí. Nejúčinnějšími bioregulátory v porostech jetele lučního jsou slunéčkovití, nejvýznamnějšími škůdci nosatčíci rodu Protapion.
|
|
|
Základní srovnání druhového spektra hmyzu v ozimé pšenici a přilehlém kvetoucím pásu
Suchý, Viktor ; Kazda, Jan (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Pšenice ozimá patří k nosným plodinám jak ve světovém měřítku, tak i v České republice, kde zaujímala v roce 2015 38 % osevních ploch, při čemž celkový podíl obilnin tvořil téměř 60 %. Obilniny neposkytují nektar a nejsou ani vyhledávaným zdrojem pylu a jsou tudíž pro diverzitu hmyzu chudým prostředím. Nedostatek potravních zdrojů pro hmyz v zemědělské krajině, ke kterému přispívá také vysoký podíl obilnin, mají za cíl kompenzovat tzv. kvetoucí pásy. Kromě potenciálu podpořit biodiverzitu hmyzu v krajině by mohly rovněž do určité vzdálenosti podpořit výskyt užitečných druhů hmyzu v přilehlých plodinách a napomoci přirozené parazitaci nebo predaci škůdců. V roce 2014 byl na pozemku Výzkumné stanice v Praze - Uhříněvsi založen pokus s kvetoucím "nektarodárným biopásem" na podporu výskytu opylovačů a přirozených nepřátel. Na podzim roku 2014 byla vyseta ozimá pšenice a na jaře roku 2015 byla pšenice obseta z jedné strany kvetoucím pásem, který se skládal z 12 druhů rostlin. Sledování výskytu vybraných kategorii hmyzu probíhalo vždy za příznivých klimatických podmínek od začátku června do sklizně pšenice ozimé, která byla sklizena v druhé polovině července. Odchyt hmyzu probíhal 1x až 2x v týdnu za pomocí žlutých Mörickeho misek a smykem v intervalu 14 dnů. Mezi sledované kategorie hmyzu patřili predátoři (slunéčkovití, páteříčkovití, drabčíkovití), parazitoidi (blanokřídlí parazitoidi) a opylovači (pestřenkovití). Současně byla hodnocena intenzita kvetení, včetně plevelných druhů. Na čtyřech stálých místech o ploše 1m2 byly počítány otevřené květy. Data byla zpracována v programu MS Excel. Hypotéza práce byla potvrzena. Metodou smýkání bylo zjištěno vyšší zastoupení sledovaných kategorií přirozených nepřátel v kvetoucím pásu oproti porostu pšenice. Významně vyšší počet jedinců byl konstatován u blanokřídlých parazitoidů. Tato metoda se ukázala jako vhodná oproti Mörickeho miskám, které lákají hmyz z širšího okolí a nepoukazují na skutečný výskyt hmyzu v porostu.
|
|
|
Optimalizace používání pesticidů proti škůdcům v systému integrované produkce brukvovité zeleniny
Kocourek, František ; Holý, Kamil ; Stará, Jitka
Metodika je určena zemědělcům a pěstitelům brukvovité zeleniny, zejména těm, kteří zeleninu pěstují v systému integrované produkce zeleniny. Metodika obsahuje informace a doporučení pro ochranu proti hlavním škůdcům brukvovité zeleniny potřebné pro uplatňování zásad integrované ochrany v souladu s požadavky legislativy platné od roku 2014. Výběr prostředků ochrany proti cílovému škodlivému organismu je založen na zhodnocení ochranné lhůty účinné látky a na zhodnocení vedlejších účinků této látky na necílové organismy. Pro každou účinnou látku pesticidu a hodnocený druh zeleniny jsou uvedeny údaje o degradaci reziduí v závislosti na čase od termínu aplikace do sklizně. Podle údajů o degradaci reziduí pesticidů v brukvovité zelenině lze stanovovat akční ochranné lhůty pro nízkoreziduální nebo bezreziduální produkci zeleniny. Pro každou účinnou látku pesticidu povoleného v EU do brukvovité zeleniny, včetně potenciálních látek pro povolení v ČR, jsou uvedeny vedlejší účinky na přirozené nepřátele škůdců a na další necílové organismy. Podle těchto poznatků bude možné zařadit účinnou látku přípravku do zeleného, žlutého a červeného seznamu pesticidů pro systém integrované produkce brukvovité zeleniny.
Plný text: PDF
|
|
| |
host ::
RSS.