|
|
Hodnocení systému pěstování jetelovin v zemědělských podnicích a návrhy na zlepšení
WEINER, Vlastimil
Bakalářská práce je zaměřena na popsání systému pěstování jetelovin, které mají pro zemědělství význam v podobě zlepšování úrodnosti půdy a jako nízkonákladový zdroj krmiva. Práce popisuje hlavně jetel luční (Trifolium pratense L.) a vojtěšku setou (Medicago sativa L.). V první části je popsán význam pěstování jetelovin, charakteristika, morfologický popis a způsob konzervace píce. Dále jsou v práci uvedené secí stroje vhodné k setí jetelovin a příprava půdy před založením porostu. V druhé části je tato práce zaměřena na porosty jetele lučního (odrůdy Bonus a Garant), které obhospodařuje MIRABO a.s. v Plzeňském kraji. V průběhu roku byl sledován, jak způsob a termín založení porostů tak agrotechnika zvolená do přezimujících porostů. Byla sledována hustota rostlin na 1 m2, zdravotní stav a výnos jednotlivých porostů. Všechny porosty byly určeny na sklizení píce a následně byly silážovány v silážních žlabech a silážních vacích. Následně ze zjištěných dat byla navrhnuta opatření ke zlepšení systému pěstování jetele lučního v tomto podniku.
|
|
|
Možnosti využití travních porostů v rámci agrolesnictví
Macek, Libor
Práce se zabývá problematikou využívání travních porostů se zaměřením na trávy a jeteloviny v agrolesnických systémech. V první části je popisováno samotné agrolesnictví – jeho charakteristika a význam. Dále je zde kladen důraz na dřeviny vhodné do agrolesnických systémů především v podmínkách střední Evropy a taktéž na jejich produkční a mimoprodukční funkce. Jakožto nejvhodnější zástupci jsou uvedeni například ořešák (Juglans), topol (Populus), ale i méně hospodářsky využívaní zástupci, jako je třešeň (Prunus), či jeřáb (Sorbus). Agrolesnictví je zároveň rozděleno do určitých systémů, které jsou charakteristické svými funkcemi, a to jak v tropech, tak i na území Evropy. Nejtypičtějšími systémy v Evropě jsou převážně silvopastorální systémy, ale i stále častěji využívané liniové výsadby na orné půdě. V druhé části jsou popsány různé agrolesnické systémy využívající travní porosty a také praktické příklady fungujících systémů v různých podnebných pásech. Pozornost je dále věnována jednotlivým zástupcům z čeledi Poaceae a Fabaceae vhodných pro své charakteristické vlastnosti do těchto systémů. Nejvýznamnějšími se jeví zejména k zastínění tolerantní zástupci jako je například psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera L.) nebo kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea Schreb.) z čeledi Poaceae, či jetel luční (Trifolium pratense L.) z čeledi Fabaceae. Opomenuty nejsou také možné interakce související se společným soužitím dřevin, trav a jetelovin, jako je konkurence a alelopatie.
|
|
|
Analýza pěstování jetelovin ve zvoleném podniku a návrhy na zlepšení
KASÍK, Jakub
Bakalářská práce se zabývá pěstováním hlavních jetelovin v České republice, jimiž jsou vojtěška setá (Medicago sativa L.) a jetel luční (Trifolium pratense L.). V první části práce je uveden význam, charakteristika, nároky na prostředí, agrotechnická opatření a kvalita píce uvedených jetelovin. Výhodou vojtěšky je její vytrvalost a suchovzdornost, stále zamokření jí škodí více než sucho. Oproti tomu jetel luční má menší nároky na teplo a lépe snáší přechodné zamokření než nedostatek vláhy. Z důvodu pomalého počátečního růstu jsou jeteloviny často zakládány do krycích plodin, které kompenzují výnos píce v roce založení a zároveň potlačují plevele. Jako nejvhodnější krycí plodina se jeví úponkový hrách nebo jeho směska s ostatními plodinami, v praxi se však nejčastěji používají obilniny. Druhá část je zaměřena na vlastní sledování a hodnocení pícních porostů jetele lučního a vojtěšky seté v rámci Zemědělského družstva Čížová hospodařícím v Jihočeském kraji (bramborářská oblast). Na provozních plochách byl sledován způsob založení, počet rostlin na 1 m2 a výnos nově zakládaných porostů jetele lučního. Hodnoceny byly také porosty jetele lučního a vojtěšky seté v 1. užitkovém roce. Nejvyšších výnosů suché hmoty dosahovala vojtěška (8,8 t.ha-1), jetel měl lehce nižší výnos (8,2 t.ha-1). Na celkovém výnosu suché hmoty ze zakládaných porostů jetele měla krycí plodina podíl 60 %. Bylo zjištěno, že při hustotě porostu 170 rostlin u vojtěšky a 160 rostlin u jetele by se v porostu neměly vyskytovat žádné plevele.
|
|
|
Analýza pěstebních systémů pícnin pro pícní a energetické účely ve zvoleném zemědělském podniku
FUČÍK, Karel
Bakalářská práce pojednává o vybraných zemědělských plodinách pro pícní a energe-tické účely na pozemcích ve zvoleném zemědělském podniku. Práce pojednává o hodnocení výnosů a analýze pěstebních systémů pícnin jak na orné půdě, kde je hlav-ní plodinou kukuřice setá (Zea mays) a dále se zaměříme i na trvalé travní porosty. Orná půda byla zatravněna trvalou jetelotravní směskou složenou ze 7 druhů trav a 1 druhu jeteloviny. Hlavním cílem mé zvolené bakalářské práce bylo vyhodnotit vývoj a sklizeň pícních porostů jak na orné půdě tak i porostů spadajících do TTP, dále pak ohodnotit jejich výnos a zaměřit se i na posouzení rostlinné skladby. Sledovaným porostem byl i pozemek, kde proběhla obnova a osetí jetelotravními směsmi. Kapitola s vyhodnocením výsledků trvalých travních porostů (TTP) zahrnuje posou-zení třech zvolených pozemků, kde bylo sledováno zastoupení jednotlivých jetelovin a travin. Zároveň se v práce zaměřuje i na ohodnocení zpracování orné půdy a stavu porostů, kde je pěstována kukuřice seté (Zea mays) pro krmivářské a energetické úče-ly. Hlavní sledované ukazatele jsou příprava půdy, styl setí, výživa a v neposlední řadě sklizeň s výnosem.
|
|
|
Vliv podílu vybraných druhů jetelovin a bylin na senzorické vlastnosti konzervované píce.
ŘÍHA, Patrik
Cílem této bakalářské práce bylo vyhodnocení jakosti konzervované biomasy v závislosti na složení vzorků pomocí senzorického hodnocení jednotlivých ukazatelů kvality travních siláží. Byla hodnocena silážovatelnost vybraných druhů jetelovin, bylin a porovnány se vzorkem siláže z kukuřice seté. Mezi hlavní ukazatele se zařadily barva, vůně, plesnivost a hnití, konzistence a jako poslední byl vypočten i obsah sušiny v silážích. Tyto ukazatele byly sledovány na 33 vzorcích siláží pocházejících z kraje Vysočina a okresu Třebíč. Po ukončení konzervace byly ukazatele obodovány a následně body sečteny. Po sečtení bodů byly jednotlivé vzorky ohodnoceny např. jako zdařilé či nezdařilé. Dále se práce zaměřuje na rozdělení pícnin z hlediska obsahu sacharidů a dusíkatých látek, faktory ovlivňující jakost píce, konzervace píce silážováním, její technologie zpracování a v neposlední řadě i na využívání konzervačních prostředků a jejich význam. Bylo také provedeno botanické snímkování vybraných lučních porostů a stanovena pokryvnost hodnocených druhů jetelovin a bylin a také agrobotanických skupin.
|
|
|
PĚSTOVÁNÍ PŠENICE V SETRVALÉM ZEMĚDĚLSTVÍ
PETÁKOVÁ, Šárka
Cílem práce bylo posoudit vliv pěstitelské technologie na tvorbu výnosových prvků a celkovou výnosovou schopnost vybraných odrůd ozimé pšenice Jako experimentální místo pro tuto práci bylo využito polního maloparcelkového pokusu s odrůdami ozimé pšenice na univerzitním pozemku v Českých Budějovicích. Lokalita se nachází v jižních Čechách v nadmořské výšce 380 m n. m., kde průměrná roční teplota dosahuje 7,8°C a průměrný úhrn srážek 620 mm. Čtyři odrůdy (dvě hybridní a dvě liniové) byly zkoumány ve třech variantách pěstování: kontrolní bez hnojení dusíku, hnojení dusíkem a pěstování s podsevem jetele. Celkově varianty hnojené dusíkem dosáhly nejvyšších výnosů zrna (7,78 t.ha-1), varianta s podsevem jetele vykázala průměrné výsledky (7,59 t.ha-1) a kontrolní varianta bez hnojení měla nejnižší výnos (7,05 t.ha-1). U výnosotvorných prvků, kterými jsou počet rostlin, počet odnoží, počet klasů, počet zrn v klasu na m2 a hmotnost tisíce zrn, dosahovaly liniové odrůdy vyšších výsledků než hybridní. Ovšem výběr správné odrůdy za pomocí dusíkatého hnojení má největší vliv na výnos. Hybridní odrůdy dosáhly o 5,47% vyššího výnosu než odrůdy liniové.
|
|
|
Hodnocení založení a stavu porostů jetelovin na provozních plochách
TUPÁ, Kateřina
Diplomová práce se v první části zabývá významem a charakteristikou nejznámějších a u nás nejpěstovanějších jetelovin. Jeteloviny v dočasných i trvalých travních porostech zvyšují výrazně výnosy a produkci píce při malých nárocích na hnojení. Výroba kvalitních objemných krmiv na orné půdě a trvalých travních porostech vede k dosažení vyšší koncentrace živin pro vysokoužitková zvířata. Druhá část této diplomové práce je zaměřena na vlastní sledování jetele lučního, kde byly vybrány provozní plochy v Jihočeském kraji. Na provozních plochách, které byly 1-leté, 2-leté, 3-leté, byl sledován způsob založení porostu, početní metodou bylo zjišťováno množství rostlin a lodyh na 1 m2 a výnos píce jedné z nejvýznamnějších jetelovin pěstovaných v ČR. Závěrem lze konstatovat, že metody regulace výnosu píce a kvality rostlinné produkce zohledňují agrotechnické a technologické postupy, pěstované plodiny a v neposlední řadě zemědělské stroje ovlivňující jakost a celkový stav porostu. Protože pícninářství je důležité nejen z hlediska kvalitní píce, ale i z hlediska mimoprodukčních funkcí, ochrany životního prostředí, utváření krajiny, revitalizace a druhové diverzity.
|
|
|
Evapotranspirace vybraných druhů zemědělských a lesních porostů
Kučera, J. ; Urban, J. ; Trnka, Miroslav ; Fischer, Milan ; Krofta, K. ; Duffková, R.
Cílem článku je porovnat evapotranspiraci (ET) z porostů různých plodin (trávník, jetel luční (Trifolium pratense), ozimá pšenice (Triticum aestivum), chmel (Humulus lupulus) a plantáž topolu (J-105, Populus nigra x Populus Maximowiczii) s potenciální evapotranspirací (PET) a rámcově popsat vývoj ET těchto porostů v průběhu vegetační sezóny. Druhým cílem je stanovit podíl transpirace na celkové ET u dvou kontrastních porostů – chmele a plantáže topolu. Denní suma ET trávníku, stejně jako většiny dalších porostů, dosahovala maximálně 5 – 6 mm, což odpovídá 85 – 93 % PET. Výrazně vyšší ET byla naměřena v porostu jetele, naopak nejnižší v porostu topolu v prvním roce po jeho smýcení. Podíl transpirace na ET činil u chmelu 40 - 70 %, kdežto u topolu 80 - 90 %.
|
|
|
BACHOROVÁ DEGRADOVATELNOST ORGANICKÉ HMOTY JETELE LUČNÍHO STANOVENÁ METODOU IN SITU
KOUKOL, Ondřej
Ze tří různých sečí, tj. seč I (n = 3), seč II (n = 3) a seč III (n = 1) byly v průběhu jedné vegetační sezóny (10. květen až 17. srpen) odebírány vzorky jetele lučního (Trifolium pratense L.). Krmivo bylo analyzováno na základní chemické složení (popel, tuk, dusíkaté látky (NL), hrubou vlákninu (CF), bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV), neutrálně detergentní vlákninu (NDF), acido detergentní vlákninu (ADF) a acido detergentní lignin (ADL)), obsah brutto energie (BE), in vivo stravitelnost organické hmoty (KS OH) a BE (KS BE) a in situ degradovatelnost organické hmoty a neutrálně detergentní vlákniny. Termín odběru statisticky významně ovlivnil (P < 0,05) obsah jednotlivých složek jetele lučního (popel, NL, CF, NDF, ADF a ADL a BE). V průměru popel vykazoval 119,2 g/kg sušiny, NL 197,7 g/kg sušiny, CF 214,1 g/kg sušiny, NDF 400,7 g/kg sušiny, ADF 296,2 g/kg sušiny, ADL 73,8 g/kg sušiny a BE 18,2 MJ/kg sušiny. S postupující vegetační fází klesala in vivo stravitelnost OH a BE. Koeficienty in vivo stravitelnosti OH a BE byly v průměru 72,4 % (KS OH) a 70,2 % (KS BE). Efektivní bachorová degradovatelnost organické hmoty (EDOH) vykazovala v průměru 81,7 % pro I. seč, 79,7 % pro II. seč a 75,2 % pro III. seč. Sledované parametry bachorové degradovatelnosti organické hmoty vykazovaly průměrné hodnoty 41,9 % (parametr a, tj. rozpustná frakce krmiva), 47,1 % (parametr b, tj. frakce krmiva nerozpustná, ale potenciálně degradovatelná) a 0,105 h-1 (parametr c, tj. rychlost degradace frakce b). ED neutrálně detergentní vlákniny (EDNDF) rovněž klesala (P < 0,05) s postupující vegetační fází; průměrné hodnoty EDNDF byly 63 % pro I. seč, 59,7 % pro II. seč a 51,6 % pro III. seč. EDOH byla v úzkém (P < 0,05) korelačním vztahu s EDNDF (r = 0,979).
|
|
|
Efektivní bachorová degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny u přežvýkavců
KOUKOL, Ondřej
Ze tří různých sečí, tj. seč A (n = 3), seč B (n = 3) a seč C (n = 1) byly v průběhu jedné vegetační sezóny (10. květen až 3. srpen) odebírány vzorky jetele lučního. Krmivo bylo analyzováno na základní chemické složení (popel, tuk, dusíkaté látky (NL), hrubou vlákninu (CF), bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV), neutrálně detergentní vlákninu (NDF), acido detergentní vlákninu (ADF) a acido detergentní lignin (ADL)), obsah brutto energie (BE), in vivo stravitelnost organické hmoty (KS OH) a BE (KS BE) a in situ degradovatelnost NDF. Termín odběru statisticky významně ovlivnil (P {>} 0,05) obsah jednotlivých složek jetele lučního (popel, NL, CF, NDF, ADF a ADL a BE). V průměru popel vykazoval 119,2 g/kg sušiny, NL 197,7 g/kg sušiny, CF 236,5 g/kg sušiny, NDF 400,7 g/kg sušiny, ADF 296,2 g/kg sušiny, ADL 73,8 g/kg sušiny a BE 18,2 MJ/kg sušiny. S postupující vegetační fází klesala in vivo stravitelnost OH a BE. Koeficienty in vivo stravitelnosti OH a BE byly v průměru 72,4 % (KS OH) a 70,2 % (KS BE). Efektivní bachorová degradovatelnost NDF rovněž klesala (P {>} 0,05) s postupující vegetační fází; průměrné hodnoty ED pro jednotlivé termíny odběrů byly 66,1 % (10. 5.), 63,6 % (18. 5.), 59,2 % (25. 5.), 64,8 % (29. 6.), 57,4 % (7. 7.), 56,9 % (13. 7.) a 51,6 % (3. 8.). Průměrné hodnoty parametrů in situ bachorové degradovatelnosti byly 77,1 % pro parametr b (potenciální stravitelnost NDF), 0,0703 h-1 pro parametr c (rychlost degradace frakce b) a 77,8 % pro parametr DNDF (stravitelný podíl neutrálně detergentní vlákniny stanovený po 288 h in situ metodou).
|
host ::
RSS.