|
|
The problem of the Sudet Germans in the feature film1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Kopaněva, Galina (advisor) ; Klimeš, Ivan (referee)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
|
|
Kira Muratova - the pertuber of the (post)Soviet conciousness
Dolotina, Kamila ; Klimeš, Ivan (referee) ; Kopaněva, Galina (advisor)
This Master Thesis is dedicated to the work of the greatest Russian woman director of the second half of the twentieth century, Kira Muratova. The scope of the present paper will be limited to Muratova's works dating from the post-soviet period when the aesthetics of her films underwent a significant change. In each of the five chapters I first attempt to encompass the director' s extraordinary artistic world in order to be, afterwards, able to proceed to synthetizing interpretations. The aim of the first, monographical chapter is to clarify the context in which the author's films came to be and to mention some indispensable culture-historical circumstances, which had decissive impact on her films. Subsequently, I evidence the significance of the film Aesthenic Syndrome (Astenicheskyi syndrom, 1989) a turning point in the author's work, in which a new form of artistic message is being constituted. We pass to the author's poetics itself in the third chapter, which deals with the characters of her films, with their relation to their setting, their inner life and their peculiar approach to themselves and to their enviroment, all of which contributes to the higly original spirit of all the Muratova's films. In the fourth chapter, dealing with the lingustic level of the author's works I attempt to interpret the...
|
|
|
The problem of the Sudet Germans in the feature film1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Klimeš, Ivan (referee) ; Kopaněva, Galina (advisor)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
guest ::
