|
|
Obraz sudetských Němců a sudetoněmecká otázka v českém hraném filmu 1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
|
|
Kira Muratovová - narušitelka (post)sovětského vědomí
Dolotina, Kamila ; Klimeš, Ivan (oponent) ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce)
Zabývat se dílem Kiry Muratovové, největší ruské režisérky 2. poloviny 20. století, je z několika důvodů velmi nevděčný úkol. Její mimořádně komplikovaná výpověď se vzpírá přísnému metodologickému uchopení a snaha o nalezení strukturovaného přístupu k jejímu tvůrčímu odkazu přivádí častěji k nervovému zhroucení či nedůvtipnému zevšeobecňování, než ke skutečně přesvědčivým a zajímavým interpretacím. Autorka je navíc v českém prostředí takřka neznámou postavou, z čehož vyplývá, že potenciální zájem o bližší seznámení s její tvorbou, který by tato práce ráda povzbudila, je téměř mizivý. Pro mne je však předsevzatý úkol, totiž postihnout osobitost režisérčiných filmů v estetické a narativní rovině a pokusit se nastínit hlubinný význam režisérčina universa, nezbytným krokem k tomu, abych si mohla zodpovědět otázku, co mne na její tvorbě tolik znepokojuje. V pěti krocích se pokusím přiblížit porozumění tomuto nezpochybnitelnému fenoménu a odhalit, co mne nutí se k němu - přes zjevná duševní muka, která při projekci zažívám - stále znovu vracet. Předkládaná práce nemá monografický charakter, nezbytným údajům pro snazší pochopení kontextu autorčiny tvorby je věnována první kapitola, která má za cíl nastínit chronologii vzniku jednotlivých titulů a zmínit nejpodstatnější kulturněhistorické okolnosti, které se v...
|
|
|
Obraz sudetských Němců a sudetoněmecká otázka v českém hraném filmu 1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Klimeš, Ivan (oponent) ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
host ::
RSS.