|
|
Pikareskní rysy Galdósova Milosrdenství a Barojova Boje o život
Vítová, Tereza ; Forbelský, Josef (oponent) ; Fousek, Michal (vedoucí práce)
Cílem naší práce bylo zkoumat pikareskní rysy dvou románů ze sklonku a přelomu 19. století. a zároveň tak upozornit na to,jaké měli jejich autoři motivy k využití pikareskní inspirace. Snažili jsme se také naznačit, jaký vliv mohl mít pikareskní román na dobu, ve které vznikl a zároveň jsme chtěli zdůraznit, že ony problémy kritizované literárními umělci už v novověku přežívaly do období, ve kterém tvořili autoři vybraných děl. Pokud chtěl Benito Pérez Galdós poukázat na bídný stav tehdejší španělské společnosti, byl Pío Baroja jeho pokračovatelem. Zmínili jsme se o tom, že každý z nich přistupoval k zobrazování reality odlišně. Jedno je však jisté, oba spisovatelé se snažili o kritiku společnosti, což se jim jejich tvorbou podařilo. Pikareskní rysy románu Milosrdenství spatřujeme především v prostředí, ve kterém se děj odehrává, ve společenské a náboženské kritice. Nicméně výraznějšího vlivu pikareskních románů si můžeme povšimnout z románu Boj o život. Protagonista se svou charakteristikou blíží píkarům typu Lazarilla de Tormes, vystřídá několik zaměstnání, přičemž ve většině případů jde o službu pánům shora. Pohybuje se v prostředí tuláků a žebráků a také mezi pokryteckou a sobeckou vyšší společností. Snaží se o společenský vzestup, což se mu na konci díla podaří, stává se úspěšným a ožení se. Kompozice...
|
|
|
Prostor ve Valle-Inclánových Sonátách
Mathé, Lukáš ; Housková, Anna (oponent) ; Fousek, Michal (vedoucí práce)
V první kapitole naší práce jsme stručně přiblížili některé teoretické přístupy ke studiu poetiky prostoru v literárním díle. Cílem bylo na základě různých inspirací vytvořit metodu, která by vyhovovala zkoumání prostorové konfigurace čtyř Sonát Ramóna M. del Valle- Inclána. Vedoucí inspirací se stala studie polského teoretika Januzse Sławińskeho. V závislosti na ní jsme se rozhodli zaměřit nejdříve na styl a specifika popisu prostoru. Centrální částí našeho zkoumání se pak mělo stát podrobné studium struktury nejdůležitějších prostorů Pamětí markýze Bradomína, vedoucí k určení významotvornosti prostorové složky pro textový celek a k odhalení jejího vztahu k složkám dalším. V kapitole o popisu jsme shrnuli nejzávažnější rysy a specifika deskripce prostorů v Sonátách. Sledovali jsme metodu francouzského teoretika Philippa Hamona, srovnávajíce jeho závěry ze zkoumání popisu v realisticko-naturalistickém diskursu s podobou popisu v Sonátách. Jako nejvýznamnější charakteristiky deskripce v tomto díle jsme určili vysokou míru vypravěčovy subjektivity při popisu, dynamizující zdobnost podtémat jednotlivých prostorů a používání kulturních klišé, jež vede k aktivnímu zapojení čtenáře do literární komunikace. Popisující odkazuje na kulturně známé vzory takových prostorů, čtenář si má představit příkladný objekt...
|
|
|
Historická problematika v hispanoamerickém dramatu období postmoderny. (Acto cultural Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés Vincenta Leñera)
Skleničková, Jana ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Tématem této práce je postmoderní zpracování historické látky v hispanoamerickém dramatu poslední třetiny 20. století. Pozornost je věnována základním konceptuálním i tvůrčím tendencím souvisejícím s prosazováním postmoderní poetiky na latinskoamerické divadelní scéně, s přihlédnutím k novým, inovativním způsobům ztvárnění historické tematiky. Úvodní kapitoly poskytují obecnou teoretickou bázi zahrnující poznámky k teorii dramatu a jeho vztahu k divadlu i vymezení dramatu historického. Dále se zabývají charakteristikou postmoderního umění v latinskoamerickém regionu a uplatňování postmoderních tendencí v produkci dramatické. Důležitou součástí tohoto teoretického úvodu je také náčrt postmoderního přístupu historii a jeho reflexe v dobových historických dramatech. Stěžejní část práce je věnována rozboru dvou postmoderních historických dramat: Acto cultural (Slavnostní akt) Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés (Poslední noc Hernána Cortése) Vicenta Leera. Pro uvedení do kontextu je představeno i dílo obou autorů a okolnosti vzniku zmíněných děl. Analýza textu, doplněná o četné ukázky, je zaměřena nejen na způsob postmoderní reflexe historie těchto dramat, ale také další aspekty relevantní pro jejich interpretaci. José Ignacio Cabrujas si ke své postmoderní dekonstrukci historického období...
|
|
|
Proměny románu formování: La tía Julia y el escribidor a La Habana para un infante difunto
Kučerová, Markéta ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce bylo rozebrat a porovnat romány Havana pro zesnulého Infanta a Tetička Julie a zneuznaný génius a zjistit, do jaké míry se v nich uplatňuje román formování. Zároveň jsme se zaměřili i na nové aspekty, které doplňují tradiční schéma tohoto žánru. Jak jsme mohli vidět, romány ve svých základních rysech skutečně sledují syžet klasického románu formování. Hlavními hrdiny obou románů jsou mladíci, jejichž mládí je ještě potvrzeno jménem: Infant, Chlapec, a Maroušek neboli Vargásek, jméno, které je zdrobnělinou autorových jmen Mario Vargas. Žijí ve velkém městě, dokonce v hlavním městě země, kam přišli z venkova, a postupně dospívají a seznamují se s pozitivními i negativními stránkami života dospělých. Procházejí životními zkouškami, které je posouvají na cestě za dospělostí. Oba hlavní hrdinové najdou lásku svého života, o kterou musí bojovat. Zároveň ale získávají i pracovní zkušenosti a rozvíjejí se tak na rovině profesionální. Ačkoli na to není kladen velký důraz, oba hrdinové rovněž rozvíjejí své společenské vztahy a zařazují se tak do společnosti. Současně s tím se také postupně přerušují jejich pouta k rodině. U Infanta dojde k tomuto vývoji nenásilně, jednoduše tím, jak dospívá. Se svou matkou ale vazby nikdy zcela nepřeruší. Maroušek se postaví proti celé své rodině, protože...
|
|
|
Postava ženy ve španělském románu v období frankismu
Sojáková, Tereza ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Fousek, Michal (vedoucí práce)
Cílem této diplomové práce je analýza ženských postav ve vybraných španělských románech z období frankismu. Žena jako předmět zkoumání nabízí množství interpretací, ať už z hlediska literárního či historického, tak psychologického nebo sociologického. Ve své práci se alespoň částečně snažíme postihnout všechny tyto aspekty. V první části se zabýváme historickým postavením ženy ve společnosti, především pak v období frankismu. V druhé části již věnujeme plnou pozornost ženě jako literární postavě. Po krátkém shrnutí historie ženských postav ve španělské literatuře se soustředíme na rozbor jednotlivých děl významných španělských spisovatelů. V závěrečné kapitole pak usilujeme o komplexní pohled na ženskou postavu v pojednávaných románech.
|
|
|
Vinné sklepy Vicenta Blasca Ibáñeze ve dvou českých překladech
Zajícová, Vlasta ; Fousek, Michal (oponent) ; Uličný, Miloslav (vedoucí práce)
Jméno španělského prozaika Vicenta Blasca Ibáeze bylo v Československu dvacátých let velmi dobře známo. Mezi lety 1919 až 1931 u nás vyšlo dvacet jeho děl, z nichž šestnáct přeložil Karel Vít-Veith. V té době byl Ibáez populárním autorem i v jiných zemích Evropy a také ve Spojených státech, kde jeho díla dosáhla velkého úspěchu. Žil a tvořil souběžně s Generací 98, ale jeho názory i umělecká metoda se od proudu osmadevadesátníků lišily. Pozdější tvorba tohoto spisovatele již ale nedosahuje kvalit jeho raných próz a bývá považována za úpadkovou. V naší práci se zabýváme konkrétně Ibáezovým románem La bodega a jeho dvěma překlady do češtiny. Dílo La bodega vyšlo v roce 1905 a patří do cyklu sociálních románů, jež spisovatel napsal mezi lety 1903 až 1905. Tehdy se v Ibáezově tvorbě nejvýrazněji projevovala kritika španělské společnosti, monarchie a církve. Tento román byl do češtiny přeložen dvakrát, poprvé Karlem Vítem-Veithem v roce 1927, podruhé Václavem Cibulou v roce 1956.
|
|
|
Narativní poetika románu La nieve del almirante Álvara Mutise
Pichrtová, Šárka ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Hlavním předmětem rozboru v této práci je román Admirálův sníh kolumbijského spisovatele Álvara Mutise. Přestože je dnes Álvaro Mutis zařazován mezi nejvýznamnější postavy současné hispanoamerické literatury (od roku 2001 je držitelem prestižní španělské Cervantesovy ceny), v českém prostředí jeho tvorba zatím není rozšířena, žádné z jeho děl doposud nebylo přeloženo. První kapitolu proto věnuji základním informaCÍm o životě a díle autora v kontextu kolumbijského literárního dění poloviny 20. století. Literární tvorba Álvara Mutise mne zaujala svou ambivalentní povahou v oblasti žánru, především pak přirozeností, s jakou propojuje svět poezie a výpravné tvorby, užívá prvků lyrických i epických a zachovává zároveň tematickou jednotu. Tento osobitý rys je i významnou součástí poetiky románu Admirálův sníh, považuji proto za vhodné v rámci této práce poukázat i na některé důležité aspekty autorovy poezie, která až do roku 1986 tvoří převážnou část autorovy literární tvorby. Ve druhé kapitole se proto zaměřuji na některé rysy spisovatelovy básnické činnosti, která zásadním způsobem ovlivňuje i jeho pozdější tvorbu románovou a je nezbytnou složkou pro její porozumnění. Třetí kapitola je rozborem poetiky románu Admirálův sníh, se zaměřením na postavu Námořníka Maqrolla, koncept času a prostor příběhu, a pokusem o...
|
|
|
Vnitřní monolog v díle Miguela Delibese
Mráčková, Blanka ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma vnitřního monologu v díle Miguela Delibese, neboť již na samém počátku mého seznámení se s díly a osobností spisovatele mě zaujala mistrná variabilita jeho technik, které mu byly vždy odpovídajícím prostředkem pro jeho ideové sebevyjádření. V té době jsem ještě netušila, jak složitá práce mě čeká v podobě rozplétání klubka nejednotných pojmů, termínů a subjektivních názorů literárních kritiků na věci, které mi připadaly zpočátku "tak jasné". Najednou jsem se ocida v centru tohoto klubka a začínala tušit, že než přistoupím k samotnému vnitřnímu monologu v díle M. Delibese, budu muset toto klubko rozmotat, ptát se nejdříve, čím se liší technika vnitřního monologu od ostatních technik, když má tolik podob a variant; položit si základní otázku, do jaké míry je vnitřní monolog opravdu monologem, když sama podstata myšlení je dialogická a vnitřní monolog z této podstaty vychází; ptát se po adekvátnosti této techniky jako prostředku ztvárnění "jiné" reality, která se někdy prezentuje jako objektivní, někdy naopak deklaruje svoji subjektivnost; klást si postupně otázky, které mě povedou až k samotnému cíli, k vnitřnímu monologu v díle Miguela Delibese. N a tyto otázky a na mnohé další se snažím odpovědět v první, teoretické části své práce. Vztahu monologu a dialogu se...
|
|
|
Aspekt postmodernismu v díle Maria Vargase Llosy
Juránková, Magda ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
Žijeme ve společnosti, která se označuje různými adjektivy: konzumní, masová, ludická, informační, postindustriální, postmoderní. Označení odkazují k jednotlivým charakteristikám současné společnosti. V práci pracuji s konceptem postmodernismu, jehož samotné označení je polemické. Vysvětluji, v čem spočívá polemika o postmodernismu, na základě teoretických děl Huyssena (2002), Harveyho (1998), Jamesona (1991, 1998), Baudril1arda (1987) a Hutcheonové (2002). Každý ze zmíněných autorů předkládá kritickou studii určitého aspektu postmodernismu a přispívá k diskusi o vztahu modernismu a postmodernismu, obecněji k diskusi o významu pojmu "postmodernismus". Se zmíněnými autory polemizuji. Zjednodušeně lze říci, že popisuji rysy současného umění a situaci v současné kultuře. Na úvod je třeba odlišit postmodernismus a postmodernitu. Postmodernismus se týká aspektů estetické reflexe povahy modernity. Kdežto postmodernita označuje vznik nového typu sociálního řádu, odlišného od instituCÍ modernity. (Giddens 1998: 46) Soustředím se na postmoderní literaturu, neboť tématem práce je postmodernismus a romány Mario Vargas Llosy. Soustředím se na aspekt postmodernismu v jeho dílech La tía Julia y el escribidor (1977) a EI hablador (1987). Uvádím i zvláštnosti sociálního a kulturního kontextu Latinské Ameriky, neboť do...
|
|
|
Postavy v románu Eleny Garro: Vzpomínky na budoucnost
Novotná Ouřadová, Dagmar ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Téma postava jejich vztahu k ostatním stavebním prvkům románu jsem si vybrala z několika důvodů. Podle mého názoru vděčí dílo Eleny Garro za svoji nadčasovost z velké části právě postavám. Spojením klasického hrdiny s postavou moderního románu vytváří postavy, které přesahují hranice jednoho díla a jedné epochy. Po hrdinech dávných bájí zdědily mytickou nesmrtelnost, z druhé linie se jim dostalo křehké poetiky moderní literární postavy. Toto spojení z nich dělá univerzální literární postavy, které díky svému bytostně lidskému rozměru dokáží oslovovat i naši současnost. Elena Garro stojí jako spisovatelka i jako žena na prahu nové doby. Ve svém díle podává svědectví o začátku nové epochy. Mexická společnost konce 20. let, do kterých je román zasazen, otevírá otázku vlastní identity a po letech cizí nadvlády hledá svoji vlastní cestu. Na pozadí magického příběhu hlavních hrdinek se odehrává drama společnosti, která stojí před svým přerodem. Elena Garro kritizuje šedé maloměšťáctví, sobectví a zaslepenost, které v jejich důsledku přirovnává k neomalenosti velkých historických gest. Mexiko prochází deziluzí z revolučních bojů a touŽÍ po zavedení pořádku. Starý systém přestává platit a nový ještě nenabyl jasných obrysů. Cítíme nostalgii po dobách minulých, ze které je však zřejmé, že již není cesty zpátky. V...
|
host ::
RSS.