|
|
Problematika umění ve veřejném prostoru v době normalizace na příkladu pražského metra
Němcová, Alice ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Czumalo, Vladimír (oponent) ; Rathouská Štroblová, Kateřina (oponent)
Tato disertační práce se zabývá problematikou umění ve veřejném prostoru v období normalizace na příkladu pražského metra. Prostředí metra si vyžádalo formální omezení výtvarných děl, která ho měla doplnit. Z bezpečnostních důvodů se výtvarná díla nesměla nacházet na nástupištích ani v příchozím středním tunelu a mohla se objevit pouze v prostorách vestibulů, veřejných pasáží či v uliční úrovni při východech ze stanice. Na jedné straně bylo pražské metro jasně politicky angažovaným projektem, zdůrazňujícím přátelské vztahy se Sovětským svazem jakož i klíčové zapojení sovětských odborníků pro existenci moderní dopravy v Praze. Na straně druhé ten samý projekt umožnil výtvarné realizace umělců, jejichž volnou tvorbu režim odmítal. V úvodu práce stručně shrnuji historii pražského metra a fenomén podzemní dopravy jako takový, následuje část věnovaná vlivu moskevského metra na pražské prostředí. Hlavní prostor je věnován výtvarnému generelu, okolnostem vzniku, posuzování, financování a realizování uměleckých děl v pražském metru. Tato část je rozdělena do sekcí věnovaných stanicím, jež byly po roce 1989 přejmenovány, reflexi historie a tvorbě životního prostředí, které tvořily důležité námětové linie výtvarného generelu. V závěrečné části se zaměřuji na vývoj plánování a dosavadní průběh výtvarné...
|
|
| |
|
|
Recepce a prosazování moderní architektury mimo centrum na příkladu Benešova a okolí
Chýlová, Lenka ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Bendová, Eva (oponent)
Diplomová práce je pojata jako monografie věnující se architektuře Benešova v první polovině dvacátého století. Důraz je kladen na recepci modernity a otázky spojené se vztahem centra a periferie. Po shrnutí vývoje architektury v Benešově jsou nastíněny dějiny české moderní architektury na příkladech z Benešova. Práce se dále soustředí na prosazování jednotlivých stylových vrstev moderní architektury v místním prostředí a pojednává monograficky přínos dvou vybraných osobností, Otakara Novotného a Aloise Mezery. Diplomantka se tímto pokouší rekonstruovat, jak jejich realizace ovlivnily místní stavební kulturu. V závěrečném shrnutí pak stanovuje specifika benešovské moderní architektury, které vyúsťují v obecnější odpovědi na otázky exponované v úvodu. Klíčová slova architektura 20. století, Benešov, regionální architektura, Otakar Novotný, Alois Mezera, Marcel Dusil, František Scharf
|
|
|
Zobrazování biblických námětů v českém umění ve 40. a 50. letech 20. století
Frídlová, Klára ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Diplomová práce se zabývá tématem zobrazování novozákonních a starozákonních motivů v českém výtvarném umění ve 40. a 50. letech 20. století, jež jsou dále sledovány ve dvou časových liniích. První mapuje období od počátku druhé světové války do roku 1948, druhá časová linie sleduje období od roku 1948 do roku 1960. Text se pokouší o zachycení biblických motivů, které se ve sledovaném období objevovaly v dílech umělců nejčastěji, se snahou o reflexi jejich výběru konkrétním autorem. Pozornost je tak věnována umělcům, pro které znamenaly náboženské motivy celoživotní inspiraci, i výtvarníkům, pro něž tato tematika představovala krátký úsek v jejich tvorbě. Klíčová slova biblické náměty, Starý zákon, Nový zákon, ukřižování
|
|
|
Graffiti a jeho "prostor" - graffiti v kontextu prostoru, města a architektury
Levý, Martin ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Půtová, Barbora (oponent)
Graffiti a jeho "prostor" - graffiti v kontextu prostoru, města a architektury V práci se zabýváme podrobnější analýzou fenoménu graffiti. Pokusili jsme se analyzovat daný jev v kontextu městského prostředí, lépe řečeno velkoměstského prostředí. Domníváme se totiž, že fenomén graffiti je s charakterem velkoměstského prostoru spjat. Bez kontextu "moderního prostoru" lze totiž fenomén graffiti těžko charakterizovat. Rozšiřujeme zde další argumenty a teze nastíněné v předchozí práci. Prostor místa a ne-místa. Analyzujeme graffiti z hlediska "nevizuality", jazyka, textu a komunikace. V neposlední řadě hledáme další argumenty pro možnou akceptaci v oblasti výtvarného umění. Naše analýza nás dovedla k názoru, že graffiti je fenomén s více funkcemi. Kde jeho vizualita je pouze jedna funkce z celého trsu dalších charakteristik a funkcí v rámci kultury a subkultury. Použitá literatura Augé, M.: Antropologie současných světů, Brno, Atlantis 1999 Augé, M.: Non-places: introduction to an antropology of supermodernity, London, Verso 1995 Baudrillard, J.: Kool Killer, or The Insurrection of Signs, in Symbolic Exchange and Death, London, Theory, Culture & Society and Sage Publications 1993 Belting, H.: Konec dějin umění, Praha, Mladá fronta 2000 Berger, J.: O pohledu, Praha, Agite/Fra 2009 Bergson, H.: Smích, Praha, Naše...
|
|
|
Pražská a florentská neorenesanční architektura
Boháčová, Kateřina ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Hoftichová, Petra (oponent)
Návrat k architektonickým slohům minulosti byl způsoben rozporuplností doby, která vnímala minulost jako něco dokonalého a nedostižného, ale zároveň se od toho distancovala. Architektura napomohla tomu, aby lidé překonali jakousi propast mezi dobou před průmyslovou revolucí a po ní. Dobou, kdy se člověku změnil způsob jeho dosavadního života. To, že měl kolem sebe z technického hlediska moderní stavby, které odkazovaly na minulost, mu mohlo dávat pocit, že žije zároveň v minulosti i přítomnosti. Tato práce má za cíl uchopit neorenesanční architekturu v kulturně-historickém kontextu 19. století, a tak alespoň částečně odhalit její propojení s tehdejší společností, jejími myšlenkami, hodnotami, schopnostmi vyrovnávat se se změnami, ale také najít momenty vedoucí k návratu k renesančnímu období. Snaží se ukázat jak kritické tak obdivné pohledy na historizující, tedy i neorenesanční architekturu, které se až v posledních letech dostalo jisté revalvace. Její první část nastiňuje historickou a kulturní situaci 19. století v obou zemích proto, aby bylo snazší pochopit ideové zdroje neorenesance. Představuje názory odborné veřejnosti na problematiku historismu, který byl a je vyzdvihován i zatracován. Přitom se zaměřuje na Prahu a Florencii. Snaží se odkrýt důvody, proč byla právě renesance v těchto zemích tolik...
|
|
|
Nomádi moderní doby
Kropáčková, Linda ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Matějů, Martin (oponent)
Předmětem této diplomové práce Je kulturně-sociální analýza fenoménu nomádství promítnutého na pozadí jednoho z proudů současné alternativní kultury soustředěné kolem hudebního stylu freetechno a myšlenky polokočovného života. Na následujících stránkách sleduji, jak se význam pOjmu nomádství proměňoval v průběhu lidské existence a jak se tento princip projevuje v současnosti. Od popisu komunit tradičních nomádů přes novodobé kočovníky k obyvatelům měst se téma práce přesouvá k otázce, zdali lze pozorovat návrat archaických kmenových hodnot nebo zda se jedná pouze o jednu z podob spotřebního chování a vyhraněného individualismu.
|
|
|
Kulturologická reflexe architektonického rozvoje Paříže
Kozel, Petr ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Ortová, Jitka (oponent)
V soucasnosti vice nez polovina lidf poprve v historii lidstva zije v urbanizovanem prostredf. Soucasny Clovek modernou osvobozeny ze vsech vazeb tradicnf spolecnosti se tez znatelne odpoutal ze sveho prostredf tfm, ze mu prestal rozumet. Architektonicky ztvarneny prostor, jakozto majoritnf zastupce soucasneho lidskeho zivotnfho prostredf prestal s Clovekem srozumitelne komunikovat. Lze ovsem toto tvrzenf postavit i opacne, Clovek v soucasnosti zahlceny informacemi prestal vyvfjet snahu 0 zfskavanf informad podstatnych, mezi ktere bezesporu pochopenf okolnfho sveta a starost 0 nej nalezl. Architektura a jejf esteticky a ontologicky vliv zaCfna opravdu u jednotlivce doma tfm, jak a v cem bydlf, a pokracuje do vsech sfer lidskeho zivota. Na zaklade pochopenf sve zivotnf niky muze Clovek pochopit svet. Na predchazejfdch strankach se objevily dYe roviny lidskeho prostredf: spolecny, verejny prostor na prfkladu prostoru Les Halles a jednotlivou budovu, obytny dum Bois-Le-Pretre. Jsou to prfklady prfstupu, ktere se snazf 0 zlepsenf podmfnek lidske existence tfm, ze chapou lidskou bytost jako komplexnf jev a ne pouze parciatne jako uzivatele, chodce, zakaznfka ad. Parfz jako modelove post-industrialnf velkomesto, toto hlavnf mesto 19. stoletf receno s Walterem Benjaminem, se ve svem vyvoji potykala s mnozstvfm...
|
|
|
Ženy skupiny UB 12 v kontextu dobové české kultury
Štroblová, Kateřina ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Hoftichová, Petra (oponent)
Doba let 1948 - 1968 byla v Československu plná historických zvratů a událostí. I spo1ečensko - kultumí scéna procházela v tomto období důležitými proměnami. Od represí let padesátých přes "zlatá šedesátá" k normalizačním letům sedmdesátým; to vše ve stínu komunistické totality. Vedle oficiálního umění pod diktátem socialistického realismu se zde projevovaly i tendence protikladné, zprvu navazující na předválečnou modemu a avantgardu. Po prosazení zrušení zákazu uměleckých skupin se umělci začali sdružovat do nejrůznějších uskupení, ať na základě přátelských vztahů či společných uměleckých názorů. Jednou z takových skupin byla i UB 12, založená roku 1959. Uskupení nebylo generačně jednotné, pojítkem kromě vzájemných vztahů byl vedle obdivu k francouzské kultuře a umění také příklon některých členů k tzv. poetice všedního dne. UB 12 ukončila svou činnost po roce 1968. Přestože skupina nebyla umělecky příliš jednotná a neměla ani společný manifest (což často vedlo k jejímu hodnocení jako průměmé či nevýrazné), zaujala v českém umění významné místo. Mnozí členové UB 12 (Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová) jsou dnes považováni za jedny z nejvýraznějších uměleckých osobností českého umění druhé poloviny dvacátého století. Hlavní částí práce jsou portréty ženských členek skupiny UB 12- Věry...
|
|
|
Neorenesanční architektura v Praze a Florencii v kulturně-historickém kontextu 19. století
Boháčová, Kateřina ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Hoftichová, Petra (oponent)
Návrat k architektonickým slohům minulosti byl způsoben rozporuplností doby, která vnímala minulost jako něco dokonalého a nedostižného, ale zároveň se od toho distancovala. Architektura napomohla tomu, aby lidé překonali jakousi propast mezi dobou před průmyslovou revolucí a po ní. Dobou, kdy se člověku změnil způsob jeho dosavadního života. To, že měl kolem sebe z technického hlediska moderní stavby, které odkazovaly na minulost, mu mohlo dávat pocit, že žije zároveň v minulosti i přítomnosti. Tato práce má za cíl uchopit neorenesanční architekturu v kulturně-historickém kontextu 19. století, a tak alespoň částečně odhalit její propojení s tehdejší společností, jejími myšlenkami, hodnotami, schopnostmi vyrovnávat se se změnami, ale také najít momenty vedoucí k návratu k renesančnímu období. Snaží se ukázat jak kritické tak obdivné pohledy na historizující, tedy i neorenesanční architekturu, které se až v posledních letech dostalo jisté revalvace. Její první část nastiňuje historickou a kulturní situaci 19. století v obou zemích proto, aby bylo snazší pochopit ideové zdroje neorenesance. Představuje názory odborné veřejnosti na problematiku historismu, který byl a je vyzdvihován i zatracován. Přitom se zaměřuje na Prahu a Florencii. Snaží se odkrýt důvody, proč byla právě renesance v těchto zemích tolik...
|
host ::
RSS.