|
|
The Czechoslovak church policy in the normalization era 1968/73-1989. From the documents of the Secretariat for the matters of churches of the Ministry of culture of Czech Socialist Republic
Čadek, Štěpán ; Cuhra, Jaroslav (advisor) ; Plachý, Jiří (referee)
K tematice státní církevní politiky jsem se dostal po cestě, která měla svůj počátek ve studiu stranické periodické publicistiky, už tehdy se zaměřením na přinejmenším ideologické, zejména však náboženské otázky. V pojetí komunistické ideologie, jak o tom psal např.Karel Skalickýl, jsou totiž otázky vlastní ideologické propagandy a pozornosti věnované náboženské tématice spojitými nádobami, kde primárním zákonem je vztah vzájemné náhrady, tedy kde vyklizuje pole či ztrácí jedna z ideologií, tam se pokouší uspět ta druhá. Je třeba ponechat stranou fakt, že v souboji o duši řadového občana nemohla ani jedna ze stran získat skutečně majoritní ideologickou převahu v zemi. Pod komunistickým útlakem to byli sice křesť ané všech konfesí, kdo se stal trvale morálním vítězem tohoto boje, rozšiřovalo se tu však, a dodnes zůstává, velké procento lhostejných, těch bez vyznání či ateistů, které mohly, pokud se tak stalo, na jednu či druhou stranu fronty přivést více méně světské motivy, ať už byla motivace jakákoli. Výše zmíněný autor také dobře komentoval vztah komunistů k vlastní ideologii, kterou trefně, a ne bez alespoň kusu pravdy, nastínil jako jistý druh konfese, víry, náboženství. Když pojmeme jejich "vyznání" takto, snáze pochopíme, proč považovali věřící občany a především jejich duchovní vůdce obecně - a opět...
|
|
|
The action of the Secretariate for the church affairs in selected sectors in the regions of he ČSR in the normalization era
Čadek, Štěpán ; Cuhra, Jaroslav (referee) ; Rychlík, Jan (advisor)
Primatily on regional character of the (comunist) state church policy focused works you are handing, depicts also the work routine of the church secretaries (CT), who were in the Czech socialistic republik (ČSR) of the normalization era (1969 - 1989) the ones responsible for every step in that sector. Every branch of the state administration has, obviously, its hierarchical structure and in this case we are talking about the department of Ministry of the culture, who se name was The Secretariate for the church (or ecclesiastical) affairs, shortly called SPVc. This bureaau had its deputies by the regional and district state administration, the regional called KNV (regional national comittee), the district ones by the name were ONV (district national comittee). These deputies were profesionally known as referents, also referent for church affairs, but oficially named as was mentioned above, in distinction level as OCT (district) or KCT (region). CT, as we should say, can be seen like an base unit for the supervision above the churches. For this work OCT depended on small army of agents, whose information were so important for the "inner sight" in the actions of the common priests (the reprezentatives - bishops, seniors and so on were still watched by agent s of the secret police and the most prominent of them...
|
|
|
The Czechoslovak church policy in the normalization era 1968/73-1989. From the documents of the Secretariat for the matters of churches of the Ministry of culture of Czech Socialist Republic
Čadek, Štěpán ; Plachý, Jiří (referee) ; Cuhra, Jaroslav (advisor)
K tematice státní církevní politiky jsem se dostal po cestě, která měla svůj počátek ve studiu stranické periodické publicistiky, už tehdy se zaměřením na přinejmenším ideologické, zejména však náboženské otázky. V pojetí komunistické ideologie, jak o tom psal např.Karel Skalickýl, jsou totiž otázky vlastní ideologické propagandy a pozornosti věnované náboženské tématice spojitými nádobami, kde primárním zákonem je vztah vzájemné náhrady, tedy kde vyklizuje pole či ztrácí jedna z ideologií, tam se pokouší uspět ta druhá. Je třeba ponechat stranou fakt, že v souboji o duši řadového občana nemohla ani jedna ze stran získat skutečně majoritní ideologickou převahu v zemi. Pod komunistickým útlakem to byli sice křesť ané všech konfesí, kdo se stal trvale morálním vítězem tohoto boje, rozšiřovalo se tu však, a dodnes zůstává, velké procento lhostejných, těch bez vyznání či ateistů, které mohly, pokud se tak stalo, na jednu či druhou stranu fronty přivést více méně světské motivy, ať už byla motivace jakákoli. Výše zmíněný autor také dobře komentoval vztah komunistů k vlastní ideologii, kterou trefně, a ne bez alespoň kusu pravdy, nastínil jako jistý druh konfese, víry, náboženství. Když pojmeme jejich "vyznání" takto, snáze pochopíme, proč považovali věřící občany a především jejich duchovní vůdce obecně - a opět...
|
guest ::
