|
Příjem k hospitalizaci, potřeby nemocného a ošetřovatelská péče
ROSOLOVÁ, Tereza
Bakalářská práce Příjem k hospitalizaci, potřeby nemocného a ošetřovatelská péče je rozdělena na část teoretickou a praktickou.V teoretické části analyzujeme, co jsou to potřeby, jejich rozdělení. Ošetřovatelskou péči její formy a metody. Ambulantní a lůžkový příjem, z pohledu pacienta a z pohledu sester. Tyto skutečnosti jsou dále porovnávány na chirurgickém a interním oddělení. Tato problematika je hlavním tématem této bakalářské práce.Praktická část zahrnuje kvalitativní metody technikou nestandardizovaného rozhovoru a technikou pozorování pomocí záznamového archu jak u pacientů, tak i u sester chirurgického a interního zaměření.Nejprve jsme připravili 20 otázek směřujících k našemu tématu, které byly aplikovány u 10 respondentů, z toho 5 chirurgických a 5 interních. Polovina otázek se týkala pacientů, kteří čekali, nebo již měli hotový ambulantní příjem na chirurgickém nebo interním oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Druhá polovina otázek směřovala na problematiku lůžkového příjmu, který pacienti absolvovali. Z toho 2 otázky byly kladeny sestrám, které se o pacienta staraly jak na ambulanci, tak na lůžkovém oddělení.Cílem práce bylo zjistit, jakými informacemi nemocní disponují při přijetí k hospitalizaci. Druhým cílem bylo zmapovat časový úsek od doby přijetí v ambulantní složce po uložení na lůžko. Třetím cílem bylo zmapovat, které potřeby nejsou saturovány při příjmu nemocného na oddělení. Čtvrtým cílem bylo zmapovat, s jakými nejčastějšími problémy se setkávají sestry při příjmu nemocného na lůžkovou část oddělení, v souvislosti s poskytovanou ošetřovatelskou péčí.Mezi respondenty výzkumu vyplynulo, že většina pacientů nemá konkrétní informace o přijetí.Časový úsek od doby přijetí v ambulantní složce po uložení na lůžko se pacientům jeví jako přijatelný, i když většinou čekali na ambulanci hodinu a někdy i déle. Co se týče potřeb, všichni pacienti až na dvě výjimky měli potřeby saturované.Setry se nejčastěji při příjmu nemocného na lůžkovou část oddělení setkávají s agresivními pacienty, pod vlivem alkoholu, špatnou spoluprácí s rodinou, podepisování negativního reversu, špatnou komunikací s ambulantními sestrami a komunikačními bariérami.
|
| |
| |
| |
| |
|
Role sestry v proktologické ambulanci
ŠULCOVÁ, Jana
Teoretická východiska: Problematika onemocnění v rektální a anální oblasti má zvyšující se tendenci. Především tedy hemoroidální onemocnění, kterému jsme se věnovali v bakalářské práci. Dnes toto onemocnění řadíme mezi civilizační choroby a trpí jim nejméně 37 % dospělé populace. Ambulantní chirurgie zahrnuje širokou škálu léčebných postupů od konzervativní léčby, až po semiinvazivní léčbu. Semiinvazivní léčba je klienty dobře snášena a může pomoci až 90 % klientů. Bakalářská práce se zabývá specifikem práce sestry v proktologické ambulanci. To se týká témat, jako jsou vyšetření stolice, základní endoskopické metody, komunikace a informovanost klienta v oblasti životního stylu. Základní teoretická východiska práce popisují také hemoroidální onemocnění. Seznamují nás s problematikou příčin vzniku hemoroidálního onemocnění, nejčastějšími projevy a dostupnou léčbou hemoroidálního onemocnění. Cíle práce: Do praktické části této bakalářské práce jsme vstoupili se dvěma vytyčenými cíli. Prvním cílem bylo zjistit specifika práce sester v proktologické ambulanci. Druhým cílem bylo zmapovat, jak sestry v proktologických ambulancích informují pacienty o životním stylu. K těmto cílům jsme si položili dvě výzkumné otázky. První výzkumná otázka se zabývá tím, jaká jsou specifika práce sester v proktologické ambulanci. Druhá výzkumná otázka se věnuje podávání informací sester o životním stylu pacientům v proktologické ambulanci. Metodika: Pro bakalářskou práci jsme se rozhodli zvolit formu kvalitativního výzkumu za pomoci polostrukturovaného rozhovoru se všeobecnými sestrami pracujícími v proktologických ambulancích. Rozhovory probíhaly v období od 28. 2. 2014 do 15. 3. 2014 v pěti proktologických ambulancích z různých měst, a to v Českých Budějovicích, Písku, Strakonicích, Jindřichově Hradci a Třemošné u Plzně. Výzkumný soubor tvořilo šest sester, které pracují v proktologických ambulancích. Rozhovory byly se souhlasem všeobecných sester nahrávány na nahrávací zařízení. Následně byly získané údaje zpracovány do kategorizačních skupin, které byly analyzovány. V rozhovorech byly dány otázky předem připravené, které byly v průběhu rozhovoru doplněny o podotázky. Rozhovor jsme rozdělili do pěti oblastí: Identifikační otázky, úloha sestry, vyšetřovací metody, doporučení a informace o životním stylu. Výsledky: Výsledky poukazují na to, jaká jsou specifika práce sester v proktologické ambulanci. Zjistili jsme, že úkolem všeobecné sestry pracující v proktologické ambulanci je příprava speciálních instrumentů a potřebných pomůcek při endoskopickém vyšetření. Dále pak asistence lékaři při vyšetření a léčebných metodách Baronova ligatura a Hemoron a také manipulace s přístroji na pracovišti, prováděná hygienická opatření, agenda spojená s provozem a vedení dokumentace. V dalších oblastech rozhovoru všeobecné sestry uváděly odběry biologického materiálu a to především odběr krve, odběr stolice a odběr biologického materiálu na histologické vyšetření. Příprava klienta na endoskopické vyšetření, komunikace a zajištění intimity při vyšetření. Dále jsme zjistili, že více než polovina všeobecných sester dbá na psychickou přípravu klienta na rektoskopické vyšetření, ale výsledky odhalily také slabá místa. Více než polovina sester ve sledovaném souboru uvedla, že před anoskopickým vyšetřením neinformují klienta o přípravě na vyšetření. Pouze necelá třetina výzkumného souboru uvedla, že informuje klienta o vyprázdnění přirozenou cestou před vyšetřením. V problematice podávání informací o životním stylu pacientům v proktologické ambulanci jsme došli k závěru, že všeobecné sestry se snaží informovat klienta v oblastech pohybové aktivity, hygienické péče, vhodných i nevhodných potravin a to dostatečně, i když uvádějí, že mají velice málo času. Proto kladou důraz na ty nejdůležitější informace.
|
|
Ošetřovatelská péče o operační pole před operací a po operaci
KRATOCHVÍLOVÁ, Michaela
Teoretická východiska Příprava operačního pole je důležitou součástí každé předoperační přípravy. Samotnou operační přípravu nelze před operačním výkonem ošidit. Ve většině případů bez důkladné operační přípravy lékař neprovede operační výkon. Výjimkou jsou urgentní operační výkony, u kterých se zajišťuje pouze ta nejzákladnější příprava před operací. Vlastní předoperační přípravu rozdělujeme na dlouhodobou, krátkodobou a bezprostřední. Do krátkodobé předoperační přípravy zahrnujeme i přípravu operačního pole. Důkladná a správně provedená příprava operačního pole snižuje vnik pooperačních komplikací spojených s operační ránou. K předcházení pooperačních komplikací slouží následná pooperační péče. Tato péče je zaměřena na kontrolu aktuálního zdravotního stavu klienta po operačním výkonu, ale také na kontrole operační rány a jejího krytí. Tyto kontroly jsou jak povinností sestry, tak i povinností lékaře. V tomto raném pooperačním období je klient přijat na standardní lůžkový pokoj, nebo na pooperační pokoj. V případě vzniku komplikací během operačního výkonu je klient přijat na oddělení JIP nebo ARO. Cíle práce Cílem práce bylo zmapovat rozdíly v předoperační přípravě operačního pole na odděleních chirurgického typu a zjistit rozdílnost přípravy operačního pole před plánovaným a urgentním výkonem. Dále také zjistit zda sestry provádějí předoperační a pooperační péči o operační pole správně. K těmto cílům byly zvoleny tyto otázky: Jaké jsou rozdíly v předoperační přípravě operačního pole na odděleních chirurgického typu? Jaký je rozdíl přípravy operačního pole před plánovaným a urgentním výkonem? Jak provádějí sestry předoperační a pooperační péči i operační pole? Použité metody K získání potřebných informací byla zvolena kvalitativní forma výzkumného šetření pomocí hloubkových rozhovorů, metodou dotazování a následném pozorováním respondentek. Pozorování bylo provedeno metodou skrytého pozorování. Respondentkami byly sestry z urologického a chirurgického oddělení, z nemocničního zařízení na Vysočině. Sběr dat byl proveden od února do března 2014. Získaná data byla dále analyzována metodou otevřeného kódování. Výsledky Následně přepsané rozhovory a pozorování byly podrobeny důkladné analýze dat, metodou tužka a papír, otevřeným kódováním. Z celkové analýzy dat posléze vzniklo pět kategorií: Předoperační příprava před plánovaným operačním výkonem, Předoperační příprava před akutním a urgentním operačním výkonem, Příprava operačního pole, Péče o operační ránu po operaci, Zdravotnická dokumentace. Závěr Z výzkumu vyplývá, že o celkové předoperační a pooperační péči mají sestry velké povědomí. Zarážející je však fakt, že během poskytování této péče velmi kolísá dodržování zásad bariérové péče a intimity klienta. Závěr této práce by měl směřovat především ke zdokonalení předoperační a pooperační péče o klienta a k odstranění zjištěných nedostatků v poskytované ošetřovatelské péči. Praktickým výstupem této bakalářské práce bude článek v odborném sesterském časopise.
|
|
Výsledky vysokodávkované chemoterapie s podporou periferních kmenových buněk u pacientůs mnohočetným myelomem: zkušenosti centra. Srovnání jednotlivých léčebných postupů
Mecl, Jan ; Špička, Ivan (oponent) ; Kořen, Jan (vedoucí práce)
Při terapii MM se využívá separace kmenových buněk nemocného, a jejich následný převod po vysokodávkované chemoterapii, tzv. autotransplantace (ASCT - Autologuous Stem Cell Transplantation). Ke zmnožení periferních kmeňnových buněk před jejich separací slouží mobilizace resp. stimulace podáním cytostatik, jako cyklofosfamid (CFA) nebo jejich kombinací (např. režim IVE -ifosfamid, vepesid, epirubicin) spolu s růstovým faktorem G - CSF (granulocyte - colony - stimulating factor). ASCT může být jednoduchá nebo opakovaná, podle výsledného efektu, resp. standardních protokolů používaných v různých centňrech. Mým úkolem je porovnat různé typy separací kmenových buněk z hlediska úspěšnosti zmnožení kmenových buněk a z hlediska časové náročňnosti separací. Jinými slovy porovnat reakce pacientů na mobilizaci a na náňslednou autotransplantaci kmenových buněk. K separaci kmenových buněk byl použit separátor COBE Spectra schopný separovat plnou krev na její jednotlivé komponenty. K autotransplantaci byla použita standardní metoda. Pracovní skupinou bylo 167 nemocných s mnohočetným myelomem, u kterých jsem porovnával jak typ a délku jednotlivých separací a výtěžek CD 34+ buněk (jednoho z hlavních typů kmenových buněk), tak výsledky terapie jednoduché autotransplantace 1ASCT a opakované 2ASCT. Práce prokázala, že...
|
| |
| |
host ::
