| |
|
Porovnání sekvenčních variant genů pro biotransformační enzymy u různých typů karcinomů
Turková, Lucie ; Tavandzis, Spiros (oponent) ; Bóday, Arpád (vedoucí práce)
Biotransformační aparát a jeho kapacita hrají významnou roli ve vyrovnávání se s environmentálními faktory negativně působícími na buněčné struktury. Enzymy účastnící se tohoto procesu jsou v závislosti na genech, které je kódují, různě účinné. Cílem práce bylo srovnat frekvence konkrétních polymorfismů vybraných genů u nádorových skupin pacientů a u zdravých kontrol. Sledovanými polymorfismy byly null genotypy genů pro glutathion-S transferázu M1 a T1 a inzerce TA dinukleotidu v promotorové sekvenci genu pro UDP-glukuronosyl transferázu 1A1. Nádorových skupin, kde byly tyto polymorfismy sledovány, bylo celkem šest - kolorektální karcinomy, karcinomy plic, prostaty, prsu, pankreatu a hlavy a krku. Celkem byly zmíněné polymorfismy vyšetřeny na 1 118 pacientech a 470 zdravých kontrolách. Kontrolní skupiny byly dvě - první obecná a druhá speciální, do které byli zařazeni pouze zdraví jedinci starší šedesáti let bez výskytu nádorového onemocnění u jejich nejbližších příbuzných. Gilbertův syndrom (GS), jehož příčinou je homozygotní inzerce TA dinukleotidu v sekvenci TATA boxu promotorové oblasti UGT1A1, má za následek zvýšenou hladinu celkového bilirubinu v krvi. Cílem bylo ověřit, zda má bilirubin protektivní účinek proti vzniku nádorového onemocnění. Bylo očekáváno, že frekvence Gilbertova syndromu, jakožto protektivního faktoru, bude u nádorových skupin statisticky významně nižší než u zdravých kontrol. Tato hypotéza se potvrdila pouze u pacientů s nádorem prsu (frekvence GS 10,0 %) a u pacientů s nádory pankreatu (frekvence GS 11,1 %). V kontrolní skupině I byla frekvence GS 16,0 %, v kontrolní skupině II pak 15,4 %. U ostatních nádorových skupin byla sice frekvence GS vždy nižší oproti kontrolním skupinám, ne však statisticky významně. Null genotyp genu pro GSTM1 byl v kontrolní skupině I zjištěn u 50,4 % jedinců, v kontrolní skupině II u 55,3 % jedinců. Žádná z nádorových skupin nevykazovala statisticky vyšší frekvenci výskytu tohoto null genotypu. U pacientů s nádory plic (37,4 %) a pankreatu (39,3 %) byla naopak frekvence statisticky významně nižší. Deficience enzymu glutathion-S transferázy M1 tak dle těchto výsledků nemůže být považována ve studovaných skupinách za rizikový faktor pro vznik nádorového onemocnění. Null genotyp genu pro GSTT1 nebyl identifikován v žádné z kontrolních skupin, ve skupině s nádory prsu a prostaty byl pak identifikován pouze v jednom případě. Statisticky významně vyšší frekvence null genotypu byla pozorována u pacientů s kolorektálním karcinomem (9,7 %), karcinomem plic (17,2 %), karcinomem pankreatu (3,0 %) a karcinomem hlavy a krku (15,9 %). V těchto nádorových skupinách tak lze deficienci glutahion-S transferázy T1 považovat za rizikový faktor pro nádorovou transformaci buněk. Pro další potvrzení této hypotézy by však bylo vhodné provézt vyšetření na větší skupině pacientů, zejména pak u nádorů hlavy a krku, plic a pankreatu.
|
|
Role proteinů tepelného šoku v patogenezi leukémie
Kopřivová, Olga ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
(Abstrakt) Některé z proteinů tepelného šoku (Hsp), např. inducibilní forma Hsp70, jsou exprimovány na povrchu nádorových buněk. Vysoká exprese Hsp se odráží ve vlastnostech nádorových buněk, jako je schopnost progrese, metastazování a odolnost vůči apoptóze. Otázkou zůstává, zda genová exprese Hsp koreluje s expresí povrchovou. Cílem mé práce bylo porovnat povrchovou a genovou expresi Hsp70 a sledovat genovou expresi některých dalších Hsp proteinů (Hsp27, Hsp60, Hsp90 a HspBP1) u leukémie. Výzkum byl proveden na buněčných liniích získaných z leukemických blastů pacientů s akutní myeloidní leukémií: UoC-M1, HL-60, OCI/AML3, THP-1, HU-3 a TF-1, které byly kultivovány in vitro. Povrchová exprese Hsp70 byla zjišť ována pomocí průtokové cytometrie a genová exprese jednotlivých Hsp byla studována pomocí RT-PCR v reálném čase. Bylo zjištěno, že vysoká povrchová exprese Hsp70 nekoreluje s expresí genovou v důsledku negativní zpětné vazby, uplatňující se při regulaci exprese Hsp. Genová exprese Hsp27 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, nejvíce pak u linie THP-1. Genová exprese Hsp60 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, mezi jednotlivými liniemi nebyly výrazné rozdíly v expresi. Genová exprese Hsp90 byla nejméně zvýšená oproti...
|
|
Role reduktas v nádorovém onemocnění.
Škarydová, Lucie ; Wsól, Vladimír (vedoucí práce) ; Hodek, Petr (oponent) ; Bílková, Zuzana (oponent)
Souhrn Redukčním enzymům byla dlouhou dobu věnována pouze malá pozornost, ale dnes už je jasné, že jsou významnou součástí endogenního metabolismu a také první fáze biotransformace xenobiotik. Důležitou skupinou redukčních enzymů jsou karbonylreduktasy, které se řadí do dvou nadrodin - dehydrogenasy/reduktasy s krátkým řetězcem (SDR) a aldo-ketoreduktasy (AKR). Jejich role v nádorovém onemocnění je dnes intenzivně studována a lze říct, že jejich působení v nádorovém onemocnění lze principiálně rozdělit do dvou oblastí. Bylo zjištěno, že významnou roli hrají karbonylreduktasy v hormon-dependentních nádorových onemocněních prsu, endometria a prostaty. Pro tyto nádory jsou růstovými faktory aktivní estrogeny respektive androgeny, dochází tak ke zvýšenému dělení buňky a tedy i zvýšené možnosti vzniku mutací v důležitých genech, které mohou vyústit v nádorové bujení. Právě karbonylreduktasy se spolu s dalšími enzymy (jako např. aromatasou) podílí na vzniku aktivních pohlavních hormonů, proto může být jejich inhibice důležitým cílem léčby tohoto typu nádorů. Nicméně je nutné určit, které enzymy jsou klíčové pro tvorbu těchto růstových faktorů v jednotlivých typech hormon-dependentních nádorů. Vedle hormon-dependentních nádorů se karbonylreduktasy uplatňují také u nádorových onemocnění, kde hormony jako růstové...
|
|
Charakterizace cystatinu z klíštěte \kur{Ixodes ricinus}
PERNER, Jan
In numerous organisms, proteases and their proteinaceous inhibitors constitute a major defence mechanism. As vectors are in constant touch with pathogens their proteolytic activity is of crucial importance. In Ixodes ricinus (IR), the main vector of Lyme disease in Europe, the midgut cells process bloodmeal particles as well as provide a major barrier to a pathogen invasion. Tick salivary secretion plays a indispensable role in both bloodmeal completion and inadvertant pathogen transmission. This thesis describes 3 IRcystatins, cysteine protease inhibitors, using standard biochemical and molecular protocols. Moreover, this work provides evidence that cystatin 3 is likely to be involved in gut processes. This study also highlights recent knowledge on tick physiology during blood-feeding.
|
|
Využití Pd-katalyzovaných reakcí v syntéze laktonů
Šnajdr, Ivan ; Pour, Milan (vedoucí práce) ; Kotora, Martin (oponent) ; Opletalová, Veronika (oponent)
V ramci teto disertačni prace byla vyvinuta metodika připravy 3,6- disubstituovanych pyranonů a bylo připraveno 15 finalnich laktonů, u kterych byla pote zkoumana jejich cytostaticka a antifungalni aktivita. Kličovymi kroky připravy latek byla Yamaguchi-Hiraova alkylace, hydroaluminace nasledovana jodaci a Pd-katalyzovana karbonylativni laktonizace. Žadna z cilovych latek nevykazovala cytostatickou ani antifungalni aktivitu, což je vzhledem k vyznamne antifugalni aktivitě butenolidovych analogů překvapive. V dalši časti je popsan vyvoj syntezy 3-monosubstituovanych pyranonů. Vyvinuty postup využiva jako vychozi latky 5,6-dihydro-2H-pyran-2-onu, ktery je v dalšim kroku převeden na 3-jod-5,6- dihydro-2Hpyran- 2-on. Kličovym krokem je pak nasledny Pd-katalyzovany Suzukiho coupling. V posledni časti je popsana připrava několika derivatů α- a β-substituovanych-γ- alkylidenpentenolidů. Cilove latky se vyznačovaly vyznamnou cytostatickou aktivitou (IC50 < 5 μmol/L) vůči všem testovanym nadorovym liniim (CCRF-CEM, HeLa S3, HT 29, HL 60, L 1210).
|
|
Studium fotodynamického jevu na buněčných liniích melanomu
KOLÁČKOVÁ, Zdeňka
Fotodynamická terapie (PDT) je léčebná metoda kombinující použití fotodynamicky aktivní látky a světla za přítomnosti kyslíku. Rozšiřuje možnosti léčby nádorových a nenádorových onemocnění, doplňuje tak chirurugickou léčbu, radioterapii, chemoterapii a imunoterapii. Podstatou PDT je zvýšená akumulace fotosenzitivní látky v patologickém ložisku. Následné ozáření světlem vhodné vlnové délky navodí fotodynamické reakce, které vedou ke vzniku reaktivních forem kyslíku a k biologické odpovědi, vedoucí k poškození nádorových buněk. Výsledný efekt je závislý na typu sensitizeru, jeho koncentraci v cílové tkáni a použitém zdroji záření. Cílem práce je ověření fotodynamických vlastností nově vyvíjené fotodynamicky aktivní látky ftalocyaninu ClAlPcS2 a možností jejího využití pro navození fotodynamického jevu v buňkách melanomu. Vlivem absorpce světla dochází v sensitizeru ke vzniku excitovaných stavů, a dále pak excitovaná forma sensitizeru reaguje přímo se substrátem za vzniku volných radikálů substrátu nebo dochází k transferu energie z sensitizeru na kyslík a ke vzniku vysoce reaktivní singletové formy kyslíku. Volné radikály, především radikály lipidických složek buněčných membrán, jsou příčinou destrukce nádoru. Úspěšnost PDT závisí nejen na typu sensitizeru a hladině kyslíku v nádorové buňce, ale také na použitém světelném zdroji. Jako zdroj záření byly použity luminiscenční diody (LEDs). Tvorba ROS po PDT byla detekována pomocí fluorescenčních značky CM-H2DCFDA na spektrofluorimetru Synergy HT a fluorescenčním mikroskopu Olympus IX 81 s analýzou obrazu. Z našich výsledků vyplývá, že produkce ROS závisí na koncentraci sensitizeru ClAlPcS2 a dávce záření. Ověřili jsme, že sensitizer ClAlPcS2 je vhodnou fotodynamicky aktivní látkou a navozuje fotodynamický jev v nádorových buňkách.
|
|
Fetální mikrochimérismus u gynekologických malignit.
Pírková, Petra ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Daňková, Pavlína (oponent)
Existence fetálního mikrochimérismu byla prokázána před mnoha lety. Tento fenomén je spojen s pozorováním, že v jednom jedinci jsou přítomny dvě nebo více geneticky odlišné populace buněk. Fetální mikrochimérismus vzniká přirozeně v průběhu každého těhotenství obousměrným přechodem buněk přes placentu z plodu do matky (fetální mikrochimérismus) a z matky do plodu (maternální mikrochimérismus). U některých žen jsou fetální buňky detekovány i desítky let po ukončení těhotenství. Ve své práci jsem prokázala přítomnost fetálního mikrochimérismu ve tkáních nádorů endometria, prsu a ovaria a také v tkáních kontrolních, bez malignizace. Pracovala jsem s tkáněmi hluboce zmraženými, nativními a buněčnými kulturami vytvořenými z nativních tkání. Původně měly být analyzovány také tkáně zalité v parafínu, které se ovšem ukázaly jako nevhodný typ vzorku pro detekci fetálních buněk. Naopak nativní a hluboce zmražené tkáně nádorů a kontrol jsou pro tento typ výzkumu vhodné a fetální mikrochimérismus byl v části vzorků nalezen. K detekci a amplifikaci extrahované DNA z tkání a buněčných kultur jsem použila kvantitativní PCR v reálném čase a jako marker fetálních buněk gen SRY nacházející se na Y chromozomu. Detekovala jsem tak přítomnost fetálních mužských buněk. Fetální genom byl nalezen jak v tkáních nádorů, tak...
|
|
Inhibice Thymidin fosforylasy
Zákoucká, Eva ; Brynda, Jiří (vedoucí práce) ; Obšil, Tomáš (oponent)
1. Abstrakt Thymidin fosforylasa, také známá jako gliostatin nebo endotheliální růstový faktor odvozený z krevních destiček, je důležitý enzym metabolismu nukleosidů podílející se na degradaci a recyklaci DNA. Tento enzym katalyzuje reverzibilní fosforolýzu pyrimidin-2'- deoxynukleosidů na 2-deoxy-D-ribosa-1-fosfát a příslušnou nukleovou bázi a zároveň také katalyzuje přenos deoxyribosylů z pyrimidinových deoxynukleosidů k jiným nukleovým bazím za vzniku nového deoxynukleosidu a uvolnění báze z původního deoxynukleosidu. Thymidin fosforylasa je velmi zajímavým potenciálním terapeutickým cílem, jelikož se účastní se angiogenese, tedy tvorby nových cév, a to obzvláště v pevných nádorech mnoha různých tkání. Napomáhá tím výživě a růstu nádorů stejně jako vzniku metastází, tedy nových ložisek nádorů. Dále také inhibuje apoptózu, tedy řízenou smrt buňky, zejména nádorových buněk a degraduje některá protivirová a protinádorová léčiva. Kromě nádorových onemocnění je thymidin fosforylasa nadměrně produkována u dalších závažných onemocnění charakteristických tvorbou nových cév, jakými jsou například psoriáza, revmatoidní artritida nebo ateroskleróza. Omezení aktivity thymidin fosforylasy zejména selektivně v tkáních postižených uvedenými onemocněními by tedy mělo velmi rozsáhlý terapeutický význam. Proto byla na...
|
|
Srovnání účinnosti cytochromů P450 exprimovaných v prokaryotickém a eukaryotickém systému
Kroftová, Natálie ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Martínková, Markéta (oponent)
v českém jazyce Nádorové onemocnění je skupina klinicky rozdílných onemocnění charakterizovaných neregulovaným množením nádorových buněk neschopných diferenciace. Léčba nádorů spočívá v kombinaci chirurgického zákroku, radioterapie a chemoterapie cytostatickými léčivy. Do skupiny cytostatik se řadí i rostlinný alkaloid ellipticin. Účinkuje prostřednictvím interkalace do DNA, jako inhibitor topoisomerasy II a tvoří kovalentní adukty s DNA. Prostřednictvím enzymové katalýzy cytochromy P450 je ellipticin oxidován na detoxifikační metabolity 9-hydroxyellipticin a 7-hydroxyellipticin a na aktivační metabolity 12-hydroxyellipticin, 13-hydroxyellipticin a N2 -oxid ellipticinu. Cílem praktické části bakalářské práce bylo srovnání účinnosti lidských cytochromů P450 1A1/2 a 3A4 exprimovaných v prokaryotickém a eukaryotickém systému v oxidaci ellipticinu. Metabolity ellipticinu byly analyzovány metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie. Bylo zjištěno, že cytochrom P450 1A1 exprimovaný v prokaryotickém systému katalyzuje nejvíce tvorbu 9-hydroxyellipticinu a 7-hydroxyellipticinu. Rozdíl v produkci metabolitů ellipticinu katalyzované cytochromem P450 1A2 exprimovaným v obou systémech je minimální. Tvorba 13-hydroxyellipticinu a 12-hydroxyellipticinu, metabolitů tvořících kovalentní adukty s DNA, je...
|
host ::
