|
Species diversity of Plagiorchis Lühe, 1899 (Digenea: Plagiorchiidae) in lymnaeid snails from freshwater ecosystems in central Europe revealed by molecules and morphology
ROHÁČOVÁ, Jana
Tato studie používá molekulární a morfologické přístupy pro identifikaci morfologicky podobných larválních stádií (cerkárií) druhů Plagiorchis (Digenea: Plagiorchiidae), kteří parazitují plže čeledi Lymnaeidae ve sladkovodních ekosystémech střední Evropy. Pět morfologicky homogenních a geneticky odlišných linií druhů Plagiorchis bylo identifikováno spojením molekulárních dat pro mitochondriální gen cox1 spolu s detailními morfologickými údaji. Fylogenetické a srovnávací sekvenční analýzy využívající částečné 28S rDNA a ITS1-5.8S-ITS2 sekvence umožnily molekulární identifikaci tří druhů (P. elegans, P. maculosus a P. koreanus) prostřednictvím shody sekvencí larválních stádií a dospělců těchto digenetických motolic. Součástí předkládané práce je klíč k identifikaci cerkárií rodu Plagiorchis parazitujících populace plovatkovitých plžů ve střední Evropě.
|
|
Molecular and morphological characterisation of species of \kur{Plagiorchis} Lühe, 1899 (Digenea: Plagiorchiidae) in lymnaeid snails from freshwater ecosystems in central Europe
ROHÁČOVÁ, Jana
Tato studie používá molekulární a morfologické přístupy pro identifikaci morfologicky podobných larválních stádií (cerkárií) druhů Plagiorchis (Digenea: Plagiorchiidae), kteří parazitují plže čeledi Lymnaeidae ve sladkovodních ekosystémech střední Evropy. Pět morfologicky homogenních a geneticky odlišných linií druhů Plagiorchis bylo identifikováno spojením molekulárních dat pro mitochondriální gen cox1 spolu s detailními morfologickými údaji. Fylogenetické a srovnávací sekvenční analýzy využívající částečné 28S rDNA a ITS1-5.8S-ITS2 sekvence umožnily molekulární identifikaci tří druhů (P. elegans, P. maculosus a P. koreanus) prostřednictvím shody sekvencí larválních stádií a dospělců těchto digenetických motolic. Součástí předkládané práce je klíč k identifikaci cerkárií rodu Plagiorchis parazitujících populace plovatkovitých plžů ve střední Evropě.
|
|
Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou třešní křovitou (Prunus fruticosa)
Musilová, Lenka ; Vít, Petr (vedoucí práce) ; Zahradníček, Jaroslav (oponent)
Do rodu Prunus náleží velké množství zemědělsky významných druhů ovocných stromů, mezi které patří také višně (Prunus cerasus) a třešně (Prunus avium). P. cerasus je považována za allopolyploidního hybrida vzniklého křížením Prunus fruticosa (2n = 4x = 32) a P. avium (2n = 2x = 16). Světová produkce višní byla pro rok 2008 odhadována na více než 1,15 milionů tun. Prunus fruticosa (třešeň křovitá) je reliktním stepním (lesostepním) teplomilným druhem, který je v České republice silně ohrožený (C2). Hlavní nebezpečí pro třešeň křovitou představují přímé i nepřímé lidské aktivity. Jedná se především o ztrátu přirozených biotopů a hybridizaci s nepůvodními pěstovanými druhy, které zplaňují do volné přírody. P. fruticosa hybridizuje se zplanělou, na našem území nepůvodní P. cerasus (třešní višní) v rámci celého svého areálu za vzniku plodného hybrida Prunus × eminens. Výsledky dosavadních studií ukazují, že hybridi jsou četnější ve střední Evropě a že četnost hybridizace stoupá směrem na západ. Tento jev souvisí s lidskou činností. Mnozí autoři považují hybridizaci za hlavní příčinu ohrožení tohoto rostlinného druhu a upozorňují, že na mnohých lokalitách mohou kříženci "čisté" druhy P. fruticosa zcela nahradit. Studium hybridizace P. fruticosa s pěstovaným a zplanělým druhem P. cerasus pomocí moderních...
|
|
Hnízdní biologie plameňáka růžového (Phoenicopterus ruber) v zoo Ohrada
ŠENKÝŘOVÁ, Marie
Plameňáci patřící do čeledi Phoenicopteridae se vyskytují od Indie, přes jižní Evropu až po jižní Afriku, na západní polokouli pokrývají plameňáci Karibik a jižní polovinu Jižní Ameriky. Tvoří především monogamní páry a jejich hnízdění je vysoce synchronizované. Snášejí obvykle jedno vejce, i když jsou záznamy i o dvouvaječných snůškách. Inkubační doba plameňáka růžového (Phoenicopterus ruber) se pohybuje v rozmezí 26-32 dní. Diplomová práce byla provedena v Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou, kde bylo hlavním předmětem pozorování hnízdního chování u jedinců chovaného druhu plameňáka růžového starosvětského (Phoenicopterus ruber roseus). Byla použita metoda přímého pozorování, doplněna o poznámky ošetřovatele. Ptáci byli rozeznáváni podle barevných kroužků s třípísmenným kódem. Hlavními cíli bylo vyhodnocení hnízdních aktivit, které byly srovnávány v různých obdobích, mezi samci a samicemi i mezi jednotlivci. Dalším cílem bylo vyhodnotit parametry chovu, které zlepšují odchov. Bylo zjištěno, že hnízdní aktivity se lišili jak mezi jednotlivci, tak i mezi páry i mezi pohlavím jedinců. Projev hnízdních aktivit rovněž závisel na situaci, ve které se jedinci nacházeli, zda měli prázdné hnízdo, vejce nebo mládě, nebo zda vejce zaniklo a bylo třeba naklást nové. Dále bylo zjištěno, že hnízdní aktivity jedinců se mění v závislosti na období. Při snášení vajec a líhnutí mláďat dochází k vysoké synchronizaci. Pozorovaní jedinci se průměrně věnovali více nehnízdním aktivitám.
|
|
Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) a CITES
NIEDLOVÁ, Eva
Kdysi běžný druh u nás i v Evropě, který je dnes druhem ohroženým, pijavka lékařská (Hirudo medicinalis Linnaeus, 1758) je člověku známá již tisíce let. O její biologii bylo napsáno již mnoho, ekologií a výskytem tohoto druhu se taktéž zabývá mnoho autorů. A proto je tato práce zaměřena na komplexní zhodnocení obchodu s pijavkou lékařskou v rámci jejího zařazení do Přílohy II úmluvy CITES. Obchod byl zhodnocen od roku 1987 do roku 2011, tj. od doby, kdy byla pijavka lékařská zařazena do úmluvy CITES. Základním zdrojem informací o obchodu byla internetová databáze CITES řízená sekretariátem UNEP ? WCMC. Zhodnocení obchodu bylo vypracováno pomocí tabulek a grafů ve vztahu k obchodu (1) s jednotlivými formami pijavky lékařské v jednotlivých letech (obchodované formy jsou: živí jedinci, mrtvá těla, extrakty, deriváty, jedinci, pudr, léky a oleje), (2) vývozním a (3) dovozním státům, (4) k zemím původu, (5) účelům obchodu a (6) původu pijavky lékařské. Statisticky byly vyhodnoceny trendy obchodu (1) s živými jedinci, dále (2) pro obchod ke komerčnímu účelu a (3) pro pijavky lékařské pocházející z řízených chovů v lidské péči (4) a z volné přírody. Zjištěno bylo, že nejčastěji a v největším množství se obchoduje s živými jedinci pijavky lékařské. Největší množství tohoto druhu z přírody se vyváží z Turecka, Německa a Rumunska a zjištěn byl také pravidelně stoupající trend obchodu s pijavkou lékařskou z řízených chovů v lidské péči.
|
|
Příprava klonálních populací borelie ze severoamerických izolátů s cílem prokázání přítomnosti druhu borelie běžně se vyskytující v Evropě.
SMOLENOVÁ, Štěpánka
V současné době je popsáno 22 druhů spirochét komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Tři z nich jsou obecně známé jako původce onemocnění lymeskou boreliózou u člověka v Evropě, a jsou to B. garinii, B. afzelii a B. burgdorferi sensu stricto. Ve Spojených státech amerických je za původce LB oficiálně uznána jen B. burgdorferi sensu stricto . B. garinii a B. afzelii jsou doposud považované za druhy rozšířené výhradně v Evropě. Nově ověřená metoda pěstování borelie na tvrdé půdě a její rozdělení na jednotlivé klony může vést k získání klonálních kultur spirochét a prokázání přítomností evropských druhů borelie na území Spojených států, čím by se potvrdila teorie přenosu spirochét přes oceán s migrujícími ptáky.
|
|
Přehled zoologických encyklopedií ve střední Evropě v období 2. poloviny 15. století a jejich kritické vyhodnocení
ŠAREŠOVÁ, Eva
Práce je členěna na dvě části, a to teoretickou a praktickou. Cílem je technologické a výtvarné zpracování volné kopie titulní strany středověké iluminace. Teoretická část je zaměřena na vznik a vývoj středověkých zoologických encyklopedií. Součástí je i proniknutí do středověkého světa v historicko-uměleckém kontextu. Praktická část se zabývá způsobem zobrazování, barevností a technologií středověké iluminace. Nedílnou částí je vytvoření 3 zoologických iluminací dle dřívějších postupů. Jedna z nich demonstrativně ukazuje postup při práci a tedy i jednotlivé vrstvy iluminace.
|
| |
|
Parazitární onemocnění australských druhů papoušků
Rasochová, Karolína ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Husák, Tomáš (oponent)
Australské druhy papoušků mohou být hostiteli mnoha druhů parazitů. Parazitární onemocnění postihuje papoušky chované v lidské péči i papoušky ve volné přírodě. Tato práce zpracována formou literární rešerše slouží jako přehled většiny parazitů, jejichž výskyt byl u australských druhů papoušků potvrzen. Mnoho druhů parazitů bylo u papoušků objeveno teprve nadávno. Výskyt některých nových druhů je potvrzen i v chovech australských papoušků ve střední Evropě (kokcidie Sarcocystis calchasi) a na území České Republiky (prvok Leucocytozoon spp., škrkavka Ascaridia platyceri).
Parazitární infekce mohou být detekovány vyšetřením vzorků (trusu, krve, tkáňe) u žijicích papoušků nebo pitvou u uhynulých jedinců (histopatologie). U papoušků se setkáváme s protozoálními infekcemi způsobené prvoky (kmen Metamonada a Apicomlexa), mezi nejčastěji se vyskytující patří giardióza, kokcidióza, kryptosporidióza
a krevní parazité (Plasmodium spp., Leucocytozoon spp., Haemoproteus spp.). Australské druhy papoušků jsou nejčastějšími hostiteli hlístic, především škrkavek (Ascaridia spp.) a kapilárií (Capillaria spp.). Z kmene hub (Fungi) je u papoušků potvrzený výskyt Encephalitozoon hellem způsobující mikrosporidiózu, která se primárně vyskytuje u lidí se získanou imunodeficiencí. Jedná se tak o potencionálně zoonotické onemocnění.
Z ektoparazitů jsou uvedeny nejvýznamnější zástupci z mnoha parazitujících druhů roztočů a hmyzu. U jednotlivých parazitů je popsán jejich životní cyklus, patogenita, cesty přenosu, klinické příznaky u infikovaných jedinců, diagnóza, možnosti prevence a léčby.
|
|
Chov rosely pestré v evropských klimatických podmínkách
Baierlová, Nikola ; Ledvinka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Souhrn
Tato práce se zaměřuje na chov papouška z rodu Rosela v Evropě, tedy ve zcela odlišných klimatických podmínkách, než jaké jsou v jihovýchodní a jižní Austrálii odkud
tito ptáci pocházejí. Je zde uveden přehled výskytu v přírodě, zhodnocen biotop, potrava
a uvedeny informace o jejich chovu v péči člověka.
Rosely pestré (Platycercus eximius) žijí v párech a každý pár si tvrdě hájí své hnízdní teritorium. Mimo dobu hnízdění vytváří malé skupinky, které se toulají krajem.
V přírodě se tito papoušci živí semeny trav a plevelů, zrním a plody keřů, stromů
a ovocem.
Hnízdní sezóna probíhá od srpna do února. V přírodě rosely hnízdí v dutinách stromů, větví, sloupů i na kůlech plotů, dutých pařezech i v králičích norách.
Nejvhodnější chov rosely pestré je ve venkovní voliéře, která nejvíce přibližuje přirozené životní prostředí. Evropskou zimu snáší bez problémů. Dobře snáší i silné mrazy, což umožňuje celoroční chov v zahradní voliéře.
Rosela pestrá se obvykle krmí jako ostatní druhy papoušků slunečnicí, prosem, lesknicí a ovsem. Důležitým doplňkem je pak zelené krmení, čerstvé ovoce a zelenina, větve k okusu, minerální látky a denně čerstvá pitná voda. V době hnízdění a odchovu mláďat je nezbytné předkládat ptákům vaječnou směs, jako důležitý zdroj bílkovin.
Chov rosely pestré je poměrně snadný, hnízdí spolehlivě i v menších prostorách. Nejoptimálnější rozměry budky jsou 25 x 25 x 60 až 70 cm s vletovým otvorem 7 až 8 cm. Budky je nutné ve voliéře zavěšovat co nejvýše v její chráněné části. Samička snáší 5 až 7 bíle zbarvených vajec, na kterých sedí 21-22 dní. Mladí ptáci opouštějí budku ve věku 28-35 dní a pak jsou samečkem ještě 10 až 14 přikrmováni.
Mezi nejčastější nemoci rosel patří nemoci nepřenosné, jako např. hypovitaminózy
a urikóza; dále nemoci parazitární, plísňová onemocnění, nakažlivé nemoci či poruchy opeření tzv. francouzské pelichání.
Chov rosely pestré nevyžaduje zkušeného chovatele. Při správné péči se rosely dožívají 25 až 30 let a po celou dobu si drží plodnost.
|
host ::
