|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz
Vojtková, Barbora ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Svobodová, Milena (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...
|
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Sauroleishmania: jejich vývoj v přenašeči a v hostiteli
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanie podrodu Sauroleishmania jsou parazity plazů, nejčastěji ještěrů, a nejsou patogenní pro člověka. Proto jsou opomíjenou skupinou a jejich životní cyklus nebyl dosud zcela objasněn. Přenášejí se zřejmě pozřením nakaženého přenašeče, za kterého jsou zpravidla považováni flebotomové rodu Sergentomyia (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie jsou tradičně řazeny do skupiny Hypopylaria a k jejich vývoji by mělo docházet pouze v zadní části trávicího traktu flebotomů. Cílem této práce je především shrnout dosavadní známé poznatky o podrodu Sauroleishmania a objasnit některé otázky týkající se vývoje sauroleishmanií v přenašeči a hostiteli. První část experimentů se zabývala vývojem čtyř druhů sauroleishmanií ve vybraných druzích flebotomů rodů Sergentomyia a Phlebotomus. Schopnost nakazit některé flebotomy rodu Phlebotomus a vyvíjet v nich pozdní infekce byla prokázána u dvou druhů, Leishmania (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali. Leishmania (S.) adleri se ve flebotomech Se. schwetzi, P. papatasi a P. sergenti vyvíjela hypopylárně, zatímco u P. argentipes, P. orientalis a P. duboscqi docházelo k anteriorní migraci leishmanií v trávicím traktu přenašeče (peripylární způsob vývoje). Tento způsob byl zaznamenán také při vývoji Leishmania (S.) hoogstraali v P. argentipes a P. orientalis. U obou dvou...
|
|
|
Role hlodavců rodu Arvicanthis jako rezervoárů Leishmania major: xenodiagnostika a experimentální infekce flebotomy.
Hrnčířová, Kateřina ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Kožní leishmanióza je nejčastější z klinických forem onemocnění člověka působené parazity rodu Leishmania. Paraziti jsou mezi hostiteli přenášeni sáním samic dvoukřídlého hmyzu rodu Phlebotomus v oblasti Starého světa a Lutzomyia v oblasti Nového světa. Jedním z hlavních původců kožní leishmaniózy Starého světa je Leishmania major. Onemocnění působené tímto druhem je zoonózou, kde jako rezervoároví hostitelé slouží hlodavci. Parazit dlouhodobě koluje mezi rezervoárovými hlodavci a flebotomy a člověk se stává jen náhodným hostitelem v případě výskytu v ohnisku nákazy. Hlodavci rodu Arvicanthis patří mezi nejhojnější hlodavce afrického kontinentu, s původním výskytem v Etiopii, odkud se rozšířili na podstatné území subsaharské Afriky a delty řeky Nil. V endemických lokalitách kožních i viscerálních leishmanióz jsou velice hojní a splňují i další kritéria rezervoárového hostitele, včetně opakovaných nálezů jedinců infikovaných L. major a dalšími druhy leishmanií. Dosud ovšem nebylo potvrzeno, jakou roli v koloběhu onemocnění hrají a zda nejsou jen náhodným hostitelem tohoto parazita. Pro tuto práci byl získán druh A. neumanni, který se vyskytuje především ve východní Africe, na území Etiopie, Somálska, Keni a Tanzánie. Jedinci z pokusných skupin byly experimentálně nakaženi třemi různými izoláty L....
|
|
|
Xenodiagnóza infekcí Leishmania major u symptomatických a asymptomatických hlodavců.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je onemocnění kolující v endemických oblastech mezi flebotomy (Diptera: Phlebotominae) a rezervoárovými hostiteli, kterými jsou v případě Leishmania major přede- vším hlodavci (Rodentia), u nichž má leishmanióza u často asymptomatický průběh. Pro pře- nos a udržení parazita v přírodě je podstatná infektivita hostitelů pro flebotomy, přičemž je- diná metoda schopná přímo testovat infektivitu je xenodiagnostika. Hlavním cílem této diplo- mové práce je zavést laboratorní model pro studium xenodiagnostiky a infekcí L. major na inbredních BALB/c myších a tento model poté aplikovat na potenciální rezervoárové hlo- davce rodu Mastomys. BALB/c myši byly nakaženy intradermální inokulací infekčních stádií L major (vypreparova- ných ze střev flebotomů) společně s homogenátem slinných žláz Phlebotomus duboscqi, infi- kované myši byly poté po dobu deseti týdnů vystavovány samicím P. duboscqi. Dvě použité inbrední linie myší BALB/c se výrazně lišily jak v manifestaci onemocnění, tak v infektivitě pro flebotomy. U myší BALB/c OlaHsd se tvořily v průměru větší léze (až 10 mm) a infektivita byla zaznamenána již 2. týden po nakažení, v průběhu pokusu dosáhla až 20,1 %. U myší BALB/c AnNCrl se vyvinuly jen malé léze (do 2 mm), které se průměrně 6. týden po infekci uzavřely v noduly. Myši byly pro...
|
|
|
Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz
Vojtková, Barbora ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Svobodová, Milena (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...
|
host ::
RSS.