|
|
Odpuštění a smíření jako projev dialogičnosti člověka
Severová, Marie ; Lorman, Jaroslav (vedoucí práce) ; Sládek, Karel (oponent)
3 Anotace Utrpení a nemoc patří k lidskému životu stejně jako smrt. Mohou mít konkrétního viníka, ale jsou také kříže, kterým se vlastními silami nedá zabránit. Zaujetí správného postoje v uznání podílu vlastní viny, odpuštění druhému, ale i přijetí odpuštění obnovuje prostor dialogických mezilidských vztahů. Záleží pouze na osobním rozhodnutí, zda člověk chová k sobě či k druhému lásku nebo nenávist. Proces uzdravování vztahu k sobě samému a k druhému člověku není okamžitý, ale probíhá postupně. Správná představa o Bohu biblického Zjevení, který je sám v sobě dialogický, tedy Láskou samou, vede k osvobozující víře a plnému životu. Uznáním vlastní viny a touhou po nápravě vztahu k bližnímu i Bohu, jistotou odpuštění ve slavení svátosti smíření, je otevřen prostor k novému začátku. Věčný život není samotou, naopak vyvádí člověka z izolace do opravdové jednoty se všemi bratry. Setkání s Kristem je setkání s celým jeho tělem. Klíčová slova utrpení, nemoc, smrt, vina, odpuštění, smíření, dialogický, Kristus
|
host ::
RSS.