|
|
Raný embryonální vývoj a morfogeneze vybraných orgánových soustav redií a cerkárií motolice Fascioloides magna.
Pankrác, Jan ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Macůrková, Marie (oponent)
Fascioloides magna je ve střední Evropě nepůvodní, veterinárně významný druh dvouhostitelské motolice využívající jako své definitivní hostitele zástupce čeledi Cervidae (jelenovití). Náhodně mohou být infikováni i jiné druhy přežvýkavců, například ovce domácí, tur domácí či koza domácí. Podobně jako u mnoha dalších druhů motolic hraje i v životním cyklu motolice F. magna klíčovou roli vývoj v mezihostitelském plži (Lymnaeidae). V této části vývoje se životní stádia - sporocysty a redie rozmnožují a produkují stádia nazývaná cerkárie. Ty jsou po encystaci ve vnějším prostředí infekční pro definitivního hostitele. Vývoj motolic v prvním mezihostiteli je předmětem výzkumu již od druhé poloviny 19. století, přičemž mnoho otázek souvisejících s touto problematikou zůstává stále nezodpovězených. K odhalení některých skutečností mechanismu rozmnožování motolice F. magna v mezihostiteli a ontogenetického vývoje redií a cerkárií prezentovaném na příkladech vybraných tělních soustav - svalové, nervové a vylučovací, by měla přispět i tato práce.
|
|
|
Morfologie vývojových stádií motolice Fascioloides magna a histopatologické změny u vybraných druhů definitivních hostitelů
Košťáková, Monika ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Hodová, Iveta (oponent)
Fascioloides magna je motolice původem ze Severní Ameriky, která je významným patogenem zejména u jelenovitých, přičemž může napadat i přežvýkavce chované pro hospodářské účely. Motolice jsou v definitivních hostitelích lokalizovány v jaterní tkáni, kde dokážou dlouhodobě přežívat a produkovat velké množství vajíček, které se žlučovody a střevem dostávají s trusem do vnějšího prostředí. Tato práce je zaměřena na morfologii jednotlivých vývojových stádií F. magna, o kterých se vyskytuje v literatuře doposud jen velmi omezené množství informací. V práci jsou srovnávány získané informace s literárními údaji týkajícími se blízce příbuzné motolici Fasciola hepatica. Histologickými, elektron mikroskopickými a dalšími metodami (fluorescenčním značením), byly pozorovány morfologické charakteristiky jednotlivých vývojových stádií. V práci jsou dále popsány patologické změny probíhající v jaterní tkáni definitivních hostitelů. Prostřednictvím výše uvedených metod byly rozšířeny dosavadní poznatky o morfologii F. magna, zejména o detaily povrchových struktur a rozmístění receptorových orgánů, z nichž některé byly u fascioloidních motolic popsány poprvé. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Odvrhování glykokalyxu u cerkárií ptačích schistosom
Chaloupecká, Jana ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Štěrba, Ján (oponent)
Trichobilharzia spp. jsou ptačí schistosomy příbuzné lékařsky významným lidským parazitům rodu Schistosoma. Penetrující cerkárie jsou dobře známy jako kauzativní agens cerkáriové dermatitidy u lidí. Cerkárie aktivně penetrují kůží definitivního hostitele a transformují se na schistosomula. Tomuto procesu předchází odhození ocásku, dochází k vyprázdnění penetračních žláz a rozsáhlým povrchovým změnám. Jednou z těchto změn je ztráta vysoce imunogenního glykokalyxu, který představuje ochrannou vrstvu ve vodním prostředí. Glykokalyx má specifické složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány tegumentu. O mechanismu jeho odvrhování je poměrně málo informací. Hypotézy jsou založeny na nepřímých důkazech, které navrhují účast peptidáz nebo (fosfo)lipáz z penetračních žláz. Tato práce popisuje změny v povrchové glykosylaci během transformace cerkárií na schistosomula pomocí fluorescenčně značených lektinů a monoklonálních protilátek proti Lewis X antigenu. Lektiny UEA-I, LTA a PNA byly zvoleny jako markery transformace u T. regenti. Dále se tato práce zabývá odvrhováním glykokalyxu cerkárií. Při indukci in vitro vyprazdňování penetračních žláz a značení obsahu žláz jsme pozorovali silnou vazbu sekretů z cirkum- a postacetabulárních žláz na povrch cerkárií T. szidati a...
|
|
|
Vlastnosti a funkce glykokalyxu cerkárií motolic
Chaloupecká, Jana ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Motolice jsou parazité z kmene Platyhelminthes, kteří mají složité vývojové cykly zahrnující dva až čtyři hostitele. Tato práce se zaměřuje především na motolice čeledi Schistosomatidae. Jejich cerkárie, které opouštějí mezihostitelského plže, aktivně penetrují kůží definitivního hostitele a transformují se na schistosomuly. Proces transformace doprovází odhození ocásku a vyprázdnění penetračních žláz cerkárií. Během transformace prochází tělo cerkárie četnými ultrastrukturálními a molekulárními změnami. Jednou z těchto změn je ztráta povrchového glykokalyxu, který představuje ochrannou vrstvu ve vodním prostředí. Na jeho odvrhování se pravděpodobně podílí proteolytické enzymy z penetračních žláz cerkárií během průniku parazita do hostitele. Glykokalyx má specifické složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány tegumentu. Tato práce popisuje vznik, ultrastrukturu, sacharidové složení, funkce a mechanizmus odvrhování glykokalyxu cerkárií.
|
|
|
Úloha humorálních (plasmových) faktorů při infekcích plžů schistosomami
Košťáková, Monika ; Dvořák, Jiří (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Motolice třídy Digenea, jako Schistosoma mansoni, využívají měkkýše, téměř vždy plže, ve svém životním cyklu jako mezihostitele. Obranný systém plžů je složen z imunitních buněk zvaných hemocyty, které jsou hlavními efektory a spolupracují s rozpustnými komponentami. Tyto rozpustné (humorální) faktory mohou ovlivnit přímo larvální stádium parazita i aktivitu hemocytů a také se účastnit při rozpoznávaní parazita. Za hlavní složku humorální imunity jsou považovány lektiny, které mají primární roli v "non-self recognition". Lektinovou aktivitu vykazují také proteiny příbuzné brinogenům objevené u Biomphalaria glabrata. Jejich unikátní struktura zahrnuje brinogenovou a imunoglobulinům-podobnou doménu. Důležitou úlohu v obraně by mohly mít i molekuly podobné cytokinům. V hemolymfě plže je přítomno mnoho různých molekul, jejichž hladiny se mění v průběhu infekce. Odpověď na parazitaci je tudíž velmi komplexní a čeká na další objasnění.
|
host ::
RSS.