|
|
Conformity and eccentricity; driving forces of cultural evolution
Kutsos, Peter ; Tureček, Petr (vedoucí práce) ; Šaffa, Gabriel (oponent)
Když jsou zvířata vyzvána, aby se rozhodla mezi alternativními behaviorálními strategiemi, musí často pracovat s omezenými nebo protichůdnými informacemi. V těchto situacích může mít velký význam to, jaký zdroj informací upřednostní. Jednotlivci spoléhající na sociální informace (tzv. social learners) se mohou tak vyhnout nákladům jako je riziko konzumace nesprávného jídla nebo energie potřebná k průzkumu prostředí. Riskují ale, že informace, které používají, jsou zastaralé nebo nekvalitní. Na druhou stranu ti, kteří upřednostňují individuální učení, si mohou být více jisti relevancí získaných informací, ale bez jakéhokoli sociálního učení jsou nuceni každou generaci "znovuobjevovat kolo". Přirozený výběr vedl k vytvoření několika adaptivních heuristických pravidel, která pomáhají tyto strategie učení vést. Jedna kategorie těchto pravidel je závislá na frekvenci, což znamená že míra pravděpodobnosti osvojení behaviorálního vzorce závisí na tom, jak často (nebo jak vzácně) jsou v populaci zastoupeny. Tato práce je přehledem literatury týkající se dvou takových pravidel: konformity a antikonformity a rolí, které hrají v kulturní evoluci. Klíčová slova: na frekvenci závislý přenos, kulturní evoluce, , sociální učení, bias konformity, antikonformita
|
|
|
Teorie kulturních atraktorů a její empirické doklady
Hillerová, Pavlína ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent)
Jedním z možných přístupů ke studiu kulturní evoluce je teorie kulturních atraktorů. Cílem této práce je na základě analýzy odborné literatury představit tento směr a kriticky zhodnotit empirickou podporu pro něj. V úvodu práce je teorie kulturních atraktorů stručně představena, včetně okolností jejího vzniku. Následně jsou přiblíženy pro ni specifické teoretické koncepce (kultura jako řetězec reprezentací, atraktory, transformace). Zejména poslední jmenované jsou doplněné empirickými studiemi, ať již v souladu či rozporu s příslušnou teorií. Poslední část práce je věnována srovnání teorie kulturních atraktorů s teorií podvojné dědičnosti, proti které se první uvedená od počátku vymezuje. Každý z těchto směrů má svá specifika a může poskytovat vysvětlení jiných fenoménů kultury. Tyto dva směry se mohou v mnoha ohledech doplňovat a společně tvořit integrální teorii pro studium evoluce kultury.
|
|
|
Teorie kulturních atraktorů a její empirické doklady
Hillerová, Pavlína ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Horský, Jan (oponent)
Jedním z možných přístupů ke studiu kulturní evoluce je teorie kulturních atraktorů. Cílem této práce je na základě analýzy odborné literatury představit tento směr a kriticky zhodnotit empirickou podporu pro něj. V úvodu práce je teorie kulturních atraktorů stručně představena, včetně okolností jejího vzniku. Následně jsou přiblíženy pro ni specifické teoretické koncepce (kultura jako řetězec reprezentací, atraktory, transformace). Zejména poslední jmenované jsou doplněné empirickými studiemi, ať již v souladu či rozporu s příslušnou teorií. Poslední část práce je věnována srovnání teorie kulturních atraktorů s teorií podvojné dědičnosti, proti které se první uvedená od počátku vymezuje. Každý z těchto směrů má svá specifika a může poskytovat vysvětlení jiných fenoménů kultury. Tyto dva směry se mohou v mnoha ohledech doplňovat a společně tvořit integrální teorii pro studium evoluce kultury.
|
|
|
Sympatrická kulturní divergence a její evoluční signifikance
Tureček, Petr ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Lang, Martin (oponent) ; Duda, Pavel (oponent)
Pro evoluci člověka je klíčová interakce genů a kultury. Jednotlivá etnika či subkultury fungují často jako relativně uzavřené jednotky a jejich příslušníci zřetelně rozlišují mezi jedinci náležícími ke kultuře vlastní a ke kultuře cizí. Předkládaná práce si klade za cíl modelovat vznik distinktních kulturních klastrů, jakýchsi kulturních ekvivalentů distinktních druhů. Historický vývoj teorií směsné dědičnosti vedl k vytvoření biometrických paralel k Mendelismu. Galton-Pearsonův model nepartikulátní dědičnosti s konstantní variancí potomstva, nejdůležitější model spojité dědičnosti vůbec, byl formulován na základě měření variability geneticky předávaných znaků. Ronald Fisher později demonstroval, že dědičnost tohoto typu přímo vyplývá z polygenní dědičnosti s aditivní genetickou variancí. Metafora kulturoprostoru Dana Sperbera umožňuje integrovat jakékoliv spojité modely poziční dědičnosti do počítačových simulací evoluce kultury, většina studií se však v současnosti zabývá partikulárními modely kulturní dědičnosti. Výjimku tvoří práce Cavalli-Sforzy a Feldmana, kteří uplatnili při studiu kulturní evoluce právě spojitý Galton-Pearson model. Ten se však jako model kulturního přenosu příliš nehodí. Model, kde je variabilita potomstva závislá na variabilitě rodičů (PVDI - Parental...
|
|
|
Výběr parfémů a jejich interakce s tělesnou vůní
Gwužďová, Markéta ; Havlíček, Jan (vedoucí práce) ; Martinec Nováková, Lenka (oponent)
Výsledky nedávných výzkumů zpochybnily tradiční předpoklad, že parfémy slouží k pouhému překrytí tělesného pachu. Ten má totiž i u člověka důležitou biologickou funkci a ukazuje se, že parfémy s ním nemusí být v konfliktu, ale mohou ho spíše vhodně doplnit. Jedinci by si tedy mohli vybírat takový parfém, který se bude k jejich individuálnímu tělesnému pachu hodit, spíše než ho zakrývat. V teoretické části práce popisuji koncepci podvojné dědičnosti (dual inheritance theory), která je stěžejní pro náš výzkum, a zabývám se tím, jak by spolu mohly biologické účinky tělesného pachu a sociální účinky parfémů interagovat. Dále jsme v naší studii vycházeli z předpokladu, že příbuzní jedinci mají podobný tělesný pach, a v experimentální části jsme zjišťovali, zda si díky tomu vzájemně dokáží vybrat příbuzní jedinci vhodný parfém lépe než nepříbuzní jedinci, v tomto případě partneři. "Vhodnost" parfému je zde přitom odvozena z toho, jak se líbí výsledná směs parfému a tělesné vůně jedinci opačného pohlaví, protože jedním z hlavních účelů chemické signalizace je přilákání potenciálního partnera. Výsledky poměrně nečekaně ukázaly, že v případě párů byla tendence k lepšímu hodnocení vzorků s parfémy, které vybrala partnerka, než které si vybral muž sám, v případě sourozenců byl už tento rozdíl v hodnocení...
|
host ::
RSS.