|
|
DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská
Adamec, Karel ; Uřídilová, Marcela (oponent) ; Hybská, Bohumila (vedoucí práce)
Lokalita leží na hranici dvou různých světů, a to v každém slova smyslu. Na jižní straně se rozkládá panelové sídliště, kterému dominuje bytový objekt o osmi nadzemních podlažích. Celé sídliště má klasický „panelákový“ charakter – vysoké neosobní monobloky, mezi nimiž je volné místo, které slouží převážně k parkování místních obyvatel. Tato sídliště vyrostla ve Valašském Meziříčí v 60. Letech minulého století na místech původní zástavby. Alespoň historické centrum, které v tomto případě představuje onen druhý svět, se více či méně této „asanaci“ ubránilo a zůstala zde zachovaná původní zástavba. Značná část historické zástavby zmizela i tady a okraje centra obsahují mnoho míst, kde zeje prázdné místo v řadě historických budov. Z této problematiky vznikl koncept nově navrženého domu. Protože rozdíly mezi oběma místy jsou drastické, reaguje na to koncept „uzavřením se do polosoukromého vnitrobloku“, který je přístupný průchody z obou stran, takže se žádnému prostředí neotvírá, ale ani se před ním zcela neuzavírá. Stavba se snaží reagovat na rozdílnosti obou prostředí a vytvořit mezi nimi určitý přechod. Prvním problémem je měřítko, bylo třeba navázat na štítovou stěnu historického Mikyškova domu a společně s kopírováním tvaru uliční čáry dotvořit kompaktní uliční zástavbu. Hlavní funkcí objektu je bydlení, zejména proto, že funkce bydlení se z historického centra ztrácí, stejně jako v jiných městech. Vnitroblokový charakter domu umožní jeho obyvatelům vytvořit vlastní komunitu, která se může vídat a žít na společném dvoře domu a svět okolo nebude mít takový vliv na jejich soukromí nebo pohodlí. Severní část objektu se prostornými lodžiemi otevírá do dvora a umožňuje jednak obyvatelům trávit na nich volný čas, zároveň slouží v letních měsících jako zastínění slunce. V úrovni parteru konzolová deska lodžie vytvoří loubí, které může sloužit pro odpočinek kterýchkoli obyvatel. Zbytek objektu je charakteristický jednoduchou fasádou „posetou okny, majícími posuvné stínící panely. Ty slouží především k zastínění slunce popřípadě nočních lamp, nebo prostě pro potřebu se před okolním světem uzavřít. Jedním z požadavkům návrh bylo zachovat stávajících 80 parkovacích míst na současném parkovišti a k nim přidat parkovací stání pro samotný objekt. Problém je řešen formou podzemních garáží přístupných z jižní strany objektu.
|
|
|
DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská
Adamec, Karel ; Uřídilová, Marcela (oponent) ; Hybská, Bohumila (vedoucí práce)
Lokalita leží na hranici dvou různých světů, a to v každém slova smyslu. Na jižní straně se rozkládá panelové sídliště, kterému dominuje bytový objekt o osmi nadzemních podlažích. Celé sídliště má klasický „panelákový“ charakter – vysoké neosobní monobloky, mezi nimiž je volné místo, které slouží převážně k parkování místních obyvatel. Tato sídliště vyrostla ve Valašském Meziříčí v 60. Letech minulého století na místech původní zástavby. Alespoň historické centrum, které v tomto případě představuje onen druhý svět, se více či méně této „asanaci“ ubránilo a zůstala zde zachovaná původní zástavba. Značná část historické zástavby zmizela i tady a okraje centra obsahují mnoho míst, kde zeje prázdné místo v řadě historických budov. Z této problematiky vznikl koncept nově navrženého domu. Protože rozdíly mezi oběma místy jsou drastické, reaguje na to koncept „uzavřením se do polosoukromého vnitrobloku“, který je přístupný průchody z obou stran, takže se žádnému prostředí neotvírá, ale ani se před ním zcela neuzavírá. Stavba se snaží reagovat na rozdílnosti obou prostředí a vytvořit mezi nimi určitý přechod. Prvním problémem je měřítko, bylo třeba navázat na štítovou stěnu historického Mikyškova domu a společně s kopírováním tvaru uliční čáry dotvořit kompaktní uliční zástavbu. Hlavní funkcí objektu je bydlení, zejména proto, že funkce bydlení se z historického centra ztrácí, stejně jako v jiných městech. Vnitroblokový charakter domu umožní jeho obyvatelům vytvořit vlastní komunitu, která se může vídat a žít na společném dvoře domu a svět okolo nebude mít takový vliv na jejich soukromí nebo pohodlí. Severní část objektu se prostornými lodžiemi otevírá do dvora a umožňuje jednak obyvatelům trávit na nich volný čas, zároveň slouží v letních měsících jako zastínění slunce. V úrovni parteru konzolová deska lodžie vytvoří loubí, které může sloužit pro odpočinek kterýchkoli obyvatel. Zbytek objektu je charakteristický jednoduchou fasádou „posetou okny, majícími posuvné stínící panely. Ty slouží především k zastínění slunce popřípadě nočních lamp, nebo prostě pro potřebu se před okolním světem uzavřít. Jedním z požadavkům návrh bylo zachovat stávajících 80 parkovacích míst na současném parkovišti a k nim přidat parkovací stání pro samotný objekt. Problém je řešen formou podzemních garáží přístupných z jižní strany objektu.
|
host ::
RSS.