Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Sociálně-populační rozvinutost periferních, semiperiferních a střediskových sídel okresu Prachatice
ČERVÍK, Jakub
Tato bakalářská práce je zaměřena na hodnocení sociálně-populační rozvinutosti odlehlostních typů sídel v okrese Prachatice. Nejprve jsou vymezena sídelní střediska s různou hierarchií (mikroregionální města a nižší sídelní střediska - velmi malá města, městyse a střediskové vesnice) na základě předem určených podmínek a poté jsou odstupňována podle počtu druhů sledovaných služeb, počtu obyvatel, počtu spojů veřejné dopravy a dojížďky za prací a studiem. Mikroregionálními městy se staly Prachatice a Vimperk. Jako nižší sídelní střediska byla určena 2 velmi malá města (Volary, Netolice), 3 městyse (Vlachovo Březí, Čkyně a Husinec) a 11 střediskových vesnic. Periferní sídla řešeného území jsou ohraničena na základě příliš dlouhé doby strávené ve spojích veřejné dopravy (30 a více minut) při cestách z periferního sídla do nejbližšího mikroregionálního města, případně na základě příliš malého počtu spojů veřejné dopravy směřujících z periferního sídla do mikroregionálních měst. Sousední periferní sídla vytvářejí periferní oblasti. Sociálně-populační rozvinutost je indikována pomocí 8 ukazatelů. Sídla s hodnotami v posledních kvartilech hodnot ukazatelů se vyznačují nedostatečnou sociálně-populační rozvinutostí. Nejvyšší sociálně-populační rozvinutost vykazují mikroregionální města a suburbánní sídla kolem těchto měst. Periferní sídla a oblasti mají nejnižší úroveň sociálně-populační rozvinutosti, ale byly mezi nimi rozdíly dané jejich příslušností do nižších sídelních středisek a zapříčiněné aktivním managementem obcí těchto periferních sídel.
Sociálně-populační rozvinutost periferních, semiperiferních a střediskových sídel okresu Klatovy
HOUDKOVÁ, Barbora
Bakalářská práce se zaměřuje na hodnocení lidského, demografického a sociálního kapitálu odlehlostních (perifernostních) typů sídel Klatovského okresu. Nejprve jsou definována sídelní střediska a je stanovena jejich hierarchie (mikroregionální města, velmi malá města, městyse, střediskové vesnice a větší vesnice) podle čtyř indikátorů střediskovosti (počet obyvatel, počet druhů vybraných služeb, počet dojíždějících za prací a do škol a počet spojů veřejné dopravy). Následně jsou vymezována periferní sídla mikroregionální úrovně na základě nedostatečného počtu spojů veřejné dopravy do mikroregionálních měst a podle příliš dlouhé doby strávené na cestě v těchto spojích. V blízkosti mikroregionálních měst jsou vymezena suburbia/suburbánní sídla. Zbývající sídla jsou sídly semiperiferními. Ve finále je pak analyzován lidský, demografický a sociální kapitál jednotlivých odlehlostních typů sídel a periferních oblastí sídel. Vedle 3 mikroregionálních měst (Klatovy, Sušice, Horažďovice) bylo vymezeno jedno velmi malé město (Nýrsko), 5 městysů (Janovice nad Úhlavou, Švihov, Železná Ruda, atd.), 14 střediskových vesnic a 18 větších vesnic. Poměrně rozsáhlé periferní oblasti byly nalezeny v pohraničí s Bavorskem. Mikroregionální města mají příznivé hodnoty vzdělanosti, suburbánní sídla se vyznačují příznivým populačním vývojem a vyšším podílem dětí, semiperiferní sídla mají příznivou věkovou strukturu a významnou spolkovou činnost. Periferní sídla měla překvapivě příznivý populační vývoj.
Periferní sídla, obce a oblasti okresu Znojmo - vymezení, typy a stabilita
HOLÍKOVÁ, Barbora
Bakalářská práce je zaměřena na vyhodnocování rozvinutosti (stability) obcí a sídel různých polohových typů v okrese Znojmo. Nejprve jsou vymezena sídelní střediska s odlišnou hierarchií (mikroregionální, nano, piko a femto střediska) a také nestřediskové obce na základě počtu druhů sledovaných služeb, počtu obyvatel, počtu spojů veřejné dopravy a dojížďky za prací a studiem. V dalším kroku jsou vymezeny periferní obce a sídla okresu Znojmo na základě malého počtu spojů veřejné dopravy směřujících do mikroregionálních sídelních středisek a/nebo na příliš dlouhé doby strávené v těchto spojích. Dále jsou ještě vymezeny suburbánní obce a sídla. Zbývající obce a sídla (pokud nejsou mikroregionálními sídelními středisky) přísluší do semiperiferního typu. V závěru je pak zkoumána a zdůvodňována sociálně-populační a také technicko-infrastrukturní rozvinutost (stabilita) v jednotlivých typech obcí a sídel a v jednotlivých typech periferních oblastí. Celkem byla vymezena 2 mikroregionální sídelní střediska (Znojmo, Moravský Krumlov), 10 nano (např. Hrušovany nad Jevišovkou a Miroslav), 9 piko a 17 femto sídelních středisek. Rozsáhlejší periferní oblasti byly vymezeny na Vranovsku a Jevišovicku. Nejvyšší rozvinutost vykazovaly obce mikroregionálních sídelních středisek a suburbánní obce kolem nich, a dále semiperiferní obce, zvláště semiperiferní nano a piko sídelní střediska. Nejhůře na tom byly periferní nestřediskové obce a periferní piko sídelní střediska.
Periferní oblasti jižních Čech - vymezení, typy a stabilita
CHVOJKOVÁ, Aneta
Bakalářská práce se věnuje především vymezení periferních obcí a oblastí Jihočeského kraje a hodnocení jejich sociálně-populační rozvinutosti (stability). Periferní obce jsou v této práci obce odlehlé od mikroregionálních sídelních středisek. Byly vymezeny na základě spojů veřejné dopravy, když byly příliš časově vzdáleny od mikroregionálních sídelních středisek, nebo nebyly s těmito středisky propojeny dostatečným počtem spojů. Vedle periferních obcí a obcí mikroregionálních sídelních středisek byly vymezeny také suburbánní obce a semiperiferní obce (zbývající). Sídelní střediska byla vymezována a hierarchicky odstupňována na základě čtyř charakteristik - vybavenosti službami pro obyvatele, počtu obyvatel, počtu dojíždějících a počtu spojů veřejné dopravy. Vymezena byla velkoměstská (mezoregionální), městská (mikroregionální), maloměstská (nano), městysová (piko) a venkovská (femto) sídelní střediska. Následně byla hodnocena sociálně-populační ne/rozvinutost (ne/stabilita) všech obcí Jihočeského kraje a jejich typů. Bylo vymezeno 1 mezoregionální, 17 mikroregionálních, 14 nano, 11 piko a 35 femto sídelních středisek Jihočeského kraje. Periferní obce byly seskupeny do 19 periferních oblastí (7 pohraničních, 5 mezikrajských a 7 vnitrokrajských). Nejhorší výsledky z hlediska sociálně-populační rozvinutosti (stability) měly semiperiferní piko střediska, periferní piko a nano střediska, z periferních oblastí na tom byly nejhůře mezikrajské periferní oblasti (především okolí Deštné a Mladé Vožice) a některé pohraniční periferní oblasti (Novohradsko a Vitorazsko).

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.