|
|
Vliv teploty prostředí na biologii flebotomů a přenos leishmanií
Charvátová, Lada ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Dvořák, Vít (oponent)
a klíčová slova Současné zvyšování teploty atmosféry působí celou řadu globálních změn a ovlivňuje mnoho druhů organismů a jejich vzájemné interakce. Flebotomové jsou drobní zástupci dvoukřídlého hmyzu z čeledi Psychodidae, podčeledi Phlebotominae, kteří přenášejí leishmanie, parazitické bičíkovce (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) působící významné lidské onemocnění leishmaniózu. Na základě literární rešerše lze konstatovat, že teplota prostředí zásadním způsobem ovlivňuje biologii flebotomů. Vysoké teploty zrychlují jejich metabolismus a zkracují délku vývoje nedospělých stádií, ovlivňují velikost a hmotnost těla (s rychlým růstem při vyšších teplotách jsou flebotomové menší), dále zkracují délku trávení krve, defekaci samiček i kladení vajíček. Nízké teploty naopak způsobují prodloužení délky vývoje, menší emergenci dospělců, zpomalené trávení a snížení počtu nakladených vajíček. Vysoké i nízké teploty mohou u larev a kukel vyvolat diapauzu. Optimální teplota, při které jsou všechny fyziologické funkce flebotomů vyvážené, je obecně 24-28 řC. Teplota taktéž ovlivňuje hostitelskou kompetenci flebotomů, leishmanie mají zřejmě toleranci vysokých teplot nižší než flebotomové a některé druhy leishmanií mohou mít za vyšších teplot kvůli urychlené defekaci samiček problém infekci úspěšně dokončit, a...
|
|
|
Dynamika růstu buku lesního (Fagus sylvatica L.) ve smíšeném lese a monokultuře ve Východních Karpatech
Vyčítalová, Hana
Práce je zaměřena na pozorování rozdílu dynamiky růstu buku lesního (Fagus sylvatica L.) v monokulturách a v porostech s přimíšením jehličnatých dřevin smrku ztepilého (Picea abies L.) a/nebo jedle bělokoré (Abies alba Mill.) v oblasti Východních Karpat. Měření přírůstu a půdní vlhkosti pomocí bodových dendrometrů a senzorů půdní vlhkosti probíhalo v blízkosti obce Râșca v regionu Suceava. Mimo vegetační sezonu zde byly také pořízeny hemisferiské („fish-eye“) snímky pro vyhodnocení canopy openness. Pro statistické vyhodnocení dat byly využity smíšené modely. V práci nebyl prokázán jednoznačný negativní vliv zvyšování procenta jehličnatých dřevin v porostu na přírůst ani na maximální rychlost růstu buku, což svědčí o jeho silné kompetiční schopnosti na stanovištích s příznivými podmínkami. Byl však prokázán negativní vliv vyššího zastoupení jehličnatých dřevin na dostupnost vody v půdě, pravděpodobně z důvodu vyšší intercepce, což naznačuje možné problémy při pěstování buku s vysokým přimíšením jehličnatých dřevin na suchem ohrožených lokalitách. Rychlost růstu byla nejvyšší na přelomu června a července, což odkazuje na závislost dynamiky růstu buku na slunečním cyklu a vypovídá o tom, že největší efekt na snížení přírůstu může mít sucho právě v období kolem letního slunovratu. Na základě získaných výsledků lze doporučit pěstování buku pouze s malou příměsí jehličnatých dřevin, a preferovat spíše přimíšení ostatních listnatých dřevin pro snížení intercepce porostu.
|
|
|
Vztah mezi velikostí vajec a dobou inkubace u gekonů
Mrskočová, Jana ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frynta, Daniel (oponent)
Předchozí studie vztahu mezi velikostí vejce a dobou embryonálního vývinu ukazovaly pozitivní korelaci mezi oběma veličinami na mezidruhové úrovni, tudíž se nabízí myšlenka, že doba vývinu by mohla být limitujícím faktorem pro zvětšování velikosti vajec během evoluce. Některé výzkumy plazů na mezidruhové i vnitrodruhové úrovni tuto korelaci nepotvrzují. Zároveň je vztah mezi dobou vývinu a velikostí vejce ovlivněn mnoha faktory, například posuny v ontogenetických stádiích embrya v době snesení vejce, vlivem teploty a vlhkosti prostředí, přítomností diapauzy během embryonálního vývinu či synchronizací doby líhnutí mláďat, které autoři předchozích studií vůbec nezohlednili nebo je odfiltrovali nesprávným způsobem. Myslím si, že většinu těchto faktorů lze dobře kontrolovat u vnitrodruhových studiích, zároveň ale v rámci druhu bývá malá variabilita ve velikosti vajec, což znemožňuje spolehlivý test přítomnosti korelace. Řešením může být porovnání blízce příbuzných druhů s velkou variabilitou ve velikostech vajec, zde provedené u gekonů rodu Paroedura a gekončíků (čeleď Eublepharidae). Vliv teploty jsem odstranila porovnáváním dob inkubace ve dvou stejných konstantních teplotách. Výsledky ukazují, že na této užší škále není patrná korelace doby vývinu s velikostí vejce. Zdá se tedy, že doba embryonálního vývinu...
|
|
|
Srovnání rychlosti počátečního růstu a zápoje trávníkových druhů trav při rozdílném výsevním množství
Vaštík, Lukáš
Táto diplomová práca je venovaná porovnaniu rýchlosti počiatočného rastu, zápoju, hĺbky zakorenenia a zaburinenia štyroch trávnych druhov pri plnom a polovičnom výsevku. V pokuse boli vysiate štyri trávne druhy: kostrava červená, kostrava trsťovitá, mätonoh trváci a lipnica lúčna, ktorá však nevzišla. Prvá časť diplomovej práce je venovaná literárnemu prehľadu, ktorý opisuje počiatočný vývin tráv, vplyv výsevku na kvalitu trávniku. Nachádza sa tu taktiež popis štyroch trávnych druhov. V praktickej časti je popísaný postup, akým bol pokus založený, charakteristiku podmienok stanoviska, výpočet výsevného množstva, ošetrovanie pokusných plôch a termíny hodnotenia pokusných plôch. V časti výsledky a diskusia sú spísané výsledky práce. Trávny druh s najlepším výškovým rastom, zapojením porastu a najmenším zaburinením bol mätonoh trváci. Najlepšie výsledky preukazoval takmer vo všetkých meraniach pri plnom a polovičnom výsevku i na jeseň a jar. Kostrava červená na jeseň preukazovala dĺžku vzchádzania 14 dní, výškový rast bol oproti kostrave trsťovitej pomalší, avšak zapojenie porastu rýchlejšie a zaburinenie bolo o polovicu menšie. Na jar vzchádzala rýchlejšie kostrava trsťovitá, a to 10 dní oproti kostravy červenej, ktorá vzchádzala 14 dní a mala aj rýchlejší výškový rast. Kostrava červená mala rýchlejšie zapojenie porastu, avšak 93 dní po výseve sa zapojenie zrovnalo. Zaburinenie pri jarnom výseve bolo takmer rovnaké, bez výrazných rozdielov. Záver práce predstavuje zhodnotenie výsledkov diplomovej práce s uvedením najdôležitejších výsledkov a odporučení pre prax.
|
|
|
Hodnocení patogenity Hymenoscyphus fraxineus in vitro na různých živných médiích
Bačová, Aneta
Bakalářská práce se zabývá patogenem Hymenoscyphus fraxineus, který způsobuje vážné chřadnutí jasanů v celé Evropě. V první části práce jde o shrnutí dosavadních poznatků o dané problematice, které jsou dostupné v literatuře. Hlavním směrem výzkumu je pak laboratorní zkoumání 15 kmenů této houby, se snahou najít nejlepší médium pro její růst. Základem je tedy pět různých médií (MEA, AMEA, MOS, PDA, ADA), na které byl patogen naočkován, a kde byla zkoumána rychlost jeho růstu v průběhu šesti týdnů. Jedno z médií, agar s jasanovými pilinami, přitom bylo použito pro tento patogen poprvé. Vedlejším směrem zkoumání byla dále závislost rychlosti růstu na barvě mycelia, kdy byly vybrány skupiny kmenů s mycelii tmavými, světlými a kmeny s viry. Nejlepší růst byl zjištěn na nově vytvořeném médiu ADA, kdy se jedná o piliny získané z jasanových větviček, přidané do klasického agarového média. Závislost rychlosti růstu na barvě mycelia potvrzena nebyla. Celý tento výzkum může přispět ke zlepšení laboratorních postupů určených ke studiu tohoto patogenu, a tak pomoci pro vývoj ochrany jasanů proti napadení.
|
|
|
Vztah mezi velikostí vajec a dobou inkubace u gekonů
Mrskočová, Jana ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frynta, Daniel (oponent)
Předchozí studie vztahu mezi velikostí vejce a dobou embryonálního vývinu ukazovaly pozitivní korelaci mezi oběma veličinami na mezidruhové úrovni, tudíž se nabízí myšlenka, že doba vývinu by mohla být limitujícím faktorem pro zvětšování velikosti vajec během evoluce. Některé výzkumy plazů na mezidruhové i vnitrodruhové úrovni tuto korelaci nepotvrzují. Zároveň je vztah mezi dobou vývinu a velikostí vejce ovlivněn mnoha faktory, například posuny v ontogenetických stádiích embrya v době snesení vejce, vlivem teploty a vlhkosti prostředí, přítomností diapauzy během embryonálního vývinu či synchronizací doby líhnutí mláďat, které autoři předchozích studií vůbec nezohlednili nebo je odfiltrovali nesprávným způsobem. Myslím si, že většinu těchto faktorů lze dobře kontrolovat u vnitrodruhových studiích, zároveň ale v rámci druhu bývá malá variabilita ve velikosti vajec, což znemožňuje spolehlivý test přítomnosti korelace. Řešením může být porovnání blízce příbuzných druhů s velkou variabilitou ve velikostech vajec, zde provedené u gekonů rodu Paroedura a gekončíků (čeleď Eublepharidae). Vliv teploty jsem odstranila porovnáváním dob inkubace ve dvou stejných konstantních teplotách. Výsledky ukazují, že na této užší škále není patrná korelace doby vývinu s velikostí vejce. Zdá se tedy, že doba embryonálního vývinu...
|
|
|
Věk a růst lipana podhorního (Thymallus thymallus L.) původem z různých lokalit - hodnocení na základě analýzy šupin
CHYTRÝ, Martin
Hlavním cílem této práce je vyhodnotit a porovnat věk a délkový růst lipana podhorního (Thymallus thymallus L.) na vybraných tocích v Jihočeském kraji (Blanice - vodňanská, Volyňka, Teplá Vltava a Otava) a v Rakousku (řeka Traun a Salzach), se zaměřením na tok Teplé Vltavy a řeky Traun. Na základě výsledků pak případně odůvodnit možné úpravy pravidel sportovního rybolovu, za účelem ochrany a posílení přirozených populací lipana. Celkem bylo studováno 53 jedinců, kteří byli na sledovaných lokalitách odloveni v průběhu let 2011 - 2015 pomocí elektrického agregátu nebo rybářské udice. Určení věku a růstu bylo založeno na analýze šupin největších jedinců. Pro zpětný výpočet délkového růstu byla použita metoda Rosy Lee (1920). Nejvyšší věk a to 8 let, byl zjištěn u lipanů v řece Teplá Vltava. Na rakouské řece Traun, kde se vyskytují trofejní lipani, náleželi nejstarší ze studovaných ryb do věkové skupiny 5+. Výrazně rychlejšího růstu dosahovali lipani z řeky Traun, což zřejmě souvisí s optimálnějšími životními podmínkami (teplota vody, množství potravy) v daném toku. Dále bylo zjištěno, že minimální lovné délky (30 cm) dosahují lipani na sledovaných tocích v Jihočeském kraji již ve 3. - 4. roku života. Přirozené reprodukce se tak mohou účastnit pouze 1 - 2krát. Z tohoto důvodu je tedy pro navýšení počtu přirozených výtěrů a tím posílení původních populací lipana podhorního zvýšení minimální lovné délky zcela oprávněné.
|
|
|
Optimalizace převodu larev síha peledě (Coregonus peled) na kompletní krmnou směs.
PITHARDT, Tomáš
V prezentované práci byl testován optimální odchov larev síha peledě ve dvou experimentech. Oba pokusy probíhaly po dobu 34 dní. Do prvního experimentu vliv velikosti startérového krmiva na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení, kdy před odstavem probíhal co-feeding po dobu 3 dnů. V prvním experimentu byly testovány dvě velikosti krmných částic 100 mikrometrů a 300 mikrometrů. Skupiny odstavené 20., 25. a 30. den po vykulení při použití velikosti krmných částic 100 mikrometrů a skupiny převedené 25. a 30. den za použití krmiva 300 mikrometrů se v konečném přežití statisticky nelišily. Nejlepší růst (konečná hmotnost 39 +- 12 mg) měla skupina odstavená 30. den po vykulení s použitím velikosti krmných částic 300 mikrometrů. Do druhého experimentu vliv délky kombinovaného krmení (co-feeding) na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Co-feeding trval 1, 3 nebo 6 dní před odstavem. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení. Skupiny převedené 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečném přežití larev. Nejvyšší konečnou hmotnost 37 +- 15 mg dosáhla skupina převedená 30. den po vykulení s kombinovaným krmením po dobu jednoho dne. Skupiny převedené 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečné hmotnosti larev. Délka co-feeding periody neměla vliv na parametry přežití a růstu larev.
|
|
|
Vliv rychlosti postnatálního vývoje na formování personality v chování
SCHMIDTMAJEROVÁ, Eva
Cílem této diplomové práce bylo empiricky prověřit jednu z teorií týkající se právě vnitrodruhové variability v chování zvířat. Ta předpokládá, že rozdíly v chování přímo souvisí s individuálními rozdíly v rychlosti růstu. Jako studovaný druh byl zvolen jeden z našich nejčastějších hlodavců - hraboš polní (Microtus arvalis), a to především proto, že na tomto druhu již bylo provedeno značné množství studií dokládajících mimo jiné i přítomnost konzistentních rozdílů v chování.
|
|
|
Vliv teploty na příjem krmiva a růst síha peleďe (Coregonus peled) v intenzivním chovu.
VÁLEK, Pavel
Vliv teploty vody v rozmezí od 13 do 25 °C byl testován ve dvou experimentech a na dvou věkových kategoriích ryb (věk 74 a 230 dní po vykulení). U mladších ryb (počáteční hmotnost 0,60 +- 0,04 g) vykazovaly signifikantně rychlejší růst ryby chované při teplotě 19 - 22 °C. Průměrná individuální hmotnost na konci experimentu byla 5,19 +- 1,59 g (13 °C), 8,16 +- 2,08 g (16 °C), 9,78 +- 2,50 g (19 °C), 9,06 +- 2,75 g (22 °C) a 4,70 +- 2,13 g (25 °C). Ryby chované při nejvyšší teplotě 25 °C vykázaly signifikantně nižší přežití (29,60 +- 6,3 %) v porovnání s ostatními skupinami. Signifikantně vyšší míra heterogenity obsádek byla pozorována u ryb chovaných při 25°C (CV 50,1 +- 5,1 %) v porovnání s ostatními skupinami. V druhém experimentu u starších ryb (počáteční hmotnost 13,7 +- 2,9 g) vykazovaly nejlepší růst ryby chované v rozmezí teplot 16 - 22 °C. Průměrná individuální hmotnost na konci experimentu byla 25,2 +- 6,8 g (13 °C), 30,3 +- 7,1 g (16 °C), 29,7 +- 8,0 g (19 °C), 30,3 +- 8,8 g (22 °C) a 23,9 +- 5,5 g (25 °C). Ryby chované při teplotách 22 a 25 °C měly signifikantně nižší přežití (70,8 +- 18,8 a 40,8 +- 6,3 % respektive) v porovnání s ostatními skupinami.
|
host ::
RSS.