|
|
Ošetření pupečníku novorozence od narození po propuštění do domácí péče
ŠNAJDROVÁ, Šárka
Současný stav: Ošetřování pupečníku je jeden ze základních výkonů prováděných bezprostředně po porodu a v prvních týdnech života novorozence. Jde o každodenní rutinu porodních asistentek, dětských sester, ale i matek. Péče o pupečník je velice důležitá, neboť pupečník se snadno může stát vstupní bránou infekce a tím ohrozit zdraví a život novorozence. O tom, jak pupeční pahýl ošetřovat bylo popsáno mnoho stran různých publikací. Autoři většinou vycházeli z vlastní praxe a z možností, které ve své době měli. Vzhledem k tomu, že se postup výkonu v průběhu let několikrát měnil, není v tomto směru v současné době učiněna žádná shoda, jak postupovat jednotně a ošetření pupečníku novorozence se na jednotlivých pracovištích provádí odlišně. Nezbytná je také opakovaná edukace matek o tom, jak správně ošetřovat pupečník novorozence nejen ve zdravotnickém zařízení, ale i doma. Problematikou ošetřování pupečníku novorozence se zabývá a ošetřovatelské postupy vydává Světová zdravotnická organizace (WHO), Asociace porodních asistentek a neonatologických sester (AWHONN), Evropská rada pro resuscitaci (ERC) a u nás Česká neonatologická společnost (ČSNeoS). Předmět: Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jakým způsobem se provádí ošetření pupečníku novorozence od narození po propuštění do domácí péče na vybraných novorozeneckých odděleních a jakým způsobem jsou edukovány matky o péči o pupečník novorozence na vybraných novorozeneckých odděleních. Metodika: Praktická část bakalářské práce byla zpracována na základě kvalitativního výzkumného šetření s malým souborem respondentek. Kvalitativní výzkumné šetření probíhalo metodou dotazování, pro sběr dat byla použita technika hloubkového rozhovoru. Tato metoda byla zvolena zejména kvůli tomu, že pomáhá udržet obsahovou stránku rozhovoru a zároveň dává prostor respondentkám volně vyjadřovat své vlastní názory, pocity a zkušenosti k předmětu výzkumu. Umožňuje také podrobně přihlížet, jak respondentky chápou určitý problém. Díky stejné struktuře otázek, bylo ulehčeno následné kódování, kategorizace i obsahová analýza rozhovorů. Výzkumný soubor: Výzkumný soubor tvořily tři dětské sestry/porodní asistentky a tři matky na záměrně vybraných novorozeneckých odděleních ve Valašském Meziříčí, v Benešově a v Českých Budějovicích. Pro výběr porodních asistentek/dětských sester byly stanoveny tři kritéria. Prvním kritériem byla práce na novorozeneckém oddělení bez odborného dohledu (platná registrace sestry v NCONZO), druhým kritériem byl pracovní poměr minimálně jeden rok na novorozeneckém oddělení a třetím kritériem byla viditelná identifikace osoby. Pro výběr matek byla stanovena dvě kritéria. Prvním kritériem byla péče matky o fyziologického novorozence na rooming-in alespoň 48 hodin, druhým kritériem bylo, že v den rozhovoru je matka i novorozenec propuštěn do domácí péče. Výsledky: Z výsledku výzkumného šetření je jasné, že se způsob ošetření pupečníku novorozence na vybraných novorozeneckých odděleních liší jak v péči o pupečník po porodu, tak i v následné péči na rooming-in. Postupy péče o pupečník jsou na novorozeneckých odděleních stanoveny primářem a vedoucím lékařem oddělení a v zásadě se nemění, pouze na novorozeneckém oddělení v Českých Budějovicích došlo ke změně v loňském roce, kdy se přiklonili k poslednímu doporučení AWHONN z roku 2007, které uvádí, že se pupeční pahýl má nechat samovolně odpadnout. Z toho vyplývá, že nejvíc se s doporučením ošetření pupečníku novorozence WHO, AWHONN i ČNeoS sjednocuje novorozenecké oddělení v Českých Budějovicích, na novorozeneckém oddělení v Benešově se postup péče o pupečník novorozence mírně odlišuje a na novorozeneckém oddělení ve Valašském Meziříčí se pupečník novorozence ošetřuje podle staré normy ČNeoS. Závěr: Výstupem bakalářské práce je standard ošetřovatelské péče o pupečník novorozence, který by mohl posloužit pro jednotný postup na vybraných novorozeneckých odděleních.
|
|
|
Bonding - názory zdravotnického personálu a matek
KŘIVANOVÁ, Šárka
Bonding je proces, při kterém je vytvářen vztah mezi matkou a dítětem. Budují si mezi sebou základy emočních vazeb, základy láskyplného vztahu. V jeho průběhu se snažíme docílit maximálního kontaktu matky s jejím novorozeným dítětem, a tím zlepšit jeho start do života. Správná podpora bondingu je nejen přínosem po stránce psychické a emoční, ale i imunologické (Mrowetz a kol., 2011). V teoretické části se práce zabývá hlavně popsáním bondingu, dále popsáním porodu bez podpory bondingu i účastí blízkých osob u porodu či psychikou ženy a prenatální psychologií. Výzkumná část této práce se zabývala zjišťováním názorů, na bonding jako celek u tří skupin respondentek. První skupinu tvořilo šest porodních asistentek, pracujících na porodním sále v různých nemocnicích na území České republiky. Druhá skupina byla sestavena z šesti dětských sester, které pracují na novorozeneckém oddělení a chodí ošetřovat novorozence po porodu. Byly osloveny též sestry z různých nemocnic České republiky. Do poslední skupiny bylo zařazeno šest těhotných žen v různém stadiu těhotenství. Po kolikáté byly ženy těhotné, nebylo v těchto rozhovorech rozhodující. Před zpracováním této bakalářské práce byly stanoveny dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit, zda porodní asistentky a novorozenecké sestry na porodním sále ví, co je bonding a jak ho využít ve prospěch novorozence a navázání prvního vztahu mezi matkou a dítětem. Druhým cílem zjistit, do jaké míry je žena v graviditě informovaná o možnostech zlepšení startu novorozence do života pomocí bondingu. Z těchto stanovených cílů vyplynuly tři výzkumné otázky, z toho dvě pro zdravotnický personál (Má zdravotnický personál vhodné a dostatečné podmínky pro bonding? V čem zdravotnický personál vidí přínos bondingu?) a jedna pro matky (Co si představujete pod pojmem bonding a v čem vidíte jeho význam?) Na tyto výzkumné otázky byly hledány odpovědi při získávání a zpracovávání jednotlivých polostrukturovaných rozhovorů. Pro zpracování výzkumu byla využita kvalitativní metoda. Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že zdravotnický personál nemá dostatečné informace o využívání bondingu při porodu. Na základní otázky odpovídal sice ve shodě s uvedenou literaturou, ale jednotlivé prvky bondingu zcela neovládal. Porodní asistentky a novorozenecké sestry se domnívají, že nemají dostatek personálu pro plnohodnotnou podporu bondingu. Přesto jsou ochotné bonding podporovat při projeveném přání rodiček. U císařského řezu již tak vstřícné nejsou. V tomto případě uvádí, že nemají k jeho podpoře vyhovující podmínky, jak personální, tak časové a prostorové. Na druhou výzkumnou otázku byla dána tato odpověď. Přínos bondingu vidí zdravotnický personál ve vzniku pozitivní vazby mezi matkou a dítětem a dobrou adaptací dítěte na nové prostředí. Bonding dle jejich názoru přináší pozitivní zážitek z porodu a zlepšení přijetí role matky, méně stresu pro matku a dítě a rychlejší poporodní adaptaci. Matky si představují pod pojmem bonding kontakt matky s dítětem. Význam bondingu vidí ve vytvoření psychické pohody a celkového zklidnění matky i jejího dítěte, dosáhnutí lepšího vztahu mezi matkou a dítětem a rychlejší spuštění laktace. Je potřeba nadále pokračovat v osvětě ohledně bondingu. Dle mého názoru je potřeba uskutečňovat více přednášek a školení o přínosu bondingu, zejména ze strany psychologů, aby byl využit pozitivní přínos bondingu ve prospěch rodiček a novorozenců.
|
host ::
RSS.