|
|
Diference rodičovských rolí v rodině se zdravým dítětem a v rodině s dítětem s mentálním postižením
HRKALÍKOVÁ, Jana
Rodiny s dítětem s mentálním postižením zažijí po sdělení diagnózy zatěžkávací zkoušku, která může znamenat i rozpad rodiny. Zmíněné rodiny se musí vyrovnat s krizí, jejíž zvládnutí může být pro rodinu velmi posilujícím faktorem. Je jisté,že rodiny s dítětem s mentálním postižením fungují odlišně od rodin se zdravými dětmi. Narození dítěte s mentálním postižením zasáhne celou rodinu. Tato skutečnost může rodinu poznamenat takovým způsobem, že se u rodičů vyskytnout psychické problémy, nebo bude mít rodina sklon k rizikovému chování. Mohou se změnit rodičovské role a také je riziko, že sourozenci dětí s postižením budou obtížně navazovat kontakty. Narození dítěte s mentálním postižením znamená pro rodiče obrovskou zátěž a proto je zřejmé,že tyto rodiny budou mít svá neopomenutelná specifika. Teoretická část práce je věnována mentálnímu postižení a jeho klasifikaci. Dále pojednává o sociálních službách, které může rodina s dítětem s mentálním postižením využít. Není opomenuta ani úloha rodiny, její funkce, význam rodičovských rolí a sourozenecké konstelace. V práci popisuji styly výchovy a dále se zabývám specifiky rodiny s dítětem s mentálním postižením. V práci má své místo také úloha sourozence u dítěte s mentálním postižením. Popsány jsou i fáze vyrovnání se s diagnózou mentálního postižení. Popisuji také rizikové chování rodičů dětí s mentálním postižením v důsledku nezvládnutí krizové situace a s tím související psychické problémy. Cílem práce je zjistit, zda se diametrálně liší rozdělení rodičovských rolí při péči o dítě s mentálním postižením oproti rodině se zdravým potomkem. Dílčím cílem bude zjistit, zda rodiny s dítětem s mentálním postižením jsou náchylnější k výskytu sociálně patologických jevů. Hypotézy jsou následující. Péče o dítě s mentálním postižením je zajištěna v nadpoloviční většině matkami. V rodinách s dítětem s mentálním postižením bude častější výskyt rizikového chování, nežli u rodin se zdravým dítětem. Sourozenci dětí s mentálním postižením mají méně přátelských vztahů nežli zdravé děti. Použita byla strategie kvantitativního výzkumu. Technika dotazníku. Dotazníkové šetření bylo provedeno u 20 rodin se zdravými dětmi a u 20 rodin s dětmi s postižením. Vyplněné dotazníky byly vyhodnoceny pomocí elementární statistiky programů SPSS a Excel. Zjistila jsem, že v rodinách s dětmi s mentálním postižením je mezi sourozenci více konfliktních vztahů než v rodinách se zdravými sourozenci. Dále jsem zjistila,že sourozenci dětí s mentálním postižením se starají o děti s mentálním postižením více, než se starají starší zdraví sourozenci o mladší sourozence. Sourozenci dětí s mentálním postižením mají méně přátelských vztahů než děti se zdravými sourozenci. U zdravých dětí je rodičovská péče více vyvážená než u dětí s mentálním postižením. Zde zajišťuje péči zejména matka. Rodiče zdravých dětí mají zástup v péči zajištěn ponejvíce prarodiči, zatímco mnoho rodičů dětí s mentálním postižením zástup v péči nemá. Rodiče zdravých dětí i dětí s mentálním postižením uplatňují nejvíce demokratický styl výchovy. Psychické problémy rodičů jsou častější u rodičů dětí s mentálním postižením.
|
|
|
Integrace dětí s mentálním postižením v mateřské škole
BROŽOVÁ, Pavlína
Každý člověk je jedinečná osobnost s právem na plnohodnotný život, jehož součástí je společně s láskou a uznáním též právo na vzdělání. Děti s mentálním postižením se vyvíjejí pomaleji, to ale neznamená, že jsou méně citlivé, možná právě naopak. Integrace, stejně jako další jiná témata, má nejen příznivce, kteří ji vyzdvihují a opěvují, ale i odpůrce kteří jí zcela zavrhují. Nelze vytknout ani jeden názor nikomu z těchto lidí. Úspěch integrace závisí na několika na sobě závislých faktorech. Mezi jednotlivé faktory ovlivňující integraci patří připravenost organizace a všech aktérů tohoto procesu. Neoddělitelnou součástí je tedy připravenost osob, nejen k integrovanému, ale i k integraci jako takové. Podle výzkumu k hypotéze H1 je postoj pracovníků specializovaných předškolních zařízení je kladný, čímž se hypotéza vyvrátila. Hypotéza H2 jednoznačně potvrdila že rodiče chtějí integrovat své děti s mentálním postižením do běžných mateřských škol. Ani hypotéza H3 nebyla potvrzena, neboť postoj vedoucích pracovníků mateřských škol k dětem s mentální retardací v Českých Budějovicích je stejně pozitivní jako u vedoucích pracovníků mateřských škol v Jindřichově Hradci. Nutno dodat, že ač je postoj k integraci jako celku pozitivní, co se týká integrace dětí s mentálním postižením pak i ta je vítána, ovšem pouze u postižení lehčích forem.
|
host ::
RSS.