Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 7 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Control of DNA replication mediated by the ubiquitin-proteasome system
Kolumpek, Lukáš ; Čermák, Lukáš (vedoucí práce) ; Polášek-Sedláčková, Hana (oponent)
Ubikvitin-proteazomový systém je důležitý buněčný systém, který zajišťuje včasnou degradaci specifických proteinů. Tato práce se zaměřuje na jeho roli při regulaci replikace DNA s důrazem na lidské buňky a detailní výklad replikace DNA a ubikvitin-proteazomového systému.
Mutual regulation of ubiquitination and alternative splicing
Rapekta, Nikita ; Čermák, Lukáš (vedoucí práce) ; Holotová, Veronika (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá složité vzájemné působení mezi ubiquitinací a alternativním sestřihem, které jsou klíčové biochemické procesy řídící funkci a stabilitu buněk. Prostřednictvím detailní analýzy zdůrazňuje, jak systém zprostředkovaný ubiquitinací (UMS) ovlivňuje mechanismy sestřihu mRNA a, naopak, jak mohou variace sestřihu ovlivnit vzorce ubiquitinace proteinů. Zvláštní pozornost je věnována důsledkům těchto interakcí v patofyziologii rakoviny, což naznačuje nové možnosti pro terapeutické zásahy. Studie využívá řadu biochemických testů a technik molekulární biologie, aby poskytla komplexní přehled o vzájemné regulaci mezi těmito dvěma kritickými buněčnými procesy. Klíčová slova: Ubiquitinace, Alternativní sestřih, mRNA, Proteazom, Terapie rakoviny
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk
Verdánová, Martina ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Horák, Martin (oponent)
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk Abstrakt: Virová čeleď Polyomaviridae obsahuje mimo modelových virů - myšího polyomaviru a viru SV40 také lidské patogeny, mezi něž patří i virus BK. Polyomaviry jsou malé viry, jejichž kapsida není obalená a jako genom nesou dvouřetězcovou molekulu DNA. Porozumění jejich životnímu cyklu je nezbytné pro jejich využití v genové terapii nebo imunoterapii stejně jako pro prevenci či léčbu jimi způsobených komplikací. Tato diplomová práce je zaměřena na studium časné fáze infekce MPyV a viru SV40, tedy hlavně na dopravu virového genomu do jádra a roli proteazomálního systému hostitelských buněk v této fázi. Bylo zjištěno, že blokace proteazómů specifickým inhibitorem vede ke zvýšení exprese časného nestrukturního proteinu LT, který byl zvolen jako marker vstupu viru do jádra a úspěšné virové exprese. Sledování vzájemné lokalizace proteazómů a proteinu VP1 MPyV a viru SV40 ukázalo 10% kolokalizaci zmíněných struktur. Dále bylo zjištěno, že proteazomální inhibitor MG-132 zásadním způsobem negativně ovlivňuje replikaci DNA, a to jak virové tak buněčné. Dalším cílem této práce bylo připravit antigen - unikátní část proteinu VP2 BK viru - na výrobu protilátky. Nejprve byl vytvořen expresní vektor s vloženým DNA fragmentem unikátní části VP2 BKV, za...
Role mechanismů proteostáze v neurodegenerativních onemocněních
Zezulová, Kristýna ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Marková, Vendula (oponent)
Homeostáze proteinů neboli proteostáze hraje důležitou rolí v udržování normálních funkcí buněk a jejich životaschopnosti. Neurony jsou zvláště náchylné k dysregulaci a rozvratu proteostáze s následným poškozením funkce a odumíráním, což se projevuje formou takzvaných neurodegenerativních onemocnění. Jedním z nich je Huntingtonova choroba, neurodegenerace s autosomálně dominantní dědičností. Expanze CAG repetice v genu huntingtinu je translatována do abnormálně dlouhého řetězce glutaminů v proteinu huntingtinu, čímž dochází k narušení proteostáze neuronů. Primárně postiženou oblastí mozku je striatum basálních ganglií. Onemocnění je progresivní, k projevu symptomů dochází obvykle až v dospělosti a po mnoha letech vede až ke smrti pacienta. Navzdory intenzivnímu výzkumu není patologie této nemoci stále plně objasněna, léčba zůstává pouze symptomatická a nové studie přinášejí zároveň s hlubším porozuměním také mnoho nových otázek. Skrze komplexitu a provázanost problematiky tak může studium proteostáze v neurodegeneracích přinést nejen nové směry terapie, ale i detailní pochopení procesů regulujících stres, paměť či stárnutí.
Establishment of Babesia laboratory model and its experimental application
JALOVECKÁ, Marie
Growing incidence of infections caused by the tick-transmitted protozoan parasite Babesia spp. defines babesiosis as an emerging disease from the aspect of human and veterinary medicine. The thesis provides an insight to biology of two main agents of human babesiosis, Babesia microti and Babesia divergens. We introduce here the fully optimized quantification model of Babesia parasite enabling the detailed investigation of the parasite developmental cycle and identification of molecules playing a role in its acquisition and transmission by the vector Ixodes ricinus. Novel and detailed information about Babesia dissemination within the tick tissues are given by newly implemented visualization and quantification techniques. Special emphasis is paid to parasite development in the tick salivary glands, the primary site responsible for parasite transmission from the vector into the host. Using gene-specific silencing we screene the tick immune pathways including effector molecules and evaluate their role in Babesia acquisition. We also provide a detailed view to Babesia parasite sexual commitment by monitoring its kinetics upon various stimuli. Moreover, a new direction of anti-babesial therapy is proposed by validation of the Babesia proteasome as a drug target. Overall, the research presented in the thesis extends the current knowledge of the Babesia parasite biology including molecular interactions at the tick-Babesia interface and thereby could significantly contribute to a potential control of babesiosis.
DNA viry a proteazomální systém buňky
Vinšová, Barbora ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Motlová, Lucia (oponent)
Rozvoj virové infekce závisí na interakcích viru s hostitelskou buňkou. Po miliony let trvající koevoluce virů s jejich hostiteli vedla ke vzniku mnoha antivirových obranných mechanismů i virových únikových taktik. Viry se naučily zasahovat do různých buněčných dějů, pozměňovat je a využívat jednotlivé buněčné komponenty ve svůj prospěch. Jednou takovou hojně využívanou komponentou je i ubikvitinačně-proteazomální systém. Proteazomy jsou vícepodjednotkové proteinové struktury, které za normálních okolností umožňují degradaci poškozených, špatně sbalených či přebytečných buněčných proteinů. Svou funkcí se podílejí na regulaci různých buněčných procesů a na udržování proteinové rovnováhy. Viry tyto struktury využívají k degradaci proteinů za účelem úniku imunitnímu systému a deregulace buněčného cyklu, k rozbalování a vstupu virionů do buněk či ke zvýhodnění vlastní replikace. Tato práce je koncipována jako stručný přehled interakcí buněčného ubikvitinačně-proteazomálního systému s DNA viry.
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk
Verdánová, Martina ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Horák, Martin (oponent)
Interakce polyomavirů s proteazomálním systémem hostitelských buněk Abstrakt: Virová čeleď Polyomaviridae obsahuje mimo modelových virů - myšího polyomaviru a viru SV40 také lidské patogeny, mezi něž patří i virus BK. Polyomaviry jsou malé viry, jejichž kapsida není obalená a jako genom nesou dvouřetězcovou molekulu DNA. Porozumění jejich životnímu cyklu je nezbytné pro jejich využití v genové terapii nebo imunoterapii stejně jako pro prevenci či léčbu jimi způsobených komplikací. Tato diplomová práce je zaměřena na studium časné fáze infekce MPyV a viru SV40, tedy hlavně na dopravu virového genomu do jádra a roli proteazomálního systému hostitelských buněk v této fázi. Bylo zjištěno, že blokace proteazómů specifickým inhibitorem vede ke zvýšení exprese časného nestrukturního proteinu LT, který byl zvolen jako marker vstupu viru do jádra a úspěšné virové exprese. Sledování vzájemné lokalizace proteazómů a proteinu VP1 MPyV a viru SV40 ukázalo 10% kolokalizaci zmíněných struktur. Dále bylo zjištěno, že proteazomální inhibitor MG-132 zásadním způsobem negativně ovlivňuje replikaci DNA, a to jak virové tak buněčné. Dalším cílem této práce bylo připravit antigen - unikátní část proteinu VP2 BK viru - na výrobu protilátky. Nejprve byl vytvořen expresní vektor s vloženým DNA fragmentem unikátní části VP2 BKV, za...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.