|
|
Sdílené mechanismy vývoje tělních extremit u obratlovců
Vintr, Jan ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Mezi tělní extremity obratlovců patří, mimo jiné, končetiny, párové a mediální ploutve, ocasní hrbol, kloakální oblast, vousky a deriváty faryngeálních oblouků. Tyto výběžky sdílejí navzdory funkčním a tvarovým rozdílům řadu vývojově-genetických mechanismů. Vývoj těchto struktur je regulován především signálními drahami Fgf, Shh, Wnt, Tgf-β a kyselinou retinovou, aktivitou transkripčních faktorů Hox a Tbx, přičemž mají významnou funkci cis-regulační elementy genů, kterými jsou tyto faktory kódovány. Jedním ze společných prvků struktur, kterých se týká tento text, je přechodně vznikající epiteliální lišta ovlivňující tvorbu a proliferaci k ní přiléhajícího mezenchymu. Na vývoji některých z těchto struktur se zároveň podílí signalizační centrum zodpovědné za její asymetrii. V tomto textu jsou některé z těchto struktur srovnávány na základě jejich souvislosti se známými mechanismy vývoje končetin Tetrapoda a teoriemi vysvětlujícími původ párových ploutví obratlovců. S pomocí poznatků evolučně-vývojové biologie je posuzována teorie ploutevních lemů a archipterygiální teorie. Jako celek tato práce pojednává o sdílených a odvozených znacích tělních extremit obratlovců s cílem poskytnout základ budoucímu výzkumu týkajícího se rolí signálních center ve vývoji těchto extemit.
|
|
|
Zapojení svalových skupin při specifických způsobech pohybu pod vodní hladinou
Matoušek, Radek ; Vondrášek, David (vedoucí práce) ; Bažant, Filip (oponent)
Název: Zapojení svalových skupin při specifických způsobech pohybu pod vodní hladinou Cíle: Cílem diplomové práce je zjistit, které vybrané svalové skupiny či svaly dolních končetin se nejvíce zapojují do lokomoce při specifických způsobech pohybu potápěče s přístrojem pod vodní hladinou a zároveň porovnat, kolik procent z jednoho záběrového cyklu jsou aktivní právě měřené svaly a o kolik procent se jejich zapojení liší v jednotlivých specifických pohybech pod vodní hladinou. Metody: Výzkum byl proveden sledováním povrchového měření EMG. Výzkumný soubor tvoří pět zkušených potápěčů. Výsledky jsou interpretované pomocí tabulek a sloupcových grafů prostřednictvím funkcí v Excelu. Výsledky: Z výsledků vyplývá, že nejvíce zapojované svaly při MPK jsou rectus femoris (proband 1, 2), m. biceps femoris (proband 2, 4) a gluteus maximus (proband 3, 5). Při KK to je vastus lateralis (proband 3, 4, 5). V tabulce 4 lze dohledat, o kolik procent z jednoho záběrového cyklu, se svaly zapojovaly více, a zda to bylo u KK či MPK. Jde zde nalézt jisté interindividuální tendence, podobně jako v tabulce 5 a tabulce 6, které znázorňují procento, kdy sval vstupuje do záběrového cyklu a ukončuje svou činnost v záběrovém cyklu. Klíčová slova: voda, ploutve, sval.
|
host ::
RSS.